Hlavní obsah

Ligový šlágr pro Slavii, ztratila ale klíčovou oporu pro poháry a má před sebou první velkou komplikaci

Foto: Profimedia.cz

V lize se postupně vyprofilovaly dvě největší trenérské osobnosti. Bílá čepice je znakem Jindřicha Trpišovského, podle zachmuřeného výrazu pak poslední dobou poznáte Pavla Vrbu.

Reklama

28. 10. 2019 14:29

K ligovému šlágru, ve kterém druhá Plzeň podlehla 0:1 fotbalistům Slavie, již průběžné tabulce kralují, se v glosáři vrací Luděk Mádl, fotbalový expert Seznamu.

Článek

Navzájem se velmi uznávají, byť jsou jejich trenérské rukopisy poměrně dost odlišné. Za posledních devět sezon vyhlásili plzeňského Pavla Vrbu trenérem roku osmkrát. Slávistu Jindřicha Trpišovského čeká tato ceněná trofej, s vysokou pravděpodobností, za letošní rok poprvé.

Na své trenérské cestě se – při vší úctě – všem ostatním fotbalovým trenérům s českým pasem vzdálili ti dva o světelné roky. A po zásluze jsou za to i nejlépe placeni.

U jména Jindřicha Trpišovského se v zákulisí spekuluje až o základním platu 900 000 korun měsíčně, u Pavla Vrby o 600 000 korunách. Sparťanovi Václavu Jílkovi přičítají insideři plat 450 000 Kč, u reprezentačního kouče Jaroslava Šilhavého se hovoří o půl milionu měsíčně. To všechno v rovině základních platů bez prémií.

Když se vrátíme k Vrbovi s Trpišovským, nutno zmínit, že společnou mají i jednu slabou stránku. Ta jde sice k dobru kvality české ligy, zároveň však výrazně limituje jejich osobní perspektivu. Jakkoli mají ti dva mimořádný talent například na budování sportovní strategie, tak jsou oba zároveň natolik slabí ve znalosti cizích jazyků, že dobré angažmá v západní Evropě je pro ně prakticky vyloučené.

Polské kluby už, speciálně Trpišovskému, jeho mzdové náklady schopné saturovat nejsou. A tak zbývá jen liga ruská, z níž nějaká ta zmínka o tom, že jsou tihle dva z tohoto směru opravdu sledovaní, čas od času vskutku probleskne.

Kdo ví, co se bude dít, až si v Plzni si za pár týdnů provedou hodnocení podzimní sezony. Vypadli v ní z evropských pohárů. A po nedělním vzájemném mači navýšili ligovou ztrátu na vedoucí Slavii už na 9 bodů. Kdyby se do prosince měl tenhle odstup případně ještě zvýšit, možná už by Pavel Vrba mohl podlehnout skepsi a vábení Dynama Moskva (?) vyslyšet. Minulý týden údajný zájem tohoto klubu o jeho služby zmínil s odkazem na své zdroje deník Sport.

Být v české lize první, nebo druhý, je opravdu zásadní rozdíl. Cesta do Ligy mistrů je pro šampiona sice také nelehká, ale vicemistrovská větev je rozhodně mnohem spletitější, vyžaduje zvládnout v létě hned tři těžké souboje. A jak víme, Plzeň odpadla už z toho prvního, s Olympiakosem Pireus. Že se pak přes „opravný systém“ nedostala ani do Evropské ligy, to byla ovšem pro Viktorii čára přes rozpočet.

I proto byl pro Slavii nedělní vzájemný zápas velkou zkouškou a pro Plzeň velkou příležitostí. Čekalo se, zda Viktoria pro tentokrát dokáže svůj neúspěch z úvodu sezony, kdy vypadala z evropských pohárů, otočit ve svou výhodu.

Celkový počet soutěžních zápasů v sezoně mají sice oba kluby takřka vyrovnaný (19:20), Plzeň ale absolvovala nahuštěnější program v letních evropských předkolech, kdy sehrála čtyři mače oproti dvěma slávistickým. Teď v hlavní sezoně má naopak Slavia, startující v Lize mistrů, za sebou (i před sebou) tři takzvané anglické, tedy dvouzápasové týdny spojené s elitní soutěží. A k tomu všemu ještě připočítejme zatížení slávistů v reprezentačních týmech, nyní také o něco vyšší než to z plzeňské strany.

Konkrétně v tomto týdnu pak termínová listina uchystala na slávisty menší past v přímé návaznosti nedělního ligového šlágru v Plzni na středeční superbitvu s Barcelonou, v níž ze sebe vydali úplně všechno, co v danou chvíli mohli. A možná i něco navíc.

Čtyři dny do ligového zápasu jsou na jednu stranu samozřejmě dost, na druhou stranu je jisté, že se koncentrace slávistů v kolotoči ligových a pohárových zápasů nutně musí přeci jen trochu rozmělňovat. Zatímco pro Plzeňské šlo – po měsíc staré výhře nad Spartou – o jasný top zápas zbytku jejich podzimu.

Vyhrát ho, stáhli by slávistický náskok v ligové tabulce na pouhé 3 body.

A od prvních minut bylo zcela zjevné, že přesně tohle si maximální možnou měrou uvědomují. Prvních dvacet minut byla Plzeň jasně lepší, Slavia nezachytávala tempo, prohrávala souboje ve středu hřiště. Vzhledem ke všemu výše popsanému byli prostě viktoriáni ve svých hlavách připraveni na zápas lépe.

A až se budou hledat klíčové okamžiky, kdy se lámala sezona, nemělo by se zapomenout na zhruba už asi pětačtyřicátou sekundu nedělního utkání, kdy Hořava vyslal nádhernou kolmicí na zteč Krmenčíka. Tomu se, pravda, nepodařilo jít s balonem po přímém vektoru, dostal se trochu do úhlu – a tam už neměl na střelu sebevědomí. Proto jen přihrával a akci zhatil.

Ale kdyby Plzeň hned z prvního úderu skórovala, tak jako ve středu Lionel Messi v Edenu, mohl se celý příběh odvíjet úplně jinak.

Nestalo se, Plzeň ve své převaze promarnila i další šance. Její nápor postupně polevoval a zlom do utkání přinesla 32. minuta, kdy ze zdravotních důvodů musel na plzeňské straně střídat pravý krajní obránce Řezník. Při absencích Kopice, Kovaříka a Čermáka už měl trenér Vrba trochu zúžené pole možností. A tak se novic Mihálik usídlil na levém kraji zálohy, pod něj se stáhl Hloušek a Limberský zamířil na pravý kraj obrany.

Po této vynucené rošádě se na hřišti poměr sil ihned změnil, Slavia byla na krajích proti takto postavenému soupeři ihned údernější, získávala stále pevnější půdu pod nohama a bojové scény, které se na hřišti odehrávaly rozhodně častěji než nějaký líbivý kombinační fotbal, vyústily v samém závěru prvního poločasu před brankou domácího Hrušky v obrovský závar, po kterém Hušbauer vstřelil jedinou branku utkání.

Po velmi nepřehledné situaci, kdy balon poletoval po malém vápně, atakovaný Hruška nebyl schopen získat ho pod kontrolu a jeho spoluhráči jej nedokázali ani nikam odpálit, zkoumal videorozhodčí Berka, zda nedošlo k porušení pravidla o ofsajdu (nedošlo) či k jinému porušení pravidel. Ani ve způsobu, jímž slávista Souček atakoval brankáře Hrušku nic nepřípustného neodhalil, takže se Slavia ujala vedení.

A už ho uhájila, přestože se po hodině hry musela vypořádat s odstoupením Davida Hovorky a krátce před koncem přežít obrovskou šanci domácího Brabce, který v jasné pozici míč do branky umístit nedokázal, protože trefil jen nohy jednoho z hráčů před ním.

Slavia tak v Plzni získala cenné tři body, jimiž navýšila svůj náskok v tabulce na 9 bodů, na třetí Mladou Boleslav dokonce na 13 bodů. Tím se, při vší úctě, zúžil souboj o titul na dva týmy, logicky Slavii a Plzeň. Zbývá 16 kol základní části a 5 kol nadstavby. Pokud Slavia půjde do nastavby z pozice 1 a Plzeň z pozice 2, což je pravděpodobné, budou se oba zbývající vzájemné zápasy těchto týmů odehrávat v Edenu. Tam Slavia přivítá i Spartu.

Venku jí v základní části zbývají už jen zápasy v Olomouci, Liberci, na Bohemians, na Slovácku, v Mladé Boleslavi, v Příbrami a v Ostravě. Zbytek v Edenu.

Devět bodů se do konce sezony jistě poztrácet dá (to samozřejmě pracujeme s čistě hypotetickou variantou, že Plzeň už neztratí vůbec nic). Zatím však Slavia remízově zakopla jen v Karviné a v Opavě.

A ve 14 kolech inkasovala dosud jen 3 branky, což je famózní výkon.

Co ještě případně může Slavii vykolejit?

1) Další náročný program spojený s Ligou mistrů, ve kterém se únava bude dál a dál sčítat. Důležité bude, jestli se Slavia případně ještě nějak propasíruje do jarní části Evropské ligy, nebo ne.

2) Zimní přestávka, která rozjetý stroj pozastaví. A přinese patrně i změny v kádru. Očekává se všeobecně odchod Tomáše Součka.

3) Případná další zranění klíčových hráčů typu Davida Hovorky.

Právě Hovorkovy výkony patřily mezi úhelné kameny dosavadního slávistického úspěchu. Utržený křížový vaz ho vyřadí minimálně na půl roku, to znamená prakticky na celý zbytek sezony.

V 9 odehraných ligových zápasech dokázal pro Slavii získat 60 míčů, i při pouhých 179 centimetrech dokázal díky výbornému timingu zvládat vzdušné souboje i s mnohem robustnějšími protivníky. A co bylo velmi podstatné: přispíval zezadu velmi kvalitní konstruktivní rozehrávkou.

Na ligové scéně ho Slavia z vlastních zdrojů solidně nahradit dokáže, o to se asi bát nemusí. Na úrovni Ligy mistrů už to asi v blížících se odvetách s Barcelonou, Dortmundem i Interem Milán může být bez Hovorky o dost složitější. Přinejmenším to trenéru Trpišovskému zúží množství taktických variant, které Hovorkova herní kreativita až dosud umožňovala.

Ve velkolepě rozjeté slávistické sezoně je každopádně ztráta Davida Hovorky první významnou komplikací.

Připomeňte si rozhovor Jiřího Hoška s Jindřichem Trpišovským, ve kterém jej slávistický trenér pozval na svá nejoblíbenější místa na stadionu Slavie. (Video: Jiří Hošek)

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované