Volby mohou rozhodnout „přebíhači“. Začínají se obracet k vládním stranám

Ke sněmovním volbám by mohlo v říjnu přijít na 62 procent voličů, tedy o něco málo méně než před čtyřmi lety, kdy účast lehce překročila 64 procent. Část voličů je letos rezignovaná, nespokojená a demotivovaná. K většímu zájmu o volby by podle obsáhlého průzkumu STEM/MARK přispěla primárně větší zodpovědnost politiků za jejich programy či předvolební sliby.

Každopádně většina z těch, kteří volili v roce 2021, půjde volit i letos, míní sociolog a analytik STEM/MARK Jan Burianec. „I přes zklamání voličská odpovědnost vyhrává,“ podotýká.

Nejaktivnějšími voliči jsou tradičně od porevolučních let senioři nad 65 let, na něž sází hlavně předseda opozičního hnutí ANO Andrej Babiš. Podle průzkumu se jich k volbám chystá na sedmdesát procent.

„Dlouhodobě na tuto skupinu apeluje, protože ví, že vždycky k volbám přijdou. Tato skupina je ale tou nejméně spokojenou s vývojem České republiky, jako důležité téma vnímají korupci,“ vysvětluje Burianec.

Volební kázeň mají také podnikatelé či státní zaměstnanci, kteří s pětašedesátiprocentní volební účastí převyšují průměr obecné české populace. Naopak prvovoličů se chystá k urnám jen 57 procent. Ačkoli se v minulosti nechávali ovlivňovat politickými názory svých rodičů, letos razí individualitu. A netáhnou je tolik ani názory influencerů.

Vůbec nejnižší predikovanou účast vidí letos Burianec logicky u častých nevoličů (21 %), nízká bude také u příjmově nejslabších domácností (48 %).

Byť z průzkumu vychází, že silným motivem pro rozhodování ve volbách je volba proti stávajícímu kabinetu Petra Fialy (ODS), vládní strany mají podle sociologa ještě šanci oslovit i nespokojence s vládou.

„Protože strach z toho, že hnutí ANO by se mohlo spojit a vládnout například se Stačilo! nebo SPD, je pro ně silnější. A bojí se toho,“ zdůrazňuje Burianec s tím, že vládní strany si tento trend dobře uvědomují a zapracovávají ho do svých kampaní.

V konečném výsledku tak nebude záležet jen na mobilizaci voličů v posledních týdnech, ale také na demobilizaci – tedy strategii, jak odradit voliče druhých táborů k účasti, míní Burianec. A ačkoli pozitivní předvolební kampaně mají potenciál silně ovlivnit volební rozhodování u více než třetiny Čechů, čtvrtina Čechů přiznává, že na ně mají silný vliv i negativní kampaně ve stylu pomluv či osočování protivníků. „Lidi dokáže dostat k volbám nakonec spíš strach, hrozba - ať už reálná či nějaké riziko. Tedy spíš volí proti někomu než pro někoho,“ říká Burianec.

Skupinou, která může nakonec rozhodnou, na jakou stranu se úspěch přelije, mohou být takzvaní swingující voliči, jacísi „přebíhači“, tedy ti, kteří poslední roky volí pokaždé někoho jiného. Čili ve volbách před čtyřmi lety volili jinou stranu než v roce 2017 a zároveň letos plánují volit jinou stranu než v roce 2021.

Podle sociologů jde o vůbec nejzajímavější skupinu, která má navíc velkou sílu – až 12 procent populace - a přináší překvapení. Ve finále totiž může totiž rozhodnout celé volební klání.

Úskalím je, že swingující voliči jsou nejméně predikovatelní. „Dělají odlišnost mezi průběžnými výsledky volebních modelů a konečným výsledkem. Jsou to totiž často i ti, kteří se rozhodují na poslední chvíli, dokonce třeba v den voleb. Někteří z nich si mohou brát i dva volební lístky k urně,“ upozorňuje Burianec.

Swingující voliči jsou navíc podle něho voličsky poměrně odpovědnou skupinou, vědí, že k volbám půjdou, ale váhají, komu svůj hlas dají. „Nedá se říct, že by tam měli nějakou převahu vládní voliči, i když v průběhu minulých let měli,“ shrnuje sociolog.

Připouští nicméně, že s blížícím se termínem voleb se začíná řada swingujících voličů naklánět zpět k nějaké z vládních stran, protože si uvědomují, že lepší alternativa pro ně neexistuje.

Stejně jako v minulosti i letos lze očekávat, že téměř třetina Čechů (28 %) k volbám vůbec nedorazí. „Důvod není, že by neměli čas, že by jim třeba pomohlo, kdyby byly volby v jiný den. Opravdu tady spíš vyčnívá naštvanost z politiky, zklamání. Třeba chodili volit dříve, ale rezignace je pro ně už tak silná, že se „politické soutěže“ nechtějí dále účastnit,“ vysvětluje Burianec.

Nevoliči jsou podle průzkumu zejména mezi lidmi s nižším stupněm vzdělání. Svou roli ale hraje i místo bydliště. Například Praha má tradičně vyšší volební účast než třeba severozápad Čech, kde je Karlovarský a Ústecký kraj.

Téměř rovnoměrná volební účast je ale u měst a venkova. Dokonce lze očekávat, že na venkově je někdy i účast vyšší, což je dáno „sociální kontrolou“. Lidé se tam znají a vědí, kdo jde a kdo nejde volit.

Rozdíl není ani mezi účastí mužů a žen, doplňuje Burianec. „I když muži všeobecně více dokládají, že se zajímají o politiku, účast žen nakonec není o tolik nižší. Ženy ale mají jiné rozhodovací pohnutky. Tolik třeba nestudují volební programy nebo nesledují předvolební debaty,“ uvádí.

Průzkum rovněž naznačuje, co by mohlo přispět k většímu zájmu lidí účastnit se voleb. Většina voličů, bez ohledu na věk či zaměstnání a příjmy, prahne po větší zodpovědnosti politiků za jejich programy či předvolební sliby. V neposlední řadě by pomohlo i pozitivnější chování politiků. Mladší voliči a rodiny s dětmi by zase nadchla možnost internetového hlasování.