Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Redakce vybrala do Fóra čtenářů zajímavé příspěvky z diskuse pod komentářem Martina Čabana, který mimo jiné připomíná, že volit je v Česku právo, nikoli povinnost. „Nevyužít tohoto práva je rozhodnutí špatné, málo racionální a obecně spíše kontraproduktivní. To ale neznamená, že se mu nedá rozumět nebo že by si zasloužilo příkré odsouzení,“ píše komentátor.
„Ten, komu záleží na naší zemi, si tentokrát opravdu nemůže vybrat. Celá současná politická scéna je v obrovském úpadku,“ reagoval například čtenář Milan Špaček.
Přečtěte si původní článek:
Martin Kubíček: Nevolit může pro některé občany mít stejný význam jako nekoupit. Prostě jste si z nabídky zboží nevybral a ze zásady nechcete kupovat něco, co vlastně vůbec nechcete. Tady ale někdo říká: „Dej hlas mně, protože ten druhý je horší.“ Kdo si ale kupuje výrobek nebo třeba lístky na koncert podle toho, kdo nebo co je v jeho očích horší? Jde to pouze tehdy, když vybičujete u voliče emoce a potlačíte rozum. Tohle je na můj vkus hodně brutální, ale už zcela běžná volební strategie.
Má to však jeden sekundární efekt, který je skrytě nebezpečný. Ty pálící hnojomety totiž mohou způsobit změnu názoru i u těch racionálních (chcete-li na začátku pevně ukotvených) voličů. Možná by fakt bylo lepší jít tou trnitou cestou a postavit to na dlouhodobé důvěře, nikoliv na vybičovaném strachu. (redakčně kráceno)
- Eliška Šestáková (reaguje): Nevolit je pouze ukázka lenosti. Nic víc. Pokud chcete ukázat, že nabídka pro vás není zajímavá, můžete přijít a vhodit prázdnou obálku.
Veronika Šulcová: Když nebude volit významná část občanů, je to zpráva politikům, přála bych jim to všem… Vždycky jsem zastávala názor, že volit se má, a to i když jsem žila v zahraničí, ale ten jsem změnila. Ne kvůli současné vládě, ale tak vůbec. Jen se to tam nahoře střídá, někteří zmizí (většinou po nějaké kauze), pak se zase objeví, když už si myslí, že se zapomnělo (a ono se zapomíná), navzájem se uráží, ztrapňují, nepoctiví kážou o poctivosti a spravedlnosti, je to blamáž a ostuda.
Mária Kočíbová: Podle mě by měli jít volit všichni. Jen tak pak můžeme konstatovat, že jsme si fakt vybrali. Ono nejít k volbám a pak vyřvávat na náměstích, jak je všechno špatně - to taky není to pravé ořechové.
Antonín Miléř: Je to jednoduché: kdokoliv by u nás, ve Francii apod., prosazoval skutečně státnické kroky a ekonomické reformy, podřezává si neomylně pod sebou politickou větev. Zdá se, že „chceš-li vládnout, naper tam kousek populismu“. Chce to nakažlivý optimismus, drajv a … sebevražedné sklony. Nebo obdobu zlatého padáku pro premiéry. Nejen knihovny pro exprezidenty. Nepříjemné věci akceptují akcionáři, ne voliči. Voliči chtějí stát spíše dojit (v jiných souvislostech se tomuto mechanismu říká tunelovat, ale tady to „kupodivu“ nevadí), nepředávají jej dalším generacím. A ušlechtilé nevoličství? Myslím, že realita je mnohem přízemnější, že zatímco Šípkové princezny čekají na Prince, džungle bují.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
David Dvorak: Kdo nemá pochopení pro nevoliče, nemá pochopení pro demokracii. Nevolit je legitimní postoj. Stejně tak i odevzdání neplatného hlasu. To je čistě teoreticky asi o něco lepší, protože volič ukáže aktivní zájem o budoucnost státu a pouze dá jasně najevo, že si z kandidátů nevybral, jenže tuzemská média mívají tendenci to dezinterpretovat jako voliče, kteří jsou tak neschopní, že ani neumí správně odevzdat hlas.
Jarek Berdych: Letošní volby se zapíšou do dějin jako nejhlubší politické dno, co tu nikdy nebylo. Tyhle politické kreatury, kterým jde jen o vlastní prospěch, prostě už nelze volit, a myslím všechny.
Mirek Nový: Není pravda, že kdo nevolí, tak nevolí. Každý hlas se počítá, minimálně mění procenta pro všechny strany. Nevoliči rozhodnou, jestli malé strany překročí 5 % nebo ne. Je to každého právo, ale nikdo nemůže říci, že na to nemá vliv. Má a velký, viz minulé volby.
Nicol Hrabovská: Rozumím těm, kdo mají chuť zůstat letos doma a k urnám nejít. Po letech prázdných slibů, marketérských triků a nekonečných hádek je únava voličů pochopitelná. Jenže realita je krutá – kdo nevolí, sice nemá pocit, že by se zapojil do „boje dobra se zlem“, ale v praxi tím posiluje právě ty, které u moci nechce.
Politici na obou stranách barikády v posledních letech zapomněli na pokoru. Vládní koalice se tváří, že jejich kroky jsou jedině správné, opozice zase staví celou svou existenci na strašení a laciném populismu. Jenže to, že nás tyto přestřelky unavují, neznamená, že si můžeme dovolit rezignovat. Nevolit je luxus, který si nemůžeme dovolit – obzvlášť když se v sousedních zemích ukazuje, jak rychle se dá demokracie oslabit, když ji lidé přestanou aktivně bránit. (redakčně kráceno)
Vladimír Kadlec: Je přece demokracie. Každý občan starší 18 let má právo volit, nebo nevolit. Ne jako za bolševika, kde volby byly povinné, kandidátky plné komoušú a volební místnosti otevřené bez soukromí k hlasování. Nikdo nenutí nikoho volit, ale na adresu nevoličů bych vzkázal jedno: Seďte doma, buďte v klidu, ale pak neremcejte, jak volby dopadly. Každý hlas je dobrý.
Václav Václavek: Jsem zastáncem toho názoru, že kdo nevolí, zbavuje se automaticky práva jakkoli kritizovat povolební vývoj. Účast ve volbách, pokud se nemůžu rozhodnout koho volit, lze vyjádřit i okrajovým způsobem, a to tzv. „neplatným hlasem“!
Venca Holub: Nejraději bych také nevolil, protože musím vybírat mezi horším a menším zlem, ale právě proto tam jít musím, abych nevyčítal, že jsem tomu horšímu napomohl i když můj hlas nic moc nezmění. Dělám to kvůli svému svědomí.
Martin Poláček: Jsem toho názoru, že účast ve volbách je výrazem odpovědného občanství. Rozhodnutí nevolit vnímám jako občanskou slabost, možná až zbabělost. Ale je to samozřejmě každého právo…
