Článek
Už za 100 dnů proběhnou volby do Sněmovny, jejichž kampaň patří k nejnudnějším v historii. Od roku 2023 slibují průzkumy opozičním hnutím ANO a SPD zhruba stejný výsledek, v součtu něco málo pod 45 procent. Vládní strany se dohromady s Piráty zase dlouhodobě drží těsně nad 35 procenty. Prozatím na takovém rozdělení hlasů nic nezměnila ani aféra s bitcoiny.
Přesto se ve zdánlivě nudných zprávách výzkumných agentur skrývá drama slibující změnu poměrů. Na historicky nejnižší úroveň klesl zájem Čechů dostavit se do volebních místností. Ještě před dvěma lety a několika měsíci uvažovalo podle agentury Median, že půjde volit skoro osmdesát procent dotázaných. Počátkem letošního roku to už bylo jenom něco málo přes 60 procent, v květnu 53 procent. Bitcoinová kauza bilanci vylepší jen těžko.
Je to výjimečné nejen v tuzemském rozměru. Stále ostřejší poměřování sil mezi radikálními národovci a liberálními stranami vede k tomu, že volební účast v Německu a Rakousku se přiblížila k 80 procentům, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku k sedmdesáti. V Česku by byla překvapením i účast nad 60 procent.
Zároveň Eurobarometr zjistil, že zájem o politiku v Česku poklesl od konce roku 2022 nejvíc v Evropě. Počet Čechů, kteří se o ní často baví v práci či se sousedy, poklesl do letošního jara o osm procent, naopak o sedm procent víc lidí politiku v diskuzích se sousedy úplně ignoruje. Takové změny nejsou obvyklé a blíží se jim pouze Portugalsko, kde korupční skandály likvidují jednu vládu za druhou. To však není případ Česka.
Pokles zájmu nezpůsobila pouze frustrace voličů, kteří dali hlas Spolu v říjnu 2021 a kteří si od svých favoritů slibovali větší ekonomickou kompetenci. Je pravda, že skoro 30 procent z nich se podle Medianu zařadilo k těm, kdo nejsou rozhodnutí, anebo vůbec volit nechtějí. Ovšem mezi lidmi, kteří nevědí koho volit, případně účast ve volbách neplánují, mají bývalí voliči ANO a koalice PirSTAN dohromady stejný podíl jako někdejší příznivci Spolu.
„Na politiky jsme naštvaní,“ mohou Češi reagovat na otázku, proč k volbám nepůjdou, případně proč se o politiku přestali zajímat. To však pouze znamená, že racionální odpověď není k dispozici. Teoreticky lze spekulovat, že lidé jsou otřeseni krizemi let 2020-2022 a také tím, že představitelé vlády ani opozice nenabízejí recept, jak poměry rychle vylepšit. Tak povrchní vysvětlení však nestačí. Přece jen ekonomika pozvolna roste už páté čtvrtletí po sobě (na rozdíl od většiny středoevropských zemí), a příjmy obyvatelstva dávno překročily úroveň z doby před krizí.
V každém případě, s poklesem zájmu voličů ztrácí politická scéna stabilitu. O volebním výsledku, a tím o poměrech v zemi, na příští čtyři roky může rozhodnout šikovně zacílená kampaň v týdnu před volbami, resp. jediný povedený nápad některého z nástupců Marka Prchala.
Nelze přehlédnout, že nízká účast a malý zájem o politiku nahrává radikálním či populistickým stranám. To se letos už přihodilo ve zmíněném Portugalsku, kde se druhou nejsilnější stranou ve sněmovně stala radikálně pravicová Chega, kterou teprve před šesti lety založil sportovní komentátor André Ventura.
Stejné pravidlo dosud platilo i v Česku. Komunisté zaznamenali nejlepší polistopadový výsledek (19 procent) v roce 2002, když po období opoziční smlouvy poprvé poklesla volební účast pod 60 procent. Podruhé se to přihodilo po pádu vlády Petra Nečase v roce 2013. Tehdy nástup do velké politiky slavila protestní hnutí Andreje Babiše a Tomia Okamury.
