Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Veřejné sféra, tedy veřejné služby a veřejná správa, nebývají klíčovým tématem v předvolebních kampaních. A pokud ano, bývá jeho rámování monotónní – peníze. Nízké či vysoké platy, náklad státního rozpočtu. Pokud budu tvrdit, že se stejně jako o ekonomické téma může jednat o téma politologické nebo společenské, může tato teze leckomu připadat přitažená za vlasy. Ale přesně tak to přitom je.
Ve veřejné sféře v Česku pracuje okolo půl milionu lidí. Nehodlám se tu přít o to, zda je to moc nebo málo. Bez vymezení toho, co od veřejné správy a služeb očekáváme a v jaké kvalitě, totiž na takovou otázku nikdy nemůžeme najít adekvátní odpověď. Studie CERGE-EI ale ukazuje, že počet zaměstnanců ve veřejné sféře v Česku není nijak nafouknutý; naopak, jsme pod průměrem EU.
V mnoha oblastech, jako jsou sociální služby, školství, stavební úřady nebo hygiena, je lidí spíš zoufale málo. Důsledkem není jen přetížení těch, kteří zůstali, ale i klesající kvalita služeb. Ta se pak dotýká všech, ať už jde o rodiče hledající školku, seniora v domově důchodců nebo živnostníka čekajícího na stavební povolení.
Tím se dostáváme k tomu, co by mělo být klíčovým tématem debaty o veřejné sféře, ale bohužel není. V ní totiž zdaleka nejde jen o jejich zaměstnance. Ta debata je podstatná kvůli nám všem, protože kvalita veřejné správy a veřejných služeb je tím, co ovlivňuje každodenní život každého člověka. A co je ještě důležitější, je mocným nástrojem sociální soudržnosti, a tedy i demokratické stability.
Místo toho slýcháme v předvolebních kampaních slova jako „optimalizace“, „zeštíhlení státu“ nebo „škrtání zbytečných výdajů“. Veřejný sektor bývá redukován na rozpočtovou položku, kde se dá „ušetřit“, nebo na sféru, kde se „přidává“, především v kontextu platů. Jako kdyby šlo jen o zaměstnanecký požadavek, nikoliv o otázku kvality poskytovaných služeb.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Toto zúžení debaty je nebezpečné. Nejen proto, že ignoruje reálné problémy veřejného sektoru, ale především proto, že podrývá důvěru lidí v jeho smysl a důležitost.
Platy navíc rozhodně nejsou absurdně vysoké. Analýza CERGE-EI nazvaná „Srovnání platů a mezd v České republice: Větší problém, než se zdá“ ukazuje, že především u odborných a kvalifikovaných pozic je veřejný sektor výrazně pozadu za soukromým. Stát tak často nedokáže přilákat nebo udržet klíčové odborníky.
Důsledkem není jen frustrace jednotlivců, ale postupná eroze celého systému veřejných služeb a správy. To se pak nevyhnutelně přenáší i do důvěry veřejnosti ve stát jako celek. Kombinace škrtů, nedostatku investic do lidí a dlouhodobého podceňování významu veřejné sféry může být devastující.
Politický diskurz, který z veřejné sféry dělá terč a ze zaměstnanců „nepřátele lidu“, možná přináší krátkodobý mediální efekt. Z dlouhodobého hlediska ale podrývá základní pilíře společenské soudržnosti. Pokud někde opravdu dochází k „rozbíjení státu“, pak právě zde: v tiché a přehlížené erozi veřejného základu, na němž stojí rovnost, dostupnost a solidarita.
Veřejná sféra přitom není jen správním aparátem. Je to síť škol, nemocnic, úřadů práce, knihoven, kulturních institucí, inspekcí a dalších orgánů, které zajišťují férovost, dostupnost a ochranu základních práv. Je to nástroj, kterým může stát vyvažovat tržní selhání, chránit slabší a investovat do budoucnosti.
Jeho kvalita a dostupnost ovlivňuje životy nás všech. Nepochybně totiž málokdo rád platí daně nebo vyřizuje různá povolení. Všichni si ale přejeme bezpečný a přívětivý veřejný prostor, fungující veřejnou dopravu, kvalitní a dostupnou zdravotní péči, vzdělání, kulturu nebo sport pro sebe a pro své blízké.
V době, kdy roste fragmentace společnosti, kdy se prohlubují regionální a sociální rozdíly a kdy obchodníci se strachem a hněvem získávají politické body, je silný a dostupný veřejný sektor jedním z mála skutečně účinných nástrojů, jak těmto trendům čelit. Je to téma, které má své místo v debatách o demokracii, bezpečnosti a ekonomickém rozvoji.
Přála bych si, aby mělo adekvátní prostor i v předvolebních debatách. Nepochybuji ale, že se i letos se v tomto ohledu dočkáme spíš zklamání.
