Zprávy z bojiště: Rusko útočí víc a získává méně. Kyjev nastolil novou realitu

Rusko v květnu obsadilo jen 14 kilometrů čtverečních – nejméně za zhruba tři roky, vyplývá z dat ukrajinského mapovacího projektu DeepState. A když se započtou ukrajinské zisky, které DeepState z bezpečnostních důvodů zveřejňuje se zpožděním, vyšla podle této skupiny čistá bilance poprvé od ukrajinské protiofenzivy v roce 2023 záporně.

Klíčový je ovšem druhý údaj: počet ruských útoků vzrostl o 37,5 procenta (s důležitou poznámkou: každého započítaného útoku se může zúčastnit méně mužů než v minulosti, takže vojáků v útoku nemusí být nutně více).

Rusko tedy útočí velmi aktivně a získává méně. K podobnému závěru dospěl jinou metodou i americký Institut pro studium války: od prosince do května Rusko získalo nebo „infiltrovalo“ jen kolem 40 čtverečních kilometrů, asi osm procent toho, co ruské síly okupovaly za stejné období loni.

Rusko obvykle postupuje rychleji od pozdního jara do podzimu – letos se ale tempo nezvedlo, ačkoli se roční období změnilo.

Platí pochopitelně naše obvyklé upozornění: čísla u jednotlivých „mapařů“ se rozcházejí a ruská „infiltrační“ taktika srovnání zkresluje. Trend je nicméně jednoznačný.

Za zpomalením stojí z velké části patrně ukrajinská kampaň proti ruské logistice, o které jsme psali podrobněji v předchozím textu.

Její obrátky stále stoupají: monitorovací projekt Tochnyi identifikoval v pásmu od 30 do 150 km od fronty v lednu 2026 jeden útok, v únoru dva, v březnu 15, v dubnu 55 a v květnu 130. A ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov ohlásil program za zhruba pět miliard hřiven (asi 2,3 miliardy korun) na rozšíření těchto úderů.

Její úspěch stojí mimo jiných faktorů také na rozšíření efektivního „strojového vidění“ – tedy relativně jednoduché formy umělé inteligence přímo v dronech, která jim umožní spolehlivě zasáhnout označený cíl samostatně i bez spojení s pilotem.

Drony přitom dnes nemíří jen na nějaký kus techniky, ale údajně přímo na konkrétní, zranitelná místa. Bez pomoci této (stále dosti jednoduché) AI jsou podobné útoky do hloubky obtížné, protože v závěrečné fázi dron běžně ztratí signál, ať už v důsledku rušení nebo kvůli terénu.

Rusko nepochybně nebude pokusu o zničení jeho logistiky jen přihlížet. Situace zatím ovšem připomíná v mnoha ohledech rok 2022, kdy si ruská logistika musela bolestivě zvykat na přítomnost amerických raketometů HIMARS na bojišti, a tehdejší ruská ofenziva se kvůli tomu „zadrhla“.

Zatím se možná protiopatření spíše hledají a diskutují. Ruští blogeři už otevřeně rozebírají slabiny ukrajinských dronů (například to, že jsou velké a pomalé). Navrhují mobilní palebné skupiny, jízdu v konvojích s protileteckým krytím a pancéřované kabiny náklaďáků.

Jenže každé takové opatření – vytváření kolon, koncentrace na parkovištích – vytváří nové, soustředěnější cíle. Adaptace tedy nejspíš problém zmírní – ale podobně jako po nástupu HIMARS to může jít na úkor celkové ruské efektivity. Změny nebývají zadarmo.

Dnešní bojiště se na mnoha místech rozpadlo na patnáctikilometrovou zónu prolínajících se pozic, kde „linie“ v klasickém smyslu neexistuje – což čtení map komplikuje a vyžaduje opatrnost.

Na severu, tedy u Kupjansku, Ukrajinci dál vytlačují zbytky ruských infiltračních skupin. Tahle oblast je pro ruské velení dlouhodobou ostudou: pád Kupjansku falešně hlásí už od loňského listopadu a vyvracejí ho i ruští blogeři.

O něco jižněji, u Lymanu, podle ukrajinského analytika Konstatina Mašovce ruské velení nejspíše promeškalo okno pro letní ofenzivu. Místo soustředěného úderu útočí 20. armáda „roztaženými prsty“ hned na několika osách najednou, čímž se vyčerpává bez valného výsledku – a sousední uskupení tak nejspíš bude muset na Slovjansk útočit nákladně zepředu.

Nejaktivnějším úsekem zůstává Kosťantynivka, kde se nejlépe ukazuje, jak nepřehledné dnešní bojiště je.

Analytik Thorkill míní, že situace je horší, než mapy přiznávají – ruské skupiny pronikají hluboko do města a ohrožují poslední zásobovací trasy. Jeho kolega Playfra naopak tvrdí, že se obrana drží podle očekávání, žádná zásadní chyba nepadla a dojem rychlého zhroucení vzniká jen proto, že se geolokace zveřejňují se zpožděním.

Pravda bude nejspíš někde mezi. Podle svědectví v ukrajinských médiích z místa je situace opravdu velmi obtížná a město je pod neustálým tlakem ruských bomb, dronů i malých skupinek pěchoty.

Do Kosťantynivky se ovšem dá dostat se zásobami (byť za neustálého ostřelování drony), a zatím se tedy nezdá, že by měla padnout v příštích několika týdnech. Na druhou stranu, jak naznačuje vývoj z jiných míst (třeba Pokrovsku), rozpad logistiky může vést k rychlým změnám.

O kus jižněji, v Myrnohradu a sousedním Pokrovsku, padly koncem května poslední izolované ukrajinské pozice. Po sedmi měsících bojů skončil i odpor hrstky obklíčených vojáků, kteří se drželi jen díky zásobování drony a neustoupili včas nebo ještě spíše včas nedostali rozkaz k ústupu (nejspíše šlo řádově o desítky mužů, ale přesné číslo pochopitelně nemáme k dispozici).

Na vývoj bojů to vliv nemá, města už dlouho slouží Rusům jako logistická a dronová základna. Z ukrajinského hlediska jde přesto o zbytečné ztráty - kterým by bylo záhodno se do budoucna vyhnout, například u výše zmíněné Kosťantynivky.

Nakonec se přesuňme na jih, kde Ukrajinci nejen brání, ale i útočí – a zkoušejí u toho nové metody.

V Záporoží postupně „čistí“ Stepnohirsk a v Dnipropetrovské oblasti rozjely tři výsadkové brigády (79., 80. a 95.) lokální protiútok na zhruba dvacetikilometrovém úseku. Vrchní velitel Oleksandr Syrskyj přitom uvolňuje útočné jednotky z obrany – 80. brigáda přišla po roce ze Sum.

Důležitější ovšem je, jak se útočí. Jde o složité operace o mnoha krocích založené na intenzivní spolupráci dronů s pěchotou a dalšími složkami armády. Právě drony nejprve najdou a „potlačí“ nebo zničí ruské pozice, aby pak území ve spolupráci s pěchotou pomohly zbavit zbytků protivníkových sil.

Podobné „dronové útoky“ by mohly učinit frontu méně statickou. Probíhají zatím ovšem v malém měřítku. A jak ukázala už ukrajinská protiofenziva v roce 2023, kdy Ukrajinci nedokázali „pracovat“ s většími uskupeními, drobné lokální úspěchy nestačí na zaznamenáníhodný úspěch (natož na strategicky významný úspěch, který by pomohl změnit průběh války).

Nejdynamičtěji se ovšem v současnosti vyvíjí letecká válka. A je čím dál vražednější: podle organizace CIT byl květen nejkrvavějším měsícem celé války – nejméně 377 mrtvých a 2783 zraněných civilistů.

To překonalo dosavadní maximum z července 2025; rok 2026 je přitom v každém měsíci výrazně smrtelnější než stejná období v letech 2024 a 2025. Za 73 procenty civilních obětí stojí letos drony.

Z ruské strany byla nejintenzivnější noc na 2. června, kdy Moskva spustila jeden z největších úderů války. Na Ukrajinu zamířilo 729 zbraní, z toho 73 raket a 656 dronů.

Mezi raketami bylo i osm hypersonických střel Zirkon – podle ukrajinského letectva nejvíc, kolik jich kdy padlo v jediném útoku, a vypálených ve skupinách nad Kyjevem tak, aby zahltily systémy Patriot.

Obrana sestřelila 40 raket a 602 dronů, přesto bylo zasaženo nejméně 38 míst. Zachycena nebyla například jedna ze střel Zirkon. Zemřelo nejméně 22 civilistů a přes 130 jich bylo zraněno, nejvíc v Dnipru a Kyjevě. Co přesně střely zasáhly, nevíme, ale jako obvykle šlo patrně o směs cílů z oblasti kritické infrastruktury, vojenských a také výrobních.

Logika ruských útoků je přitom stále stejná a jasná: zahltit obranu levnými drony a prorazit drahou balistikou, na kterou Ukrajině chybí munice. Rusko navíc nasazuje proudové verze dronů Geran, které letí dvojnásobnou rychlostí a hrozí, že předhoní současné stíhací drony.

Ukrajina pochopitelně reaguje, například dalším navyšováním výroby stíhacích dronů a počtu jednotek protivzdušné obrany.

Kyjev také nadále stupňuje svou vzdušnou ofenzivu. Téměř denně útočí na ruské rafinerie, ropovody a přístavy. Tlak na rafinerie už nutí Rusko prudce navyšovat dovoz benzinu z Běloruska. Že jde o vážný a trvalý problém, dokazuje i kuriózní ruské opatření: v Rusku teď smějí protiletadlové zbraně kupovat i soukromé firmy.

To nutně neznamená, že jejich zaměstnanci dostanou firemní školení boje proti dronům; firmy mohou dát zbraně k dispozici armádním jednotkám, které budou bránit firemní areály. Naznačuje to ovšem, že zdroje ruské protivzdušné obrany jsou napjaté k prasknutí.

Ukrajina je na tom podobně, dodejme. Změna je v tom, že v minulosti měla Moskva v této oblasti jednoznačnou výhodu a její obrana byla pod mnohem menším tlakem. Dnes „krvácí“ obě strany.

Symbolickým vrcholem uplynulého týdne byl ukrajinský úder na Petrohrad přesně ve chvíli, kdy tam prezident Vladimir Putin zahajoval ekonomické fórum, a zásah korvety Bojkij v doku u Kronštadtu. Analytici v této souvislosti upozornili na chybějící protidronové sítě, což naznačuje, že Baltskou flotilu úder zaskočil.

Stejně jako v případě ukrajinské kampaně proti ruskému týlu i v případě úderů na větší vzdálenosti platí, že eskalace tedy bude nejspíš pokračovat.

Zůstane přitom asymetrická: každá strana se bude snažit maximálně využít svých výhod – Rusko bude sázet na těžší munici, proti které má Ukrajina málo obranných prostředků, Kyjev se zase zaměří na další rozvoj svého dronového „bombardovacího letectva“.