Zoom ohromující, video úžasné, portrét hrůza. Drahé mobily věští budoucnost

Fotíte mobilem? S největší pravděpodobností ano, aspoň občas. Máte jej totiž po ruce. Jak kvalitní jsou ale fotky a videa z mobilních telefonů? Vzali jsme tři z nejdražších telefonů v Česku a porovnali jsme je.

Zatímco v prvním díle testu jsme se zaměřili na celkové dojmy, tento článek věnujeme pouze fotografiím a videím. Právě v nejdražších přístrojích totiž najdeme nejlepší fotosenzory. Co je luxusní výbava dnes, to může být za dva roky standard. Podívejme se tedy, kam mobilní fotografie kráčí.

Za pohotové zapůjčení testovaných telefonů iPhone a Pixel děkujeme obchodu Alza.cz. Telefon Galaxy S22 k testu dodalo české zastoupení společnosti Samsung.

Bývaly doby, kdy byl fotoaparát v mobilu opravdu jen pro legraci a vyfocené snímky jste mohli vytisknout leda tak na poštovní známku. Za dvacet let se ale mobilní telefony proměnily z nouzového cvakátka v důstojného konkurenta drahých fotoaparátů. Od roku 2010 do roku 2020 klesly prodeje samostatných foťáků o 87 %, nepochybně právě v reakci na schopnost mobilů poskytnout výborné fotky.

Ne všechny telefony ale fotí stejně. Schválně se podívejte, jak se liší stejná fotka vyfocená na různé námi testované přístroje.

Vidíme, že ke stejné scéně přistoupily různé telefony ve výchozím nastavení různě. Pixel se rozhodl pro doostření detailů a neutrální podání barev. Na snímku z iPhone vidíme pokus o rozjasnění scény, výrazné doostření detailů a také mnohem teplejší barvy, které v porovnání s ostatními v obličeji „ujely“ do žluté. V prvním porovnání pak nabízí subjektivně nejlepší výsledek Galaxy od Samsungu, vsadil na vyšší sytost barev a nesnažil se detaily zvýraznit doostřením.

Ještě lépe je různý přístup vidět v detailním (400%) přiblížení snímků. Podívejte se třeba na oko nebo náušnici, tam je různý přístup k doostření velmi patrný.

Dodejme, že všechny testované fotoaparáty produkují objektivně dobré fotky, ale když jdeme na dřeň, rozdíly jsou zjevné. Fotografie v plné velikosti (a další ukázky fotek) najdete v následující galerii.

Každá sekce testu bude mít svou vlastní galerii, takže nebojte, tohle je jen první várka.

Dlouho se mobilní telefony musely spolehnout jen na jeden objektiv, což znamenalo pouze jednu ohniskovou vzdálenost a jednu perspektivu. Vše ostatní se muselo dohánět softwarovým ořezem (tzv. digitální zoom). Nové mobilní telefony ale postupně přešly na dva, tři nebo dokonce více objektivů. Při zoomování pak mobil mezi objektivy plynule přepíná.

Z mého pohledu jsou největší výhodou širokoúhlé fotky. Objektiv s nízkou ohniskovou vzdáleností umožní zachytit větší část scény. V malé místnosti se vám do záběru vejde více lidí, venku lépe zachytíte atmosféru místa a při využití perspektivy (širokoúhlé objektivy po stranách dost zkreslují) můžete vytvořit opravdu úchvatné fotky.

Galaxy i iPhone mají v tomto ohledu před Pixelem mírný náskok, jejich širokoúhlá čočka zabere 120˚ scény, což odpovídá klasickému objektivu 13mm (v celém článku pro přehlednost používám přepočet na tzv. ekvivalentní ohniskovou vzdálenost). Pixel se svým 16mm ekv. objektivem zabere „jen“ 114 stupňů scény.

Mimochodem při zoomování a odzoomování si z hlediska uživatelského zážitku nejlépe vedl iPhone, kde je přepínání mezi různými objektivy tak plynulé, že si toho ani nevšimnete. Naopak u Pixelu to přeskočení občas rušilo, třeba se mírně změnily barvy, což nám připomene, že jsme vlastně za běhu vyměnili fotoaparáty, jelikož každý objektiv má samozřejmě i svůj vlastní senzor.

Další ukázky snímků ze širokoúhlého objektivu. Fotky jsem vždy pořizoval ze stejného místa a za stejných podmínek v rozmezí několika sekund.

Osobně považuji širokoúhlé fotografie za nádherné. Jsou ale dost nevhodné pro focení lidí, zvláště pokud jim nechcete fotoaparátem mávat pouhý metr od obličeje.

Pro pohodlnější a nenápadnější focení tedy naopak uživatelé potřebují vysoké ohnisko. Lidově řečeno zoom. Optický zoom je ve fotoaparátech příjemnou novinkou. Rozdíl mezi opticky a digitálně přiblíženou scénou je velký a i miniaturní objektivy mobilních telefonů v tomto směru odvádějí skvělou práci. Uživatelům otevírají úplně nové možnosti, na které byli zvyklí z mnohem větších a kompaktních fotoaparátů.

Protože telefony mají fixní (pevné) objektivy, pro plynulé zoomování kombinují optický a digitální zoom. Pokud tedy například zoomujete na iPhonu dvojnásobně, ve skutečnosti využíváte základní objektiv a dvojnásobný digitální zoom. Při čtyřnásobném zoomu pak telefon plynule přepne na objektiv s trojnásobným zoomem a o 33 % si scénu zvětší digitálně. Pokud tedy chcete maximální kvalitu, je rozumné používat tlačítka pro jednorázové přepnutí zoomu a objektivu.

Přehled všech objektivů a jejich rozlišení najdete v následující tabulce:

Vidíte, že oproti 12megapixelovému iPhonu disponuje Pixel 50megapixelovým rozlišením a senzor v Samsung S22 Ultra má dokonce více než 100 megapixelů. Tyto pixely navíc ale slouží hlavně pro dopočítávání, snížení šumu nebo digitální zoom. Jednotlivé fotky ze všech přístrojů mají stále velikost 12 megapixelů (4000×3000 px).

V galerii najdete snímky pořízené ze stejného místa. Vidíme, že rozdíl mezi širokoúhlým a maximálním přiblížením je opravdu značný.

Nabídka přibližování je v rámci testovaných fotoaparátů vyrovnaná. Tedy až na Galaxy S22 Ultra, který si svým desetinásobným optickým zoomem (a stonásobným kombinovaným) vysloužil vlastní kapitolu. Důvod je zjevný z následujícího srovnání.

Všechny mobily zvládly úctyhodné přiblížení. Vidíme dokonce, že Pixel si softwarově pomohl a jeho snímek je i po aplikování maximálního digitálního zoomu překvapivě ostrý.

Ale Galaxy S22 Ultra má velkou výhodu: Jeho 10násobný optický zoom mu dává náskok, a následné digitální úpravy tak mohou vycházet z mnohem lepší předlohy. Výsledkem je něco, co byste hledali spíše v kapse špiona než v kapse manažera. Přiblížení, které bere dech.

Takto vypadá přibližování v praxi. Telefon jsme měli upevněný na stativu, což je u takto vysokého přiblížení prakticky nutnost. Také z ruky to sice teoreticky jde, udržet objekt v záběru je ale dost obtížné, i když se vám s tím software snaží pomáhat.

Superzoom vám umožní přečíst na dálku text, který byste jinak nepřečetli. Zase se vracíme k té špionáži…

V galerii si prohlédněte další fotky pořízené superzoomem S22:

Z ohromného přiblížení kilometr a půl vzdálených objektů skočíme na opačný konec spektra. Co když naopak chceme vyfotit detailní snímek něčeho, co máme od foťáku pár centimetrů?

Kvůli makrosnímkům asi nikdo drahý telefon kupovat nebude, to si raději pořiďte levný mikroskop a k telefonu jej připojte. Když už ale telefon v kapse máte, může se makro režim občas hodit, ať už dáváte na instagram umělecký snímek berušky nebo posíláte na reklamační oddělení detail poškrábaného výrobku.

Nejhezčí makro snímky v našem zběžném porovnání pořídil iPhone 13 Pro, který uměl zaostřit na velmi krátké vzdálenosti a snímek ještě pěkně doostřil, což těm detailům svědčí. Samsung Galaxy S22 Ultra se nenechal zahanbit.

Zato Google Pixel 6 Pro krátké vzdálenosti moc nezvládá. Můžete si ale pomoci zoomem, pak se zbavíte nutnosti zaostřit na blízký objekt. A navíc můžete vytvořit i hezký efekt rozostřeného pozadí.

A přes rozostřené pozadí se dostáváme k tomu, co bude asi většinu lidí zajímat nejvíce. Jak si drahé mobily poradily s portrétní fotografií?

Portrétní režim je vlastně taková softwarová kompenzace hardwarového omezení. Telefony mohou mít vysoké rozlišení fotosenzorů, jsou ale limitované jejich velikostí. A to znamená, že některých efektů zkrátka přirozenou cestou nedosáhnou. Jedním z nich je efekt rozostřeného pozadí (tzv. „bokeh”), jako to umí třeba plnoformátová zrcadlovka.

V roce 2014 se objevily první experimenty s „portrétním režimem“ v telefonu HTC One, který používal dvě čočky k simulaci „falešného rozostření“. O dva roky později přišel s podobnou funkcí iPhone a dnes jde prakticky o standardní výbavu všech lepších telefonů. Není to funkce, která funguje vždy 100%, ale když zafunguje, fotky vypadají opravdu „profesionálně“. Asi proto, že si zkrátka rozostření pozadí lidé podvědomě spojují s profesionální tvorbou, i když samozřejmě každá zrcadlovka s průměrným objektivem focení takových portrétů zvládne bez problémů.

Těšil jsem se, že nové superdrahé telefony, které se všechny mohou pochlubit velkým výpočetním výkonem, zvládnou portrétní režim bez chyb. Ale bohužel. Ani náhodou.

Podívejte se na snímek z Pixelu 6, který patřil v našem srovnání k těm lepším. Na první pohled hezký portrét s dobrým oddělením rozmazaného pozadí od ostré modelky v popředí.

Stačí si ale snímek příblížit a virtuálně se projít po hraně objektu, kterou se mobilní telefon pokusil detekovat. Uvidíme celou řadu rušivých chyb.

Problémy působí nejen vlasy, ale i další drobné detaily. A není to jen Pixel. Všechny námi testované telefony trpí podobnými problémy, Google Pixel nakonec ze srovnání vyšel o něco lépe. Není to ale žádná sláva.

V následující galerii najdete portrétní snímky ze všech telefonů. Za každým snímkem následuje jeho popsaná kopie, kde jsem zvýraznil některé chyby, kterých jsem si všiml:

Abych nebyl jen negativní: Když si dáte pozor a naučíte se s portrétním režimem pracovat, můžete dosáhnout i dobrých výsledků. Zde jsem třeba využil zdi k tomu, abych minimalizoval „složité“ hrany kolem vlasů. Dopočítané rozostření se pak týká jen „jednoduchých“ hran a telefony shodně chybovaly o poznání méně. Doporučuji ale fotky pořízené portrétním režimem pečlivě zkontrolovat, než je budete někam posílat.

Závěr ohledně portrétního režimu ovšem musí znít: Hezká funkce, ale stále se ani zdaleka nevyrovná profesionální zrcadlovce. Občas může dát velmi hezké výsledky, ale pokud jde o důležité fotky, nespoléhejte se na ni a sáhněte po fotoaparátu, který má dobrý a velký senzor.

Oproti běžným kompaktním fotoaparátům a zrcadlovkám má ale telefon velkou výhodu, a tou je software a výkonný hardware. Může tedy s pořízenými fotografiemi kouzlit dodatečně. Telefony tak nabízejí přehršel různých vychytávek, od dnes už běžného HDR (softwarové zvýšení dynamického rozsahu) přes panoramatický režim nebo noční fotografie až po některé zajímavé speciality.

Asi nejzajímavější inovací – takovou, kterou reálně využijete – je nová funkce zvaná „Kouzelná guma“. Nabízí ji Google Pixel 6 a umožní vám vyretušovat z fotky objekty, které tam mít nechcete.

Samozřejmě, že podobného výsledku byste dosáhli i pomocí nějaké další stažené aplikace, třeba Snapseed nebo Photoshop. Ale když je to dostupné přímo v telefonu, zpřístupní se taková funkce více lidem. Podobnou funkci má nově v menu schovanou i Samsung.

Fotografie jsme probrali a jdeme na video. Natáčení videoklipů na chytré telefony je dnes naprosto běžná záležitost a drahé přístroje nabízejí v mnoha ohledech velmi profesionální výsledky. Jako první jsem otestoval běžnou situaci: Natáčíte sami sebe pomocí selfie kamery. Dokáže telefon odstranit hluk na pozadí? Posuďte sami:

Nejvýrazněji dokázal hluk projíždějícího auta potlačit Samsung, daní za to je ale pokles hlasitosti zaznamenaného hlasu v momentě, kdy auto projíždí těsně vedle mne. Opačný kompromis zvolil Google, jehož telefon potlačil hluk méně a tím také méně zkreslil můj hlas. Záznam ale oproti ostatním šuměl i tam, kde nemusel. A iPhone je někde mezi tím, což je také celkem rozumný kompromis.

Na videozáběru Pixelu mi vadí nepříjemné „skákání“ expozice, viditelné je na přechodu mezi světlou oblohou a tmavými stromy. Souvisí s tím, jak se telefon pohybuje. Tím se dostáváme k testu stabilizace, ve kterém jsem se snažil běžícího kolegu Matouše natáčet, zatímco jsem se sám snažil udržet s ním krok (a nepustit přitom na štěrk telefony v celkové hodnotě sto tisíc korun).

Jak vidíte, stabilizace není dokonalá. Kdybychom chtěli opravdu stabilní záběr, mohli bychom ale vhodným nastavením stabilizaci dále snížit.

A zase si můžete všimnout „kolísání“ expozice oblohy u telefonu Pixel. Napřed jsem myslel, že se mi to zdá, ale nejsem jediný, kdo si toho všiml. A teď, když o tom problému vím, už jej nedokážu přehlédnout.

Všechny námi testované telefony tvrdí, že umí cosi jako HDR pro video. Měly by tedy zvládnout zachovat kresbu ve stínech, aniž by došlo ke slévání světlých částí scény do bílé (tzv. přepal). Jak si soutěžící poradí s touto scéno v protisvětle?

Opět vidíme, že kvalita videa je velmi vysoká, Pixel ale za iPhonem a Samsungem v našem krátkém testu trochu zaostává. Daří se mu sice dostat do videa trochu živější barvy, je to ale za cenu nekonzistentní expozice a v našem případě i přepalů v oblasti oblohy.

Neznamená to, že videa pořízená Pixelem jsou nepoužitelná. Pořád je to pro řadu použití špičková kamera. Jestli ale telefon kupujete hlavně kvůli videím, Pixel 6 by potřeboval nějaký pořádný softwarový update, aby vám v tomto ohledu vyhovoval.

Videoklipy z telefonů jsou podle mého už naprosto důstojnými náhradníky kamery pro většinu situací. Film bych telefonem asi ještě nenatáčel – i když nový režim Cinematic Mode nabízený iPhonem se to snaží změnit – ale na reportážní videa, vlogy, dokumentace nebo amatérské i profesionální projekty už jsou telefony naprosto dostatečnou kamerou.

Přehled všech objektivů a možností videa v následující tabulce:

Všechny telefony jsou navíc dostatečně výkonné na to, abyste si – alespoň narychlo – záběry sestříhali a upravili přímo v telefonu. Nejdále je v tomto ohledu iPhone s aplikacem ProRes a Dolby Vision, ale i androidí telefony mají třeba Adobe Premiere Rush nebo KineMaster.

Nebudu zde psát nějaký verdikt, který telefon je nejlepší nebo který má nejlepší fotky. Každý má nějakou oblast, ve které exceluje. Samsung S22 Ultra opanoval kategorii zoomu a jeho fotky byly příjemně vyvážené. Apple se svým iPhonem zvolil důraz na jasnější fotky, které můžete obvykle sdílet bez jakýchkoli úprav a budou vypadat skvěle. A Google se svým Pixelem dlouhodobě pracuje na softwarové práci s fotkou a jeho práce s barvami má často nejblíže originální scéně.

Naopak všechny telefony pohořely v tom, na co jsem se nejvíce těšil: portrétní režim. Ne že by byly výsledky vyloženě nepoužitelné, ale od drahého zařízení jsem čekal – i na základě tvrzení výrobců o aplikaci strojového učení – mnohem lepší výsledky. Aspoň jsem vás ale ušetřil případného zklamání. Ani nejdražší telefony nejsou v tomto směru dokonalé, a pokud budete chtít pořídit technicky perfektní portréty s rozostřeným pozadím, mobil vám zatím stále stačit nebude.

Velkou radost naopak mám z toho, jak se v telefonech rozmáhají objektivy s různými ohnisky. To, co dnes vidíme v drahých telefonech, se postupně přesouvá i do těch levnějších. I cenově dostupné telefony tak začínají disponovat optickým zoomem. Pokud rádi fotíte, je to funkce, za kterou se vyplatí si připlatit.

Softwarové úpravy fotek přímo v telefonu budou podle mého dominovat následujícím rokům, už jenom proto, že je tam velký prostor pro zlepšení. Zkušení fotografové s drahým vybavením budou jistě namítat: To není ono! Softwarově vygenerovaný efekt není to samé, jako když to zachytíte přímo na senzor. Mají pravdu. Ale kromě nich ten rozdíl brzy nikdo nepozná.