Amerika na prvním místě. Část Američanů má Ukrajiny dost

Jakmile Západ po prvních dvou týdnech války začal věřit, že Ukrajina ruskou invazi dokáže ustát, začaly do východoevropské země proudit čím dál důležitější dodávky pomoci. Ty koneckonců trvají dodnes a zahrnují jak humanitární nebo finanční pomoc, tak i pomoc vojenskou.

Tím vůbec nejdůležitějším partnerem jsou pro Ukrajinu Spojené státy, které podle statistik z ledna poslaly na pomoc napadené zemi necelých 77 miliard dolarů, což v přepočtu na koruny činí více než 1,6 bilionu. Na vojenskou pomoc připadalo 61 %, vedle zbraní tam patří i „pouhé“ poradenství.

I když se zdá, že USA jsou odhodlané nenechat Ukrajinu padnout, stejně jako v jiných zemích se i za oceánem začínají ozývat hlasy, které říkají, že americké pomoci již bylo dost a že dění na východě Evropy není něco, čemu by Spojené státy měly věnovat více pozornosti než dění doma.

Jedním z nich byl i floridský guvernér a možný prezidentský kandidát Ron DeSantis, který v polovině března prohlásil, že ukrajinské dění není životně důležitým zájmem Spojených států, a ruskou invazi nazval územním sporem. Prezidenta Joea Bidena pak také obvinil z toho, že Ukrajině „prakticky vystavil bianko šek“.

Jeho slova sice někteří jeho kolegové z Republikánské strany neocenili, dalším ale mluvila z duše. Ideově se jimi navíc přiblížil Donaldu Trumpovi, který je vůči podpoře Ukrajiny skeptický dlouhodobě a jehož slova mají u stranického jádra stále velkou váhu.

Některé své výroky DeSantis později odvolal a trval na tom, že byly špatně pochopeny, opět ovšem ukázal veřejnosti, jak je jeho strana v některých tématech rozdělená.

Kromě DeSantise a Trumpa se totiž v podobném duchu již před časem vyslovil například v současnosti nejvýše postavený činitel strany Kevin McCarthy, předseda americké Sněmovny reprezentantů. Varoval , že USA pro Ukrajinu nebudou představovat neomezenou studnici financí. Následně ho proto do válčící země osobně pozval sám prezident Volodymyr Zelenskyj, politik však jeho nabídku odmítl.

Bokem ale nestojí ani zástupci americké krajní pravice, jako jsou kongresmani Marjorie Taylor Greeneová nebo Matt Gaetz. Podle Greenové, která je známá kontroverzními výroky nebo propagací konspiračních teorií, Biden vystavuje celý svět riziku třetí světové války a začátkem března s pomocí překrouceného Zelenského výroku dokonce tvrdila, že ukrajinský prezident chce, aby američtí „synové a dcery šli umírat na Ukrajinu“.

Floridský kongresman Gaetz zase minulý měsíc předložil ve sněmovně rezoluci nazvanou Únava z Ukrajiny, kterou podpořilo dalších deset krajně pravicových poslanců a která vyzývá USA, aby „ukončily svou vojenskou a finanční pomoc Ukrajině“. Politik pak mimo jiné varoval před nebezpečím ruského jaderného arzenálu.

Nejen díky těmto hlasům pak v zemi sílí ruská propaganda a dezinformace, které Rusko do informačního prostoru vypouští – ať už se jedná o zdůrazňování ekonomických nákladů války pro USA, tak i „oblíbená témata americké pravice“, která líčí ruského prezidenta Vladimira Putina jako spojence podporujícího tradiční hodnoty, náboženství a rodinu.

Jak se dnes zdá z výsledků průzkumů veřejného mínění, náklonnost k podpoře Ukrajiny už není tak vysoká ani mezi republikánskými voliči. Podle materiálu Pew Research Centre totiž podíl těch, kteří pomoc válčící zemi považovali za příliš velkou, od března plynule rostl a v lednu dosáhl hranice 40 %. Republikáni dnes také méně než demokraté považují rusko-ukrajinskou válku za hlavní hrozbu pro USA.

V podobném duchu mluví i výsledky průzkumu Morning Consult, podle kterého jen 37 % z republikánských voličů věří, že pomoc Ukrajině je „životně důležitým zájmem USA“, zatímco 46 % tvrdí, že tomu tak není.

Vzhledem ke zmíněným výsledkům vyvstává otázka, co za současným protiukrajinským postojem stojí. Podle Jana Hornáta, amerikanisty z FSV UK, který tento akademický rok působí na North Carolina State University v rámci Fulbright-Masarykova stipendia, to určitě nejsou sympatie k Rusku, které v březnu klesly na historické minimum. Jen částečně zde figuruje snaha podkopat americkou vládu.

„Jedná se hlavně o nově objevený republikánský koncept a Trumpův slogan ‚Amerika na prvním místě‘. Podle řady republikánských voličů pomoc Ukrajině jednoduše nesouzní s tímto principem – pocit, který je všudypřítomný v každé společnosti, že ‚moje vláda preferuje někoho jiného, dokonce cizího, než jsem já‘, převládá,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy odborník.

„Nejde tedy o ‚protiukrajinské postoje‘ nebo ‚proruské postoje‘ jako takové, ale spíše o postoj ‚starejte se o mě, a ne o někoho jiného‘,“ dodává Hornát. „To se pojí samozřejmě s dlouhodobějším trendem, kdy část americké společnosti vnímá, že federální vláda se více zabývá problémy migrantů, rasových a etnických menšin či skupin LGBTQ+ a nevěnuje pozornost problémům a frustracím ‚obyčejných voličů‘.“

Jeho slova potvrzují třeba názory, které zaznívaly na březnové konzervativní konferenci CPAC. „Kam ty peníze putují? Proč jsme za ně finančně zodpovědní? Proč, když máme veterány na ulici, bezdomovce a šílenou inflaci, budeme někam posílat miliardy a miliardy a miliardy dolarů?“ cituje The Guardian jednoho z účastníků akce Jasona Jisu, majitele obchodu USA Trump Store.

Na přístup republikánů k podpoře Ukrajiny se dnes soustředí pozornost hlavně kvůli tomu, že Spojené státy příští rok čekají kongresové i prezidentské volby, které by dosavadní přístup země mohly změnit. V Kyjevě tak pomalu začíná nervozita, jak se nyní politici a následně i nový prezident a nová uskupení Senátu a sněmovny k situaci postaví.

„Za předpokladu, že válka na Ukrajině bude probíhat i v období primárek, bude otázka pomoci napadené zemi určitě jedním z hlavních zahraničněpolitických témat v kampaních jednotlivých kandidátů. To se týká i samotných prezidentských voleb,“ popsal možný budoucí vývoj Hornát.

„Nicméně zahraniční politika nebývá prioritou amerických voličů a troufám si tvrdit, že například vztah kandidátů k Číně bude hrát větší roli mezi voliči než jejich vztah k Ukrajině a Rusku. Ve zkratce, téma to nevyhnutelně bude, ale nepůjde o tak prominentní téma jako například v nedávné prezidentské volbě v ČR,“ dodal amerikanista.

Pokud by souboj o Bílý dům nakonec vyhrál republikán, nepůjde podle Hornáta o okamžitý a absolutní konec materiální podpory Ukrajině. Tento scénář ale spoléhá na to, že sama Ukrajina do té doby neztratí důvěru USA například tím, že začne zneužívat podporu a používat zbraně k jiným účelům, než ke kterým byly poskytnuty, tedy k obraně země.

Jak také v rozhovoru pro The Kyiv Post upozornil Brian Mefford, bývalý poradce Republikánské strany, je důležité mít na paměti to, že slova kandidátů v primárkách, ve kterých oslovují voličskou základnu, a to, co říkají ve všeobecných volbách, když oslovují voličský střed, jsou dvě různé věci. Samostatnou kapitolou je pak i to, co tito lidé skutečně dělají, pokud jsou zvoleni.

Důležitým faktorem v otázce Ukrajiny a Ruska bude i polarizovaný republikánský elektorát. „Prezident nebude moci tak razantně zasáhnout a pomoc Kyjevu odříznout. Komplexní směs veřejných zájmů každému americkému prezidentovi, který nastupuje do úřadu, ‚sváže‘ ruce a znemožní radikální odklony od zažité politiky,“ vysvětlil Hornát.

Ten se navíc ani nedomnívá, že DeSantisovi či Trumpovi o takový krok půjde. Pokud se situace razantně nezmění, budou usilovat o větší transparentnost a monitoring toho, jak je pomoc využita, což je tradiční republikánský přístup k jakékoliv politice, která zahrnuje přerozdělování veřejných peněz, a zda Amerika náhodou nedává Ukrajině disproporčně více pomoci v porovnání s dalšími partnery, konkrétně státy EU.

„Spíše si tedy dokážu představit, že republikánský prezident by více podmiňoval americkou pomoc evropskou pomocí a že by zároveň výměnou za příspěvek k evropské bezpečnosti od států EU vyžadoval hlubší sladění postupu vůči rostoucímu politicko-hospodářskému vlivu Číny,“ uzavřel odborník.