Hlavní obsah

TechMIX: Kreml hledá způsob, jak zlomit válku, Rusové, jak si zlomit ruku

Foto: Profimedia.cz

Ruských vojáků je tak málo, že v posledních měsících nemají prakticky žádnou naději, že by je na frontě někdo vystřídal (ilustrační foto).

Reklama

Vítejte u dalšího TechMIXu, který – jako bohužel v poslední době pravidelně – bude na vojenské téma. Věřte, že když jsme s ním v loňském roce začínali, takhle jsme si ho tedy nepředstavovali.

Článek

Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!

Tyto řádky píšu několik hodin poté, co se ruská vláda po více než půl roce od invaze odhodlala k mobilizaci. Záměrně nepíšu „částečné mobilizaci“. V prohlášení (TASS či anglický překlad na Politico) o mobilizaci se sice toto slovo objevuje, ale zároveň je text natolik vágní a neurčitý, že by se pod jeho záminkou dala provést mobilizace masová.

Omezení a mantinelů obsahuje opravdu málo. Což nutně samozřejmě neznamená, že to tak bude. Kreml si zřejmě jen nechce nijak omezovat manévrovací prostor pro budoucnost. V tuto chvíli ruskou veřejnost ujišťuje, že půjde jen o 300 tisíc lidí, ve skutečnosti takové číslo v dokumentu není vůbec zmíněno. Podle něj by stejně tak mohly být naverbovány do armády tři miliony.

Byť to samozřejmě nelze vyloučit, něco takového většina analytiků nečeká. Ale Rusové jsou samozřejmě nedůvěřiví. Z internetu začaly mizet letenky či vlakové jízdenky do zemí, kam mohou ruští občané bez problémů vycestovat (třeba do Turecka), zároveň v trendech internetového vyhledávání vyskočil výraz „jak opustit Rusko“. A protože pro mobilizaci existují i zdravotní omluvenky, tak dokonce i výraz „jak si zlomit ruku“.

Otázkou je, co vlastně Rusko mobilizací sleduje. Jak jsem zmínil v jiném textu, mobilizace se téměř určitě neprojeví rychlým zvýšením efektivity ruské armády na ukrajinském bojišti. I když by měli být (minimálně prozatím) povoláni do armády pouze rezervisté s cenným výcvikem, i osvěžení jejich dovedností a začlenění do bojových jednotek si vyžádá čas. (Snad ještě lépe je to popsáno v tomto rusky psaném vlákně na twitteru).

Z čistě vojenského hlediska by tedy bylo vhodné, aby se noví branci objevili někde v blízkosti fronty až za několik měsíců. Dosavadní praxe ruské armády a její špatný personální stav ovšem dávají tušit, že se tak dlouho čekat nebude.

Náhrada na zimu

Co tedy s novými odvedenci bude? Zajímavou domněnku vyslovil spisovatel a historik Chris Owen. Podle něj zamíří na frontu velmi rychle, neznamená to ovšem nutně, že by je ruské velení chtělo využít k posílení stávajících jednotek. Podle Owenovy hypotézy zamíří především jako „náhradníci“ za vojáky v ruských předních liniích.

Ruská armáda totiž do značné míry spoléhá na tzv. „kontraktniky“, tedy vojáky se smlouvou na dobu určitou (obvykle 3–6 měsíců). Jakmile jim smlouva vyprší, minimálně z právního hlediska by jim nic nemělo bránit, aby z armády odešli. V praxi je pro ně situace zřejmě výrazně složitější. Podle řady svědectví se jim armáda snaží v odchodu zabránit všemi možnými způsoby.

Protiprávnost takového jednání je ovšem zjevná. Nebo spíše byla – v tuto chvíli totiž problém s prodlužováním odpadá, všechny smlouvy se jednoduše mění na smlouvy na dobu neurčitou. V tuto chvíli tedy podle zákona může ruská armáda původní „dobrovolníky“ držet na frontě neomezeně dlouho.

Řeší se tím ovšem pouze právní problém. Zbývá ještě otázka zdraví vojáků. Těch je tak málo, že na rozdíl od ukrajinských vojáků v posledních měsících nemají prakticky žádnou naději, že by je na frontě někdo vystřídal a oni si mohli odpočinout. Rotace jednotek přitom není žádnou „změkčilostí“, lidský organismus prostě není schopen takovou zátěž snášet dlouhodobě bez poškození.

Zkušenosti z druhé světové války ukazují, že většina vojáků po zhruba 180 dnech v boji přestává být pro jednotku přínosem. Hranice samozřejmě není jednoznačná, ale rozhodně existuje. Zdravý člověk s nepatologickou osobností nemůže žít dlouhé měsíce v neustálém ohrožení života prokládaném střelbou po neznámých lidech v jiném oblečení.

Owen se proto domnívá, že ruská strana se pokusí dostat nováčky na Ukrajinu co nejrychleji, aby mohli pomoci vystřídat zbývající profesionální vojáky ruské armády. Odvedenci možná nezamíří přímo do první linie, jejich úkolem může být například strážní služba, logistika atd., ale i to by mohlo snížit tlak na zbývající ruské vojáky a dát jim možnosti k odpočinku od bojů.

Pokud tomu tak je, ruskému velení by se jistě hodilo mít tuto otázku vyřešenou před zimou. Ta bude pro armády na obou stranách nepochybně velmi náročná, ale pro špatně vybavené ruské síly pravděpodobně bude představovat ještě větší zátěž než pro ukrajinské.

Salámová mobilizace

Takové řešení podle mého názoru velmi dobře zapadá do dosavadní praxe ruské armády, která své problémy řešila „salámovou metodou“. Rozhoduje se pro řešení, které pomůže zvládnout aktuální potíž, do budoucna ovšem způsobí další.

Typickým příkladem je právě zavádění krátkodobých kontraktů, které umožnilo udržet bojeschopnost ruských jednotek během léta, ovšem zároveň velmi rychle vyčerpávalo možné rezervy ruské armády. Ještě křiklavější případ je samozřejmě posílání nováčků do boje prakticky bez výcviku – další „maso“ umožní pokračovat v útocích o pár dní či týdnů déle, ale celková výkonnost armády v delším časovém měřítku pouze klesá.

Ukrajina postupovala jinak (byť ne bezchybně). Neprovedla všeobecnou mobilizaci, protože na něco takového nebyla připravena (na to byla připravena armáda SSSR, ale už ne ukrajinská nebo ruská), ale postupně znovu zařadila do služby stovky tisíc lidí vhodných specializací, s vojenskými zkušenostmi. A také dobrovolníků, o které je na Ukrajině výrazně menší nouze než v Rusku.

Postupně si tak vytvořila celkem jednoznačnou převahu v počtu mužů. Takže dnes už může jednotky na frontě rotovat (což se rozhodně vždy nedělo), a může dokonce vytvořit několik větších úderných skupin. Minimálně tedy dvě, jak jsme viděli v případě dvou současně probíhajících ofenzív u Chersonu a u Charkova.

Kyjev a Moskva tedy mobilizaci, která byla velkou inovací francouzské revoluce z roku 1789, využívají úplně jinak. V důsledku ovšem právě možnost mobilizace občanů oběma státům poskytuje možnost pokračovat ve válce velmi dlouhou dobu.

Pokud se putinovský režim v důsledku společenského pnutí vyvolaného mobilizací v brzké době nezhroutí a mobilizace proběhne úspěšně, Rusko vyřeší svůj největší problém na frontě. A bude zjevné, že ve válce může ještě vytrvat poměrně dlouhou dobu.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.

Reklama

Doporučované