Celé město je cítit smrtí. Pomoc nepřišla, říká fotograf ze Sýrie

Lidé ze severozápadní Sýrie tvrdě zasažené silným zemětřesením byli se záchrannými pracemi odkázáni sami na sebe.

Dodávkám pomoci do oblastí ovládaných protivládními rebely brání režim syrského diktátora Bašára Asada a minimálně na začátku to komplikovaly i zavřené hraniční přechody s Tureckem. Problémy samozřejmě způsobuje i zničená infrastruktura a nestabilní bezpečnostní podmínky (podrobněji jsme politické překážky vysvětlili zde).

Situaci přímo z místa Seznam Zprávám popsal fotograf Mohamad Kazmooz. Redakce s ním mluvila v pátek večer, kdy už měl za sebou několik dní focení i pomáhání záchranářům ze Syrské civilní obrany, skupině pomáhající civilistům v rebelech ovládaných oblastech Sýrie známé též jako Bílé helmy nebo Bílé přilby.

Kazmoozovo svědectví i fotky z místa pomohla zprostředkovat Syrian Emergency Task Force (SETF), americká organizace podporující syrskou opozici.

Kde přesně právě jste?

Jsem v Idlibu. Poslední dny trávím pomocí Bílým helmám s vyprošťováním těl.

Říkáte těl. Už nenacházíte žádné přeživší?

Po pěti dnech už je procento přeživších velmi malé. Zázraky se ale dějí. Zrovna před několika hodinami záchranáři vyprostili živou holčičku. Našli ji poblíž jejích mrtvých rodičů. Ve čtvrtek se našla také jedna živá holčička a dva přeživší sourozenci. Jejich rodiny byly ale také mrtvé.

Ve většině případů se nicméně nalézají jen mrtvá těla. A často jsou to těla mrtvá už několik dní, jsou těžce poškozená, oteklá, nafouklá a tak dále. Je to velmi náročné, ale i tak hned po tomto rozhovoru vyrážím do dalších zasažených oblastí.

Na fotografiích, co jste mi poslal, je hodně malých dětí ve stanech, ale skoro žádní dospělí. Šlo o děti, co ztratily rodiče?

Část těch dětí své rodiny už určitě ztratila, část má rodiče ještě stále pod troskami. Bílé helmy se vždycky snaží děti zachraňovat jako první…

Na fotkách jsou ale i děti, jejichž rodiče byli v době zemětřesení někde venku a ještě se je nepodařilo najít. Co se týče snímků z intenzivní péče, tam děti musí být samy bez ohledu na to, jestli se jejich rodiny našly nebo ne, protože jsou v kritickém stavu.

Prohlédněte si snímky, které redakci poskytli Mohamad Kazmooz a organizace Syrian Emergency Task Force.

Kde ty děti, co ztratily rodinu, skončí?

Zatím není žádný plán. Není to v tuto chvíli hlavní priorita, je tady spousta jiné důležitější práce. Lidé jsou pod troskami, není dostatek paliva pro vyprošťovací stroje, vody, potravin ani věcí na zahřátí těch, kteří utekli z poškozených domů. To jsou ty nejdůležitější problémy, na které je třeba se teď soustředit.

Jak to vypadá v nejhůře postižených oblastech?

Podle oficiálních čísel Bílých helem ve dvou až třech nejpostiženějších oblastech spadlo dohromady asi 400 budov. Situace je ale celkově velmi špatná, nejde jen o zřícené domy.

Celá nejhůř postižená města, jako je například Jindires, jsou cítit smrtí. Nejde tam elektřina, všude jsou stany a mnoho lidí spí v ulicích. I ti, jejichž domy se nezřítily, šli ven a bojí se vrátit. Asi si dovedete představit, že všechny stavby a celá infrastruktura se tady stavěla a staví velmi levně.

Do země se dostává jen velmi limitované množství zahraniční pomoci. Dostala se tam, kde působíte, už alespoň nějaká?

Dosud nic. A to i přesto, že se přechody v Turecku už otevřely. Zrovna dnes (v pátek, pozn. red.) se měly skrz ně dostat první asi tři konvoje.