Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na rozdíl od minulých sněmovních voleb nás předseda hnutí ANO Andrej Babiš letos nestraší tím, jak migranti obsadí naše chaty a chalupy. Hlavní témata kampaně jsou jiná. Přesto nic neponechává náhodě a stále se portrétuje jako rozhodný odpůrce přílivu cizinců do Česka, jen aby ho v této rétorice nepředběhl šéf SPD Tomio Okamura.
Ve volebním programu tak pro jistotu slibuje vyložené nesmysly: „Prosadíme přísný azylový zákon, založený na principu nulové tolerance nelegální migrace.“ Země, kde by se za rok neobjevil jediný nelegální migrant, neexistuje, možná kromě Severní Koreje. Babiš neopomene ani rozdmýchávat kolektivní strach z kriminality cizinců, ač žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí Evropy: „Uděláme všechno pro to, abyste zase žili v zemi, kde se člověk večer nebojí jít po ulici.“
Prostě dobře odvedená marketingová práce, kdy vystrašený volič hodí lístek vybrané straně, aby ho ochránila před fiktivní invazí kočujících kriminálníků. Co však ve skutečnosti Babiš plánuje? Do roku 2030 do Česka pozvat 100 tisíc cizinců. A to je dobře.
Pochvala pro ANO
V čem je ten rozpor? Od velké migrační krize před deseti lety se ve vypjaté politické debatě přestalo rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickou migrací. To mělo tragické následky. Stabilní příliv zahraničních pracovníků je pro otevřenou tržní ekonomiku nezbytný. A pro Česko, které jde do 30. let se spoustou seniorů a malým množstvím lidí v aktivním věku, dvojnásob.
Strach českých politiků, aby náhodou nebyli za „sluníčkářské vítače migrantů“, způsobil, že republika má nyní naprosto nefunkční systém pro cizince, co tu chtějí pracovat.
Máme obstarožní a neuvěřitelně zdlouhavý kvótní systém stanovující, kolik zaměstnanců či podnikatelů z jaké země může dosáhnout na dlouhodobé vízum. Proč zrovna chceme 600 Indů, ale jen 500 Kazachů? To asi nikdo netuší. Je dobře, že to Babiš a jeho tým chtějí řešit. Ve volebním programu tak verbuje o sto šest proti migraci, v hospodářském plánu hnutí ANO se však naopak verbuje pro silný příliv cizinců. Nynější asi milion zahraničních pracovníků je Babišovi málo: „Současných 942 tisíc zahraničních pracovníků v ČR (ČSÚ, 2023) je stále daleko za tržním potenciálem.“ Co je tedy řešení? „Zvýšení počtu kvalifikovaných zahraničních pracovníků v ekonomice o 100 000 (do roku 2030).“
Mohlo by to být i více, ale i tak jde o nejodvážnější a nepropracovanější předvolební plán otevření Česka ekonomické migraci. Vyřídit přijetí kvalifikovaného ekonomického migranta trvá firmám v současné době přes půl roku, ANO chce dobu zkrátit o dva měsíce, a pokud to úřady nestihnou, má být migrantovi automaticky pracovní povolení uděleno. Dále chce ANO mnohem jednodušeji uznávat zahraniční diplomy, aby se už nedělo to, co nyní vidíme s Ukrajinci – ukrajinská lékařka nemůže léčit, i když to umí, a musí manuálně pracovat, protože jí nedostačuje ukrajinský vysokoškolský diplom.
A zlatý hřeb programu ANO: Místo kvótního systému zavedeme bodový systém po vzoru Británie. Co to znamená? Skončíme s kvótní obsesí, že šestistý první Ind a pětistý první Kazach už by zdevastoval tradiční českou společnost do multikulturního násilnického chaosu. Místo toho Česko po vzoru moderních států zavede jednoduchý a rychlý systém: Kdo se v podrobném bodovém screeningu kvalifikuje, ten může v zemi pracovat. A hotovo.
Hnutí ANO tak zaslouží pochvalu, že vyslyšelo stesky firem na vyluxovaném trhu práce a chce reformovat migrační pravidla.
Problém je, že dost dobře nejde mít kimirsenovskou nulovou toleranci k jakékoliv nelegální migraci a otevřenou náruč pro ekonomické přistěhovalectví. V každé zemi se na trh práce zapojuje část úspěšných žadatelů o azyl. A nevyhnutelně občas přijdou v čím dál násilnějším světě nečekané migrační vlny, kdy se do země uprchlíci ve velkém dostanou: Ať už to byli Syřané v roce 2015, nebo Ukrajinci v roce 2022. A i pro ně je třeba mít připravenou legální cestu na český trh práce.
Babiš opět verze 2015
Babiš se tak předvolebně vymezuje proti cizincům, ve skutečnosti se vrací na začátek své politické dráhy. Tehdy jakožto liberální politik, kterého roky sužoval nedostatečný výběr na českém trhu práce, prosazoval co nejvolnější pravidla pro ty, kdo chtějí v Česku pracovat. V roce 2015 v nejvypjatějších okamžicích okolo „Wir schaffen das“ německé kancléřky Angely Merkelové a prvních unijních návrhů na kvótní přerozdělení uprchlíků liberál Babiš neviděl v situaci žádný velký problém a chtěl, aby migranti obsadili tisíce volných pracovních míst v Česku. Teprve později pochopil, jaké politické terno se skrývá v rozhodném odporu proti jakékoliv migraci.
Zablokovaná ekonomická migrace přináší Česku už nyní spoustu potíží. Na trh práce každý rok proudí 90 tisíc čerstvě dostudovaných mladých, ale 120 tisíc odchází do starobního důchodu. A ve třicátých letech se ve stárnoucím Česku nůžky rozevřou ještě více. Bez řízené ekonomické migrace Česko prohraje. A prohrává zcela zbytečně už nyní. Dobře je to vidět na strachu končící vlády dát těm Ukrajincům, kteří tu chtějí zůstat, šanci na dlouhodobý pobyt a trvalé začlenění do společnosti. Podmínky jsou tak tvrdé, že z 390 tisíc Ukrajinců v Česku jich na zvláštní dlouhodobý pobyt dosáhlo zatím asi jen 15 tisíc.
V této chvíli vůbec netušíme, jak si pravděpodobný vítěz voleb Babiš bude počínat po volbách. Je možné, že se s SPD a Stačilo! skutečně pokusí vytvořit z Česka obdobu neprodyšně uzavřené Severní Koreje (kde snad jen Rusům se dostane přijatelného zacházení). Ale podle hospodářského programu ANO to spíše vypadá, že Babiš chce na vlně strachu z migrantů nejprve vyhrát volby a pak řízeně migranty do Česka ve velkém vpustit, aby zachránili tuzemský trh práce. Jde sice o typicky amorální politiku Andreje Babiše, ale vytyčený cíl je nepochybně správný.
