Článek
Politické strany připravují listinu kandidátů a z těchto kandidátů pak voliči vybírají. Český zákon ale voličům dává poměrně mocný nástroj, jak politikům jejich plány zamíchat. Pomocí preferenčních hlasů může volič dát až čtyřem kandidátkám nebo kandidátům body navíc.
V letošních volbách tuto možnost využil minimálně milion voličů. To se podepsalo i na výsledcích a významně ovlivnilo výsledné složení nové Sněmovny. Skoro pětina mandátů (39 z 200) totiž díky preferenčním hlasům připadla někomu jinému, než by tomu bylo podle stranami připraveného pořadníku.
Podívejte se, kdo se díky kroužkům dostal a kdo o mandát přišel:
Třetina „vykroužkovaných“ je z řad České pirátské strany. V tomto případě kroužky konkrétně pomohly výhradně Pirátkám, dvanáct žen nahradilo dvanáct mužů.
Také u ostatních stran kroužkování výrazně zasáhlo do výsledků. Výjimkou jsou Motoristé, kde do parlamentu postoupili kandidáti přesně v pořadí, které odpovídá kandidátní listině.
V každém kroku více žen
I díky výše zmíněné pirátské kroužkovací jízdě má letošní Sněmovna poprvé přes 33 % žen. Bližší pohled ale ukazuje, že tento poměr odráží i podíl žen na kandidátních listinách. Naopak seřazením žen na kandidátkách by došlo ke snížení tohoto podílu.
Je to právě seřazení uchazeček a uchazečů na kandidátních listinách, které umožňuje politickým stranám výrazně ovlivnit, kdo do parlamentu projde. A preferenční hlasy dávají voličům možnost toto připravené pořadí potvrdit (například zakroužkováním prvních čtyř pozic), a nebo naopak nabourat.
Jediná strana, která měla vyváženou první pozici, bylo hnutí ANO, kde ženy vedly kandidátku v polovině krajů. Naopak Piráti měli ženu v čele pouze v jediném. Naopak v první pětici měli Piráti rovnou 41 % žen.
Bez preferenčních hlasů by tedy ženy měly ve Sněmovně znatelně menší zastoupení. U Pirátů je to velký rozdíl (83 % žen místo 17 %), u ostatních stran je menší. Za koalici Spolu se poměr díky kroužkům vyhoupl z 15 % na 21 %, u STAN ze 41 % na 59 %.
Naopak u vítězného ANO poměr žen vlivem preferenčních hlasů mírně poklesl, místo 23 poslankyň jich je 21.
Věk hraje roli, ale menší
Pokud někdo vybíral kandidáty k zakroužkování podle informací na hlasovacím lístku, mohl se chytit i dalšího povinného údaje: věku kandidáta. Tady je ovšem celkový vliv sotva znatelný. Věkový průměr hypotetické Sněmovny bez preferenčních hlasů by byl 49 let, v té skutečné pak bude věkový průměr o rok nižší.
Pohled na rozložení věků ukazuje, že zatímco na kandidátních listinách byl větší podíl mladších i starších lidí (9 % do 30 let a 7 % nad 70 let), do Sněmovny se dostanou především lidé v rozmezí 40 až 59 let.
Preferenční hlasy přesto mírně zvýšily počet mladých lidí. V nejmladší kategorii pod 30 let se počet dokonce zdvojnásobil, ze šesti na dvanáct.
Věkové rozdíly vidíme i v rámci stran. Například hnutí ANO vysílalo do souboje starší kandidáty, a v každém kroku průměrný věk ještě mírně narostl. Už na hlasovacích lístcích měli kandidáti průměrný věk 51,5 let, ve Sněmovně by (nebýt kroužků) byl průměrný věk poslanců ANO 52 let a po započtení voličských preferencí dokonce 53 let.
Opakem jsou Piráti, kteří začali na 41 letech a skončili na průměrných 37 letech. Největší omlazení díky preferenčním hlasům ale prošli poslanci STAN, z 48 let na 40.
Věk byl zřejmě jednou z hlavních veličin, podle které se voliči při udělování preferenčních hlasů řídili. Největším ukazatelem byla pozice na kandidátce. Nejčastěji lidé udělovali přednostní hlasy kandidátům v první pětce, nejvyšší průměrné procento kroužků mělo jméno s pořadovým číslem jedna (9 % preferenčních hlasů v rámci výsledku dané strany v kraji).
Pokud vliv pozice odečteme a srovnáváme zisk hlasů jen v rámci podobně umístěných jmen, zjistíme nepřekvapivě, že preference voličů různých politických stran jsou poměrně různorodé.
Statisticky významná byla preference mladších kandidátů a žen (u STAN a Pirátů), naopak u ostatních stran neměly tyto atributy samy o sobě velký vliv.
Počet titulů hraje minimální roli
U všech stran analýza preferenčních hlasů – i po odečtení vlivu pozice na kandidátce – ukázala mírně pozitivní dopad vysokoškolského vzdělání, zde měřené počtem akademických titulů, které si kandidáti mohou na hlasovací lístky uvést.
Pohled na celková data nicméně naznačuje, že je to vliv opravdu mírný. Největší skok je vidět mezi podílem vysokoškoláků na kandidátkách (44 %) a podílem těch, kteří by postoupili do Sněmovny jen na základě pořadí (86 %). Dodatečný skok po zohlednění preferenčních hlasů už je spíše nepatrný.
I tady lze ale vypozorovat rozdíly mezi jednotlivými stranami. U koalice Spolu byl počet titulů u jmen na kandidátkách už od začátku vysoký (průměrně 1,14 titulu na osobu) a u zvolených kandidátů je dokonce 1,48 titulů na osobu. Druhý nejvyšší počet akademických titulů má u svých kandidátů ANO (1,07), ve Sněmovně je pak budou zastupovat poslanci s průměrem 1,28 akademického titulu na osobu.
Analýza nicméně naznačuje, že voliči žádné ze stran se tituly vyloženě neřídili. Nepotvrdila se mimochodem ani bájná inklinace veřejnosti k lékařům: titul MUDr. nepřinesl kandidátům žádnou měřitelnou výhodu.
Voliči se určitě řídili i řadou dalších atributů, které nelze statisticky snadno postihnout. Mimimálně v otázce věku a podílu žen se ale preferenční hlasy postaraly o to, aby složení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR více odpovídalo složení populace, kterou mají poslanci zastupovat.
