Článek
Zkušený voják a bezpečnostní analytik Otakar Foltýn už není vládním koordinátorem strategické komunikace státu. K prvnímu dni voleb složil funkci.
Není to důvod k lítosti. Působení Otakara Foltýna bylo symbolem toho, jak dosluhující vláda Petra Fialy nepochopila význam, smysl a fungování strategické komunikace státu v době zvýšeného ohrožení prostředky takzvané hybridní války.
Na druhé straně, Foltýn se stal do velké míry hromosvodem. Jeho zcela nestrategické (byť lidsky i hodnotově pochopitelné) vystupování na sebe strhávalo pozornost, zatímco v pozadí se český stát přece jenom postupně něco učil. Připomeňme, že o strategické komunikaci Fialova vláda mluvila bezmála od svého nástupu, téma pak zásadně zesílilo po eskalaci ruské agrese proti Ukrajině v únoru 2022.
Začátky byly mimořádně nešťastné - vláda si zpočátku strategickou komunikaci pletla s neomalenou propagací vlastních, mnohdy velmi diskutabilních kroků během energetické krize. Postupně se ale objevilo několik pozitivních úkazů. Třeba kampaň k integraci ukrajinských uprchlíků s názvem „Pracujeme tam, kde je třeba“, která přišla v době počínající „únavy z války“ a rozumným způsobem podepřela chystané nové podmínky pro pobyt Ukrajinců v Česku.
Za zmínku stojí i naopak málo nápadné, ale účinné působení české strategické komunikace v době epidemie slintavky a kulhavky na Slovensku. U našich východních sousedů byla nákaza předmětem mnoha divokých konspirací a nebezpečných dezinformací (například o závažnosti nemoci či možnostech očkování hospodářských zvířat). Dobře zvládnutá, ale také dobře koordinovaná a komunikovaná opatření českých orgánů vedla k tomu, že se k nám ze Slovenska nerozšířila nejen nákaza, ale v žádné zásadní míře ani haldy nebezpečných nesmyslů.
Jako celek se ale česká strategická komunikace nezvládla za čtyři roky najít. Především se nedokázala včas odstřihnout od Foltýna. Ten svým vyhraněným vystupováním roztleskával jeden pól společenské diskuze, zatímco zbytkem spektra otevřeně pohrdal, případně jej urážel. To je v přímém rozporu s principem strategické komunikace, která má primárně mířit na stabilizaci širokého středu. Foltýn ale selhal také ve své zásadní roli, kterou měl na vizitce, totiž jako koordinátor.
Každý státní orgán si strategickou komunikaci dělal po svém. K tomu ještě vznikl při Úřadu vlády zvláštní odbor vedený dalším vojákem Oldřichem Bružou. Ten vystupoval o poznání umírněněji a uvážlivěji než Foltýn, ale koordinace nikdy nefungovala. Často docházelo k absurdnímu meziresortnímu soupeření. Například velmi aktivní tým KRIT na Ministerstvu vnitra stál za mnoha zajímavými projekty, ale málokdy cítil potřebu svou činnost koordinovat ať s Foltýnem, nebo s vládním odborem.
S nástupem nové vládní garnitury se strategická komunikace státu pravděpodobně změní. Je i Foltýnovou „zásluhou“, že dosavadní opozice si ze stratkomu udělala v politických kampaních snadný terč a voličům slíbila, že příslušný odbor na Úřadu vlády zruší.
Na první pohled to vlastně není žádná škoda. Republika ale svou strategickou komunikaci potřebuje. To, že ji příslušní úředníci za Fialovy vlády ve většině případů nedělali dobře a pletli si ji s PR jednotlivých ministrů, na věci nic nemění. Strategická komunikace je i součástí oficiální české obranné strategie. A jak už bylo řečeno, na Úřadu vlády i na některých ministerstvech sedí lidé, kteří princip stratkomu během let nejspíš přece jen pochopili. Zásadní reorganizaci a změnu struktury si systém jistě zaslouží, ale vymést celou agendu stratkomu ze státní správy by bylo krátkozraké.
Andrej Babiš, který si s sebou nese traumatickou zkušenost s komunikací státu s občany během covidu, by si měl být důležitosti samotného stratkomu vědom. Jenže i jeho hnutí se před volbami mohutně vymezovalo proti „cenzuře“, byli to jeho poslanci, kdo se (právem) pohoršoval nad nesmyslnými „komunikačními kartami“, a byli to jeho marketéři, kteří ochotně využívali každé Foltýnovy chyby (a že jich bylo).
Je zřejmé, že Fialova vláda nezvládla ani strategickou komunikaci, ani boj s dezinformacemi (což je jen malá součást stratkomu). Za pochodu ale vznikly nějaké základy, na nichž by se dalo postavit něco smysluplnějšího.
To by se ovšem muselo chtít. A je těžké přehlédnout, že zejména Babišovi potenciální koaliční partneři z SPD jsou ve světě divokých konspirací a ruské propagandy jako doma. Není pravděpodobné, že na barikádách koaličních jednání bude chtít Babiš krvácet zrovna za smysluplnou reformu strategické komunikace - celé to bez náhrady obětovat bude mnohem jednodušší. Pro republiku to ale dobrá zpráva nebude.
