Porota: Ať bezzubý antibabišismus nahradí Fiala skutečnou deagrofertizací Česka

Volební porotci Seznam Zpráv se zamýšlejí nad volebním programem, respektive základní tezí vládnoucí koalice Spolu ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Ve středu ho formace vedená premiérem Petrem Fialou představila.

Otázka tedy zněla: Kdybyste byli v pozici představitelů Spolu, co byste do programu určitě neopomněli dát, abyste přilákali co nejvíce voličů, které uskupení, po čtyřech letech vlády, zklamalo?

Dominik Landsman, satirik, spisovatel, kromě jiného autor Deníčku moderního fotra.

Slavnostní a velkolepé představení programu koalice Spolu mě zastihlo na rodinné dovolené, kde mi bylo rodinou (manželkou) doporučeno, abych nepracoval, jinak bude rodina (manželka) nepříjemná, protože mám prý věnovat pozornost rodině (manželce) a pracovat můžu, až přijedeme domů.

Z toho důvodu jsem si představený program nezjišťoval a neudělal jsem to ani doteď, abych se případně nenechal ovlivnit a pokusil se nastřelit ideální program Spolu, aniž bych byl ovlivněn tím skutečným.

Podle mě je při představování programu důležitý nejen samotný program, ale i forma představení programu. Začnu tedy tou formou a nastíním, jak by to mělo vypadat v ideálním „Spolu světě“.

Veliké pódium na Václavské náměstí hned pod sochou. Na pódium přichází Iva Pazderková oblečená pouze do české vlajky a zahájí představení kratším stand-upem, kde si utahuje z ANO, SPD a Stačilo!

Po stand-upu zakřičí něco jako: „Chcete vidět naše hvězdy?“

Z hloučku asi pěti lidí před pódiem, z něhož jsou tři turisté z Japonska, se ozve vlažné: „Nechceme“. Načež se celým Václavským náměstím rozezní píseň We Are the Champions a ohnivým kruhem na pódium přibíhá Fiala a v těsném sledu za ním Rakušan a Pekarová. Následují vládní ministři.

Nad pódiem se rozzáří ohňostroj a k zemi se z nebe snáší na padáku prezident Pavel, který nemá s akcí nic společného a skočil si s padákem na Václavák náhodou ve stejný čas, kdy probíhá představení programu Spolu.

Fiala na úvod vyšle několik signálů (telepaticky) a pak se ujímá slova, aby davu představil v první řadě všechny vládní úspěchy.

Jakmile představí oba dva úspěchy, přičemž nezapomene zmínit zběsilou kadenci úspěchů, tedy jeden úspěch za dva roky, nadhodí několik košilatých anekdot, aby rozehřál dav, který se mezi tím rozrostl na osm lidí a jednoho jezevčíka.

Teď přišel čas představit program.

Každý bod programu je podkreslen unikátní hudbou, která s tématem programu koresponduje. U sociálně laděných témat hraje tklivá hudba od Enyi a naopak u bojových témat, jako je levnější Nutella, hřmí náměstím AC/DC.

Co se týče samotného programu, tak to je podle mě dost jedno, protože ho stejně nebude plnit a všichni to tak nějak tušíme, což samozřejmě platí pro všechny politické strany.

Nicméně, abych ale dostál tématu, tak vedle již zmíněného zlevnění Nutelly, což by bez legrace bylo podle mě svěží a vtipné gesto, kterým by u mě Fiala získal pár bodů k dobru, by Fiala představil důchodovou reformu v tom smyslu, že je čas si přiznat, že generace dnešních čtyřicátníků už žádné důchody mít nebude a měli by si proto na svůj důchod sami šetřit a Spolu tím pádem zajistila u nějaké banky důchodový spořicí účet s vysokým úročením, kam si lidé mohou posílat peníze, které jim i s úroky budou proplaceny v den, kdy odejdou do důchodu.

Fiala se rovněž zaváže, že Spolu vytvoří ministerstvo vysvětlování, kdy ministr vysvětlování každý týden v pondělí veřejnosti shrne, co vláda předešlý týden udělala, jak to udělala a hlavně proč to udělala a jaké to bude mít následky.

Na konci proběhne na pódiu lámání v kole exministra Blažka, Iva Pazderková vypustí tisíc bílých holubic a za zvuků písně We Are the Champions ohnivým kruhem všichni opustí pódium. Hotovo.

Pavla Horáková, spisovatelka a překladatelka, držitelka ocenění Magnesia Litera.

Nejdřív tu mám vzkaz od kamarádů, drobných OSVČ, kteří momentálně vydělávají jen na zvyšující se odvody, předražené energie a potraviny, zatímco jejich příjmy stagnují: „Ať aspoň čtyři roky nezvyšují životní náklady nejnižší ani nižší střední třídě.“

Přestat chudým brát a bohatým dávat by byl dobrý základ programu. Skvělé by taky bylo neusnadňovat gigantům, aby požírali malé podnikatele, dále kdyby Češi nedostávali za vyšší ceny horší zboží a služby než sousedé, a neškodilo by uznat, že nedostupnost bydlení se nevyřeší tím, že poteče co nejvíc betonu, dokud se vyplácí držet prázdné investiční byty.

Koalice Spolu by se měla probrat z devadesátkového snu o kapitalismu bez přívlastků a reflektovat realitu 21. století. Místo velkohubých plánů na reformu EU se raději zaměřit na sebe, místo bezzubého antibabišismu navrhnout skutečnou deagrofertizaci Česka a namísto strašení old-school komunismem reagovat na aktuální hrozby, třeba fašismus.

Přestat nahánět voliče, kteří od ODS zběhli ke krajní pravici, a spíš usilovat o středopravé voliče, které zpátečnická politika koaličních členů vyhnala nalevo nebo je od voleb odradila úplně. Třeba ty, které už nebaví cavyky kolem eura a zavírání očí před problémy klimatu; ty, kteří si přejí města pro lidi, a ne pro auta, a ty, kdo jsou přesvědčeni, že vedle individuální svobody je důležitá také společenská soudržnost, protože bez ní není prosperita.

Jindřich Šídlo, novinář, publicista, komentátor Seznam Zpráv.

Sepisovat volební program po čtyřech letech vlády je vždycky dost složitý úkol, protože lidé mají bohužel ještě v čerstvé paměti, co jste udělali, respektive neudělali.

Vyšel bych z úvahy, že lidé programy nečtou a zachytí případně jen nejkřiklavější sliby, o nichž se bude aspoň mluvit, když už stejně nejdou splnit, což se nakonec dá vždycky hodit na objektivní okolnosti, koaliční partnery nebo Babiše.

Takže bych na místě stratégů Spolu přemýšlel o nějakém opravdu monstrózním nesmyslu - třeba fotbalovém Euru, protože lidé zrovna dost chodí na fotbal. V Česku sice nemáme jediný stadion, na němž by se Euro dalo hrát a postavit jeden takový by v Česku zabralo zhruba 15 až 45 let, ale kdyby na to někde upozornil, můžeme vždycky říct, že kdo nemá rád fotbal, nemá rád lidi a kdoví, jestli má rád psy. Pak bych to stočil na Balaštíkovou a vrátil se ke staré osvědčené pravdě „co volič, to pitomec“.

Kateřina Kadlecová, ředitelka výrobce luxusních vířivek a swim spa, dle Forbesu jedna z nejvlivnějších žen Česka.

Jestli se bavíme o části voličů, kteří se cítí zklamaní, nebavíme se ani tak o připravovaném programu, ale o tom, co se již udělalo či podle nich neudělalo. Tam by v první řadě pomohl souhrn skutečně naplněných bodů dosavadního programu a dalších úspěšných kroků. Jasná, nepopulistická sumarizace by jistě potěšila i skalní voliče Spolu.

Ostatně ani ne tak to, co se v končícím volebním období událo, ale právě komunikace probíhajícího a uskutečněného byla tou nejslabší stránkou současné vlády.

Propsání příslibu lepší komunikace do programu Spolu by tak nemuselo být nepodstatným bodem. Zklamání mnohdy plynou z nevědění či nepochopení. Systematické průběžné vysvětlování podstatných kroků a dosažených výsledků je stejně důležité jako jejich uskutečnění, obzvlášť když je opozice systematicky rozstřeluje.

Volební program má ale hlavně být o budoucnosti. Voliči Spolu jistě ocení, když se je strana nesnaží oblbnout, ale nabídne konkrétní, realistické cíle a plány k jejich dosažení. Na sliby nesplnitelného jsou tady zástupy jiných.

V současném světě navíc vše podstatné začíná a končí u hodnotového nastavení. Jistota demokratického směřování je tak nakonec ze všeho úplně nejpodstatnější a ta je u Spolu neoddiskutovatelná.

Adéla Šimková, vědkyně, popularizátorka vědy, stojí za projektem Zeptej se vědce.

Jakožto vládnoucí subjekt má koalice Spolu nevděčnou pozici při obhajobě jakéhokoli programu. Neustále bude na stole otázka: „A proč už jste to neudělali?“

Dát cokoli do programu z pozice vládnoucí strany v podstatě říká: „Je to pro nás důležité, ale neudělali jsme to,“ případně: „Není to pro nás důležité, ale voliči to chtějí slyšet.“

Dává proto smysl, že koalice Spolu mluví spíše o vizi než o programu. Jak ale voliče přesvědčit, že zvládne vizi doručit?

V první řadě musí vláda před vlastními voliči obhájit, že vládla kompetentně - jinak může na úspěch zapomenout.

Navzdory převažujícímu názoru, že se má v kampani hlavně slibovat, si myslím, že cestou k úspěchu pro aktuální vládní strany je důsledná a transparentní komunikace výsledků, ale i neúspěchů.

Koalice Spolu se dlouhodobě snaží rámovat své působení ve vládě optimisticky, bohužel to vůbec neodpovídá náladě veřejnosti a působí to nuceně. Češi neodpouštějí naivní optimismus a považují ho za znak nekompetence, v lepším případě povýšenosti nebo odtrženosti od reality.

Takže k otázce - paralelně k programu by koalice měla spíš důsledně zkomunikovat konkrétní výsledky a ukázat, že je schopná se učit z vlastních chyb.

Pavel Rychetský, bývalý předseda Ústavního soudu, místopředseda tří porevolučních vlád, signatář Charty 77.

Zde jsou mé tipy na předvolební program koalice Spolu:

1) Dostupné bydlení pro mladé rodiny

2) Maximální podpora všech forem vzdělávání

3) Zabezpečení sociálně slabých rodin i jednotlivců

Adam Blaško, slovenský novinář, autor populárního podcastu Piatoček.

Myslím, že nejdůležitějším bodem celého programu koalice Spolu je něco ve smyslu „Nechceme být Slovensko“. V tomhletom má Fiala vlastně až příliš jednoduché. Má mladšího bratra, který propadl alkoholu, má finanční problémy a také se přátelí s gangstery.

Kdykoli se něco pokazí, může ten v podstatě uhlazený šprt ukázal ukazováčkem na svého nepodařeného sourozence, a jeho prohřešky se rázem zdají být zanedbatelné. A možná se vám Fialovy řeči o tom, že vás někdo táhne k Rusku a chce neutralitu, zdají jako nesmyslné strašení. Chápu, mně to před dvěma lety připadalo také. No a dnes jsme mladším sourozencem, který slouží jako odpudivý příklad nepovedeného vývoje.