Čína buduje systém schopný změnit podmořskou válku. USA ztrácejí náskok

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jedním z nejdůležitějších nástrojů vojenské převahy na moři jsou ponorky. Dokážou nepozorovaně sledovat protivníka, útočit na jeho lodě, sbírat zpravodajské informace a v některých případech nést i jaderné střely. Právě díky těmto schopnostem jsou po desetiletí považovány za klíčový pilíř námořní dominance.

Takovou flotilou moderních, obtížně odhalitelných ponorek dlouho disponovaly především Spojené státy, které tak mohly počítat s výraznou převahou v podmořském boji.

To se však ke znepokojení Američanů v posledních letech pomalu mění. Jak uvádí výroční zprávy amerického ministerstva obrany, čínské námořnictvo má dnes více než 370 lodí a 60 ponorek, což z něj činí největší flotilu na světě.

Počty však nejsou to nejdůležitější - Pentagon znepokojuje také tempo, jakým čínská armáda pokračuje v modernizaci a získává technologické schopnosti, které mají posílit její schopnost „bojovat a vyhrávat války“.

Není proto vyloučeno, že zatímco v minulosti byla studená válka spojována především se soupeřením ve vzduchu a ve vesmíru, její nová kapitola se může odehrávat hluboko pod hladinou oceánů. Tuto změnu si uvědomuje nejen Washington, ale také Peking, který v posledních letech své ponorkové síly výrazně posiluje.

Z nařízení prezidenta Si Ťin-pchinga má Čínská lidově osvobozenecká armáda zaměřit větší pozornost právě na rozvoj ponorkových sil, které mají hrát významnější roli v budoucí vojenské strategii. Během nedávného slyšení v americkém Kongresu to uvedl místopředseda příslušné komise Michael Kuiken.

Podle Pentagonu je dlouhodobým cílem Pekingu vybudovat do roku 2049 „světovou armádu“, která bude schopná konkurovat nebo v některých oblastech překonat ozbrojené síly Spojených států.

Čína podle amerických představitelů zároveň zrychluje zavádění ponorek s jaderným pohonem.

Podle nového investigativního reportu agentury Reuters navíc Čína v posledních letech systematicky mapuje mořské dno v Pacifiku, Indickém oceánu i Arktidě. Podle řady analytiků tím vytváří základní podmínky pro budoucí podmořské operace.

„Data z průzkumu těchto plavidel by mohla být při přípravě bojiště potenciálně neocenitelná,“ uvedl Reuters bývalý velitel australských ponorkových sil Peter Scott. „Každý vojenský ponorkář, který za něco stojí, věnuje velké úsilí tomu, aby porozuměl prostředí, ve kterém operuje.“

Čínské výzkumné lodě mapují mořské dno i v okolí Tchaj-wanu, Guamu nebo Malackého průlivu. Zaměřují se také na vojensky významné oblasti kolem Filipín či Havaje a na vody v blízkosti amerických vojenských zařízení, například na atolu Wake v severním Pacifiku.

Guam je přitom jednou z hlavních amerických vojenských základen v regionu a Havaj představuje druhý nejvýznamnější americký vojenský uzel v Tichomoří. Právě západní Pacifik je podle expertů oblastí, kde by se v případě konfliktu mezi Spojenými státy a Čínou odehrávaly nejintenzivnější ponorkové operace.

Čínské průzkumy se neomezují pouze na Tichý oceán. Výzkumné lodě se zaměřily také na australská území, například okolí Vánočního ostrova, a na rozsáhlé oblasti Indického oceánu. Ten je pro Čínu klíčovou dopravní trasou pro dovoz ropy a dalších surovin ze Středního východu a Afriky.

Shromažďování dat, jako je teplota vody, její slanost nebo informace o oceánských proudech, je zásadní pro fungování sonarových systémů. Tyto faktory totiž ovlivňují šíření zvuku ve vodě a tím i schopnost ponorky skrýt se před detekcí nebo naopak odhalit protivníka. Podle americké oceánografické agentury NOAA právě tyto parametry významně ovlivňují účinnost sonarových systémů.

„Rozsah jejich činnosti přesahuje pouhé hledání zdrojů,“ uvedla pro Reuters bývalá australská důstojnice protiponorkového boje Jennifer Parkerová. „Pokud se podíváte na samotný rozsah těchto aktivit, je zřejmé, že mají v úmyslu vybudovat expediční námořní síly pro operace na otevřeném moři, které budou založeny také na ponorkových operacích.“

Pozornost vzbuzuje také oblast tzv. prvního ostrovního řetězce, který se táhne od japonských ostrovů přes Tchaj-wan až k Borneu. Podle analytiků z amerického think tanku RAND představuje tato linie jednu z klíčových obranných bariér Spojených států a jejich spojenců proti čínskému námořnictvu.

V případě konfliktu mezi USA a Čínou by právě tato oblast měla zásadní strategický význam. Americká armáda předpokládá, že se Čína pokusí omezit přístup amerických sil do tohoto prostoru a narušit jejich schopnost zde operovat.

„Mají strach, že budou uzavřeni v rámci prvního ostrovního řetězce,“ uvedl Peter Leavy, bývalý námořní atašé Austrálie ve Spojených státech a současný předseda Australského námořního institutu. Čínské mapování podle něj naznačuje snahu lépe porozumět námořnímu prostředí a připravit se na operace mimo tuto oblast.

Jedním z nejambicióznějších projektů čínské námořní strategie je také tzv. Velká podmořská zeď (Great Underwater Wall) – plán na vybudování rozsáhlé sítě senzorů na mořském dně, která by umožnila sledovat pohyb lodí a ponorek v okolí čínských vod.

Projekt byl představen před více než deseti lety a jeho cílem je vytvořit infrastrukturu schopnou v reálném čase detekovat povrchové i podmořské cíle. Analytici jej často přirovnávají k americkému systému SOSUS z dob studené války, který pomocí sonarových stanic na dně oceánu dokázal zachytit zvuky sovětských ponorek na velké vzdálenosti.

Podle dostupných informací by čínská senzorová síť mohla být rozmístěna v hloubkách kolem 2000 až 3000 metrů. Ve srovnání se systémem z období studené války by však využívala modernější technologie a byla propojená s dalšími monitorovacími systémy.

Podle některých analytiků buduje čínská armáda v západním Pacifiku rozsáhlou „neviditelnou síť“ senzorů sahající od mořského dna až po satelity. Tento systém, někdy označovaný jako strategie „Transparent Ocean“, má ztížit americkým a spojeneckým ponorkám jejich hlavní výhodu – schopnost operovat skrytě.

Podle analýzy serveru Defense One by systém mohl umožnit sledování pohybu lodí a ponorek v reálném čase.

Projekt je součástí širšího konceptu označovaného jako „kill web“, tedy propojené soustavy senzorů, datových sítí a zbraňových systémů. Jakmile něco detekuje, může rychle předat informace zbraňovým platformám.

„Pravděpodobným důsledkem nebude transparentnost podmořského prostředí, ale zúžení prostoru pro utajení – zejména v blízkosti úzkých míst, operačních oblastí a přístupových tras,“ uvedl pro Washington Times viceadmirál Richard Seif, velitel ponorkových sil amerického námořnictva.

Navenek je projekt prezentován jako systém pro oceánografický výzkum, sledování klimatu nebo varování před tsunami. Zároveň však může mít významné vojenské využití, například pro protiponorkový boj nebo sledování pohybu cizích lodí.

Právě propojení civilního výzkumu s vojenskými technologiemi je jedním z pilířů čínské strategie, kterou Peking označuje jako civilně-vojenskou fúzi.

Podle amerických představitelů představují čínské aktivity na moři stále větší bezpečnostní výzvu.

Kontradmirál Mike Brookes z Úřadu námořní rozvědky uvedl, že potenciální shromažďování vojenských zpravodajských informací čínskými výzkumnými plavidly představuje strategický problém.

„Je upřímně řečeno ohromující vidět obrovský rozsah čínského mořského vědeckého výzkumu,“ uvedl Ryan Martinson z U.S. Naval War College.

Podle něj mohlo americké námořnictvo po desetiletí spoléhat na výraznou výhodu v oblasti znalostí o námořním prostředí. Rozsáhlé čínské průzkumy ji však mohou postupně oslabovat.

Pokud by se Spojeným státům nepodařilo tuto převahu udržet, mohlo by to podle analytiků zkomplikovat schopnost amerických ponorek operovat v klíčových oblastech a oslabit důvěryhodnost amerického odstrašení.

Viceadmirál Seif proto vyzval k posílení výrobních kapacit a údržby amerických ponorek a k rychlejšímu zavádění nových technologií. Budoucí ponorkové síly podle něj pravděpodobně nebudou tvořeny pouze klasickými ponorkami s posádkou. „Budou kombinací plavidel s posádkou a robotických či autonomních systémů,“ dodal.