Článek
Středeční schůzka Petra Pavla a Andreje Babiše byla očekávána jako klíčová. Právem. Víc než měsíc po volbách nabralo předávání moci spád ve Sněmovně a čekalo se, jestli se přiblíží i jeho hlavní bod: jmenování premiéra a pak i jeho vlády.
Po chvilce napětí je odpověď krátká: Ne. Anebo o něco delší: Ne, spíš naopak.
Výsledkem schůzky nebylo dohromady nic. Nejvýš dojem, že duo ústavních činitelů přešlapuje na místě stále usilovněji.
Babiš mluví o střetu zájmů stejně tajnosnubně a ležérně jako na začátku, jako by šlo o záležitost třetího řádu. Zatímco Pavel piluje své argumenty, proč by Babiš měl říct, co hodlá se střetem zájmů dělat. A proč to říct před tím, než by dostal premiérský dekret. A říct to veřejně.
U toho posledního stojí za to se zastavit, protože to dobře ilustruje ono přešlapování na místě.
12. listopadu Andrej Babiš působí překvapeně, když říká: „Teď to vypadá, že pan prezident hlavně chce, abych to (jak vyřeším střet zájmů, pozn. red.) vysvětlil veřejnosti, a ne jemu.“
6. listopadu Andrej Babiš působí překvapeně, když v rozhovoru pro Deník s pobaveným výrazem říká: „To já nevím, že by chtěl pan prezident veřejně, abych to vysvětloval. Já jsem řekl, že to vyřeším v souladu s našimi zákony a zákony Evropské unie.“
Ale už od 27. října na webu Hradu visí komuniké z minulé schůzky, podle kterého „Andrej Babiš ujistil prezidenta, že otázku řešení střetu zájmů představí veřejně před svým případným jmenováním předsedou vlády.“
Tahle časová osa očividně nemá logiku. Proč, na to existuje vícero hypotéz. Třeba: Na Hradě je špatná akustika, takže Babiš a Pavel minule slyšeli každý něco jiného. Nebo: Někdo nerozumí. Někdo dělá, že nerozumí. Někdo si vymýšlí. Někdo blufuje. Každopádně, veřejná žádost prezidenta, aby se Babiš vyslovil veřejně, není nic nového. Nejde o obstrukci. Pavel chce Babiše zavázat, aby skutečně udělal právě to, co mu předtím slíbí mezi čtyřma nebo kolika očima. Vzájemná důvěra má v politice své limity.
Ale hlavně: Proč vůbec musí Pavel Babiše do veřejného prohlášení nutit?
Potenciální premiér by měl svůj budoucí vztah k Agrofertu přece a ochotně objasnit sám od sebe: voličům, daňovým poplatníkům, zaměstnancům holdingu a tak dále. Že kolem toho přešlapuje, a momentálně se tváří, že veřejné prohlášení představuje jakousi novinku, je podivné. Víří spekulace.
Že se konlfikt zájmů bude řešit, Babiš věděl dlouho před volbami. Mohl vše mít - a nevíme, jestli opravdu neměl - dávno rozmyšlené a připravené. Kdyby se teď zkrátka „zfleku“ nějak vyjádřil, mohl by být návratu do Strakovy akademie ze dne na den blíž. Není.
Proč to dělá, proč jeho postoj ke střetu zájmů působí jako státní tajemství, to je zatím otázka bez odpovědi.
Pavel se nechystá ustoupit. A Hrad začíná naléhat: „Rychlost dalších kroků směřujících k ustavení vlády je na Andreji Babišovi. Záleží, kdy zveřejní postup ve věci střetu zájmů a kandidáty na ministry vlády ANO.“ Přešlapování na místě zatím ústí do paradoxní situace: Vítěz voleb, hořící touhou, aby „bylo líp“, až tak nespěchá. Zatímco prezident ho pobízí. Paradoxní je to i proto, že jsme si v minulosti zvykli na opačný rytmus - tím, kdo nespěchával, býval prezident.
Své podmínky ohledně střetu zájmů, věrohodně zdůvodněné odvoláním na zákony a službu státu, si prezident může dovolit - než jmenuje premiéra. Potom už s tím nic nenadělá. Jeho hvězdná hodina při předávání vládní moci pomine. Vládu pak bude jmenovat tak jako tak.
Mise Petra Pavla: Dodatečně „nezachraňovat výsledek voleb“. Respektovat Ústavu. Mise Andreje Babiše: Vláda, která bude co nejjednobarevnější. Poslanecká imunita. Zabezpečení Agrofertu.
Pavlovy a Babišovy úmysly se navzájem nevylučují. Ale dokud se Babiš jasně nepostaví ke střetu zájmů, přešlapování na místě se změní ve hru, kdo ztratí nervy první. Může trvat dlouho. Na obzoru jsou další klíčové schůzky a čekání na novou vládu možná až do příštího roku.
