Článek
Že je volební program hnutí ANO rozdavačný a nijak neřeší chybějící příjmy státu, to asi překvapilo málokoho. Že je ale tak konkrétní a plný jasných slibů, to už překvapilo mnohé. Zatímco v programu koalice Spolu není prakticky žádné konkrétní číslo, Andrej Babiš se svým týmem slibuje nějaké procento či miliardu na každé stránce programu. Politicky je jistě sympatické, že jde takto s kůží na trh, ekonomicky jsou však mnohé nápady pro Česko sebevražedné. Pojďme se podívat na čtyři nejdražší chyby, které nám Babiš se svým týmem slibuje.
Důchody, které nemá kdo zaplatit
Že se Babiš rozhodl kompletně odstranit všechny důchodové změny provedené vládou Petra Fialy, je pochopitelné. Jsou extrémně nepopulární. Stávajícím penzistům se právem zvedá žluč, když si vzpomenou, jak jim premiér sliboval během celé série voleb, jak jsou štědré valorizace nedotknutelné, následně je brutálně „zkrouhl“. A budoucí penzisté zase vzpomínají na slib premiéra, že věk pro odchod do důchodu se zvyšovat nebude, aby se následně zvýšil. Tato úprava důchodového systému však byla zcela nezbytná, aby v Česku přežila alespoň základní solidarita ve 30. letech, kdy půjdou do penze silné ročníky.
Babiš paradoxně ještě ve vládě Bohuslava Sobotky bojoval s ČSSD a KDU-ČSL a chtěl zachovat dědictví ODS a postupně donekonečna prodlužovat věk pro odchod do důchodu. Zatímco lidovec Marian Jurečka časem pochopil svou chybu a strop prolomil, Babiš se přesunul na velmi sobeckou pozici: Ať mají současní důchodci co nejvíce a volí mě, ti ve 30. letech ať mají třeba žebračenky.
Jasná dikce volebního programu neumožňuje nic jiného než na návrat původního valorizačního mechanismu vyčlenit nižší desítky miliard. Znovuzavedení stropu a zrušení postupného navyšování věku po roce 2030 budou v nejtěžších letech znamenat každý rok chybějících až 150 miliard a nevyhnutelně brutální osekání penzí.
Pyramidová valorizační hra
Vládní politici a novináři se hned vrhli na ústřední číslo programu ANO – 50 tisíc. To je nově stanovaná výše nástupního platu pro policisty, hasiče, učitele, vojáky, vězeňskou služby či celníky. Proč 50 tisíc? Žádný ekonomický argument v programu není, asi se to marketérům jen líbilo jako pěkné kulaté číslo. Dá se to splnit? To záleží na tom, kolik nových policistů či vojáků se přijme. Nicméně po zkušenostech se slibem 130 procent průměrné mzdy pro učitele by každý soudný ekonom nastupující vládě poradil, ať rozhodně neslibuje nesplnitelné.
Více k tématu:
Jenže oněch 50 tisíc není v programu to nejzákeřnější. Tím je slib „pravidelné valorizace“ těchto platů. Podrobnosti neznáme, ale princip je jasný: Dle předem stanoveného vzorečku vám stoupá plat. Něco takového v Česku žádná profese placená ze státního nemá (jen soudci si to dokážou jednou začas vysoudit).
Je to doslova časovaná bomba. Na počátku budou všichni nastupující hasiči a učitelé Babišovi tleskat. Pak těch nových bude už více než těch starých a zároveň všichni noví budou mít nárok na valorizaci. I kdyby byla hospodářská recese, někde bude třeba najít desítky miliard na tato zákonná přilepšení. Je to vlastně taková státní pyramidová hra, kdy Babiš vás zve, ať do tohoto letadla naskočíte a pár let se v něm povozíte, než o vše zase přijdete.
Perpetuum čezum
V programu ANO se nám vrací po čtyřech letech Babišův sen ovládnout ČEZ. Ne že by se o to v mezidobí, co byl Babiš v opozici, nepokoušela Fialova vláda. Stačí si vzpomenout na slavný televizní projev Petra Fialy z roku 2022, kdy všechny překvapil slibem, že dostane pod křídla státu všechny klíčové elektrárny. Nakonec se ukázalo, že vůbec nevěděl, co říká a co umožňují české a evropské zákony.
Nyní štafetu přebírá opět Babiš a je pozoruhodné, jak moc se za ty roky v opozici nepoučil. V prvním premiérském období říkal, že stovky miliard na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany nic pro firmu nejsou, že si to sama zaplatí. Tak nyní už víme, že tak velkou akci musí platit stát. Babiš však zase říká, že stovky miliard – tentokrát na výkup minoritních akcionářů – pro firmu také nic nejsou, takže daňový poplatník nic nezaplatí. Ale je to stejná písnička. ČEZ se samozřejmě může předlužit, ale to je ta nejhorší cesta. Proto třeba ve Francii tamní obdobu ČEZ vykoupil stát, jinak to moc nejde.
A Babiš především tají voličům jednu velmi drahou věc. Když říká, že ČEZ se vykoupí sám, zapomíná dodat, že okamžitě ustane mocný dividendový přítok do státní kasy, naposled to bylo přes 17 miliard a speciální daň přidala další desítky miliard navrch. Jak přesně by následně tento krok měl zlevnit energie, které se stejně tvoří na evropském trhu, to už je pak učiněná záhada…
Žádné perpetuum mobile prostě nefunguje, tedy ani to „čezké“.
Všechny problémy byznysu nevyřeší daňová sazba
Jasně spočitatelný slib je ten, který se týká návratu firemních daní z 21 procent na 19 procent. Ministerstvo financí dopad této změny z konsolidačního balíčku Petra Fialy vyčíslilo na plus 22 miliard ročně. Tak nyní to bude zase minus 22 miliard ročně.
Debatu o tom, že Babiš samozřejmě neříká, kde ty chybějící desítky miliard najde, nechme stranou. To se asi stejně nikdy nedozvíme. Smutnější je představa ANO (ale i Spolu), že všechny boly českých podnikatelů se vyřeší zahýbáním sazbou. Ani omylem.
Mnohem podstatnější je v Česku dobře nastavit například daňové odpisy. Mnohé firmy by se jistě smířily se zachováním 21procentní daně, kdyby už v průmyslu nemusely stroje a zařízení odepisovat až deset let. Inovativní firmy by se klidně dál smířily s 21procentní sazbou, pokud by konečně dostaly daňový bonus za investici do výzkumu. A takto se dá pokračovat bod po bodu až po tradiční stesk, že politici nezvládají hájit český byznys na evropské úrovni. Babiš a Fiala se šermují o minulé chyby v Green Dealu, ale byznys chce znát jejich názor na 28. režim (návrh, jehož cílem je vytvořit jednotný právní a daňový rámec pro podnikání napříč Evropskou unií, pozn. red.) či víceletý finanční rámec EU.
Ve volebním programu hnutí ANO jsou jistě i dobré ekonomické nápady, ale zásadní problém, že je plný extrémně drahých slibů, to nijak neodestojí. Rezolutnost nesplnitelných slibů až děsí. Jistěže možná něco změní případný koaliční partner či Babiš na něco sám změní názor, ale ty sliby jsou tak jasné, že je do velké míry bude muset voličům nějak – jak se říká v politickém marketingu – doručit.
Nejsme ve volbách 2002, kdy ČSSD mnohé slibovala a po vítězství pak své sliby zrelativizovala až k opaku. Často se uvádí slavný výrok tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky, když se z volebního populismu pokoušel udělat ctnost: „Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí.“ Ale ten výrok pokračoval: „Byli bychom blázni, pokud bychom trvali na něčem, co není ekonomicky reálné, a tlačili zemi do větších schodků jen proto, abychom prosadili naše politické sliby.“ Babiš bude v roce 2025 tímto bláznem zjevně rád.
