Hlavní obsah

Bydlet v Česku s německým platem. Portál pro „ajťáky“ to umí zařídit

Foto: foto: No Fluff Jobs, koláž: Seznam Zprávy

Tomek Bujok, spoluzakladatel portálu NoFluffJobs.com.

Reklama

19. 12. 2021 8:30

Programátoři, testeři a další IT obory jsou nyní v kurzu. Je po nich ohromná poptávka po celém světě. Mají tedy nejen vysoké mzdy, ale i jiný přístup k hledání práce. Zakladatel portálu No Fluff Jobs popsal, čím se liší Češi.

Článek

Jak se pandemie dotkla vašeho oboru? Pokud se ochomýtáte kolem informačních a komunikačních technologií, pravděpodobně nemáte důvod si stěžovat. Zájem o vývojáře, databázové experty, síťové administrátory a vůbec „ajťáky“ nebyl nikdy větší.

Středoevropský portál NoFluffJobs tento trend sleduje už přes šest let. Spoluzakladatel a šéf firmy Tomek Bujok nám v rozhovoru popsal, čím je hledání práce v oboru IT specifické. Jeho web přišel v roce 2014 na polský pracovní trh se zdánlivě revoluční myšlenkou – ajťáci nechtějí v inzerátech číst dlouhé odstavce textu. Chtějí hlavně slyšet, jaké technologie a nástroje tým používá, jakou mzdu firma nabízí a zda je možné pracovat z domova. Odtud také pochází jméno portálu: „No Fluff“ lze přeložit jako „žádné kecy“ nebo „žádná vata“.

Postupně Bujkův portál expandoval z Polska do Maďarska, na Ukrajinu, do Česka a na Slovensko. Může tak srovnávat, jak se liší přístup vývojářů. Čeští ajťáci se od svých středo- a východoevropských kolegů liší ve dvou oblastech: Do IT se vrhají i bez vysokoškolského diplomu a netouží po práci v zahraničí.

Založil jste portál, kde si ajťáci mohou najít práci „bez zbytečných keců“. Předpokládám, že vás k tomu motivovala vlastní zkušenost?

Přesně tak. Jsem programátor a moje manželka je povoláním personalistka specializující se na IT. Takže jsme ten problém znali z obou stran a viděli jsme, že verbování IT pracovníků je v řadě ohledech nefunkční proces. Je to především nesmírně konkurenční prostředí, o ajťáky je a byl velký zájem. Poptávka převyšovala nabídku, a tak si ajťáci mohli vždycky vybírat.

Byly tu ale problémy. Inzeráty s nabídkou práce pro ajťáky byly příšerně obecné. Samý text, samé fráze, žádné informace. „Jsme úžasná globální společnost, do skvělého dynamického týmu hledáme člověka se zájmem o špičkové technologie, nabízíme odpovídající mzdové ohodnocení…“ Strašné. Představte si, že čtete inzerát na auto: „Auto má zářivou barvu, když jsem s ním jel do Brna, nemusel jsem po cestě tankovat, zatáčí doleva i doprava, prodám za výhodnou cenu.“ Na takový inzerát by se nikdo normální neozval.

Pracovní trh v IT je trhem, na kterém mají hlavní slovo uchazeči. Ajťáci chtějí znát podrobnosti o pozici, kterou zvažují. Chtějí vědět, s jakými technologiemi budou pracovat. A hlavně chtějí znát předem mzdu, ještě před pohovorem.

Foto: NoFluffJobs, screenshot Seznam Zprávy

Přehled nabídek NoFluffJobs ihned ukazuje pozici, použité technologie, rozsah nabízené mzdy a lokalitu.

Jenže zaměstnavatelé tehdy, v roce 2014, když jsme portál NoFluffJobs zakládali, nezveřejňovali, jakou mzdu nabízí. A nejen to, ptali se uchazeče, kolik by si řekl. Odmítali uchazečům říci, jaké jsou mzdové podmínky, a chtěli odpověď od nich.

To je jasná informační asymetrie – firma ví, kolik může zaplatit, a doufá, že uchazeč řekne nižší číslo. Kdyby řekl vyšší, práci nedostane, a tak je nutí k tomu, aby se nechali zaměstnat za nižší peníze.

Přesně tak. Mají na vás nějaký rozpočet, třeba 100 tisíc. Když si řeknete 50 tisíc, tak oni vám nabídnou 45 tisíc a ještě dostane personalista bonus za to, že firmě ušetřil peníze. Jenže co se stane za měsíc? Pracovník zjistí, že kolega bere za stejnou práci dvakrát tolik, a naštvaně odejde.

Jako první jsme po firmách požadovali, aby předem uvedly výši mzdy. Byli jsme přesvědčeni, že náš experiment selže.
Tomek Bujok, spoluzakladatel NoFluffJobs.com

V IT prostě takovýto přístup nefunguje. Proto jsme založili portál, který poprvé – aspoň v Polsku nic takového neexistovalo – vyžadoval po firmách, aby předem uvedly mzdové rozpětí. U každého inzerátu. To byla ta revoluce, a my si byli jistí, že náš experiment selže. Ale chtěli jsme to i tak zkusit. A dnes víme, že to zabralo. Nyní slavíme sedmé výročí a expandovali jsme do dalších zemí střední Evropy včetně Česka.

Práce z domova zamíchala karty

Trh IT byl už tak divoký. Jak do toho zasáhl pandemický rok 2020?

Byla to masivní změna, některé ty důsledky se teprve teď pořádně ukazují. Před rokem 2020 asi 20 procent IT pracovníků pracovalo z domova, 60 procent v kanceláři a zbytek kombinoval oba režimy. Během pandemie se to ale změnilo, 60 procent pracovalo z domova, 20 procent v kancelářích. Svým způsobem se trh obrátil naruby.

Firmy často tvrdily, že práce z domova není možná. Během pandemie se ale ukázalo, že to jde.
Tomek Bujok, spoluzakladatel NoFluffJobs.com

Velké firmy, třeba banky, často nedovolovaly svým IT pracovníků pracovat z domova. Zdůvodňovaly to třeba bezpečností práce. Během pandemie ale nic jiného nezbývalo, práci z domova museli umožnit prakticky všichni. A ukázalo se, že to jde, když se musí.

Dalším velkým trendem, který s tím souvisí, byla ohromná poptávka po pracovnících v IT. Na jaře 2020 sice trh na chvíli zamrzl, ale už v létě poptávka vystoupala vysoko nad předpandemické hodnoty.

Nastala totiž rapidní digitalizace úplně všeho. Všichni potřebovali ajťáky. Už předtím jich byl nedostatek, a teď se mezera mezi poptávkou a nabídkou ještě rozšířila. Což znamenalo, že pro firmy bylo těžší a těžší najít zaměstnance, a to zrovna ve chvíli, kdy všichni chtěli rozšířit svou nabídku on-line služeb.

Německé firmy teď loví své ajťáky v Česku, Slovensku, Polsku nebo Maďarsku.
Tomek Bujok, spoluzakladatel NoFluffJobs.com

Výsledkem bylo, že mzdy v IT sektory vystřelily vzhůru. Přesné odhady se liší, ale dá se říci, že obecně šly mzdy o 20 až 25 procent nahoru. Díky práci z domova se tento tento typ práce skoro úplně globalizoval.

Německé firmy teď loví své ajťáky v Česku, Slovensku, Polsku nebo Maďarsku. Dřív by to možná řešily přes nějaké místní prostředníky, ale teď je zkrátka zaměstnají přímo, na dálku. Takže v těchto východních zemích se ten nedostatek kvalifikovaných pracovník ještě prohlubuje.

A předpokládám, že to má také vliv na mzdy. Když mohou programátoři z Česka najít práci v Německu za německé mzdy, zvyšuje to tlak i na české firmy.

Ano, u seniorních pozic je to prakticky vyrovnání mezd. Juniorní programátor bude na Ukrajině brát méně než v Německu, ale na vyšších pozicích už je to skoro stejná částka. Trh se v tomto globalizoval. A třeba firma Spotify nedávno oznámila, že může kdokoli pracovat odkudkoli a jejich mzda se nebude lišit. Můžou pracovat z USA nebo z Bali.

To by za normálních okolností mělo za následek snižování mezd programátorů například v USA. To se ale neděje, že?

Ta poptávka je tak velká, že k poklesu nedochází. V žádné zemi není hlad po IT pracovnících nasycen. V Evropě se mluví o půl milionu nebo dokonce milionu neobsazených míst v IT. V krátkodobém horizontu nemůžeme čekat saturaci. A pro firmy to znamená, že je těžší nalákat a udržet dobré pracovníky.

Různí ajťáci mají různé preference

Vy sám jste programátor. Dá se popsat nějaký prototyp programátorů a jejich požadavků při hledání práce? A snaží se firmy nějak lákat různé „typy“ programátorů?

Určitě jsou programátoři různí. Klasické stereotypy o programátorech jako o lidech zalezlých ve sklepě u počítače obvykle neodpovídají skutečnosti. Na druhé straně je třeba prototyp „cool programátorů“ (tzv. brogrammer), to je další stereotyp. Firmám je to ale při hledání celkem jedno, hledají někoho, kdo zvládá konkrétní typ práce. Hledají podle úrovně a hledají podle používaných technologií.

Juniorní programátoři chtějí ukázat, co všechno umí, chtějí růst, chtějí se učit nové technologie. A zkušení programátoři to zase mají dost „na háku“. Chtějí dělat s tím, co umí, a způsobem, který jim vyhovuje. Když jim to firma nedá, tak nemají problém odejít jinam, kde nejspíš dostanou i více peněz.

Programátoři nejsou jediní pracovníci v technologiích. Lidé často zapomínají, jak velký přínos tyto profese pro naši společnost mají. Vždyť si jen uvědomte, jak nám technologie usnadnily poslední dva roky, kdy jsme kvůli pandemii trávili více času on-line.

Obecně jsou pak IT pracovníci relativně otevření novým věcem, znají své silné stránky. A celé to odvětví je hodně rozvětvené, kromě vývojářů tam patří testeři, návrháři rozhraní, experti na umělou inteligenci, datoví analytici, databázoví experti, projektoví manažeři, odborníci na business inteligence…

Vývojáři si často stěžují na neschopnost headhunterů nabídnout jim odpovídající pozici. Místo toho je prý otravují nesmyslnými otázkami. To je asi to, co myslíte těmi kecy („fluff“)?

I pro ty headhuntery je to těžké, protože často nerozumí tomu, na co ty vývojáře najímají, a nemají tak dobré odpovědi na jejich odborné otázky. Vývojáři to pochopitelně nesnáší. To samé v inzerátech, jsou plné obecných nesmyslů jako „agilní firma“, „mezinárodní tým“ a „moderní technologie“. Tohle je z pohledu vývojářů příšerná ztráta času.

V naší první verzi portálu No Fluff Jobs jsme dokonce firmám zakázali napsat jakýkoli text. Zaměstnavatelé mohli zadat jen přehled technologií, se kterými bude vývojář pracovat, nabízenou mzdu, typ úvazku apod.

Foto: NoFluffJobs, screenshot Seznam Zprávy

Popis nabídky je plný konkrétních technologií, naopak chybí dlouhé „vyprávěcí“ odstavce textu, které ajťáky podle Bujka obvykle nezajímají.

Takže plně prohledávatelná databáze.

Přesně tak, jako když si vybíráte televizi v eshopu. Můžete si je seřadit podle uhlopříčky, podle podporovaných formátů… Dnes už ale umožňujeme vložit i krátký popis, aby firmy mohly popsat tu pozici a typ projektů.

Podle čeho vývojáři ty nabídky nejčastěji filtrují?

Většina zájemců o práci chce především znát nabízenou mzdu. To chce předem vidět 91 procent vývojářů. Dále je nejvíce zajímá, kde pozice je a zda je možné ji vykonávat na dálku. Potom jsou to použité technologie (tzv. stack) a za čtvrté je zajímá, jak je ten projekt smysluplný a zajímavý.

To jsou čtyři kritéria, která se kombinují. Takže pokud někdo nabízí nezajímavou práci na odlehlé lokaci na starých technologiích, musí nabídnout opravdu vysokou mzdu, aby tam lidi nalákal.

Snažíme se firmám vysvětlit, že vývojářům nejde jen o peníze. Jistě, je to důležitá věc, a 70 procent vývojářů v našem výzkumu uvedlo, že by kvůli vyšší mzdě změnilo práci. Ale na druhém místě s 50 procenty je to práce, která jim umožňuje osobní rozvoj. A konečně je to zajímavost projektu, nechtějí se nudit.

Nejčastěji vývojáři filtrují podle výše mzdy, použité technologie, možnosti práce z domova a podle lokality. Jsou také lidé, kteří hledají bez ohledu na použité technologie, třeba když někdo hledá vedoucí pozici. Jako vývojář ale mohu říci, že když se specializuji na Javu, tak nebudu vůbec koukat po inzerátech vyžadující znalost .NET, bez ohledu na to, co by nabízeli.

Češi chtějí obvykle zůstat v Česku

Vy sám jste z Polska a tam jste také svůj portál spustil. Měl jste už od začátku ambice podchytit trh ve střední Evropě?

Rozhodně jsme od počátku chtěli mít mezinárodní potenciál, proto jsme vybrali anglický název firmy. A od začátku jsme měli stránku v angličtině, i když jsme byli zaměřeni jen na Polsko. Také mzdy jsme uváděli v dolarech. To způsobovalo řadu nedorozumění, někteří lidé ze stránky odcházeli, protože mysleli, že jsme americký portál. Takže jsme to kvůli takovým lidem přeložili do polštiny.

Na expanzi do dalších zemí jsme se vydali poté, co jsme získali silnou pozici v Polsku. Napřed jsme expandovali do Maďarska, a pak i do České republiky, a také na východ, do Ukrajiny, Běloruska a Slovenska.

Kvalita života v zemích střední Evropy je vysoká. Když si to ajťáci srovnají s životem v jiné zemí, možná by tam sice vydělávali více, ale také by jim stouply životní náklady.
Tomek Bujok, spoluzakladatel NoFluffJobs.com

Naším hlavním cílem je podporovat místní společnosti, aby mohly najímat kvalitní místní lidi. Ale také podporujeme vývojáře v tom, aby našli práci, kdekoli chtějí. Nechceme kupříkladu tahat lidi z Česka do Německa, jde nám o rovnováhu.

Navíc většina vývojářů chce pracovat ve své zemi. Mzdy vývojářů jsou vysoké. Kvalita života v zemích střední Evropy je vysoká. Když si to srovnají s životem v jiné zemí, možná by tam sice vydělávali více, ale také by jim stouply životní náklady. Pro hodně vývojářů je tedy výhodnější zůstat doma. Chceme vytvořit ekosystém, který vyhovuje všem, podporuje lokální zaměstnavatele, podporujeme práci na dálku a chceme nabídnout nejlepší výběr práce pro všechny lidi v IT.

Projevila se ve vašich datech nějaká specifika českých ajťáků, když jejich preference srovnáte třeba s jejich kolegy z Polska nebo Maďarska?

Určitě najdeme i další věci, ale zatím máme tři postřehy. Prvním je, že 40 procent českých vývojářů má jenom středoškolské vzdělání. To podle mého ukazuje, že jsou velmi pragmatičtí. Naučili se programovat sami, z tutoriálů nebo na kurzech, nemají ale univerzitní diplom. To je velký rozdíl oproti třeba Polsku, kde má asi 80 procent vývojářů vysokoškolské vzdělání.

Není to nic odsouzeníhodného. Někdy na univerzitě strávíte spoustu času studiem zbytečností, takže se řada lidí naučila programovat sami. Vidíme, že se to rozšiřuje i v dalších zemích, tato snaha naučit se programovat na vlastní pěst, takže je v tomto ohledu Česko napřed.

Pak jsme také zjistili, že v Česku berou vývojáři trochu více než v ostatních zemích, kde působíme. Podle mého za to může fakt, že polovina vývojářských míst je v Praze, a Praha je drahé hlavní město, kde jsou také vyšší mzdy.

Foto: NoFluffJobs, screenshot Seznam Zprávy

Zatímco většina Ukrajinců, Maďarů i Poláků by preferovala práci v zahraničí, čeští ajťáci v internetovém průzkumu firmy NoFluffJobs nejčastěji uváděli, že by nejraději pracovali ze své domoviny.

Třetí výsledek se týká preferencí. Ze všech šesti zemí, kde působíme, je v Česku nejvyšší podíl lidí, kteří chtějí pracovat ve své zemi. Z našeho průzkumu na velkém vzorku on-line uživatelů vyplývá, že 95 procent českých vývojářů chce pracovat v Česku (poznámka redakce: průzkum bral v potaz pouze země, ve kterých již portál působí). V Polsku to je asi polovina. Myslím, že lidé z Polska by raději pracovali v Praze, je oblíbená i z globálního pohledu. Češi do ciziny moc nechtějí.

Jak změnila pandemie pohled vývojářů na jejich vlastní práci, na jejich hodnotu? Uvědomili si vývojáři díky práci z domova, že by takto na dálku mohli pracovat pro jakoukoli firmu na světě, ne jenom pro firmu poblíž jejich bydliště?

Rozhodně se hodně změnilo. Je nyní velmi těžké sehnat vývojáře, mnohem těžší než před rokem. Vývojáři vidí, že je po nich poptávka, a tak vyžadují více peněz. Do toho se přidala i inflace, která v Polsku i Česku výrazně stoupla.

Někteří evropští ajťáci se také zkoušejí hlásit na pozice po celém světě. Ne třeba v Americe – to je přeci jen těžké kvůli různým časovým pásmům – ale třeba v Německu. Takový člověk pak třeba žije v Praze, ale platí ho firma z Mnichova, což je pro něj ideální scénář.

Začátečníci hledají zkušenosti, ne peníze

Vidíte v datech odlišnosti mezi muži a ženami?

Ženy jsou stále v menšině. V různých zemích je to různé, ale obvykle jsou ženy jen pětina až třetina uchazečů. Je to škoda, je to i výsledkem stereotypů. V Polsku jsme si dělali analýzu a v IT přetrvává rozdíl ve finančním ohodnocení asi 10 až 15 procent.

Chceme dělat vše pro to, abychom tuto nerovnost eliminovali. Chceme k tomu přispět právě i tím, že firmy musejí předem uvádět nabízenou mzdu.

A co rozdíly na základě věku?

Řekl bych, že je pro začátečníka těžké dostat se do toho oboru, tedy najít firmu, která mi dá moji první práci v IT, když ještě nemám žádné zkušenosti nebo univerzitní diplom. Takový člověk musí dokázat, že to zvládá. Na juniorní pozice se proto hlásí ohromné množství zájemců a firmy si mohou vybírat.

Zodpovědná firma by měla chápat, že najímáním juniorních vývojářů si vychovává budoucí seniorní vývojáře
Tomek Bujok, spoluzakladatel NoFluffJobs.com

Během pandemie to bylo pro začátečníky v oboru opravdu těžké. Nikdo se nechtěl pouštět do „onboardingu“ (nabírání nových lidí do již fungujícího týmu, pozn. red.), firmy měly co dělat s prací na dálku. Teď se to trochu zlepšilo. Pro firmy je to dilema: je přebytek juniorních zájemců a nedostatek zkušených ajťáků. My říkáme, že zodpovědná firma by měla chápat, že najímáním juniorních vývojářů si vychovává budoucí seniorní vývojáře. Firmy se musí naučit mentorovat a vychovávat své zaměstnance.

Foto: NoFluffJobs

Tomek Bujok, spoluzakladatel a CEO středoevropského portálu NoFluffJobs.com s nabídkami práce v oblasti ICT.

Zlepšuje se to. Firmy mají juniorní programy, speciální projekty, na kterých se mohou hodně naučit. A začátečníci si uvědomují, jak je pro ně zkušenost důležitá, a klidně se třeba na tři měsíce zřeknou mzdy, když za to dostanou příležitost vzdělávání a práce na projektu, který je někam posune. Chtějí ale vědět, že to k něčemu povede. Zodpovědná firma by měla mít takové programy.

Proč je právě IT tím odvětvím, které na pandemii tolik vydělalo?

Jedním z důvodů je všudypřítomnost výpočetních technologií. Stoupá výpočetní výkon a s ním stoupá i uplatnění v této profesi. Nové technologie, jako jsou chytrá zařízení nebo strojové učení, otevírají úplně nové dveře. I tam, kde předtím žádná elektronika nebyla potřeba, je nyní nutné napojení na počítačové systémy. Za pár let bude mít každá žárovka svoji IP adresu a svůj čip.

Dalším faktorem je složitost toho odvětví. Informatika je složitá věda, nemůžete se to naučit za měsíc. Informatika zdaleka není jen programování. Máme správu sítí, distribuované databáze, blockchain, šifrování… Je nesmírně těžké sehnat kvalifikované lidi na všechny pozice.

Oprava: V článku jsme opravili překlep v příjmení. Za chybu se omlouváme.

Doplnění: Doplnili jsme poznámku týkající se metodiky internetové ankety, kterou zakladatel portálu citoval.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované