Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Tim Friede, americký nadšenec do hadů z Wisconsinu, si přes 17 let úmyslně vpouštěl do žil hadí jed. Proč tak činil, vysvětluje ve videu z roku 2017: „Důvodem, proč si píchám hadí jed a nechávám se kousat hady, má hlubší smysl. Tím smyslem je vytvořit univerzální protijed.“ Ve videu se následně nadšenec do hadů nechá pokousat mambou černou. Jedním z nejnebezpečnějších hadů planety.
Dnes, téměř osm let po natočení videa, se jeho odvážný cíl začíná měnit ve skutečnost.
Práce Tima Frieda si totiž v roce 2017 všiml americký imunolog Jacob Glanville, který narazil na nadšence do hadů v několika novinových článcích. „Ty titulky byly trošku ustřelené: ‚Blázen, co se nechává kousat hady,‘“ vzpomíná imunolog na dobu, kdy o muži z Wisconsinu slyšel poprvé. Glanville ale prý podle vlastních slov zahlédl ve Friedovi skrytý potenciál a rozhodl se na něj obrátit s prosbou.
„Tohle vyzní trošku zvláštně, ale velice rád bych se podíval na vaši krev,“ obrátil se Glanville na Frieda před osmi lety. Imunulog následně nadšenci do hadů vysvětlil, jaký potenciál může být v jeho krvi, a Fried souhlasil s darováním 40 mililitrů své krve Glanvillovi a jeho kolegům na další prostudování.
Minulý pátek, po několika letech studování vzorku, stejní vědci vydali ve vědeckém časopisu Cell výsledky svého pozorování: protijed dokáže – prozatím pouze u myší – chránit proti uštknutí 19 druhů jedovatých hadů. Základ tohoto protijedu tvoří protilátky právě z krve Tima Frieda a další látka blokující účinky hadího jedu.
Jak se v současnosti vyrábí protijed na hadí kousnutí?
V současnosti se protijedy na hadí kousnutí vytvářejí složitou a zastaralou cestou. Zjednodušeně to lze popsat takto:
Proces začíná sběrem hadího jedu. Ten se získává tzv. „dojením“ hadů, kdy odborník nechá hada kousnout do speciální membrány a jed následně shromáždí.
Dalším krokem je postupné vpichování malých dávek tohoto jedu do zvířete, nejčastěji koně nebo ovce. Organismus zvířete si proti jedu začne vytvářet protilátky – přirozenou obrannou reakci imunitního systému.
Jakmile je hladina protilátek dostatečná, zvířeti se odebere krev. Z její plazmy se poté izolují imunoglobuliny – protilátky schopné neutralizovat účinky hadího jedu. Tyto látky se následně čistí, stabilizují a dále upravují, aby se minimalizovalo riziko nežádoucí imunitní reakce u člověka.
Výsledný protijed se poté sterilizuje a připraví k použití ve formě injekčního roztoku.
Pokud by se prokázalo, že nový protijed funguje i u člověka, mohlo by to znamenat revoluci v léčbě hadích uštknutí. Současná výroba protijedů je totiž do velké míry neefektivní, složitá a náchylná k chybám.
Podle odborníků se často ani výsledný produkt nepodaří vyrobit. A když ano, běžně hrozí vážné vedlejší účinky – zejména kvůli tomu, že se protilátky získávají ze zvířat, což u lidí může vyvolat silné alergické reakce.
Další nevýhodou současné výroby protijedů je jejich druhová specifita – většina z nich působí pouze proti jedu konkrétního druhu nebo skupiny hadů. Pokud by se podařilo vyvinout univerzální protijed, mohl by být použit při jakémkoli hadím uštknutí.
Takhle účinný lék by ročně mohl zachraňovat i desetitisíce životů. Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) totiž hadí uštknutí každoročně způsobují přibližně 140 000 úmrtí a 300 000 trvalých postižení, zejména v rozvojových zemích.
