Čína dává USA extrémně na frak. Má víc lodí a vyrábět jich může 230krát víc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čína má podle amerických zpravodajců kapacitu na produkci lodí o celkové hmotnosti přes 23 milionů tun, zatímco USA jen méně než 100 tisíc tun. To znamená, že čínská výrobní kapacita je asi 230krát vyšší než americká. K takovému závěru dochází dokument, který nedávno začal kolovat po sociálních sítích. Jeho autenticitu potvrdilo serveru The War Zone samo námořnictvo.

Dokument také popisuje, jak vypadá početní poměr sil čínského a amerického námořnictva i s výhledem na předpokládaný vývoj do roku 2035. K roku 2020 podle něj měly Spojené státy k dispozici 296 plavidel (lodí a ponorek) a Čína 355. V roce 2035 se má čínský „náskok“ navýšit na 475 ku 305 až 317.

Autorem odhadů je podle vyjádření námořnictva jeho zpravodajská služba Office of Naval Intelligence (ONI). Nemělo nicméně jít o žádný přísně tajný dokument. Všechno, co obsahoval, mělo pocházet z otevřených zdrojů.

„Slide byl vypracován ONI a vycházel z mnoha veřejných zdrojů. Ukazuje kontext a trendy v čínské kapacitě výroby lodí. Neměl to být žádný hluboký rozbor čínského komerčního loďařského průmyslu,“ řekl mluvčí amerického námořnictva. Použita podle něj byla veřejně dostupná data o stavbě lodí, již dřív zveřejněné plány amerického námořnictva a „veřejně diskutované přibližné plány čínského námořnictva“.

A skutečně, minimálně velká část sdělení dokumentu je v souladu s tím, co už bylo americkými složkami řečeno v minulosti, nebo co je obecně známo.

Nepochybně to platí o stávajícím počtu amerických a čínských plavidel. Různé odhady poměru sil sice uvádí různá čísla, ale ta se liší jen nepatrně. Že Čína už početně předběhla USA, je známo dlouho a dá se to vyčíst přímo z dokumentů vydávaných americkým ministerstvem obrany nebo výzkumné služby amerického Kongresu (CRS).

Ani to, že mezera v počtu se v budoucnu bude rychle rozevírat, není tajemstvím. Například loňská zpráva Pentagonu uvádí, že čínské námořnictvo bude mít do roku 2025 400 plavidel.

Nový a podle The War Zone i „zarážející“ je tedy hlavně konkrétně vyčíslený odhad rozdílu čínské a americké loďařské stavební kapacity. Ten podle autorů vychází do velké míry z toho, že čínský loďařský průmysl je centrálně řízený, což umožňuje podle potřeby zadávat zakázky od armády jakémukoliv výrobci z čínské státní loďařské korporace.

Čína je přitom zdaleka největší producent velkých civilních lodí na světě. Na celosvětovém trhu ve stavbě obchodních lodí se podílí dokonce čtyřiceti procenty. Komerční loďařský sektor v USA naproti tomu není centrálně řízený a je i proporčně méně zapojený do výroby pro armádu, ale hlavně je nesrovnatelně menší. Dvojkou na světovém trhu ve výrobě obchodních lodí je Jižní Korea s podílem 31,5 %, třetí je Japonsko s 22 %, a na celý zbytek světa zbývá pouhých asi šest procent.

Například mezi lety 2017 a 2019 Čína vyrobila víc lodí než Indie, Austrálie, Francie a Velká Británie dohromady. Výzkumný projekt China Power spadající pod americký think tank CSIS ve svém přehledu mapujícím modernizaci čínského námořnictva připomíná i varovný výrok tehdejšího velitele německého námořnictva z roku 2021 Kaye-Achima Schönbacha, který prohlásil, že čínské námořnictvo se každé čtyři roky rozroste o ekvivalent celého námořnictva Francie.

Zpráva ONI nad rámec již zmíněných odhadů uvádí, že má Čína k dispozici přes 50 suchých doků, do nichž by se vešla i letadlová loď, což podle The War Zone jen potvrzuje, že disproporce není jen ve výrobní, ale i v údržbové kapacitě. Spojené státy podle serveru mají sotva místo pro plánované údržby bojových plavidel, které se často nestíhají včas, natož pak rezervu pro plavidla poškozená v boji.

Server to mimo jiné ilustruje výrokem šéfa amerického programu útočných ponorek z loňského listopadu, podle kterého v dané době bylo mimo službu kvůli opravám 18 z 50 ponorek dané třídy. Podle směrnic by přitom nemělo být vyřazeno víc než 20 %, v tomto případě by tedy mohlo být na údržbě správně maximálně 10 ponorek.

Dokument podle The War Zone „zjevně bije na poplach“ a upozorňuje, že rostoucí mezera ve velikosti čínské a americké flotily i ve výrobních kapacitách znamená velký problém pro americké námořnictvo v jeho snahách brzdit „globální ambice čínské vlády“.

Jde již o několikátý „hlas“ z amerických vojenských či politických řad poukazující na tu samou hrozbu – že by Čína mohla předběhnout USA ve zbrojení a nabýt sebevědomí k invazi na Tchaj-wan. I za cenu rizika otevřeného konfliktu se Spojenými státy.

Nakolik je to reálné, je velmi složitá otázka a hledání alespoň rámcové odpovědi by nesmělo vynechat celou řadu dalších vojenských, politických i ekonomických témat. Na druhou stranu ale není pochyb o tom, že právě námořní síla přitom má velkou váhu.

Na to upozorňuje například americký ministr námořnictva Carlos Del Toro. Letos v únoru prohlásil, že USA potřebují větší námořnictvo, aby mohly čínské hrozbě konkurovat. „Mají 13 loděnic a v některých případech má jediná z nich větší kapacitu než všechny naše loděnice dohromady. To představuje opravdovou hrozbu,“ řekl.

Ostře o tématu loni promluvil také bývalý velitel strategického velitelství Spojených států admirál Charles Richard, když řekl, že dle jeho posudku úrovně amerického odstrašení (deterrence) se „loď pomalu potápí“. „Oni (Čína, pozn. red.) nasazují sílu rychleji než my. Jak tento trend bude pokračovat, dostaneme se do bodu, kdy nebude záležet, jak dobrý je náš operační plán, jak dobré máme velitele nebo jak dobré máme ‚koně‘ - nebudeme jich mít dost. A to je problém, který nastane ve velmi brzké době,“ prohlásil Richard na veřejné akci loni v listopadu, přičemž jeho řeč zveřejnilo i ministerstvo obrany.

Podobných vážných výroků vojenských představitelů by se dalo najít víc. Je ale potřeba brát v potaz, že tyto předpovědi nejsou zaručeně objektivním posouzením situace. Už jen z toho, že se ventilují veřejně, vyplývá riziko, že by je mohla motivovat například snaha získat podporu pro navýšení armádního rozpočtu. To samé může ostatně platit i o uniklých dokumentech, protože úniky mohou být řízené.

Do jaké míry jsou tato varování podložená tvrdými čísly o kapacitách Číny a USA, už jsme popsali výše. Zbývá ještě rozebrat aktuální poměr sil.

Pokud se chceme dopracovat k alespoň základní představě, pouhé počty plavidel samozřejmě nestačí. Už z letmého pohledu na stavy povrchových plavidel (tedy všech kromě ponorek) je zřejmé, že čistě početní bilance může být matoucí:

Tento přehled vychází z dat projektu China Power naposledy aktualizovaného loni v dubnu. Počet čínských válečných lodí v něm není kompletní, protože se jeho autoři rozhodli nezahrnout jako plnohodnotnou kategorii tzv. rychlé útočné čluny, které mívají pouze zbraně proti hladinovým plavidlům a mohou operovat jen v těsné blízkosti břehu.

Spojené státy jsou nadále dominantní v kategorii těch největších a nejvyzbrojenějších lodí, které mohou operovat na otevřeném oceánu. Obzvlášť to platí o letadlových lodích. Podle odborníků je jejich role v Číně zatím jen „teatrální“ a neznamená žádnou hrozbu. Vysvětlují to tím, že Čína s jejich používáním, které je strategicky velmi náročné, nemá zkušenosti a o skutečné použitelnosti může uvažovat až asi za 10 let.

Navrch mají USA nadále i v oblasti ponorek, což nerozporuje ani zmiňovaný admirál Richard, podle něhož jsou podvodní plavidla jedinou skutečně „asymetrickou výhodou“ na straně Američanů. Podobné je to nepochybně i na poli zkušeností. Zatímco čínské námořnictvo se v podstatě teprve rodí, Spojené státy mají dlouhou historii námořních misí.

Jak velkou roli to může v případném konfliktu hrát, kolik menších lodí je potřeba na přemožení velkého křižníku, jak se osvědčí v boji nové technologie, nebo co Čína potřebuje, aby se cítila silnější – to jsou všechno otázky, na které už otevřené zdroje odpovědi neposkytují a dost možná je těžké na ně odpovědět i pro špičky americké armády.

Jisté je nicméně to, že Čína má méně důvodů obávat se amerického námořnictva než dřív. A že její námořní arzenál stále sílí.

Na závěr zopakujme, že síla námořnictva je sice důležitou, ale stále jednou z mnoha oblastí mocenského souboje dvou velmocí. Rozebírat tuto problematiku v celé její komplexitě není cílem tohoto článku.