Do Prahy přijel Yungblud. Jak se z hlasu outsiderů stal nový dědic rocku

„Procházím změnami,“ zpíval Dominic Richard Harrison alias Yungblud zkraje července za doprovodu čtyřicetitisícového davu na stadionu v anglickém Birminghamu, kde se konal poslední koncert Ozzyho Osbourna. Na pódiu se střídal s největšími osobnostmi tvrdé hudby typu Guns N’ Roses, Slayer nebo Metallica. Poprvé a naposledy v kompletní sestavě zde po dvaceti letech vystoupili i průkopníci heavy metalu Black Sabbath se svým zakladatelem Ozzym Osbournem.

Charitativní show, kterou se Osbourne rozloučil krátce před svým úmrtím ve věku 76 let, zároveň sloužila jako pomyslné předání žezla Yungbludovi. Jeho coververze písně Changes z roku 1972 od Black Sabbath změnila, jak ho fanoušci vnímají. „Ten moment byl ze všeho, co jsem kdy zažil, nejblíž kouzlu. Dav zpíval refrén jednotně jako armáda. Věděli, že je to v Ozzyho přítomnosti naposledy,“ vzpomíná umělec v rozhovoru pro televizi CBS.

Když mu Osbourne na památku požehnal a věnoval náhrdelník s křížem, poradil mu, aby se po úspěchu v hitparádách soustředil na americký trh. „Přesně to mám v plánu,“ potvrdil Yungblud. Nedávno oznámené koncertní turné po USA pak vyprodal během jedné minuty.

Yungblud byl přitom dlouho považován za outsidera. Rozervaný hlas mladých, který má vlasy nabarvené narůžovo a na pódium přináší chaotickou energii, mnozí rockeři nebrali vážně.

„Odvedl úžasnou práci. Nezvládl bych to lépe,“ pochválil ho však letos Osbourne. A tak těmi změnami Yungblud od emotivního vystoupení prochází doslova. Přestal být jen hvězdou generace Z a někteří pamětníci éry Black Sabbath, Slayer či Metallicy v něm začali vidět pokračovatele odkazu, ne vyvrhele.

Rozmanitost publika byla na první pohled vidět také tento pátek na Yungbludově pražském koncertu. Metalisti s dlouhými vlasy v černém stáli po boku dospívajících s duhami namalovanými přes tváře, kluků ve fotbalových dresech, precizně nalíčených dívek na podpatcích, queer lidí s třpytkami ve vlasech, punkerů s roztrhanými triky nebo rodičů s dětmi na ramenou.

Ti nejvěrnější sprintovali do předních řad hned po otevření haly. První předkapela měla symbolický význam. Mladého muzikanta Šimona Zahradníka z brněnské skupiny Ruworr!ed si Yungblud náhodně vytáhl z publika vloni na královéhradeckém festivalu Rock for People, když hledal, kdo by ho doprovodil na kytaru v písni Fleabag. Zahradník tehdy stanul na pódiu poprvé, v návalu euforie ale předvedl výkon, který mu zajistil úspěch na sociálních sítích i pozvání na další ročník festivalu.

Zahradníkova nepravděpodobná cesta na vrchol zkratkovitě vystihuje auru, jež Yungbluda obklopuje. V jeho případě opravdu platí klišé, že „cokoliv je možné“. Jeho úspěch stojí kromě hudebního talentu na schopnosti vytvářet okolo sebe komunitu a iniciovat podobné okamžiky. Jeho koncerty nejsou jen o hudbě, ale také sounáležitosti, přijetí a odvaze být sám sebou.

Ani na vrcholu slávy navíc Yungblud nezapomíná, jak začínal. Také tento pátek z davu vytáhl posluchače, mladého Vojtěcha, který téměř polovinu koncertu odhodlaně držel nad hlavou ceduli s anglickým nápisem „Můžu si s tebou zahrát na kytaru Fleabag?“.

Během fanouškova vystoupení si zpěvák na moment sedl k bubeníkovi, zapálil cigaretu a rozhlížel se po hale. Od chvíle, kdy krátce po deváté vpadnul na pódium, Yungblud nastolil intenzivní tempo. Již během úvodní devítiminutové balady Hello Heaven, Hello otevírající čtvrté studiové album Idols, které představuje na aktuálním turné, okamžitě naplnil očekávání. I publikum sedící v nejzazších koutech arény se hned postavilo a začalo tančit.

Když se pak Yungblud zastavil u bubeníka, kamera zblízka zabrala jeho výraz. Z očí mu čišely klid, vděk i snaha vstřebat sílu okamžiku. Bylo patrné, že je stále ohromený tím, jak daleko se dostal.

Silné příběhy fanoušků ho provázejí celou kariéru. Druhou studiovou desku Weird! z roku 2020 protkal životními osudy svých posluchačů. Jedním z nejsilnějších byl případ americké transgender dívky, kterou vlastní rodina odmítla přijmout a změnu pohlaví shazovala jako mladickou nerozvážnost. Dcera však vzala rodiče na koncert Yungbluda a ti díky pestrosti publika pochopili, že jejich dítě není divné, ale našlo prostor, kde může být bez obav samo sebou.

Píseň Mars, zároveň skládající poctu zpěvákovi Davidu Bowiemu a jeho songu Life on Mars?, se od té doby stala symbolem přijetí a pochopení. Hymnou všech, kdo se cítí být jiní. „Je potřeba si uvědomit, že se člověk nemusí měnit, aby zapadl do systému. Systém se musí změnit, aby přijal každého,“ řekl zpěvák v rozhovoru pro časopis Headliner.

Alter ego zvané Yungblud i komunitu posluchačů si začal budovat, aby poprvé v životě mohl být bez kompromisů sám sebou. Myslel ale na všechny, kdo nezapadají do škatulek. Snaha naučit lidi vnímat svět pestřeji patří k základním pilířům jeho tvorby. „Yungblud nejsem jen já, Yungblud jsme všichni, kdo zápasíme s problémy ve vlastní hlavě i s přijetím okolního světa,“ vysvětluje.

Úvodní devítiminutovou baladu pátečního večera, během které odhodil leopardí vestu a zbytek koncertu odehrál jen v kožených kalhotech, svlečený do půl těla, mu kvůli její délce mnozí vymlouvali, stejně jako v roce 1975 hudební manažeři odrazovali kapelu Queen od vydání Bohemian Rhapsody. Stejně ale jako tehdy Queen dokázal i Yungblud již v úvodu koncertu, že jít si svou cestou se vyplácí.

Na Hello Heaven, Hello navázal v Praze singlem The Funeral o všem, kvůli čemu se lidí cítí nejistí. „Když si uvědomíte své nedostatky, přestanete je skrývat a postavíte se jim, jako by pak byli neprůstřelní. Nikdo vám nemůže ublížit, když o vás řekne něco, co jste sami o sobě už dávno řekli sami,“ představil píseň na sociálních sítích.

Právě během natáčení videoklipu k ní se poprvé setkal s Ozzym Osbournem. Bavili se mimo jiné o kritice na sociálních sítích, které mladík čelil poté, co na koncertech plival pivo do davu. „Řekl mi: ‚Jestli chceš plivat pivo na publikum, dělej to s láskou,‘“ parafrázuje Yungblud radu od staršího zpěváka, který pro změnu dříve stříkal na posluchače vodu.

Na svůj vzor Angličan v pátek zavzpomínal při očekávané coververzi Changes. „Je pro mě zvláštní ji zpívat, když už s námi Ozzy Osbourne není. Dnes večer ale připomínáme jeho odkaz, protože tohle je rock’n’roll a rock’n’roll je o lásce, stejně jako Ozzy, vy všichni a Yungblud,“ vzkázal lidem, kteří obratem začali skandovat Ozzyho jméno.

Yungblud od dětství tušil, že hudba je mu souzená. Otec provozoval obchod s kytarami v anglickém Doncasteru. Syna přitahovaly teatrální hudební show a cítil, že role performera by mu seděla. „Když jsem byl na pódiu, dokázal jsem v lidech probudit emoce. Nechci znít arogantně, ale cítil jsem, že umím lidi rozhýbat, rozeskákat, roztancovat, rozesmát i rozplakat,“ vysvětloval.

Opět to potvrdil v Praze, kde s ním návštěvníci zpívali každé slovo. Několikrát vběhl mezi fanoušky, kteří ho v jeden okamžik nesli na rukou. Úsměvná byla chvíle, kdy vyzval přítomné, ať se s někým z publika spřátelí a co nejsrdečněji se pozdraví. Pár dívek moment využilo a před zraky umělce si vyhrnuly trička. Viditelně nervózní zpěvák rock’n’rollový moment s úsměvem přešel.

Už na minulém turné Yungblud vyprávěl, jak rád jezdí do Česka a Polska. „Je neskutečné vidět, jakou máte sílu bojovat za to, co považujete za správné,“ chválil tehdy Čechy. Že nešlo o pouhá slova, tento pátek stvrdil nečekaným oznámením, že se do roka vrátí s festivalem Bludfest.

Akce se vloni poprvé uskutečnila v anglickém městě Milton Keynes, letos následoval druhý ročník. Yungblud ji vnímá jako svou osobní revoltu proti odosobněným, komerčním či korporátním festivalům. Na prvním místě je komunita, až pak sponzoři. Součástí areálu bývají symbolická místa jako stan Make a Friend Tent, kde se mohou potkat fanoušci, kteří dorazili sami.

Hlavními myšlenkami Bludfestu jsou sounáležitost, otevřenost a přijetí. Soudě podle pátečního koncertu si tam pražské publikum bude připadat jako doma.