Hlavní obsah

Ukrajina nejvíc potřebuje zbraň, kterou Západ dlouho zanedbával, říká analytik

Foto: Janek Kroupa, Seznam Zprávy

Následky ruských úderů v ukrajinských městech (ilustrační snímek).

Reklama

3. 1. 6:40

Válka na východě Evropy už trvá déle než 10 měsíců. O tom, jaké jsou pro Ukrajinu i Rusko výhledy do budoucna, promluvil v rozhovoru pro Seznam Zprávy respektovaný analytik Vojtěch Bahenský.

Článek

Poté, co se Rusku úplně nepovedla manévrová fáze války, během níž docházelo k masivním pohybům fronty, pozorujeme na Ukrajině primárně opotřebovávací boj. Konflikt je sice přerušován momenty, kdy úspěšný manévr vede k průlomu frontové linie, pozice obou stran jsou však dnes relativně stabilní.

Pro Ukrajinu je nyní stěžejní podpora ze strany Západu. Zcela zásadní je například přezbrojení ukrajinské protivzdušné obrany, které v určité míře ostatně již začalo, a dále zajištění munice pro systémy, které do země putují. Kapacitu obnovovat to, co Ukrajině dodává, ale Západ příliš nemá.

„Existuje technický limit, kolik toho máme a který je pravděpodobně už nyní pociťován v protivzdušné nebo dělostřelecké munici. Myslím si ale, že v řadě věcí jsme si na něj ještě úplně nesáhli,“ přiblížil pro Seznam Zprávy výzkumný pracovník Peace Research Center Prague při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Vojtěch Bahenský.

Vývoj konfliktu, který Rusko rozpoutalo, redakce s analytikem Bahenským probírá dlouhodobě. S příchodem nového roku jsme otázky zaměřili zejména na vyhlídky příštích týdnů. Jak se obě strany popasovaly se zimním obdobím? Jaký vývoj můžeme čekat po zimě? A jak velkou roli v podpoře veřejnosti dnes hraje informační válka?

Aktuální zprávy z bojiště

V posledních dnech roku (a po kratší přestávce) provedly ruské síly proti Ukrajině několik relativně silných útoků řízenými střelami a drony. V noci z 28. na 29. prosince nasadily íránské drony Shahed, kterých do Ruska podle oficiálně samozřejmě nepotvrzených zpráv dorazila v posledních týdnech nejméně jedna nová zásilka.

Na Ukrajině se bojuje už déle než 10 měsíců. Jaké výzvy budou teď podle vás pro Ukrajince ty největší?

V obecné rovině je největší výzvou osvobodit okupovaná území. Aby toho mohlo být dosaženo, bude dílčí výzvou udržet stát i armádu v chodu. Nelze totiž podceňovat to, že už jen udržení vojenské mašinérie a státu v chodu v průběhu rozsáhlého ozbrojeného konfliktu, který se navíc odehrává na území bránící se Ukrajiny, znamená víceméně permanentní řešení ekonomické, vojenské i lidské krizové situace.

Samostatnou výzvou pak je zajistit pokračující západní podporu, která je neustále zapotřebí k udržení ukrajinské ekonomiky i armády, a která je nutnou podmínkou pro osvobození stále okupovaných území.

Co se týče západní podpory: Nebude už v této fázi konfliktu těžké si udržet pozornost světové veřejnosti?

Jistě – udržet si ji bude po skoro roce trvání konfliktu relativně těžší než na začátku. Zároveň si ale myslím, že pozornost veřejnosti často není tím zásadním předpokladem pro to, aby pomoc Ukrajině pokračovala. Ta pomoc má určitou setrvačnost a není až tak masivní, aby nešla realizovat i bez aktivní a permanentní podpory společnosti.

Klíčové však je, aby velká část veřejnosti aktivně nežádala ukončení, nebo omezení podpory. V tomto ohledu může být ekonomická situace v Evropě ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu určitým rizikem, byť se zatím zdá, že například s vytápěním minimálně tuto zimu zásadní krize nenastane.

Kontext

Šéf Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg uvedl, že Západ musí být připraven Ukrajinu dlouhodobě podporovat. Rusko je podle něj připraveno ve válce pokračovat a potenciálně zahájit novou ofenzivu.

Jaké problémy vlastně hrozí ve válce přes zimu? Víme, jak jsou na ni obě země připraveny?

Připravenost na zimu se obtížně určuje s jistotou. Máme řadu anekdot z obou stran, u kterých nevíme, do jaké míry jsou zobecnitelné. Můžeme mít například velmi věrohodné zprávy o tom, jak konkrétní mobilizovaní ruští vojáci dostali špatné vybavení, umrzají na frontě a tak dále. I když jsou tyto zprávy nepochybně často pravdivé, nelze z nich snadno dovodit, kolika procent ruských sil se to týká, což je potenciálně určující faktor pro posouzení připravenosti na zimu.

Obecně platí, že Ukrajina bude mít během zimy lepší pozici díky tomu, že má za sebou průmyslovou kapacitu západních zemí. I když Západ nemá tolik zbraní nebo munice, které by Ukrajincům poslal, zimní vybavení přece jenom není něco, čeho by tu měl být nedostatek.

Bojovat v zimních podmínkách je také extrémně náročné na výdrž i morálku vojáků a podle všech indicií, které máme, je na tom Ukrajina právě v případě ochoty jednotek bojovat stále výrazně lépe než Rusko. Také tohle by jí tak přes zimu mělo hrát do karet, neznamená to však nutně možnost na snadnou a velkou ukrajinskou ofenzivu.

Ruské síly pak v zimních podmínkách budou v o něco lepší pozici, než jsme mohli očekávat třeba v létě, vzhledem k tomu, že na většině fronty bojují z připravených pozic. A mobilizace – stejně jako i stažení z Chersonu – jim umožní rotovat jednotky, které tak nebudou muset snášet strasti zimy na frontových pozicích kontinuálně.

Co nás o válčení naučil konflikt na Ukrajině

Ruský vpád na Ukrajinu zahájil největší konflikt v Evropě za skoro 80 let. Krom neštěstí přináší i cenné lekce – světové armády dostaly výjimečnou šanci ověřit si, jestli jejich doktríny a strategie patří do 21. století.

A co se týče zimy a civilního obyvatelstva?

Navzdory tomu, že stát vede válku, která je pro něj samozřejmě prvotní výzvou, musí i nadále plnit řadu svých úloh, které mohou být v zimě značně náročné, a to zvláště za předpokladu, že je v zemi poškozená infrastruktura.

Často se mluví o tom, že právě útoky na ni jsou psychologického rázu. Budou ale mít přesah i do toho, co všechno bude Ukrajina muset organizačně zajistit, nebo jakou další podporu bude muset na Západě vyjednat.

Valerij Zalužnyj (vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny, pozn. red.) pak nedávno velmi dobře poznamenal, že útoky na kritickou infrastrukturu mohou negativně ovlivnit morálku vojáků na frontě, pokud povedou k tomu, že jejich rodiny budou doma žít ve velmi tvrdých podmínkách.

Z Ukrajiny přišly předpovědi, že na začátku nového roku se Rusko pokusí o velkou ofenzivu. V průběhu prosince ale ze strany Američanů zase přišly domněnky, že po zimě tenhle krok zvládne spíše Ukrajina. Co si o tom myslíte?

Nemyslím si, že lze říct, že má na útok kapacitu buď jedna strana, nebo druhá. Bylo by hodně zjednodušující něco takového tvrdit. I nyní můžeme vidět paralelně probíhající útočné ofenzivy Ukrajiny v Luhanské oblasti a Ruska v Doněcké oblasti.

Obě strany mají důvody k určitému optimismu ohledně vlastních schopností. Ukrajina se snaží relativně šetřit své vojáky, někteří se účastní výcviku na Západě a do země jistě dorazí další zbraně a munice, čímž se jejich pozice nějakým způsobem zlepšuje.

Stejně tak je tomu v případě Ruska. Velká část jejich mobilizovaných vojáků stále podstupuje výcvik, který pravděpodobně vypadá výrazně lépe než výcvik těch, kteří putovali na frontu prakticky okamžitě. Máme poměrně málo informací o tom, jak kvalitní jejich výcvik nakonec bude, nebo jak dobré budou mít vybavení. Zprávy o tom, do jaké míry je ruský průmysl schopen produkovat nové zbraně, jsou totiž hodně rozporuplné.

Právě tady by se mohla ukrývat poměrně velká síla, kterou se Rusko může rozhodnout ofenzivně využít, byť to samozřejmě neznamená, že bude taková ofenziva rozsáhlá, nebo úspěšná.

Nemyslím si ovšem, že by pak Rusko bylo schopno velkých ofenzivních operací srovnatelných s těmi v prvních měsících války.

Jak ukrajinští uprchlíci proměnili Polsko?

Jak válka v sousední zemi změnila Polsko? Seznam Zprávy hovořily o letošním velkém polském vzepětí i o životě ukrajinských válečných uprchlíků v Polsku s expertem na migraci Pawłem Kaczmarczykem.

Zásadním limitujícím faktorem pro obě strany bude munice. Její relativní nedostatek na obou stranách omezuje rozsah možných ofenziv na obou stranách – a na ruské pravděpodobně více. Není tak pravděpodobné, že by nějaká nadcházející ruská ofenziva představovala úplný zlom v konfliktu.

Obecně bych stále hodnotil ukrajinský potenciál pro rozsáhlejší ofenzivu na konci zimy, nebo na jaře jako vyšší, uvidíme ale teprve, jak se Evropa i samotná Ukrajina popasují se zimou, jaké změny se odehrají na frontě a jak moc budou obě strany vysílené zimními boji.

Ukrajinci tvrdí a obecně se dlouho spekuluje, že Putin chce, aby se do do války zapojilo i Bělorusko. Šlo by o „game-changer“? Co by to znamenalo?

O game-changer by podle mě určitě nešlo. Jsem k tomu velmi skeptický, protože běloruská armáda není ani vzdáleně srovnatelná s ukrajinskou, a už vůbec ne s ruskou. Je poměrně malá a hodně se opírá o brance. Scénář, ve kterém by se je Bělorusko pokoušelo nasadit a vše by fungovalo, je pro mě stěží představitelný. Pokud totiž ruští vojáci nejsou úplně motivovaní, tak běloruští by na tom byli ještě výrazně hůř. Ostatně – ani Rusko od začátku války brance nenasazovalo.

Vojtěch Bahenský

  • Výzkumný pracovník Peace Research Center Prague na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
  • Dále působí jako místopředseda Správní rady Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a jako přidružený výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů.
  • Jeho odborným zaměřením jsou hybridní hrozby, mezinárodní bezpečnost a strategická studia.
Foto: AMO

Vojtěch Bahenský.

Druhá věc je, že už dříve přišly zprávy o tom, že z běloruských skladišť byla odvážena munice pro ruské síly. To tak přináší otázku, kolik toho v nich vlastně zbylo, tedy kolik ještě má Bělorusko munice, a zda by to neznamenalo, že Rusko sice dostane dalších několik stovek tanků, ale munici pro ně bude mít opět jen omezenou.

Myslím si, že spíše je tu riziko nového ruského útoku z Běloruska, tedy ze severního směru, který by mohl mířit buď na Kyjev, nebo na západ země. Šance takového útoku na víc než odpoutání některých ukrajinských sil z východní fronty jsou nicméně velmi omezené. Samotná potenciální účast běloruské armády by pak měla velmi malý dopad.

Běloruská armáda má zhruba 60 tisíc vojáků, a to včetně branců s pochybnou úrovní motivace a výcviku. V momentě, kdy se bavíme o tom, že Rusko mobilizovalo 300 tisíc vojáků, nejsou reálně nasaditelné počty běloruských vojáků úplně zásadním číslem, které by dramaticky změnilo rovnováhu sil.

Vraťme se ještě k podpoře Západu, tentokrát konkrétně. Na Ukrajinu stále putují další západní zbraně a systémy. Máme ještě něco, co by se Ukrajincům hodilo?

Toho, co Ukrajině ještě můžeme dát, je teoreticky spousta. V praxi ale schopnost něco dát a ochota to pak opravdu dát nejsou oddělené. Otázka proto je, do jaké míry jsme ochotní nebo připravení oslabit vlastní armády a na jak dlouho dopředu. Kapacita obnovovat to, co dodáváme na Ukrajinu, tady totiž příliš není.

Rozhovor: Jak se vnímají Rusové?

Ruská historička Ksenia Krimer upozorňuje, že v Rusku chybí diskuze o zodpovědnosti společnosti za válku na Ukrajině. Bez té se ale země dopředu nepohne. „Reflexe chybí a bez ní se dopředu nepohneme.“

Samozřejmě existuje i technický limit, kolik toho máme, který je pravděpodobně už nyní pociťován v protivzdušné nebo dělostřelecké munici. Myslím si ale, že v řadě věcí jsme si na něj ještě úplně nesáhli. Už dlouhé, dlouhé měsíce tu ostatně probíhá třeba debata o tancích. A poměrně dlouho se hovoří také o tom, že bude potřeba přizbrojit ukrajinské letectvo.

Dodávky západních systémů, jako jsou tanky nebo protivzdušná obrana, jsou zásadní nejen z hlediska jejich kvality, ale důležité je i zajištění munice pro ně. Ukrajinská protivzdušná obrana totiž byla zcela závislá na systémech sovětské provenience, pro které Západ nebude schopen munici dlouhodobě zajistit.

Dlouhodobé ruské útoky na ukrajinskou infrastrukturu jsou tak jednou z oblastí, kde Rusko Ukrajince značně vysiluje a kde může otevřít prostor pro rozsáhlejší nasazení ruského letectva proti cílům na frontě i v týlu.

Zcela zásadní je tak přezbrojení ukrajinské protivzdušné obrany. To v nějaké míře ostatně již začalo dodáváním různých systémů – ať už jde o německé Gepardy, nebo americké Patrioty.

Přezbrojení a dodání odpovídající munice by tedy bylo řešením?

Ano. Stále je tu ale problém v tom, že většina západních států protivzdušnou obranu v posledních letech dost zanedbávala, jelikož primární tématem pro ně byly konflikty v Afghánistánu a obecně na Blízkém východě, kde nepřátelské vzdušné síly neexistovaly, a nebyl tak ani problémem, na který bylo třeba se připravovat. Do protivzdušné obrany se proto poměrně dlouho výrazně neinvestovalo.

Západní státy navíc obecně kladou velký důraz na letectvo, které má zajišťovat velkou část ochrany vzdušného prostoru. To ale samozřejmě na Ukrajinu tak snadno poslat nemůžeme. Je tu tak otázka, kolik protivzdušných systémů bude Západ ještě schopen Ukrajině darovat a kolik pro ně má munice.

Nechci tady ale vytvářet představu, že na druhé straně Rusko má nějaké bezedné zdroje munice. V mnoha ohledech má stejné problémy jako my a jeho ekonomika je řádově menší než ta západní aliance podporující Ukrajinu. Otázkou v jejich případě je, jak dlouho ještě budou útoky na ukrajinskou infrastrukturu schopni udržovat v současném rozsahu.

Není samozřejmě potřeba, aby Ukrajina měla dost munice a systémů na to, aby ruské útoky dokázala vydržet neomezeně dlouho. Stačí, když vydrží déle než Rusko. V tuto chvíli však bohužel nelze jednoznačně říci, kdo má munice více a zda se v nějaké chvíli okno příležitosti pro ruské letectvo neotevře.

Rozhovor s bývalým ukrajinským disidentem

V podcastu 5:59 jsme v mezisvátečním období přinesli rozhovor s bývalým ukrajinským disidentem Myroslavem Marynovyčem. I ten mluvil o tom, že Rusko se stále drží minulosti, od které se nedokáže oprostit. Přesto - podobně jako Ksenia Krimer - doufá, že současný stav je možné překonat, i když to bude obtížné. Poslechněte si.

Vnímáte, že v západní podpoře došlo od začátku války k nějakým zásadním změnám?

Myslím, že zásadní zlom nastal už po prvních dvou týdnech války. Pamatuji si předválečné odborné debaty, které se koncentrovaly na otázku, co vlastně můžeme Ukrajině dodat, přesněji co bude schopna využít v řádu dnů a týdnů, protože dodávat jí věci, které bude moct využít v delším časovém horizontu, nedávalo s ohledem na skeptické hodnocení jejích šancí – stejně jako okamžitou potřebu odstrašení nebo odražení prvotního útoku – smysl.

Myslím, že zásadní zlom nastal už po prvních dvou týdnech války. (…) Začali jsme totiž věřit tomu, že za měsíc tu Ukrajina ještě bude. Na tom se od té doby naštěstí nic nezměnilo.
Vojtěch Bahenský

Po prvním týdnu až dvou, kdy se Rusům podařilo invazi do značné míry pokazit, zatímco Ukrajincům se podařila velmi úspěšná obrana, však došlo k obrovskému zlomu. Najednou se mohla otevřít debata o tom, že Ukrajině budeme dodávat zbraně, které se naučí používat až za měsíc. Začali jsme totiž věřit tomu, že za ten měsíc tu Ukrajina ještě bude. Na tom se od té doby naštěstí nic nezměnilo.

Kam se za uplynulé měsíce dostala informační válka, která v souvislosti s konfliktem probíhá?

Je velmi těžké hodnotit, jaké dopady mají ruské snahy v rámci Ukrajiny, ale myslím si, že efekt mají zcela minimální. Stejně tak si netroufám moc hodnotit ani to, jak funkční jsou ukrajinské nebo západní snahy o informační ofenzivu vůči Rusku a jeho obyvatelstvu na ruském území.

Pokud jde o ruské operace směrem k Západu, se zhoršující se ekonomickou situací zde mají živnou půdu. Cílem přitom nemusí být přesvědčit lidi, že ruská ofenziva na Ukrajině je skvělá věc, mohou ale pracovat na jiných otázkách. Mohou se zaměřovat na otázku, kdo za válku vlastně může, nebo jak lepší by bylo, kdyby ten konflikt zamrzl. Tyto útoky mohou logicky nabourat podporu Ukrajině.

Ne každá změna postoje veřejnosti by však měla být připisována informačním operacím. To, že lidé, kteří na začátku války Ukrajinu aktivně podporovali, už tuto potřebu nyní nemají, může být dáno celou řadou faktorů. Postupná ztráta zájmu je zcela přirozená, stejně jako nárůst nespokojenosti s vládami v reakci na ekonomické problémy.

Mohlo by Vás zajímat

Mýtus o neporazitelnosti armády žije dál. Propaganda na Rusy funguje, a Kreml tak může tvrdit, že srovná se zemí nejen Kyjev, ale klidně i Varšavu, Prahu, Londýn či Washington, říká historik Petr Hlaváček.

Pokud jsou na tom někteří již nyní ekonomicky špatně a špatný je pro ně i výhled do budoucna, tak není úplně překvapivé, že hledají odpověď na to, co by měl stát udělat, aby jim bylo lépe. Rusko se pak snaží poskytnout odpověď, podle které bude mír a opět dobře, když dojde k menší podpoře Ukrajiny a k donucení Ukrajiny k ústupkům.

Myslím si, že takový scénář je ale zcela iluzorní; na Ukrajině v tuto chvíli není zásadní prostor pro mírová jednání. Ruské vedení je připraveno v konfliktu pokračovat a věří, že vydrží strádat déle než Západ. Byť není na místě vylučovat možnosti jednání, omezení pomoci Ukrajině by k jejich úspěchu v tuto chvíli nepřispělo.

Zároveň je ale důležité, aby západní vlády – včetně té české – citlivě pracovaly s veřejností tak, aby byl prostor pro úspěch ruské propagandy minimalizován. Jakkoliv je vládní komunikace důležitou složkou, názory lidí budou významněji utvářet jiné nástroje. Zásadní bude schopnost spravedlivě distribuovat náklady spojené s ekonomickou krizí, která souvisí právě s ruskou invazí.

Máte pro mě zase možné scénáře války na další měsíce?

V nejbližších měsících bude pravděpodobně pokračovat stávající situace, tedy opotřebovávací boj v relativně stabilních pozicích s lokalizovanými ofenzivami obou stran a pokračujícími útoky Ruska proti ukrajinské infrastruktuře, jejichž intenzita bude ve střednědobém horizontu pravděpodobně klesat.

Ohlédnutí do minulosti

Před sto lety vznikl Sovětský svaz. Jeho historie byla krvavá a koloniální, podobně jako se kdysi choval Západ. Ten se s tím již vyrovnává. „Vladimir Putin se chce naopak do této historie vracet,“ píše publicista Michal Komárek.

Ukrajina se může pokusit o rozsáhlejší ofenzivu, pokud bude například místní ofenziva v Luhanské oblasti výrazně úspěšná, nebo odhalí slabé místo fronty. Vzhledem k současné schopnosti Ruska držet rezervy za frontou je však opakování rozsáhlého postupu a kolapsu ruské fronty tak, jak tomu bylo v případě charkovské ofenzivy, nepravděpodobné.

Na druhé straně se pak může zhmotnit nová ruská ofenziva, která by přišla nejspíše v Doněcké oblasti s cílem získat kontrolu nad jejím celým administrativním územím. Tu lze nicméně čekat nejdříve na konci zimy, nebo začátku jara a její šance na velké teritoriální zisky jsou ještě menší než v případě ukrajinské ofenzivy.

Významnou ukrajinskou ofenzivu bych osobně očekával až v jarních měsících a po delší kampani ukrajinských ozbrojených sil cílící na ruský týl a logistiku. Vše je nicméně závislé na pokračující západní ekonomické i vojenské podpoře Ukrajiny.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované