Tomáš Čupr v krizi: Čirá radost v depresivní situaci

Naposledy jste byl hostem v našem studiu 10 dní před vyhlášením nouzového stavu, přesně 4. března. Tehdy jste mluvil o opadající nákupní panice, ale taky o tom, že nevíme, co nám koronavirus ještě přinese. Přesně jste řekl: „Nevíme, co je to za zvířátko.“ Teď už o tom zvířátku máte jasněji?

Nejsem epidemiolog, myslím, že virologů-amatérů máme v diskusních fórech až dost. Já bych nechtěl být dalším.

Spousta těch virologů-amatérů říká, že koronavirus změnil náš život, že začíná novou éru. Každopádně změnil e-commerce, je to tak?

Je to tak. Můžeme se podívat na historickou paralelu, což byla epidemie SARS v Číně. Dnes, když se bavíte o Číně a o e-commerce, jsou to skoro synonyma. Jsou tam obři jako Alibaba, JD.com… To před SARS nebylo. Epidemie způsobila, že tam vznikla infrastruktura, která do té doby neexistovala. A růst se akceleroval. Myslím, že toto se teď děje v evropské e-commerce.

Nikdo nebyl připravený na takový růst. A všichni vymýšlejí, jak tento růst, který asi bude dlouhodobý, podpořit a udržet. Vznikají služby, které dosud neexistovaly.

Vy sami v Rohlíku jste spouštěli během posledních dvou měsíců nové služby. Zaměřili jste se na dovoz hotového jídla z restaurací, spustili vlastní privátní značku Bez kompromisu, rozjeli jste speciální nabídky jako Suchý Rohlík nebo Mini Rohlík. Co z toho je udržitelné do běžných časů?

Privátní značka Bez kompromisu rozhodně ano. Na tom chceme dlouhodobě stavět.

Přišla by i bez koronaviru?

Přišla by i bez koronaviru. Po této zkušenosti ji ale doplníme o nabídku Rohlík Bistro.

Tedy dovážka hotového jídla.

Ano, Rohlík Bistro stojí na tom, že dobří šéfkuchaři uvaří jídlo, to šokově zchladí a my vám ho dovezeme. Je to lepší, než když si objednáte rozblemcané těstoviny, které stráví tři čtvrtě hodiny někomu v batohu na zádech na kole.

My dnes uvařené jídlo dovážíme druhý den. Ale Rohlík Bistro v této podobě asi zrušíme a spolupráci s šéfkuchaři, kteří s námi budou chtít pokračovat, zařadíme pod vlastní privátní značku Bez kompromisu. Protože tam rozhodně žádné kompromisy nejsou.

Bude zájem objednávat si domů nebo do kanceláře jídlo od dobrých šéfkuchařů – předpokládám, že tím pádem i za vyšší cenu – až se plně otevřou restaurace? Přichází krize, koupěschopnost Čechů se zmenší…

Já myslím, že rozhodně. Co dělá restaurační jídlo drahé, je ten servis okolo. Já s úžasem sleduji, jak během krize slavné restaurace prodávají jídlo domů přes dovážkové služby za stejnou cenu jako v restauraci.

Teď je ale výjimečná doba. Lidi berou objednávku jídla jako mimořádnou věc, někdy i jako podporu oblíbené restaurace. Zavřené podniky zase čelí obrovským ztrátám. Teď se neprodává za běžných tržních podmínek.

Jistě, ale až přijdou normální „mírové“ doby, tak jídlo, které vám dovezeme domů, nemůže stát stejně, jako když sedíte v restauraci, kde hraje hezká hudba, obsluhuje vás číšník a někdo vám nalévá víno. My vlastně říkáme: Stejná kvalita, ale nižší cena, protože už u toho není ten zážitek. A to si myslím, že přetrvá dlouhodobě.

Kolik je kuchařů z dražších restaurací ochotných po otevření vařit i pro dovážkovou službu?

Nám se jich ozvaly stovky. Vybrali jsme si asi dvacet, řekněme nejvýznačnějších, a asi deset v Brně. S těmi spolupracujeme. Chceme, aby nabídka byla velmi kvalitní a zároveň aby restauracím pomáhala. Prodat přes nás tři jídla denně, to vám moc nepomůže. My jsme ale třeba jednomu z těch restauratérů teď dělali asi 30 procent jeho tržeb z doby před zavřením. Což už je obrovské.

Které další nové služby, které jste si odzkoušeli během minulých dvou měsíců, jsou perspektivní pro „doby mírové“?

Turbo Rohlík (rychlá dodávka zboží do 90 minut, pozn. red.). Má to být doplněk k velkému Rohlíku, který vnímáme spíš jako hypermarket – tedy velký počet položek a pomalé doručení. Tedy pomalé na naše poměry, to znamená za tři, za dvě hodiny. Tahle doba dodávky mi pořád nepřijde dost silná na to, abych všechny lidi vysál z kamenných supermarketů, kde nakoupíte za dvacet minut.

Chceme doručovat ještě rychleji, ale neumíme doručit nákup z hypermarketu za půl hodiny. Rychlá služba musí mít menší počet položek. Teď jich máme kolem tisíce, což už se začíná blížit k malému supermarketu, ještě to budeme rozšiřovat.

Postavili jsme na to nový systém ve skladech firmy HOPI v Jažlovicích za deset dní. Ale Jažlovice nejsou úplně ideálně umístěné, takže abychom dokázali opravdu zrychlit, budeme muset mít dva nebo tři Turbo Rohlíky v každém městě.

Za koronavirové krize jste také zavedli služby Suchý Rohlík, Mini Rohlík, tedy dodávky omezeného sortimentu základního zboží pro domácnosti. Je toto perspektivní?

Suchý Rohlík asi zavřeme, to asi krizi nepřežije.

Před těmi dvěma měsíci jste v rozhovoru popisoval plány na rozšiřování na venkov, dál od velkých měst. Jak jste se během krize rozšířili teritoriálně?

Když se v březnu zavřely na Moravě do karantény oblasti Uničovsko a Litovelsko, tak jsme říkali: pojďme tam vozit. Tam jsme si vyzkoušeli, že to jde.

Na hanácký venkov byste jinak nešli?

Normálně bychom tam nešli, na tom se nedají vydělat peníze. Bylo to spíš služba veřejnosti. Ale když už jsme tam jeli, tak jsme si řekli: Kam ještě trefíme? Co Ostrava? Dlouho se o tom mluví, my si nejsme jistí, teď je šance si to vyzkoušet. A tak jsme minulý týden rozšířili dovoz až do Ostravy a také na Benešovsko. Naše ambice je: kamkoliv stihneme nákup zavést do šesti hodin od jednoho z našich skladů, tam budeme. Což je, myslím, 80 procent české populace.

Potřebujete další nové sklady?

Na dlouhém horizontu ano. Na to, jak jsme se rozšířili teď, jsme vlastně kromě areálu HOPI v Jažlovicích nepotřebovali nic. Stavíme nové sklady v Brně a v Horních Počernicích v Praze. To budou moderní a technologické sklady, které nám umožní poprat se s růstem poptávky lépe.

Co zaměstnanci nebo externí spolupracovníci? Posilujete personálně?

Co se týče aut, řidiče máme. Snažíme se ještě lépe vymyslet konsolidaci zavážek, aby aut nebylo třeba tolik. Připravujeme externí RohlíkPointy, kde si vyzvednete objednaný nákup z takové buňky. To nám uspoří nějaká auta. Rohlík spoří v kancelářích, spoří najeté kilometry venku.

Čekala bych, že posilující e-commerce může kompenzovat propouštění z jiných oborů a vyrovnávat výkyv na trhu práce. Je to iluze?

My jsme ale nabrali jen na centrálu v posledních třech měsících takových 50 lidí. Podepsali jsme smlouvy na ředitele vznikajících poboček v Rakousku a Německu. To bude určitě velká příležitost i pro lidi z Česka, kteří tady nasají zkušenost a pak nám s tím pomohou. A do provozu jsme nějakým způsobem dokázali nově zaměstnat, řekl bych, skoro tisíc lidí.

Jak velký je růst personálu Rohliku.cz o tisíc lidí?

Na dvojnásobek. Dost.

Takže přece jen ty naděje, které do e-commerce ohledně pracovního trhu vkládáme, zas tak liché nejsou.

Ne, to nejsou. Já bych to ale nesoustředil jen na firmy, které už existují. Myslím, že vznikne celá nová infrastruktura, kterou jsme tady neznali. Z hlediska logistických služeb, z hlediska firem, které třeba možná nerozvážely, a najednou jim dává rozvážka smysl.

Protože se víc zboží bude přesouvat do e-shopů a do prodeje na internetu?

Přesně tak.

Neuvažujete o tom, že byste šli do jiných segmentů, než jsou potraviny a zboží denní spotřeby?

Už tam trochu jsme. Teď si testujeme módu na punčocháčích a ponožkách z Marks&Spencer. Nikdy nebudeme fashion shop, ale u věcí na jednoduché jednorázové použití asi ano. Zkusíme spotřební elektroniku, například kabely. V hypermarketu také koupíte rychlovarnou konvici, ale už ne třeba pračku. Prostě to, co se dá odnést v ruce nebo v košíku a kupuje se to často, to bude Rohlík vždycky.

V dubnu jste vydali další emisi dluhopisů za 166 milionů korun. Mimochodem, jak se za nadcházející krize shání na trhu investiční kapitál?

Prodali jsme to za 48 hodin, takže dobře.

Na co ty peníze použijete? Říkáte, že máte šéfy pro německý a rakouský trh. Takže i vaše zahraniční expanze se urychluje?

Valíme to. V říjnu bychom chtěli spouštět Vídeň a v prvním kvartále příštího roku Německo. Dluhopisy na to samozřejmě nebudou stačit, to je takový řekněme překlenovací úvěr. Než navýšíme kapitál na začátku příštího nebo na konci tohoto roku.

A kapitál navýšíte s pomocí dalšího nového investora…

Ano. Čekáme, že by do firmy mohly přitéct dvě a půl miliardy korun. A to je ten signifikantní kapitál.

Máte už vybraného investora?

Nemáme. Jedeme nějakým procesem, který nás k tomu investorovi dovede.

Co vás osobně ty poslední dva měsíce krize naučily? Mluvili jsme zatím o firmě. Ale co koronavirus, to zvířátko, přineslo Tomáši Čuprovi?

Mě ta situace hrozně nabila. Cítil jsem, že v krizi můžeme obrovsky pomoct. Že díky nám lidé mohli být bezpečně doma. To mi dodalo ohromnou energii. Rohlík, to už je tak trochu „korporát“. Najednou jsme se ale zase dostali do režimu, kdy se nikdo na nic neptá, věci jdou rychle, rychlá rozhodnutí, rychlé myšlenky, kreativita. Úplně to stříkalo – a to mě hrozně baví!

Druhá věc, kterou mi to dalo – poznal jsem, že máme fenomenální tým. Že mám kolegy, o které se dá opřít. To byla čirá radost. I přes to, že ta situace byla vlastně docela depresivní.