Komentář: Hajlování, bití partnerky. Taky se těšíte na nového ministra?

Česku se může zanedlouho stát, že bude vnímáno jako země, které nevadí obdiv k nacismu a násilí na ženách. Důvod? Takový příběh o sobě veřejnosti sděluje hlavní tvář Motoristů sobě a nově poslanec, o němž se spekuluje jako o možném ministrovi zahraničí, Filip Turek.

Na dnes už notoricky známé fotografii Turek hajluje, nechal se vyfotit před nacistickými memorabiliemi, jeho závodnická helma nese logo Hitlerovy elitní stíhací perutě.

Politik na to říká, že to byl buď „vtip“ – v případě hajlování za volantem –, nebo zájem o historii vytržený z kontextu. Policie, která se prvním případem zabývala, jej odložila jako promlčený, protože fotka pochází z roku 2013. Nelze proto tvrdit, že by byl Turek usvědčeným propagátorem nacismu, což postihuje zákon.

Jako apologeta jednoho z nejbrutálnějších režimů v historii lidstva ho ale budou vnímat politici v zahraničí, až po případném jmenování do funkce fotka s hajlujícím Turkem opět obletí svět. Tentokrát doslova. A kamkoli politik půjde, budou o té fotce vědět.

Ještě závažnější je nařčení Turka z násilných trestných činů. Europoslanec čelí trestnímu oznámení, které na něj u Obvodního zastupitelství pro Prahu 4 podala na konci loňského roku jeho bývalá partnerka. Viní ho z psychického a fyzického násilí, ohrožování střelnou zbraní a ze znásilnění.

Kauzu otevřela platforma Page Not Found letos v červnu a obsahuje šokující informace.

„Opakovaně mě mučil: Vyvracel mi malíčky, až jsem s nimi týdny nemohla hýbat. Pálil mě cigaretami, škrábal mi uši, trhal vlasy a bil mě pěstí do břicha. Když jsem nesplnila jeho očekávání, následovaly další rány.“

„Po jedné z hádek na mě v odlehlé části parku vytáhl zbraň, donutil mě si kleknout a přikládal mi ji k hlavě a do úst. V tu chvíli jsem vůbec nechápala, co se děje,“ stojí v trestním oznámení, které získali novináři z Page Not Found.

Donedávna europoslanec za Motoristy si nedal práci, aby zmíněná nařčení přesvědčivě vyvrátil. Na všechna reagoval postem na sociálních sítích v tom smyslu, že se dopustil na ženách ledasčeho, zmíněného násilí a znásilnění ale ne.

Politikovým fanouškům se podařilo odclonit pozornost k autorce textu, Apoleně Rychlíkové, která čelila několikatýdenní nenávistné kampani na sítích, a podstata kauzy v samém začátku vyšuměla. A ani nyní se v rámci úvah o Turkovi coby potenciálním ministrovi zahraničí tahle část jeho životopisu nezmiňuje a neproblematizuje.

Trestní oznámení se vztahuje k událostem starým patnáct let, a pokud se nepřihlásí jiné oběti, policie, která případ prošetřuje, věc pravděpodobně rovněž odloží jako promlčenou. Formálně vzato tak bude politik nevinný. Na meritu věci a vnímání Turka okolním světem to ale nic nemění.

Filip Turek ještě nominaci na ministra nedostal, mluví o tom jen on sám. Andrej Babiš odmítl jeho jméno coby ministra zahraničí komentovat a k personáliím nechce nic říkat ani Petr Pavel. „V tuto chvíli se nebudeme vyjadřovat k jednotlivým jménům, o kterých se spekuluje,“ řekl Seznam Zprávám mluvčí prezidenta Vojtěch Šeliga.

Pokud šéf hnutí ANO skutečně ponese Turkovo jméno na Hrad, bude se probírat politikova odborná výbava řídit centrálu české diplomacie. Možná se bude žertovat, že jeho znalost zahraniční politiky začíná i končí jízdou ve voze zahraniční značky do restaurací v zahraničí - v Bruselu a ve Štrasburku -, jak o nich hojně informoval na sociálních sítích.

Bude to ale debata do značné míry mířící mimo terč. Můžeme vyslovit tezi, že pokud by si Turek k sobě vzal zkušeného praktika, který zná Černínský palác, obsahově by práci zřejmě zvládl. V historii porevoluční české diplomacie se najdou ti, kteří měli minimální průpravu na funkci ministra a uspěli (Josef Zieleniec), stejně jako ti, kteří měli v základu všechno a ve všech ohledech to nezvládli (Lubomír Zaorálek).

Skutečně zásadní evropská témata jako Green Deal, ekonomika, migrace a další se navíc řeší na Evropské radě, kam jezdí šéfové vlád nebo hlavy států. Na Evropskou unii tu bude, tak jako doposud, premiér. Na NATO prezident, ministr obrany, šéf armády a tajných služeb.

Od ministra zahraničí se bude očekávat hlavně péče o bilaterální vztahy v Evropě, Asii, Africe a jinde a zastupování země na mezinárodních fórech. A do všech těchto pater tedy Česko s Turkem v Černínu vyšle vzkaz, že je přijatelné, když jeho ministr hajluje nebo se dopouští násilí na ženách.

Vůči Babišově vládě by kvůli tomu samozřejmě nikdo nezavedl sankce, v Turkově případu platí zmíněná presumpce neviny a různé země světa čím dál víc ovlivňují radikálové všeho druhu. Vláda by ale začala svůj mandát s mezinárodní hanbou a aniž by cokoli udělala, ztratí kus potřebného respektu.

Poradce hlavy státu Petr Kolář na Turkovu možnou nominaci uvedl, že k ní může dojít. „Naše zahraniční služba přežila pana Kavana a pana Srbu jako jeho generálního sekretáře a připravovanou vraždu (novinářky) Slonkové. Přežila by asi i Turka,“ prohlásil Petr Kolář v pořadu Seznam Zpráv Ptám se já na adresu politikova hajlování.

Jsme však dál než na začátku nultých let a především: V globální politice nepanuje zrovna idyla, která by menšímu státu závislému na spolupráci s okolím nabízela prostor hazardovat s důvěrou těch, kteří jistí jeho prosperitu a bezpečnost.

A pak je tu ještě jedna rovina problému, na první pohled méně hmatatelná, ale neméně důležitá. Skutečně budou chtít Andrej Babiš a případně i Petr Pavel v roce 2025 sdělit voličkám, poslankyním, starostkám, zkrátka ženám v Česku, že je má reprezentovat někdo, kdo neudrží pod kontrolou ani emoce, ani svůj poklopec, a za to má být ještě odměněn spoluzodpovědností za stát?