Bojím se útoku na Pobaltí, říká slavný ruský reportér

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Rusku existují lidé, kteří odmítají válku proti Ukrajině, ale veřejně vyjadřovat takové názory znamená téměř jistě jít do vězení.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy to říká ruský investigativní reportér a autor knih Andrej Soldatov, který sám před pronásledováním uprchl do Londýna.

Soldatov ve své nové knize konfrontuje někdejší přátele, kteří dříve podporovali demokracii, ale nakonec se zapojili do propagandy režimu prezidenta Vladimira Putina.

„Emocionálně jsou takové rozhovory velmi těžké,“ popisuje.

Kreml nepřistoupil na příměří na Ukrajině, ke kterému ho vyzval americký prezident Donald Trump. Prodlužuje Vladimir Putin válku, protože se stále domnívá, že Rusko může nějak jednoznačně vyhrát?

I mnoho těch Rusů, kteří jsou pro Putina, už má ve skutečnost války dost. Když začali v Kremlu mluvit o tom, že za určitých podmínek může válka skončit, když takto reagovali na návrhy Donalda Trumpa, mnoho Rusů to vítalo. Ale všem v Rusku je nyní jasné, že Putin nechce příměří, že chce bojovat dál. Jak říkám, ve skrytu duše je to zklamání i pro mnohé jeho podporovatele.

Je tedy nějaká naděje na změnu v Rusku, nebo musí Putin zemřít?

Je to složitější. Smrt Putina jako taková Rusko nezmění. Někteří lidé a jejich rodiny jsou s tímto režimem a s válkou proti Ukrajině natolik spojení, že udělají vše pro to, aby se dosavadní politický kurz nezměnil. A je to dost lidí, protože je to velká válka.

V Rusku jsou také lidé, kteří s válkou a s tím, co dělá Putin, nesouhlasí. Nejsou ale vidět, protože veřejně prezentovat takové názory je v Rusku nemožné. Do vězení se můžete dostat v podstatě za cokoliv, z jakéhokoliv důvodu. A strach je obrovský.

Ale existuje třeba síť osob, které pomáhají opustit zemi těm, kterým hrozí mobilizace. Rusů, kteří se snaží alespoň potichu něco dělat, není samozřejmě většina, není to ani polovina obyvatel, ale existují. A dokud existují, je také nějaká naděje na změny.

Jak se změnila pozice tajných a výzvědných služeb v Rusku během tří let od začátku velké agrese proti Ukrajině?

Pro tajné služby a bezpečnostní složky je výhodné podněcovat špionomanii, protože to samozřejmě posiluje jejich vliv, který je už tak obrovský. Proto často slyšíme o tom, že někoho obvinili a odsoudili za špionáž pro Ukrajinu a podobné věci.

FSB a vojenská rozvědka GRU prezentují konflikt tak, že vedou válku nejen proti Ukrajině, ale proti celému Západu. A že ta může skončit jen vítězstvím, nebo porážkou. Jejich zájem je za každou cenu udržet režim u moci, protože vědí, že s ním padne i jejich moc a jejich kariéra. Oni tu válku na Ukrajině považují pro ně za existenciální.

Před třemi roky se ukázalo, že analýza ruských tajných služeb týkající se výsledku války byla velmi nepřesná. Žádné rychlé vítězství se nekonalo…

Ano, jednoznačně. Lze na to usuzovat i z faktu, že Putin použil pro invazi název „speciální vojenská operace“. Myslím, že se opravdu domníval, že se ukrajinská vláda začne hroutit ne za několik dní, ale hodin.

Myslím, že v Kremlu nepředpokládali, že u silnic na Ukrajině budou stát lidé s květinami a vítat ruské vojáky, ale mysleli si, že invaze půjde podle podobného scénáře jako na Krymu v roce 2014. Že ukrajinská společnost není ve stavu, kdy by se bránila nebo protestovala. Že bude pasivní a smíří se s novou situací.

V Evropě sílí obavy, že se Rusko rozhodne otestovat platnost článku 5 smlouvy o NATO, který se týká kolektivní obrany. A to tím, že vyvolá nějaký konflikt s pobaltskými republikami - Litvou, Lotyšskem nebo Estonskem. Domníváte se, že to reálně hrozí, nebo jsou to přehnané obavy?

Bohužel si myslím, že nejsou přehnané. Jak už jsem říkal, část ruského vedení – zejména tajné služby – už současnou válku na Ukrajině považuje za válku se Západem. Vidíme také zcela jasně, že Rusko podniká v Evropě různé sabotáže a diverze. Atentáty, výbuchy, požáry. Nějaký konflikt s Pobaltím, o kterém se zmiňujete, považuji za možný.

Vydal jste novou knihu s názvem Naši drazí přátelé v Moskvě. O generaci Rusů, kteří měli po konci Sovětského svazu naději a plány na lepší život, kteří doufali v demokracii a právní stát. Jste osobně zklamán tím, že někteří vaši tehdejší přátelé dělají pro Putina?

Určitě. Tato kniha je hodně osobní a týká se skupiny lidí, jejíž součástí jsem byl i já a moje žena Irina Boroganová. Pro nás oba je to obrovské lidské zklamání. Je těžké se smířit s tím, že lidé, se kterými jsme se přátelili a sdíleli jsme společné hodnoty a cíle, pracují v současné situaci pro Kreml.

Vaše partnerka a spoluautorka Irina Boroganová v knize oslovila vašeho někdejšího přítele Petra Akopova. Ten je autorem známého textu, který krátce po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 publikovala tisková agentura RIA Novosti. V něm psal, že začala nová éra, že se Ukrajina vrací k Rusku a že Rusko obnovuje své velmocenské postavení a vliv. Za několik dní agentura text stáhla, protože začínalo být jasné, že ruská armáda se nedostane do Kyjeva. Jak těžký byl tento rozhovor s takovým člověkem?

Bylo to několik rozhovorů. My se snažíme v knize dobrat příčin toho, proč někteří lidé takto změnili názory. Co se s nimi během zhruba pětadvaceti let stalo. Konfrontovali jsme naše bývalého druhy s tím, co si pamatují z minulosti a co si pamatujeme my. A jak se díváme na klíčové události Putinovy éry. Teroristické útoky v roce 1999, válku v Gruzii, anexi Krymu a pak invazi na Ukrajinu v únoru 2022.

Emocionálně to bylo složité. Irina hovořila s Petrem Akopovem, já například s Jevgenijem Krjučkovem. Je zvláštní slyšet hlas, který znáte z minulosti, ale teď patří člověku, který vám připadá úplně jiný. Když jsme v rozhovorech došli k válce v Gruzii nebo anexi Krymu, bylo to ještě těžší, protože hlasy, které jsme znali, říkaly názory naprosto odlišené od těch našich.