Hlavní obsah

Když už se k Rusům dostaneme, bojí se, i převlékají uniformy, popisuje výsadkář

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: 46. výsadková útočná brigáda

Pavel přezdívaný Viking slouží u 46. letecké útočné brigády.

Reklama

Pavel Česnokov je výsadkářem u 46. letecké útočné brigády, jež se od začátku ukrajinské ofenzivy účastní tažení. Jeho pseudonym je Viking a v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak težké bylo překonat ruské obrané linie.

Článek

Pavel Česnokov byl před válkou, kterou v jeho zemi rozpoutal ruský diktátor Vladimir Putin, architektem a designérem. Teď je vojákem. A jeho tým se účastní ukrajinské jižní ofenzivy v Záporožské oblasti.

Česnokovova jednotka se zúčastnila bojů o silně opevněnou obec Robotyne jižně od Orichivu, odkud se Ukrajincům podařilo vytlačit ruské síly. Během bojů museli překonat sérii protitankových příkopů, hustá a vrstevnatá minová pole v kombinaci s připravenými zákopy, opevněním a dělostřelectvem, tedy „hlavní linii ruské obrany“.

Redakce Seznam Zpráv dlouhodobě usiluje o rozhovory s těmi, kteří jsou v čele ukrajinského útoku, aby mohli podat svědectví, jak to v ohnisku bojů vypadá - byť jen ze svého úhlu pohledu. Rozhovor se pomocí dlouhodobých kontaktů, které redakce má, podařilo domluvit už před časem, kvůli nasazení Česnokovovy brigády se termín několikrát posouval.

Česnokov - přezdívaný Viking - v něm nechává nahlédnout, jak probíhalo překonávání hlavní obranné linie. Popisuje například, proč je nezbytné bojovat o každý lesní remízek. Jaké to je, když sedíte ve tmě a kolem slyšíte výbuchy a úpění kamarádů. Jak zvládá strach před akcí? A co podle něho nejvíce potřebují útočící jednotky?

Bez komentáře: 46. letecká mobilní brigáda poskytla redakci Seznam Zpráv záběry z dobytého Orichivu.Video: 46. letecká mobilní brigáda

Ukrajinské velení oznámilo, že se útočící jednotky nachází mezi první a druhou ruskou obrannou linií. Jak těžké bylo překonat tu první? S čím vším jste se setkali?

Naším úkolem bylo překonat ruské obranné linie. Počítalo se s tím, že je projdeme za týden a následně se začneme opevňovat. Proto jsme do výbavy dostávali i ostnatý drát a miny pro zajištění našich pozic.

Sám víte, že to bylo komplikovanější. Určitě jste viděl nějaké záběry z bojů o lesní remízky, které se nachází mezi otevřenými poli. Často tam má nepřítel své pozice, a proto je důležité tyto lesní úseky dobýt.

Dostali jsem za úkol získat jeden takový remízek. Velící nám sdělil, že nás vysadí u stezky, po které půjdeme k ruským pozicím. Šlo o úzký prošlapaný chodníček, který byl místy přerušeny nebo poničený z předchozích bojů. Podle instrukcí byly všude okolo miny a nesměli jsme se jako skupina roztrhnout. Těch 600 až 800 metrů jsme šli osm hodin. V noci se za námi vydala další skupina. V té tmě jsme jenom viděli a slyšeli výbuchy a křik raněných.

Jednou nás začali ostřelovat. Kluci se nezorientovali a začali utíkat do stran. V tu chvíli začaly vybuchovat miny. Medik se snažil některé raněné zachránit a sám šlápl na výbušné zařízení. Všechno měl v obličeji. To byly moje první dny ofenzivy.

Vaším úkolem tedy bylo projít přes linii a předat informace obrněným jednotkám?

Pro techniku je to komplikované, zaminování je opravdu extremní. Když útočíme na jejich pozice, tak je při ústupu odpalují, zároveň jste pod neustálým nepřátelským ostřelováním. Často musíte jít pěšky a nést si veškeré vybavení, které je těžké desítky kilogramů. Úkolem je získat pozice, pak přichází klasická pěchota.

Jak probíhalo odminovaní? S jakými nástrahami a pastmi jste se potýkali?

Setkali jsme se s tím, že mezi minami jsou často umístěné výbušné systémy na způsob kazetové munice, které, když explodují, rozptýlí do širokého okolí další submunici. Co nám však opravdu působí komplikace, jsou protipěchotní miny PFM-1 tzv. „motýlí miny“, které se velmi obtížné odhalují. Zároveň vás při tom neustále ostřelují.

Miny na Ukrajině

Minová pole položená ruskými silami chrání další minová pole, improvizované výbušné systémy a různé druhy pastí. Ukrajinská ofenziva v takových podmínkách může těžko probíhat rychle.

Hodně se mluví o překonávání minových polích, ale jak je to s překonáváním tzv. dračích zubů a dalších překážek?

Některé jednotky už k nim došly. My je v našem směru zatím vidíme jen z dalekohledu.

Mluvil jste o minových polích, různých pastích i ruském ostřelovaní. Jaká panuje mezi vojáky morálka? Máte vy sám strach?

Nejsem nějaký velký hrdina, ale když dostanete úkol dojít na určité místo, kde už jsou naše jednotky a čekají na vaši podporu, tak jdete. Dáváte přitom pozor, abyste došli a splnili úkol. Na nějaké přemýšlení není moc čas.

Snímky Pavla Česnokova a jeho spolubojovníků, které redakci poskytl.

+2

Mluví se o tom, že útočící jednotky nemají dostatek odminovávací techniky. Co vám podle vás nejvíc chybí?

Za mě je potřeba více kamikadze dronů a raketových komplexů. Abyste to pochopil: Než někam dojdeme, trvá to několik dní. Veškeré jídlo, vodu a vybavení si nesete vy sám. Rusové si sedí ve svých bunkrech, které tankem jen tak nezničíte.

Když už se k nim dostaneme, tak většina z nich má strach a pozice získáme. Ale nejdřív se k nim musíme dostat. My jsme rádi, že dostáváme Stryker a další bojová vozidla, ale pokud nezničíme jejich pozice, tak jsou to zbytečné ztráty lidských životů a techniky. Oni po vás přes ta minová pole střílí vším, co mají. Jednou jsem to počítal a co šest sekund to výbuch. Jsme jak zajíci, kteří běhají mezi minovými poli a schováme se před ostřelováním. A když odnášíte raněného, tak ho nesete v šesti, osmi lidech. Radši bychom dostali další raketomety HIMARS, drony a rozstříleli jejich pozice, než prostě desítky bojových vozidel, která jsou taky hodně zapotřebí, ale než se jimi vůbec k ruským pozicím dostanete, tak vám je taky všechny mohou zničit.

Ukrajinský deník The Kyiv Independent udělal průzkum u některých brigád a mluvil s vojáky, kteří uvedli, že výcvik NATO je nepřipravil na typ války, který se vede na Ukrajině. Máte podobný názor?

Byl jsem na výcviku v Anglii, tak můžu mluvit z osobní zkušenosti. Když už dojdete k ruským zákopům, tak většina z nich utíká, někteří se dokonce převlékají do našich uniforem. V zákopových bojích ty návyky, které jste získal na zahraničním cvičení, využijete, ale musíte tam vůbec dojít.

Jak jsem v úvodu zmínil ten boj o lesní remízek: Musíte projít tmou v těžké výstroji a nemáte se kde schovat. Rusové do vás mezitím pálí ze všeho a vy máte pocit, že jste ostřelován 360 stupňů dokola. Na to nás západní výcvik nepřipravil.

Boje tady jsou opravdu specifické. Přesto bych chtěl poděkovat švédských instruktorům za předané zkušenosti.

Zprávy z bojiště

Kremelské velení podle všeho příliš nevěří tomu, že by jednotky na jižní frontě dokázaly dále udržet linii fronty. Do oblasti míří v posledních týdnech zálohy z jiných částí bojiště.

Ukrajinský generál Oleksandr Tarnavskij řekl v nedávném rozhovoru, že by prolomení první obranné linie Rusů mělo umožnit rychlejší postup přes další, slabší zóny obrany. Máte podobný názor?

Poté, co se Rusové stáhnou z předních pozic, začínají stavět nové. Takže teď jde o to nedat jim čas pro budovaní dalších linií. Můj subjektivní názor je, že by to mohlo být lehčí, protože nebyl prostor pro budovaní. Pokud jim však ten čas dáme, tak se na nás zase připraví.

Řešíte blížící se deštivé počasí? Může to být problém pro postupující jednotky, může to nakonec zpomalit, nebo dokonce zastavit ofenzivu?

Když jste na pozici a v noci vás zastihne déšť, tak ráno dojde k rotaci a vystřídají vás. Ohledně deště a zimy se člověk vždycky nějak přizpůsobí, takže počasí moc neřešíme.

Kam vidíte reálný postup do konce roku?

Doufám, že uvidím mrtvého Putina.

Reklama

Doporučované