Článek
Podle oceánografa Roberta Ballarda změní nová třída „obojživelných“ vozidel pátrání po lodích ztracených na dně oceánů. Ballard je známým badatelem, který například objevil vrak Titaniku, německou bitevní loď Bismarck a další historicky významná plavidla.
Nyní je Ballard průkopníkem nejmodernějších technologií, které podle odhadů UNESCO změní pátrání po více než třech milionech lodních vraků pohřbených na dně moře. Autonomní podmořská vozidla Hercules nabídnou nové poznatky o situaci na palubě ve chvílích, kdy se plavidlo potápělo, a to i v době před stovkami až tisíci let, tvrdí server The Guardian.
„Budeme vraky nacházet jako šílení,“ řekl Ballard listu Observer. „Díky této technologii půjde o rychlé objevy. Budou se psát nové kapitoly lidské historie.“
Stavíme nová revoluční vozidla schopná pracovat v extrémně složitém a členitém terénu.
„K veškeré práci, kterou jsem v minulosti v archeologii dělal, jsem používal vozidla, která byla spojena s lodí. Nyní stavíme nová revoluční vozidla schopná pracovat v extrémně složitém a členitém terénu – nová třída autonomních podvodních vozidel, která mají vlastní inteligenci a která vyvolají revoluci v oblasti mořské archeologie,“ dodal.
Vozidlo je dálkově řízené a vybavené speciálními funkcemi, díky kterým dokáže při sestupu do hloubky provádět složité úkony. Pomáhá mu v tom řada osvětlovacích, kamerových a akustických senzorů. Video z mořského dna je přenášeno do řídícího vozu. Dvě manipulační ramena vozidla Hercules umožňují odebírat biologické a geologické vzorky a vyzvedávat artefakty. Další senzory měří tlak, hloubku, teplotu vody, koncentraci kyslíku a slanost vody.
Technologie je o to výjimečnější, že mořským archeologům umožňuje zkoumat dno oceánů, aniž by sami museli vyplout na moře. Ballard ve Spojených státech nedávno zkoumal jezero Hudson, kde našel vrak z roku 1800, přičemž pátrání řídil z pevniny.
„Teď už nemusíme být na lodi ani žádné nemusíme mít,“ řekl devětasedmdesátiletý badatel, který je na své 158. expedici a provádí průzkum mořských hlubin v Pacifiku.
Ballard nyní provozuje a vlastní výzkumnou loď Nautilus – nejmodernější plavidlo určené pro výzkum v oblasti oceánografie, geologie, biologie a archeologie, na kterém také operuje vozidlo Hercules.
Jako průkopník v používání hlubinných ponorek je podle svých slov z nejnovější technologie nadšený, protože výzkum je mnohem levnější. Provoz mobilního systému, který se může na místo dopravit i na menších lodích nebo pracovat ze břehu, stojí místo desítek tisíc liber denně jen několik tisíc.
Abych se dostal k Titaniku, trvalo mi dvě a půl hodiny, než jsem sestoupil do hloubky čtyř tisíc metrů. S těmito vozidly by to trvalo něco málo přes hodinu.
Ponorky se mohou spustit i do největších hloubek a zůstat dole i několik dní. Také se mohou mnohem rychleji dostat k vraku. „Jako potápěč se nemůžete okamžitě dostat na hluboké dno. Abych se dostal k Titaniku, trvalo mi dvě a půl hodiny, než jsem sestoupil do hloubky čtyř tisíc metrů. S těmito vozidly by to trvalo něco málo přes hodinu.“
Zatímco při podmořském výzkumu a monitorování životního prostředí se tato technologie již používá, v archeologii se zavádí pomalu. „Začalo to v armádě, jako většina těchto pokročilých technologií. Sloužil jsem 30 let u amerického námořnictva a měl jsem přístup ke spoustě technologií, které byly utajované a které pomalu unikaly ven. Společenské vědy mají tendenci v přijímání nových technologií zaostávat, protože to není jejich silná stránka,“ tvrdí Ballard.
V roce 1985 dostal Ballard tajný úkol prozkoumat potopené jaderné ponorky, přičemž mu námořnictvo umožnilo hledat i vrak Titaniku, který se potopil při své první plavbě v roce 1912. Badatel přiznal, že by nejznámější potopenou loď našel s novou technologií mnohem dříve.
