Článek
Hnutí ANO konečně představilo program pro nadcházející sněmovní volby. Všechny ty tajnosti a bezprecedentní zadržování programu byly zdůvodněny dvěma argumenty. Jednak tím, že program je tak skvělý, že by jej všechny ostatní strany okamžitě opsaly. A jednak poněkud protichůdným argumentem, že kdyby byl program zveřejněn dříve, mohl by si jej někdo přečíst a podrobit jej kritice - a o to přece nikdo nestojí.
Po představení 38stránkového dokumentu je třeba říci, že obě obavy se ukázaly jako liché. Program není ani tak skvostný, že by jej hned museli všichni opisovat, ani tak hrůzostrašný, že by bylo nutné jej po prvním přečtení rozervat na kusy. A nadto, když se člověk začte, zjistí, že většinu klíčových bodů už představitelé ANO beztak vyzradili v různých mediálních vystoupeních v posledních týdnech.
Je to vlastně celkem normální předvolební program. Populistický, jistě, ale nikoli mimo meze obvyklé v posledních letech, řekněme populistický v mezích zákona. A rozhodně na něm bylo odvedeno víc práce, než si se svou prezentací dala například koalice Spolu.
Hodně se slibuje a chystá se opravdu velké a velmi konkrétní rozdávání, které má zajistit „lepší život“.
Například hned šesti profesím – policistům, hasičům, učitelům, celníkům, vojákům a příslušníkům vězeňské služby – slibuje program shodný nástupní plat 50 tisíc korun. Což je zhruba na úrovni dnešního průměrného výdělku vysokoškoláků ve státních službách.
Důchodcům současným i budoucím se dává na vědomost záměr vrátit důchodový věk na 65 let, obnovit valorizaci o polovinu růstu reálných mezd místo dnešní třetiny a zavést mimořádné příplatky pro nejstarší seniory od 80 let výš.
Firmy má potěšit příslib snížení korporátní daně o dva procentní body na „předkonsolidačních“ 19 procent, živnostníky zastavení růstu odvodů a pro všechny je tu takový pelmel obnovených daňových slev od školkovného přes slevu na manžela či manželku až po slevu pro pracující studenty.
„Samozřejmě, že to všechno bude něco stát,“ hlásala na mítinku k představení programu stínová ministryně financí Alena Schillerová. Nicméně, jak poznamenala, státní rozpočet (rozuměj jeho deficit) je nástroj, nikoli cíl. To je pravda, ale v tomto případě to znamená, že v očích ANO není hřích „kompenzovat“ konkrétní výdajové sliby za desítky, ale spíš stovky miliard zcela abstraktními přísliby budoucího hospodářského růstu a vylepšeného výběru daní.
Asi stojí za to připomenout, že bude-li hnutí ANO koncem roku přebírat vládu – a zdá se to dnešníma očima pravděpodobné – bude přebírat zemi v jakés takés kondici a zřejmě v příznivé fázi ekonomického cyklu. Po inflační smršti prvních let Fialovy vlády je dnes růst cen celkem stabilní a snesitelný, hospodářský růst v rámci možností solidní a růst reálných mezd nad očekáváním.
Ano, leckde jsme se ještě nevyhrabali ani z covidu, vysoké ceny energií podvazují růstový potenciál, inflace v citlivých oblastech, jako jsou potraviny, bydlení a právě energie, pohmoždila životní úroveň mnoha domácností. Rozhodně je co zlepšovat a napravovat.
Ale navzdory řečem bezmála o spálené zemi bez naděje není Česko v nejhorší formě. Nasadit mu v takové situaci silně rozdávací kúru za cenu minimálně krátkodobých vysokých deficitů (zvýšit důchody je mnohem rychlejší než „nastartovat růst“, i kdyby se to mohlo navzájem vyrovnat) mimo jiné znamená znovu zatopit pod inflačním kotlem. I na to by ekonomičtí experti hnutí měli myslet.
Ale rozdávání není všechno. V některých oblastech najdeme zcela rozumné body - důraz Adama Vojtěcha na obnovení přibrzděné reformy péče o duševní zdraví, umírněné volání Roberta Plagy po revizi, nikoli zrušení inkluze ve školách. Zůstávají samozřejmě i strašidelné body, jako je zestátnění veřejnoprávních médií (ve formě převzetí financování státem). V oblasti obrany se sice slibuje „přehodnocení nákladných akvizic“, ale není zpochybněno navyšování obranných výdajů.
Vedle rozpočtových kejklí se vyjímají sliby „neposlušnosti“ vůči EU, především v oblasti emisních povolenek pro domácnosti či migračního paktu. Míra jejich důvěryhodnosti závisí na důvěře, kterou čtenář vkládá do mezinárodněpolitických, diplomatických a vyjednávacích schopností Andreje Babiše. Snaha uspokojit radikálnější i umírněnější voliče je místy roztomilá. Například bod s ostrým názvem „Zrušení Green Dealu“ je menším písmem vysvětlen tak, že „je nutno tvrdě tlačit na Evropskou komisi, aby ho (Green Deal) ve stávající podobě co nejrychleji zrušila“. Tam, kde se většími písmeny píše „Stop ekospekulantům“, menší font slibuje: „Vymezíme se proti současnému systému obchodování s emisními povolenkami na burze.“
Ocenit lze, že se hnutí ANO i ve svém programu výslovně hlásí ke členství v EU a netváří se, že unijní závazky a rozhodovací mechanismy neexistují. Totéž ostatně platí i pro členství v NATO. Obojí „je pro hnutí ANO nezpochybnitelné“.
Je dobře, že se favorit voleb rozhoupal a připojil se ke stranám, jejichž myšlenky lze čerpat nejen z klipových vystoupení lídrů na sociálních sítích a z křiku na náměstích, ale i z něčeho, co připomíná programový dokument. Je to dokument, jehož hlavní vlastností je místy trochu nebezpečná, místy až komická snaha udržet balanc v rozštěpu mezi oslovením jak části protisystémových radikálů, tak i umírněných naštvaných. Zkrátka vyhovět každému. Kromě ekonomů.
