Hlavní obsah

Ve vile po ministrovi se schází skupinka velmi bohatých Čechů. Vede je sem společná vášeň

Pojďte se s námi podívat mezi bohaté Čechy, které spojuje vášeň pro hodně drahé známky. (Video: Zuzana Kubátová, Seznam.cz)

V Česku existuje unikátní skupina velmi movitých podnikatelů, kteří prostě mají rádi staré poštovní známky. Někteří to mají jako koníček, jiní objíždějí prestižní výstavy nebo nakupují známky čistě jako investici.

Článek

Ve vile po prvorepublikovém ministrovi Vavru Šrobárovi se občas sejde malá, ale výjimečná společnost. Několik bohatých Čechů, kteří se už z principu hned tak s někým nepřátelí, sem táhne společná vášeň. Známky.

Do vily na pražských Vinohradech přicházejí členové loni založeného klubu Prestige Philately Clubu Prague. Jejich kolekce mají hodnotu desítek nebo stovek milionů korun.

„Na českém trhu se ročně protočí ve známkách v průměru 400 milionů korun. To jde ale jen o viditelné obchody,“ říká David Kopřiva, soudní znalec v oboru filatelie. Celkový obrat včetně nezveřejňovaných koupí uzavřených v soukromí se nejspíš vyšplhá k jedné miliardě korun za rok.

Největší zájmová organizace domácích milovníků známek, Svaz českých filatelistů, sdružuje ve třech stovkách klubů přes čtyři tisíce členů. Ti nejbohatší jsou ale v Prestige Philately Clubu Prague.

Iniciátorem klubu a jeho prezidentem je právník a obchodník s realitami, majitel firmy Juris Real Tomáš Mádl. Ten se letos v létě stal členem nejprestižnějšího filatelistického spolku světa Clubu de Monte-Carlo, kde má členskou kartu také britská královna nebo monacký kníže.

Pražský klub má nyní 19 členů, jejich počet může vzrůst až na padesátku. Mezi členy jsou například dlouholetý prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák či semilský podnikatel Zdeněk Matějovský, majitel továrny na ložní prádlo, jehož příjmení se stalo jednou z nejznámějších českých textilních značek. Nebo plzeňský kybernetik Jaroslav Stuna, majitel vývojářské firmy MCAT Automation, která dodává řídicí technologie pro průmysl, záchranné systémy či gastronomii. Dále slovenský horolezec, filatelista a majitel firmy Equis Invest Pavol Lazar, bankéř a investor Martin Němeček, soudní znalec Kopřiva a další.

„Podařilo se nám přivést nejvýznamnější osobnosti z řad filatelistických investorů, znalců nebo vystavovatelů. V klubu jsou všichni tři čeští držitelé velké zlaté medaile z loňské světové výstavy v Praze. Všichni jsou významné osobnosti, které se z principu jen tak s někým nepřátelí a nedruží. V klubu jsou mezi rovnými, což je pro ně atraktivní,“ říká Mádl.

Ne všechny filatelistické celebrity do Prestige Clubu vstoupily. Stranou stojí například jeden z největších znalců trhu František Beneš. Zakladatel pražského Domu filatelie, provozovatel aukčního portálu a první profesionální podnikatel ve filatelii po roce 1989 u nás prý není „spolkový typ“.

Mezi členy není ani držitel nejhodnotnější světové kolekce mauricijských známek v hodnotě 160 milionů korun. „Majitel patří do dvacítky nejbohatších Čechů, není typický hobby sběratel, ale spíš investor. Zatím chce zůstat v anonymitě,“ vysvětluje David Kopřiva, jeden z mála, kdo totožnost držitele mauricijského unikátu osobně zná.

Stamiliony v albech

Členové prestižního klubu mají sbírky v hodnotě desítek až stovek milionů korun. Často má jejich koníček kořeny v dětství či v rodinné tradici.

Třeba plzeňský byznysmen Jaroslav Stuna začínal jako školák se starým albem cizokrajných známek, které mu dal otec. A ten je zase dostal od svého táty – ruského legionáře a pozdějšího poštovního inspektora.

Jako kluci se známkami začínali i Mádl, Kopřiva či Němeček. „Zpočátku to byla samozřejmě sběratelská vášeň. Dokud jsem neměl dostatek finančních prostředků, byla to sbírka s omezeným významem, postupem času se z ní stávala i investice,“ říká Martin Němeček. „Kdyby někdy došlo k prodeji sbírky, určitě se vložené peníze několikanásobně vrátí.“

Filatelisté tvrdí, že investiční známky v čase jen nabývají na hodnotě, protože je jich omezený počet a poptávka po nich stále roste. Vývoj trhu se známkami analyzoval před časem londýnský Journal of Financial Economics. Index, do něhož je zařazeno 130 britských známek, posiloval v letech 1900 až 2008 v průměru za rok nominálně o 7 procent, reálně o 2,9 procenta. Investice do známek se zhodnocovaly lépe než investice do dluhopisů, na druhou stranu méně než investice do firemních aktiv.

Ani bohatí sběratelé ale neposuzují známky jen z pohledu peněz. Jaroslav Stuna, který má známky za desítky milionů korun (jen jeho výstavní kolekce britských známek má hodnotu dvou milionů liber), si prý pořád nejvíc cení starého alba po tátovi a dědovi.

„Hodnotu známky dělá její příběh a historie jejích vlastníků,“ říká Martin Němeček. Cena jednotlivých kousků tak roste i díky tomu, že prošly alby některého ze světových monarchů, bankéřských rodin, jako jsou Rothschildové, či filatelistických legend typu slavného francouzského hraběte Philippa von Ferraryho.

Cení se příběh

Sám Němeček má ze své sbírky zaměřené na známky německých kolonií přelomu 19. a 20. století nejraději soubor ze souostroví Karolíny. „Toto provizorní vydání vzniklo zajímavým způsobem. Na Karolíny přijely dvě válečné lodě, aby tam potlačily nepokoje. Námořníci chtěli psát domů, ale místnímu poštmistrovi se nedostávalo známek. Takže operativně přerazil třífenikové známky ručním razítkem „5 feniků“, což byla sazba na pohled. A na 10fenikové známky na dopisy rozstříhal 20fenikové známky napůl,“ líčí Němeček. Karolínské známky nepatří k nejdražším unikátům. „Cena se pohybuje v řádech statisíců korun, ale i to je zajímavé a hlavně mají zajímavou historii,“ říká sběratel.

David Kopřiva si ve své sbírce rakouských známek z období 1850–1918 nejvíc cení Rumělkového Merkuru z roku 1856, který má uložený v bankovním trezoru. „Ta známka patří do světových rarit, protože existuje pouze 30 exemplářů. Jedna stojí milion korun. Jsem jediný, kdo ji v Česku má, pokud nepočítáme Poštovní muzeum.“

Klenotem Mádlovy sbírky prvorepublikových československých známek je Osvobozená republika od prvorepublikového výtvarníka Hugo Brunnera, takzvaný chybotisk 50 na 50. „Je to jediná světově uznávaná československá známka, do dneška jich bylo objeveno 18 nebo 19, nevíme to přesně. Všechny byly použity na poště v Holešovicích a objevovaly se postupně. Už když se našla ta první v říjnu 1928, vzbudilo to mimořádnou pozornost, filatelisté už za první republiky ji začali hledat a snili, že díky ní zbohatnou,“ vypráví pražský realitní obchodník.

Nejdražší vs. nejvzácnější

Jak Mádl zdůrazňuje, nejvzácnější známka nemusí být také nejdražší na trhu. Zatímco jeho Osvobozená republika by se dala prodat za 2 až 2,5 milionu korun, rekordní prodej v Česku se odehrál loni na jaře: Tehdy prodával dnes již zesnulý semilský sběratel Ludvík Pytlíček svou čtyřkorunovou, původně rakouskou známku na žilkovaném papíru s převráceným přetiskem Pošta Československá 1919.

Unikát zřejmě vznikl záměrně – právě jako filatelistická rarita. V té době už mladá Československá republika měla vlastní známky, takže orážet rakouské nemělo praktický smysl. Přesto tento kousek dosáhl rekordní ceny. Koupila jej aukční síň Galerie Národní 25 za více než 9 milionů korun a noví majitelé předpokládají, že investice se dál výrazně zhodnotí.

Doporučujeme

Další zprávy