Až přijde čas bojovat o Tchaj-wan, poslouží Ukrajina. Velmoci se učí

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Válka, kterou Rusko rozpoutalo na Ukrajině, už trvá déle než rok. Jen málokdo si dnes troufne tipnout, kdy a jak by mohla skončit.

Jedna z nejstrašnějších agresí, která svět postihla od roku 1945, nepřišla z ničeho nic. Zárodky války sahají daleko do minulosti a bylo jen otázkou času, kdy padne první výstřel.

Podobně se – už dlouho – rýsuje na obzoru i jiný konflikt. Pro Evropany možná pocitově ještě vzdálenější než Ukrajina, dopady války o Tchaj-wan by však drtivě pocítil celý svět.

I tentokrát by se zřejmě psal příběh o autokracii vs. demokracii, Západu vs. Východu. Válka o Tchaj-wan by znamenala ozbrojený konflikt mezi Čínskou lidovou republikou a Spojenými státy.

Předvídat chování Číny je pro zahraniční odborníky vzhledem k netransparentnosti režimu úkolem „za milion“. Častěji se tak zaměřují na konkrétní kroky, které Čína v minulosti učinila a chytají se nenápadných odchylek v oficiálních formulacích.

V čem se experti více méně shodují, je, že už není otázkou, zda si Čína pro Tchaj-wan přijde, ale kdy se tak stane.

Zatímco někteří američtí představitelé vidí válku o Tchaj-wan i v horizontu dvou let, dle jiných bude hrozba přetrvávat a bobtnat mnohem déle.

Jedním z faktorů, který nahrává odložení pekingských plánů na napadení Tchaj-wanu, je skutečnost, že Si Ťin-pching není tak horká hlava jako Vladimir Putin.

„Putin jednal velmi impulzivně kvůli svým imperiálním ambicím a vlastnímu světonázoru,“ uvedl pro stanici Al-Džazíra Tai Ming Cheung, ředitel Institutu pro globální konflikty a spolupráci na Kalifornské univerzitě v San Diegu. „Si je podle mě mnohem pragmatičtější a velmi opatrný. Nemyslím si, že je to člověk, který by rád riskoval. Invaze na Tchaj-wan je jedním z největších činů, které by udělal. Je to velmi riskantní čin a šance na úspěch nejsou jasné,“ dodal.

Navzdory řadě vypjatých událostí Peking zatím nevyloučil ani alternativu k válce – „mírové sjednocení“. Před nedávnem do pevninské Číny přiletěli zástupci tchajwanské opoziční strany Kuomintang, která je k Pekingu vstřícnější, což nahrává teoriím, že jsou na stole jiná než válečná řešení.

Pokud by totiž invaze v plném rozsahu neproběhla podle plánu, Čína by podle Cheunga mohla čelit „velmi, velmi vážným“ následkům. V období vleklých ekonomických potíží by se Číně hospodářsky ještě přitížilo, mohly by přijít i další sankce Západu. Nemluvě o dalších škodách na mezinárodní pověsti.

„Faktorem ovlivňujícím rozhodování Číny, a domnívám se, že pro čínskou stranu možná i tím nejdůležitějším, je reakce Číňanů na ozbrojený konflikt. Komunistická strana Číny otázku úspěšného získání Tchaj-wanu spojila se svou legitimitou. Pakliže by jej tedy dokázala připojit relativně hladce, jistě by to její pozici jen upevnilo,“ říká pro Seznam Zprávy Simona Fantová, analytička projektu Sinopsis.

„Nicméně pokud by se válka začala protahovat, čínské obyvatelstvo by mohlo začít projevovat nespokojenost nejen s tím, že země utrpí obrovské ekonomické ztráty, které se nevyhnutelně podepíšou na jejich životech, ale i s faktem, že mnozí z nich ve válce budou přicházet o své jediné děti. Nespokojenost čínských obyvatel by pak přímo mohla ohrozit stabilitu režimu, na což je komunistická strana velice citlivá,“ dodává Simona Fantová.

Číně tak „zdravý rozum“ zjevně napovídá, že následovat Rusko momentálně není dobrý nápad, uvedla pro stanici Al-Džazíra Bonnie Glaserová, výkonná ředitelka indo-pacifického programu German Marshall Fund. Peking dle ní pokračuje v „taktice šedé zóny“, jejímž cílem je snížit morálku Tchaj-wanu. Sází na dezinformační kampaně, kybernetickou válku, jakož i diplomatický a ekonomický tlak zaměřený na izolaci tchajwanské vlády.

Že by válka o Tchaj-wan nastala v nejbližší době, nevěří ani analytička Fantová. Použití síly bylo podle ní pro Peking vždy krajním řešením, kterému se chtěl a dosud chce vyhnout, jakkoli jím stále častěji hrozí.

„Čínský režim je od toho ruského velmi odlišný. Zatímco v případě Ruska se můžeme bavit o postleninském státu, který je do značné míry ovládaný svými ozbrojenými složkami, čínský systém je naopak leninský a je to komunistická strana, která má pod svou kontrolou ozbrojené složky,“ popisuje Fantová.

Čínský režim chce Tchaj-wan připojit pokud možno mírově. „Válka na Ukrajině ještě zdůraznila všechny nevýhody plynoucí z případné vojenské invaze. Ukázalo se, že ozbrojený konflikt nemusí být vyhraný v krátké době a nese v sobě mnohá rizika. Zatímco vztahy Číny s USA jsou dlouhodobě značně napjaté, vztahy s Evropskou unií nejsou tak vyhrocené a Evropská unie představuje pro Čínu největšího obchodního partnera (přestože ČLR tvrdí, že je to ASEAN, ten ovšem není jednotnou celní unií),“ říká Simona Fantová pro Seznam Zprávy.

Zmínky o nápadných paralelách mezi Ukrajinou a Tchaj-wanem rezonují od samotného začátku ruské invaze. Ani rozdíly mezi oběma zeměmi příměr nečiní o nic méně děsivým.

Ukrajina je mezinárodně uznaný stát, Tchaj-wan nikoli. Čína se navíc může pochlubit ekonomikou desetkrát větší než Rusko. Zatímco Rusko a Ukrajina mají společnou pozemní hranici, Tchaj-wan od Číny leží 180 kilometrů přes Tchajwanský průliv, což bude vyžadovat invazi po moři s podporou letectva. Vylodění na Tchaj-wanu je vzhledem k jeho hornaté geografii a omezenému počtu pláží vhodných pro takovou operaci notoricky obtížné.

„Čína ráda prohlašuje, že se jedná o dvě naprosto rozdílné záležitosti, což ovšem není pravda. Ukrajina je jen druhá strana téhož problému, jaký je ve východní Asii. Stojí totiž – stejně jako Tchaj-wan – v první linii obrany proti rozpínajícímu se autoritářskému režimu, přičemž vojenské zastrašování včetně vojenského cvičení, jež způsobilo faktickou několikadenní blokádu ostrova, kybernetické útoky, dezinformační kampaně a ekonomický nátlak Číny naznačují, že Čína nacvičuje svou budoucí invazi na Tchaj-wan, jakkoli se vojenskému řešení chce vyhnout,“ popisuje Fantová.

Zřetelnou souvislost mezi oběma problémy evidentně vidí i politici. „V současné době je velmi rozšířená koncepce tzv. Indo-Pacifiku, která logicky souvisí právě se starší koncepcí euroatlantického společenství jakožto kolektivní obrany společných hodnot proti expanzivním autoritářským režimům v Evropě, Asii i jinde,“ dodává odbornice.

Čínská lidová republika se stejně jako Rusko na Ukrajině netají svým záměrem ovládnout cizí zemi. Politiku jedné Číny překroutila v princip jedné Číny, především prostřednictvím svých zákonů v OSN. K vytvoření představy o tom, co má Peking v úmyslu, se stačí vrátit do Hongkongu a roku 2019.

Stejně jako Ukrajina si i Tchaj-wan silně zakládá na liberální demokracii, která je základním pilířem jeho národní identity, postavené proti stále více autoritářské Číně. A stejně jako Ukrajina je připraven bojovat za těžce vydobyté svobody, které získal poté, co v roce 1992 otočil list za desetiletími bílého teroru a dal se na demokratickou cestu.

Vedle politické vůle Číny však stojí i její vojenská síla. V průběhu let země postupně vylepšuje své vojenské schopnosti a do roku 2027 by mohla mít kapacitu k úspěšné invazi a ovládnutí ostrova.

Svou sílu Čína demonstrovala nejsilněji během návštěvy Tchaj-wanu Nancy Pelosiovou, tehdejší předsedkyní Sněmovny reprezentantů Spojených států, která ostrov přes silné výhrady Pekingu navštívila minulý rok v srpnu. Celý rok 2022 byl co do akcí Číny v okolí ostrova rekordní. Peking do tchajwanské identifikační zóny protivzdušné obrany, která zahrnuje vzdušný prostor kolem Tchaj-wanu a čínského pobřeží, podnikl 1737 letů. Tedy více než za předchozí čtyři roky dohromady.

Na Ukrajině se již válčí, nejméně tři strany vývoj bedlivě sledují a učí se.

„Čína si z války na Ukrajině může vzít poučení, že dobýt nějaké území silou není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na této válce se jasně ukázalo, že západní demokratické státy drží pohromadě a Ukrajinu podporují,“ říká analytička projektu Sinopsis.

„V případě, že by Čína vojensky napadla Tchaj-wan, by tedy demokratické státy Tchaj-wan proti čínské agresi podpořily stejně, ne-li více než Ukrajinu. Čína se také může poučit z toho, jaké sankce nejvíce zasáhly ruskou ekonomiku, a snažit se v této oblasti dosáhnout co největší soběstačnosti, aby ji případné zhoršení vztahů se západními zeměmi nezasáhlo tak silně,“ uvádí Fantová.

Z války se snaží těžit zkušenosti i Tchaj-wan.

„Válka na Ukrajině ukázala Tchaj-wanu, že ozbrojený konflikt s agresivním sousedem je reálná možnost a nemusí se jednat jen o plané vyhrožování. Tchaj-wan se proto v současné době snaží posilovat své vztahy se spojenci, ale také zvyšovat svou viditelnost na mezinárodním poli. Vychází z toho předpokladu, že čím více bude Tchaj-wan začleněný do mezinárodních struktur a zároveň známý široké veřejnosti, tím nižší je možnost případné čínské vojenské invaze, protože ta by vyvolala širokou mezinárodní odezvu,“ uvádí Fantová.

„V posledních letech se Čína úspěšně snažila zmenšit viditelnost Tchaj-wanu nejen v oblasti politiky, kdy Tchaj-wanu znemožňovala jakoukoli přítomnost třeba v orgánech OSN, ale také v rámci různých mezinárodních firem, které mají své zájmy v Číně a tamní vláda na ně tlačila, aby o Tchaj-wanu mluvily jako o čínském území. Typicky se to dělo třeba aeroliniím nebo hotelovým řetězcům. Díky invazi na Ukrajinu, ale také díky pošramocenému obrazu Číny kvůli pandemii covidu-19 se Tchaj-wanu poměrně úspěšně daří zvrátit tyto čínské snahy,“ dodává sinoložka.

„Tchaj-wan se také snaží modernizovat armádu, nakupovat nové zbraně obranného charakteru, ale třeba i přehodnotit současnou podobu povinné vojenské služby, v rámci které muži prochází čtyřměsíčním vojenským výcvikem. Nyní se hovoří o možnosti výcvik prodloužit,“ dodává pro SZ analytička Sinopsisu.

V konfrontaci s čínským Goliášem si tchajwanský David uvědomuje, že jeho bezpečnost závisí na tom, zda bude pro zbytek světa nepostradatelný. Na to může jít Tchaj-wan přes ekonomiku – zejména polovodičový průmysl.

Přímá obranná podpora, kterou by mohla Tchaj-wanu nabídnout Evropa, je marginální. Přestože je však od Evropy mnohem dále než Ukrajina, důsledky války v Asii by byly pro kontinent stejně ničivé.

Dle Taiwan Relations Act by Tchaj-wan mohl čekat pomoc od Spojených států minimálně v podobě zásobování zbraněmi. Otázkou je, zda to bude na modernizovanou čínskou armádu stačit.

„Čínská lidová republika disponuje obrovskou armádou, kterou se jí v posledních letech daří velmi rychle modernizovat. Nicméně je třeba též brát v potaz, že naposledy se účastnila významnějšího ozbrojeného konfliktu během Vietnamské války. V neprospěch čínské strany též mluví podnebí vyznačující se častými tajfuny i problematický terén, s nímž by se v případě invaze na Tchaj-wan čínská strana musela vyrovnávat. Dle zpráv získávaných z otevřených zdrojů navíc Čína stále nemá dostatek lodí, s nimiž by mohla podniknout invazi,“ hodnotí Simona Fantová. Je podle ní velmi ošemetné v případě Číny vývoj předvídat.

Stejně jako Čína se válkou na Ukrajině učí i Spojené státy, které jsou zároveň jedním z nejdůležitějších spojenců napadené evropské země. Nezávislost Tchaj-wanu USA sice oficiálně neuznává, označují ho ale za svého klíčového partnera v indo-pacifickém regionu a o vzájemných vztazích mluví jako o přátelství.

Na druhou stranu Čína pro Spojené státy dlouhodobě představuje problém a jejich vztahy byly nejen v posledních měsících mnohokrát zatěžkány. Výraznou újmu utrpěly, když v srpnu minulého roku ostrovní stát navštívila předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, a nejčerstvější ránou byl dnes již sestřelený špionážní balón nad USA, jehož vlastnictví země připsala právě Číně.

Joe Biden sice opakovaně avizuje, že v případě napadení Tchaj-wanu, přispěchají zemi na pomoc američtí vojáci, jak ale bude vypadat realita, nyní nevíme. USA by mohly vyslat své vojáky, jako tomu bylo třeba v Afghánistánu, mohly by ovšem „pouze“ poskytnout obrovské množství materiální pomoci a odborných znalostí, jako je tomu v případě Ukrajiny.

I když mezi válkou na Ukrajině a potenciálním bojem o Tchaj-wan existují klíčové rozdíly, vidět můžeme i jasné paralely. Spojené státy se tak z dění na východě Evropy mohou poučit – a tím pádem i lépe připravit – na možný konflikt v Asii.

Několik příkladů již vyzdvihla například agentura AP, která se opírá o lednovou zprávu Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS). Podle té bude úspěch Tchaj-wanu stát na jeho vyzbrojení předem a „ukrajinský model“, kdy spojenci začnou posílat zbraně až po spuštění útoku, tentokrát nepůjde zopakovat.

Čína může ostrov izolovat na několik týdnů až měsíců, a Tchaj-wan proto musí vstoupit do války nejlépe se vším, co potřebuje. USA jsou pro něj v tomto směru důležitým dodavatelem zbraní a například začátkem března schválily možný prodej nových zbraní Tchaj-wanu v hodnotě 619 milionů dolarů.

V zemi navíc působí několik amerických vojáků, kteří mají za úkol zajišťovat bezpečnost diplomatů na tamním Americkém institutu, který je de facto americkým velvyslanectvím. Podle únorového zjištění webu The Wall Street Journal se pak tyto počty mají v příštích měsících ještě rozšířit, aby posílily výcvikový program ostrovní armády v souvislosti s rostoucí hrozbou ze strany Číny.

Letos se pak také pět set tchajwanských vojáků zúčastní výcviku v USA.

Kromě toho, že u Tchaj-wanu na rozdíl od Ukrajiny stoupá obtížnost přezbrojení i dodávek zásob kvůli absenci pozemních hranic, je důležité zmínit i to, že USA nemohou předem poskytnout vybavení, které nemají. Ukrajina dnes americké i evropské sklady dostává pod tlak a ukazuje se, že země nebyly na tak velký konvenční konflikt připraveny.

U některých položek jde o nedostatky jak v zásobách, tak ve výrobní kapacitě, uvedl Mark Cancian z CSIS, autor zprávy o možném konfliktu na Tchaj-wanu. „Na několika místech, zejména u dělostřelecké munice, by to mohlo přerůst v krizi,“ cituje seniorního poradce centra agentura AP.

Technický limit země kvůli Ukrajině nejspíše pociťují hlavně v případě protivzdušné obrany, která byla dlouho zanedbávána, nebo u dělostřelecké munice. I když jí Ukrajina od USA obdržela už miliony, země je závislá na oznámeních o dalších dodávkách. Velkou roli pro ni ale hrají i protiletadlové systémy Stinger či protitankové systémy Javelin.

Na východě Evropy se nicméně vede jiný typ války, než jakému by USA pravděpodobně čelily při kolizi s Čínou. Potenciální americká podpora by tak nejspíše zahrnovala mnohem více námořní a letecké síly, což by částečně odlehčilo jiným oblastem. Právě na letectvo, které má chránit jejich vzdušný prostor, navíc západní státy kladou velký důraz.

„V praxi ale schopnost něco dát a ochota to opravdu udělat nejsou oddělené. Otázka proto je, do jaké míry jsme ochotní nebo připravení oslabit vlastní armády a na jak dlouho dopředu. Kapacita na obnovu tady totiž příliš není,“ uvedl pro Seznam Zprávy již dříve výzkumný pracovník Peace Research Center Prague při FSV UK Vojtěch Bahenský.

Přední američtí vojenští experti tak již dnes varují, že USA rostoucí možnosti války s Čínou jednoduše nejsou připraveny čelit, a upozorňují, že zemi chybí třeba rakety dlouhého doletu potřebné k ochraně sil kolem Tchaj-wanu.

Konflikt na Ukrajině upozornil na zásadní trhliny a je potřeba je řešit. Modernizace ale není jednoduchá a zabrat by mohla i roky. Americká armáda již ale spolupracuje s Kongresem na získání pravomoci uzavírat víceleté smlouvy, jejichž prostřednictvím by společnosti investovaly do uspokojení dlouhodobějších potřeb, a plánuje také posílit své výrobní kapacity.

Vzhledem k tomu, že konflikt na Ukrajině odhalil nové sféry, kam se boje přesouvají, Spojené státy dnes čerpají cenná poučení i mimo pozemní válku. Od loňského února se totiž ukázalo, jak důležité jsou pro zpravodajství, komunikaci i propagandu „vesmírné“ technologie.

Před válkou například satelitní snímky ukázaly světu ruské síly hromadící se podél hranic Ukrajiny, což vyvrátilo tvrzení Ruska, že jde pouze o vojenské cvičení. Jakmile pak vojska překročila hranici, ukrajinští civilisté mohli v reálném čase posílat snímky a videa ze svých telefonů, která odhalovala ruské pozice nebo přiznání zajatých ruských vojáků.

Primárně na Západě tak Rusko ihned začalo v informační válce velmi ztrácet, což Čína jistě nehodlá opakovat a bude se snažit velmi agresivně kontrolovat informační prostor. Právě na to se nyní mohou Spojené státy připravit a jejich odborníci se již zabývají třeba rozšířením satelitní komunikace.

V pozoru ale budou muset být i kvůli kybernetickým útokům hackerů. Americká FBI například nedávno obvinila Peking, že má větší hackerský program než všechny ostatní země dohromady. Čína taková obvinění sice popírá, její hackeři podle USA ale představují „rostoucí hrozbu“, kterou je třeba hlídat.

S postupujícím časem se tak analytici již přestali ptát, zda válka o Tchaj-wan vůbec nastane, a zaměřili se raději na to, kdy ji můžeme čekat a jak vlastně bude vypadat. Dnes se proto objevují předpovědi, které ji připisují už roku 2025, zatímco jiné hlasy tipují spíše až rok 2027.

Zajímavé však bude sledovat i celkové dění v asijské oblasti, kde USA utužují některé z oslabených vztahů. Jen za posledních několik měsíců se například Japonsko rozhodlo zdvojnásobit výdaje na obranu a získat od USA zbraně dlouhého doletu a díky Filipínám získali Američané přístup k dalším vojenským základnám v Jihočínském moři.

Analytici tvrdí, že toto dění by pravděpodobně nastalo i bez války na Ukrajině. Konflikt a čínská podpora Rusku však pro uskutečnění těchto projektů pomohly připravit půdu, a Čína se tak na vlastním dvorku dostává do stále větší izolace už jen proto, že odmítá invazi odsoudit a i nadále udržuje vojenský tlak na Tchaj-wan.

Ať už dříve, či později, konflikt o ostrovní stát, který Čína považuje za svou vzbouřeneckou provincii, svět nejspíše nemine a ohrožena by jím mohla být celá Evropa. Nejzásadnějším tématem je hlavně ekonomický aspekt věci, jelikož Tchaj-wan je 18. největší ekonomikou světa a je na něm alokována například více než polovina světové výroby polovodičů.

Důležité jsou ale i strategické cesty, které kolem Tchaj-wanu vedou a které jsou klíčové třeba pro Japonsko. Blokáda či ostřelování ostrova by tak měly na svědomí narušení dopravního řetězce, který by vedl k větším finančním i časovým výdajům. Těmi by utrpěly jak firmy, tak i země daleko od místa střetu.