Hlavní obsah

V Lipsku Němci šéfovali. Jedno plus se ale v českém týmu najde

Glosář Jaromíra Bosáka o přátelském utkání české reprezentace s Německem.

Reklama

12. 11. 2020 8:41

Jak to bylo ve středu večer v Lipsku? Předvedli se nováčci, proti minimálně „béčkovému“ národnímu týmu Německa ale nikdo zvlášť nezazářil. Jedno plus se ale přece jen najde, hledejme ho mezi třemi tyčemi…

Článek

Jsem tak trochu veterán. Pamatuji si fotbalový stadion v Lipsku jako betonové monstrum pro 100 000 diváků. Kromě zápasů domácí Lokomotivy mohli sledovat i akce podobné naší spartakiádě, nebo dokonce dojezdy etap Závodu míru na škvárovém ovále.

Čas trhl oponou. Red Bull Arena je po přestavbě stánkem útulným, fotbalistům vyhovujícím nadmíru. I když těm českým zase tak moc ne, protože včera s německým výběrem prohráli.

Pro trenéra Německa Joachima Löwa nastaly těžké časy. Týmu se dvakrát nedaří, z posledních pěti zápasů vyhrál toliko jediný na Ukrajině. Naopak remízy 3:3 s Tureckem či Švýcarskem se v Německu berou víceméně jako porážka. Sílí hlasy volající po tom, aby Löwova kariéra reprezentačního trenéra, datující se od roku 2006, směřovala ke svému konci. Mistr světa z brazilského šampionátu se brání tím, že přebudovává mužstvo za pochodu a s dílčími neúspěchy je nutno počítat a na rezignaci vskutku nepomýšlí.

Neslyší na zdůvodňování toho, proč by měl do kádru znovu povolat staré psy Müllera, Hummelse či Boatenga, které vyprovodil ze dveří po posledním mistrovství světa, jež Němcům přineslo velké zklamání. Snaží se přesvědčit veřejnost, že hodlá pracovat s velmi mladými adepty, což tak úplně pravda není. Nezkouší žádné teenagery, šanci dává hráčům okolo 22–23 let a zatím není v této sezoně dvakrát úspěšný. Do této poněkud rozjitřené atmosféry přišel zápas s českým výběrem.

Ani jednomu z trenérů nebylo co závidět. Absencí bylo hlášeno více než prstů na obou rukách. Zranění, čínská chřipka, náročný program velkých klubů v posledních týdnech, to vše poslalo mimo hru včera celou řadu hráčů. Jaroslavu Šilhavému by se jinak stavěla sestava s Čelůstkou, Petráškem, Schickem, Pavelkou, Bořilem, Pekhartem, Coufalem, minimálně na poločas dostali volno Souček, Král, Darida, Ondrášek.

Na druhé straně se na zápas jen dívali Werner, Kroos, Gnabry, Neuer, Goretzka, Sané, zdravotní problémy poslaly mimo hru mj. Kehrera, Henrichse, Havertze, Kimmicha. Takže nemohla být zase tak úplně řeč o nejsilnějších možných výběrech. Jednoznačným faktem je, že český fotbal těžko může konkurovat tomu německému v šíři a kvalitě produktu.

Vždycky se budou díry v nominaci lépe lepit německým koučům. I proto, že se naši západní sousedé mohou opřít o velmi silnou skupinu fotbalistů, jejichž rodiče přišli do Německa za vidinou lepšího života z celého světa. Stačí se podívat na nominaci pro tento reprezentační termín – Sané, Gnabry, Gündogan, Amiri, Dahoud, Rüdiger, Tah, Uduokhai. Je to skvělý důkaz toho, jak nesmírně pozitivní význam může mít sport, v tomto případě konkrétně fotbal, při začleňování příchozích a jejich potomků do většinové společnosti. A v Německu tenhle faktor umějí využít velmi dobře.

Na druhou stranu začínají mít tak trochu problém s tím, že na klíčových postech ve špičkových bundesligových týmech hrají zhusta cizinci, což se může do budoucna nevyplatit, i proto hledá poměrně dost německých fotbalistů uplatnění v zahraničí, což nebývalo úplně zvykem.

Samotný zápas nepřinesl nezapomenutelný fotbalový zážitek. V prvním poločase byli Němci výrazně lepší ve všech ohledech. Práce s míčem, rychlost, schopnost hrát na jeden dotek i sebevědomí při osobních soubojích a akcích jeden na jednoho, tohle všechno hrálo pro domácí. Zároveň se velmi projevovala nesehranost nově sestavené obranné řady českého mužstva, stejně jako to, že tři její členové v současnosti ve svých klubech zdaleka nehrávají pravidelně. Především na pravé německé straně měl reprezentační nováček Baku velmi volný výběh.

Klika pro český tým vězela v tom, že Němci hodně kazili, jinak mohlo být ještě hůře. Všechno zlé… znáte to – alespoň se ukázalo, že Jiří Pavlenka má velmi dobrou formu, pochytal opravdu všechno, co mohl, žehlil chyby svých spoluhráčů, překonal ho jedině Waldschmidt. Při hře české defenzivy mi velmi chyběla absence šéfa, přišlo mi, že především Jakub Brabec, který měl být vzhledem ke zkušenostem lídrem, fungoval na trávníku v hodně tichém módu, navíc to neměl úplně „na tykačku“ s rozehrávkou. Nerozhodnost, přílišná vzdálenost od protihráčů, možná i nadměrný respekt k soupeři, pokažené přihrávky, to vše ulehčovalo život Brandtovi, Amirimu nebo Neuhausovi.

Zároveň se našly chvíle, kdy dokázali čeští hráči držet míč na polovině soupeře, jenže veškerá snaha končila dvacet metrů před brankou Kevina Trappa. Mimochodem, asi jediný post, kde může český fotbal konkurovat tomu německému hned v několika patrech, je ten gólmanský. Neuer, Ter Stegen, Trapp, Leno, proti nim Vaclík, Pavlenka, Kolář, Nguyen… Ano, slyším, Němci jsou i tady v součtu kvality o něco výše, ale českých dobrých gólmanů běhá po světě také dost.

První šanci v reprezentaci dostal Václav Černý. Snahu ukázal, byť se mu fotbalově až tak moc nedařilo. Ale rozhodně bych tohoto borce nezatracoval. Pokud mu vydrží zdraví a bude i nadále pravidelně nastupovat za Twente, mohl by být pro reprezentaci v příštích letech přínosem. Aktivní se snažil být i Barák, chtěl hrát, chodil si pro míč, byť úspěšnost v soubojích neměl zrovna vysokou. A k brance soupeře se nedostával.

Více se určitě čekalo od Bořka Dočkala. Jenže sparťanský kapitán nezažívá úplně ideální časy. Ostatně poté, kdy se ve druhém poločase objevili na hřišti Souček, Darida, Jankto a Král, Holeš se posunul na místo pravého beka a Matějů zaplul na levou stranu defenzivy, začal střed pole fungovat výrazně lépe. Předpokládám, že s tímto personálním obsazením středové řady vyrukuje Jaroslav Šilhavý v neděli proti Izraeli, zřejmě nechal tyto fotbalisty zhruba půlhodinku v Lipsku rozehrát.

Ovšem zlepšení hry zálohy přineslo jen jedinou šanci taktéž střídajícího Vydry. Jinak se musel mít na pozoru především Pavlenka. Při Neuhausově střele mu pomohla tyč, dvakrát potom páni rozhodčí, kteří neviděli hned dvojí hraní rukou v pokutovém území v podání Matějů a Součka.

Proto bych byl dost opatrný na to, vyjadřovat jistou spokojenost s tím, že porážka 0:1 od německé reprezentace je vlastně docela přijatelná. Měly se kopat dvě penalty, k tomu neproměněné gólovky oproti jedné Vydrově. Dá se tedy říci, že výsledek sice je vzhledem k tomu, co bylo k vidění na hřišti, docela dobrý, ale ze srovnání toho, co předvedl domácí tým a co česká reprezentace, bych tak odvázaný nebyl.

Pořád je třeba mít na paměti, že Němci nastoupili s týmem na kvalitativním rozhraní B a C. Do zápasu se podívali i muži, kteří toho odehráli v sezoně pramálo, někdy jen minuty – Schulz, Dahoud, Rüdiger. Na druhé straně se dá předpokládat, že kdyby hráli Souček a spol. od začátku, dokázali by si s „lipským“ výběrem poradit, respektive by hráli daleko lepší partii.

Otázkou pro další dva zápasy Ligy národů je, jestli na hrotu nastoupí Krmenčík, nebo Ondrášek. Při neúčasti Schicka bych hlasoval spíše pro současného útočníka Viktorie Plzeň, třeba i doplněného o Vydru na křídle. Spíše si ale tipnu na hru s jedním forvardem.

Týmy Izraele a Slovenska budou hrát úplně jiný fotbal než Němci v Lipsku. Na českých fotbalistech tentokrát bude, aby tvořili hru, snažili se o útočný projev. Po dvou porážkách bez vstřeleného gólu by nebylo od věci už zase potěšit českého fotbalového fanouška. Snad se dočkáme.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované