Rychlotesty na covid mohou prozradit víc než jen to, že v sobě máte virus

S jednoduchými antigenními testy se nejen Češi poprvé ve velkém setkali až během covidové pandemie. Bereme je obvykle jako jednoduché potvrzení toho, zda dotyčný virus má v těle, či nikoliv.

Rychlotesty ovšem v principu nejsou čistě binární - nemusí říkat jenom ano/ne. „Čím rychleji se proužek ukáže, tím více viru. Čím tmavší je čára, tím víc viru,“ shrnul jednoduše tento princip nedávno Michael Mina, epidemiolog a dlouhodobý proponent širšího využívání antigenních testů.

Je to dáno samou podstatou těchto jednoduchých testů. Obsahují totiž látky, které na sebe navážou vybrané „kousky“ viru (tedy virové bílkoviny). Vzorek a s ním i zmíněné „lapače“ virových částeček pak pomalu putují testem k místu, kde se objevuje výsledek. Látky se zachycenými kousky viru se na proužku zachytí – a ten pak ztmavne a oznámí pozitivní výsledek.

To znamená, že v testu není vlastně jeden jediný detektor, jediné čidlo, ale nespočetné množství malých. Čím více bílkovin z viru je v původním vzorku, tím více se jich pak může zachytit na proužku, který oznamuje výsledek. A to také znamená, že čím více viru ve vzorku je, tím tmavěji a rychleji se vybarví.

Právě proto antigenní testy na rozdíl od PCR testů neodhalí malé množství viru, zato obecně řečeno dobře určí lidi s velkým množstvím viru v těle, tedy ve fázi nejsilnější infekce.

V průběhu epidemie různé týmy ukázaly, že řada na trhu dostupných antigenních testů je skutečně velmi spolehlivá a přesná. I při přesných laboratorních měřeních se ukázalo, že u dobrých testů se po ověření výsledků ukázal jasný vztah mezi tím, kolik viru ve vzorku pacienta bylo, a pozitivitou testu (jeden příklad a ještě další).

Množství viru ve slinách či výtěru z nosu je přitom důležité: Poměrně dobře naznačuje, jak je dotyčný v daném okamžiku nakažlivý. A to bez ohledu na to, zda má jasné příznaky či nikoliv – a také bez ohledu na variantu viru, která v jeho těle cirkuluje. Alespoň zatím se totiž neobjevila žádná, která by byla natolik odlišná, že by běžným testům „unikala“.

Mina tedy doporučuje věnovat pozornost dvěma faktorům: Tomu, jak rychle se na pozitivním testu objevila testovací „čárka“, a pak tomu, jak tmavá po čtvrthodině od testu je. Ten, u koho se objeví čárka už po několika minutách, a/nebo je po 15 minutách velmi tmavá, má nejspíše velmi vysokou virovou zátěž a může virus snadno šířit.

Nakažený si opakovaným testováním může vytvořit představu o tom, v jaké fázi infekci vlastně je. Pokud si udělá testy v několika dnech za sebou, mělo by na dobrém testu být vidět, že infekce má různé fáze: Čas i sytost pozitivního proužku by se měly postupně měnit.

Virus se totiž množí v těle exponenciálně: V drtivé většině případů během několika dní jeho množství raketově vzroste a pak podobně rychle klesá, když imunitní systém začne reagovat. Platí to i u lidí, kteří nevypadají nebo se necítí nemocně: I poměrně silná infekce může proběhnout bezpříznakově. Zvláště pokud nejde o první setkání s virem (počítaje očkování).

Pokud se výsledky delší dobu, tedy několik dní nemění, je naopak asi čas na poradu s lékařem, radí Mina. Stejně jako v případě těžšího průběhu infekce obecně.

Výsledek antigenních testů je tak podle amerického odborníka možné vnímat jako – bohužel jen přibližný – obraz toho, co se děje v našem těle při infekci, a tak získat lepší porozumění nejen covidu.

V praxi ovšem využití antigenních testů k získání přesnějšího obrazu o průběhu infekce má celou řadu úskalí, komentuje nápad Hana Zelená ze Zdravotního ústavu v Ostravě: „Žádná relevantní data na to nejsou, navíc je mnoho testů různých výrobců, které se významně liší ve spolehlivosti, takže by se podobný výsledek určitě nedal automaticky vztáhnout na všechny antigenní testy.“

I její zkušenosti naznačují, že na myšlence něco je: „V průběhu infekce u některých jedinců, které jsme testovali vícekrát stejným testem, se i intenzita zbarvení pruhu mění v čase a souvislost s množstvím viru lze do jisté míry usuzovat.“

Jen si není jistá tím, že takového výsledku lze dosahovat konzistentně. Jedním faktorem, který je těžké napodobit, je samotný odběr: Tedy zda se podaří pokaždé nabrat podobný vzorek z alespoň přibližně stejného místa.

Samostatnou kapitolou je pak kvalita použitých testů. Na pracovišti v Ostravě se v roce 2020 provádělo srovnání několika antigenních testů, které ukázalo poměrně velké rozdíly mezi jednotlivými značkami (prezentace s výsledky). „Především výrobci nekvalitních testů výrazně nadhodnocovali jejich přesnost (senzitivitu, specificitu), aby vyhověli kvalitativním požadavkům pro uvedení na náš trh,“ shrnuje závěry Hana Zelená.

Testy se týkaly de facto první generace antigenních testů na covid, které byly široce k dostání na podzim roku 2020. Vytvoření a zavedení masové výroby testu totiž pochopitelně nějakou dobu trvá. V současnosti už je trh stabilizovanější a zkušeností s jejich produkcí a výsledky mnohem více – chybí ovšem dobré nezávislé srovnání testů dostupných na českém trhu. „Na našem pracovišti se v současné době již ověřování kvality antigenních testů neprovádí – není poptávka – a ani nevím o tom, že by to dělal někdo jiný,“ říká Hana Zelená.

K dispozici je alespoň společný seznam testů schválených zemí EU pro poskytování digitálního certifikátu o bezinfekčnosti (v PDF). Aktualizován byl naposledy na jaře letošního roku. Seznam výslovně uvádí, že jde o testy pro využití vyškoleným personálem, tedy pro využití ve zdravotnických zařízeních. Najdete na něm ovšem i výrobky, které jsou běžně k dostání pro domácí využití. Užitečný při rozhodování může být i seznam testů, které naopak v Unii z nějakého důvodu nejsou doporučovány (také v PDF).

I když tedy antigenní testy v principu mohou nabídnout mnohem více, než od nich většina z nás očekává, nelze se na to však 100procentně spolehnout. Nezbytné je také využít kvalitní test, při vícenásobném testování vždy stejný, a zkusit dodržet i stejný postup odběru.