Čekání na afrického papeže. Vliv kontinentu roste, Vatikán se ale mění pomalu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve Vatikánu se schyluje ke konkláve a podobně jako před 12 lety se mluví o tom, zda nový papež nebude z Afriky.

Už před zvolením Františka v roce 2013 šlo o kontinent, kde křesťanů přibývá nejrychleji. Během posledních dvanácti let tento trend ještě zesílil.

281 milionů afrických věřících představuje zhruba pětinu křesťanů ve světě. Jen loni tam katolická církev přivítala sedm milionů nových věřících, jak informoval Vatikán.

Největší křesťanskou populací se pak může pochlubit válkou zmítaná Demokratická republika Kongo, kde žije asi 55 milionů křesťanů.

Ostatně i zesnulý papež František se Africe věnoval víc než jeho předchůdci - během pontifikátu navštívil celkem deset afrických států, často se vyjadřoval proti válkám, jako jsou ty v Demokratické republice Kongo, Jižním Súdánu nebo Středoafrické republice.

Hájil rovněž práva uprchlíků a migrantů, z nichž mnozí přicházejí právě z Afriky. Díky jeho lidskosti i zastávání se chudých se na kontinentu stal milovanou postavou.

„Stále vzpomínám na jeho návštěvu Konžské demokratické republiky, kde už nejméně tři desetiletí probíhá proxy válka o nerostné suroviny a bují tam korupce za naše peníze. A on řekl památná slova: ‚Lidé, dejte ruce pryč od Konga, nekraďte, možná se to pak změní. ‘ Toho si opravdu vážím. Je to jedna ze vzpomínek, které zanechal lidem v Kongu. Lidé cítí, že jim byl opravdu blízko,“ řekl Seznam Zprávám Albert Kasanda z Filozofického ústavu Akademie věd.

„Papež František byl velmi milý člověk, pocházel z třetího světa, z Argentiny, a vyrůstal a pracoval v kontextu boje ve prospěch chudých. Takže ví, co je to utrpení lidí na globálním Jihu,“ dodává Kasanda.

Ve Vatikánu ovšem panují jiné poměry a Afričané tam až takový vliv nemají. I když se během Františkova pontifikátu počet afrických kardinálů zvýšil, stále dosahuje jen 12 procent, cituje stanice BBC poslední výzkum Pew Research Centre.

I kdyby z konkláve tentokrát vyšel papež z Afriky, nebyl by první. Katolická církev už ve svém čele měla nejméně tři muže pocházející z tohoto kontinentu. Všichni byli Berbeři, nejmladší z nich ale sloužil před zhruba 1500 lety, tedy v době, kdy sever Afriky obývali křesťané a islám se tam rozšířil až později.

Ze současných afrických kardinálů, kteří by na papežský stolec mohli pomýšlet, světová média nejčastěji zmiňují 65letého arcibiskupa z konžské Kinshasy Fridolina Ambongo Besungua. Vůdce tamního kapucínského františkánského řádu je podle americké CNN silným zastáncem demokracie a lidských práv, který se neváhá postavit proti korupci a šéfům ozbrojených milicí. Stejně jako řada dalších afrických církevních hodnostářů ale není žádný liberál a je silně proti žehnání stejnopohlavních párů.

Dalším silným kandidátem může být i 76letý Ghaňan Peter Kodwo Appiah Turkson, jenž byl považován za jednoho z favoritů už před volbou Františka.

Na otázku, zda by měl nový papež vzejít z Afriky kvůli silnému růstu tamních věřících, Turkson odpověděl tak, že výběr by neměl probíhat na základě statistiky. „Takovéto úvahy mají tendenci kalit vodu,“ prohlásil.

I on je považován spíše za konzervativního, ve své zemi se ale postavil proti kriminalizaci homosexuálních styků. V roce 2012 byl pak obviněn z toho, že na vatikánské biskupské konferenci strašil šířením islámu po Evropě, za což se později omluvil.

Pokud by katolická církev chtěla zvrátit reformní trend a vybrat opak Argentince Františka, sáhla by po stoupenci doktríny a tradiční liturgie, 79letém Guinejci Robertu Sarahovi. Ten se stal arcibiskupem už ve věku 34 let, má za sebou dlouhou kariéru a až před čtyřmi lety odešel do důchodu z pozice vedoucího vatikánského úřadu, který dohlíží na liturgické obřady. BBC tvrdí, že Františkův kritik nemá velké šance, mohl by ale získat velkou podporu konzervativních kardinálů.

Na první pohled by se mohla zdát volba papeže z Afriky logickou, Donatien Nshole, generální tajemník a mluvčí Národní biskupské konference v Kongu, ale připomněl povahu církve: „Nejsme v politice, kde bychom museli přemýšlet o kvótách, rotacích, a zejména ne o rasové příslušnosti. Jsme v univerzální církvi, kde má každý své místo,“ citovala ho stanice Deutsche Welle.

„Když už mluvíme o tom, že by měla katolická církev černošského papeže, myslím, že je to především sen. Ještě na začátku minulého století byl jen fakt být knězem, černým knězem v církvi, jakýmsi zázrakem. Protože tehdejší svět si to nedokázal představit. Mít černého kněze a pak černého biskupa a kardinála a nakonec papeže je určitý převrat v myšlení lidí a dokonce i církve. Teď se zmiňují některá africká jména, nemyslím ale, že by byli favority. Musíme být realisté,“ myslí si akademik Albert Kasanda.