Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Rudé náměstí v Moskvě opět plní dunění těžké techniky. Oslavy 80. výročí porážky nacistického Německa mají být podle ruských plánů demonstrací síly.
Podle předběžných zpráv ruských médií bylo dopředu jasné, že půjde o přehlídku s největší účastí vojenské techniky od února 2022, kdy Rusko naplno zaútočilo na Ukrajinu (zdroj: Agenstvo). Záběry z nácviků, které proběhly v minulých dnech, naznačují účast nejméně 184 kusů techniky, včetně tanků a obrněných vozidel, doplněných o formaci dvanácti bezpilotních letounů a patnácti letadel.
Ačkoliv tak přehlídka rozsahem převyšuje ty z let 2022 až 2024, není rekordní. Například v roce 2020, při 75. výročí, se po Rudém náměstí prohnalo 234 kusů techniky a oblohu křižovalo 75 letadel a vrtulníků. O pět let dříve, v roce 2015, čítala přehlídka 194 kusů pozemní techniky. Dokonce i relativně nedávná přehlídka v roce 2021, tedy ještě před plnohodnotnou invazí, nabídla více vojenské techniky než ta letošní jubilejní.
Slavnostní atmosféru navíc kalí velmi reálné hrozby a napětí z pokračující války. Právě v těchto dnech, konkrétně 6. a 7. května, tedy bezprostředně před plánovanými oslavami, zasáhly ukrajinské bezpilotní letouny mimo jiné i cíle v Moskevské oblasti.
Rusko – jako obvykle – tvrdí, že všechny drony zneškodnila jeho protivzdušná obrana. Během jednoho dne to mělo být dokonce 524 strojů vyslaných protivníkem. Pokud do toho Moskva počítá skutečně jen dálkové kamikadze zdroje, šlo by o nejrozsáhlejší útok této války vůbec. A v podstatě triumf ukrajinského zbrojního průmyslu. Ale ono to s ruskými údaji bohužel nebývá tak jednoduché a spoléhat se na ně nedá.
V každém případě útoky způsobily rozsáhlá narušení provozu na hlavních moskevských letištích. Mezi nimi bylo i letiště Vnukovo, které tradičně slouží pro příjem zahraničních delegací – tedy i těch, které by mohly na oslavy Dne vítězství dorazit. Přízrak války se tak vznášel přímo nad hlavním městem, a to jen pár dní před tím, než se po jeho centrálních ulicích měly vyvalit tanky.
Tato syrová realita nutně vede k otázce: V jakém stavu se vlastně nacházejí ruské ozbrojené síly po více než třech letech bojů? Jaká je armáda, která se chystá oslavovat historické vítězství ve chvíli, kdy krvavě zabředla do konfliktu s nejistým výsledkem?
Větší armáda, ale za jakou cenu
Začněme u toho, co je ve válce snad nejdůležitější: u peněz. Jedním z nejvýraznějších ukazatelů ruského válečného úsilí je masivní nárůst vojenských výdajů.
Rusko v letošním roce výdaje na obranu navýšilo zřejmě na více než 6 procent hrubého domácího produktu (HDP). Pro srovnání, před invazí na Ukrajinu v roce 2022 se tento podíl pohyboval kolem 3,6 %. Tento údaj ostře kontrastuje s výdaji jiných velkých ekonomik – například Spojené státy vynaložily v minulém roce na obranu 3,4 % HDP, zatímco průměr zemí Evropské unie činil 2,1 %.
Ruská armáda je tak dnes – i přes utrpěné ztráty – na počet mužů větší než před únorem 2022. Moskva dokázala doplňovat, a dokonce rozšiřovat své stavy i bez vyhlášení další vlny plošné mobilizace, podobné té na podzim 2022. Systém náboru, ačkoliv nepochybně nákladný a spoléhající na finanční motivaci i různé formy nátlaku, evidentně generuje stálý přísun nových rekrutů.
V roce 2024 se Rusku podařilo naverbovat přibližně 440 tisíc smluvních vojáků, čímž překročilo i své vlastní, průběžně navyšované kvóty. Tento trend pokračoval i na začátku roku 2025, kdy byly lednové cíle údajně splněny na 107 %. Současné odhady hovoří o tom, že ruská armáda denně získá 1000 až 1500 nových vojáků (příklad s jasnou metodikou), což měsíčně představuje přibližně 30, v některých obdobích až 40 tisíc mužů.
Jednorázové podpisové bonusy dosahují v průměru kolem 1,4 milionu rublů (400 tisíc Kč), přičemž některé regiony, jako například Samarská oblast, údajně nabízejí až téměř 4 miliony rublů (kolem milionu korun). Měsíční žold v bojových podmínkách je ve výši kolem 200 tisíc rublů (něco přes 50 tisíc Kč), což řadí vojáky mezi 10–15 % nejlépe placených zaměstnání v zemi.
Systém je pochopitelně drahý – odhaduje se, že jen na podpisových bonusech Rusko denně vynaloží kolem 2 miliard rublů (přes 500 milionů korun), přičemž velkou část nákladů nesou regionální rozpočty. K další motivaci přispívají i opatření jako možnost odepsání osobních dluhů až do výše 10 milionů rublů, tedy cca 2,5 milionu korun.
Kromě dobrovolníků motivovaných penězi, často pocházejících z finančně slabších vrstev, se systém silně opírá o další zdroje. Stále významnější složkou se stává nábor ve věznicích – očekává se, že v roce 2025 budou osoby ve vyšetřovací vazbě nebo ve výkonu trestu tvořit až 30 % nových rekrutů, oproti 15 % v roce 2024. Zákon z října 2024 umožňuje obviněným vyhnout se stíhání vstupem do armády. Náborové snahy cílí i na cizince, ti však tvoří jen malý podíl celkového počtu.
Součástí strategie na podporu náboru a udržení morálky je i snaha ruského státu o vytváření obrazu armády jako prestižní složky společnosti. Federální i regionální vlády výrazně navýšily benefity pro veterány a jejich rodiny a vojákům jsou nabízeny pozice v městských radách či dokonce v ruském parlamentu.
Daivis Petraitis, expert na Rusko z Baltské obranné akademie v Estonsku, k tomu pro Wall Street Journal řekl: „Armáda se stává novým typem elity.“ Podle něj i díky tomuto statusu nebudou mít ruské úřady v budoucnu problémy s náborem nových kádrů. Formuje se tak vrstva lidí, jejichž společenské postavení a kariérní vyhlídky jsou přímo navázány na vojenskou službu a loajalitu k současnému válečnému úsilí Kremlu.
Zdá se, že tváří v tvář technologické převaze protivníka a vlastním operačním nezdarům sází Kreml na osvědčenou, i když brutální strategii – převahu v počtech. Lidé se pro ruské velení stávají „zdrojem“, který má zacelit mezery a vyvinout tlak na protivníka.
Otázkou však zůstává, jaká je kvalita těchto nových sil a zda pouhá početní převaha může vést k dosažení strategických cílů Moskvy. Zatím se nezdá, že by mu přesila v lidech umožnila vytvořit si rozhodující převahu i „jen“ nad ukrajinskou armádou. I když je Rusko nepochybně silnější a dokáže udržet protivníka pod tlakem, nedokáže ho rozhodně a jednoznačně porazit.
Sklady, továrny a pošetřené tanky
Jedním z klíčových faktorů, které umožnily Rusku vést takto dlouhou a intenzivní válku, byly bezpochyby rozsáhlé zásoby vojenské techniky zděděné po Sovětském svazu. Ačkoliv se v nich dá najít jen desítky let stará technika, její modernizace a reaktivace umožnila Moskvě nejen doplňovat ztráty na frontě, ale také vybavovat nově formované jednotky.
Zdroj to není nevyčerpatelný a kvalita takto získané techniky má své limity, ale na jeho úplné dno se Rusko zřejmě ještě nedostalo. Ruské velení také zjevně začíná technikou šetřit, a tím možnou krizi v této oblasti ještě oddaluje. Nejmodernější ruská technika, jako například tanky T-90M Proryv, se na frontě objevuje jen zřídka.
Strojů T-90M podle západních zpravodajských odhadů Rusko sice vyrábí téměř 300 ročně místo zhruba 40 kusů v roce 2021 (desítky procent z toho počtu mohou být ovšem modernizace starších T-90A), naprostá většina těchto nejmodernějších ruských tanků však údajně zůstává na ruském území, pravděpodobně pro vybavení nových jednotek určených pro pozdější nasazení, nebo pro posílení sil u hranic s NATO.
Na Ukrajinu tak proudí především starší, repasovaná sovětská technika – a i tou ruští velitelé zřejmě šetří. Na frontě dnes 80-90 procent zaznamenaných ruských ztrát činí více či méně upravená civilní nebo dopravní vozidla. Obrněných strojů je jen kolem 10 procent z celkového počtu. Stále častěji se na bojišti v útočných rolích objevují motocykly a civilní vozidla jako Lady. Je to částečně asi změnou taktiky, ale roli zřejmě hraje i snaha šetřit zbývající obrněnce.
Navzdory tomu ruský obranný průmysl pracuje na plné obrátky. Došlo k jeho výrazné mobilizaci, zvýšily se směny, rozšířily výrobní linky v existujících závodech a byly znovu zprovozněny dříve zakonzervované továrny. V roce 2024 tak zřejmě ruské síly dostaly několik tisíc obrněných vozidel, byť ovšem zhruba 80 procent dodávek netvořila podle odhadů nová technika, ale právě repasované a modernizované kusy ze sovětských zásob.
V některých specifických oblastech však ruská produkce zaznamenala dramatický nárůst. Například výroba balistických raket Iskander 9M723 stoupla z šesti kusů měsíčně na začátku roku 2023 na takovou úroveň, že i přes jejich pravidelné masivní nasazování od léta 2023 dokázalo Rusko navýšit své skladové zásoby z 50 střel na zhruba 200. Podobný obrázek lze pozorovat i u dalších klíčových typů střel.
V posledních měsících jsme také svědky stále masivnějšího nasazování velkých kamikadze dronů a rozšiřování jejich role na bojišti. To naznačuje, že i v této kategorii ruská výroba stoupá.
Nic pochopitelně neroste do nebe. V roce 2024 mohlo Rusko díky existujícím skladovým zásobám udržovat konzistentní objem dodávek, v průběhu roku 2025 budou k dispozici zřejmě ve stále větší míře pouze vozidla, která vyžadovat stále hlubší a náročnější opravy a modernizace.
V některých kategoriích se nedostatek může projevit už v letošním roce. Jakmile klesne počet repasovaných vozidel, průmyslové kapacity se sice mohou více zaměřit na výrobu zcela nových platforem, to však nevyhnutelně povede k výraznému poklesu celkového počtu techniky, kterou ruská armáda dostane.
Rusko se obrací na Západ. Svým způsobem
Byť Kreml upírá hlavní část pozornosti na Ukrajinu, rozehrává v poslední době i další partii: masivní posilování a reorganizaci svých sil podél celé západní hranice. Jedním z nejviditelnějších kroků byla loňská reorganizace vojenských okruhů.
Kreml zrušil dosavadní Západní vojenský okruh a na jeho místě vytvořil dva nové: Moskevský a Leningradský. Ty jsou přímo navázány na obranu dvou největších ruských měst a strategických center. Moskevský vojenský okruh navíc aktivně integruje své silniční a železniční trasy s těmi v sousedním Bělorusku, nejbližším spojencem Moskvy a nástupištěm pro původní invazi na Ukrajinu.
Hlavní nárůst vojenské síly se očekává v Leningradském vojenském okruhu, který sousedí s Finskem, Estonskem a Lotyšskem. Podle západních vojenských a zpravodajských představitelů se zde menší brigády mají rozrůst téměř na trojnásobek své velikosti a transformovat se na divize čítající kolem 10 tisíc mužů. Toto navyšování zapadá do konceptu Putinova dekretu ze 16. září 2024, který nařizuje zvýšit celkový počet aktivních vojáků ruské armády o 180 000 na cílových 1,5 milionu mužů.
V oblasti panuje i horečná aktivita v budování a modernizaci vojenské infrastruktury. Rusko plánuje výstavbu nových kasáren a cvičišť, modernizuje skladiště, a především masivně investuje do železničních tratí, které pro Rusy představují hlavní způsob přepravy lidí i materiálu na větší vzdálenosti. Podél hranic s Finskem a Norskem i směrem k estonským hranicím Rusové pokládají nové koleje.
Přehlídka na Rudém náměstí je v určitém ohledu součástí těchto snah - otevřená demonstrace síly. Rusko chce naznačit, že není na pokraji sil: armáda roste, obranný průmysl jede naplno a výdaje na obranu tvoří stále větší díl státního rozpočtu. Co si za to Rusko „koupí“, to je otevřená otázka. Na kterou budeme muset částečně odpovědět i my.
