Zprávy z bojiště: Ruská improvizovaná „jízda“ slavila vzácný úspěch

Ukrajinský námořní dron Magura

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Boje na Ukrajině v prvních květnových dnech roku 2025 nadále charakterizuje především snaha ruských sil o prolomení ukrajinské obrany na několika klíčových směrech. Navzdory setrvalému tlaku a lokálním taktickým úspěchům útočníka však celková linie fronty zůstává v posledním týdnu poměrně stabilní, bez dramatických posunů.

Zda je tato zdánlivá rovnováha důsledkem spíše ruské neschopnosti efektivně koncentrovat síly a využít momentální převahy, či naopak známkou rostoucí efektivity ukrajinské obrany, zůstává prozatím otevřenou otázkou. Jasnější obrázek poskytne až další vývoj, zejména schopnost ukrajinských jednotek čelit tlaku na kritických úsecích, především v oblasti východně od Pokrovsku, které se budeme věnovat níže.

V příštích několika dnech situaci může ovlivnit i Ruskem jednostranně vyhlášené krátkodobé příměří u příležitosti Dne vítězství 9. května.

Ačkoliv Kyjev tuto iniciativu oficiálně odmítl jako propagandistický krok, je možné, že se skutečně dočkáme výrazného uklidnění zbraní, jako se to stalo během Velikonoc, byť Ukrajinci pár hodin po avizovaném začátku klidu uvedli, že Moskva příměří porušila.

Ve svých hlavních postojích se zdají být obě strany konfliktu od sebe stále velmi vzdálené a stabilní příměří se stále nezdá být blízko. Americké administrativě Donalda Trumpa, která chtěla konflikt rychle ukončit, navíc dochází trpělivost, a proto je otázka, zda se diplomatická jednání můžou posunout kupředu.

Letecká válka nad Ukrajinou v posledním roce dramaticky proměnila svou tvář a její intenzita v mnoha ohledech překonává i úvodní fáze konfliktu. Dominují jí zbraně, které na počátku války v roce 2022 buď nebyly k dispozici vůbec, nebo jen ve velmi omezených počtech: bezpilotní letouny všech kategorií a o klouzavé pumy.

Rusko v posledních týdnech zintenzivnilo nasazení klouzavých pum na nejvyšší úroveň od začátku otevřené invaze na Ukrajinu. Zbraně, odpalované z letounů mimo dosah většiny ukrajinských systémů protivzdušné obrany, sice mají občasné problémy s ukrajinským rušením, ale v tomto ohledu obě strany neustále inovují a vysoká míra jejich nasazení naznačuje, že neúčinné nejsou.

Současně pokračují masivní ruské útoky pomocí dálkových bezpilotních letounů. Podle dostupných údajů jen v prvních květnových dnech Rusko nasadilo stovky těchto prostředků: například 1. května šlo o 5 balistických raket a 170 bezpilotních letounů, 2. května o 150 dronů, 3. května o 2 balistické rakety a 183 dronů a v noci na 5. května pak o 2 balistické rakety a 116 dronů.

Ačkoliv ukrajinská strana hlásí vysoká procenta sestřelených či elektronicky zneškodněných strojů – například jen 4. května Kyjev oficiálně uvedl 69 sestřelených a 80 vyrušených dronů – značná část ruských útočných prostředků přesto proniká k cílům.

Důvodem je nejen zlepšující se ruská taktika (lepší koordinace střel a dronů, změny v tom, jak se drony blíží k cíli, elektronický boj), ale především kriticky nízké zásoby střel v ukrajinské obraně.

Významnou pomocí jsou v tomto ohledu dodávky stíhacích strojů západní výroby ukrajinskému letectvu. Ty sice prakticky vůbec nebojují proti ruským letadlům, ale velká část (desítky procent) zničených ruských dronů jde na vrub ukrajinských stíhačů, včetně strojů F-16 a Mirage 2000.

Ukrajina se snaží na ruský tlak odpovídat stále propracovanějšími vlastními operacemi. I na její straně se začíná více prosazovat použití klouzavých pum, byť v řádově menších počtech než na straně ruské. Ukrajinský generální štáb uvádí ve svých přehledech maximálně nízké desítky, spíše jednotky úderů denně, ve srovnání se stovkami pum odpalovaných Ruskem.

Významnou ukázkou komplexnosti ukrajinských operací byl rozsáhlý úder na cíle na okupovaném Krymu z 1. a 2. května.

Během této až 24 hodin trvající akce nasadily ukrajinská tajná služba a letectvo podle dostupných informací celkem přibližně 255 bezpilotních letounů, 14 útočných dronů, 8 střel s plochou dráhou letu západní výroby (Storm Shadow/SCALP), čtyři protilodní střely Neptun odpalované ze země a blíže neurčený počet klamných cílů.

Za mimořádnou událost uplynulého týdne lze označit první potvrzený případ, kdy ukrajinský námořní dron zneškodnil ruské letadlo. Letectvo je obecně velmi účinnou zbraní proti těmto dronům, a tak je Ukrajinci už více než rok zkouší vybavovat protivzdušnými střelami (ne všechny a ne vždy, ale detaily neznáme).

Tento incident však naznačuje, že jak samotná technika těchto námořních dronů, tak pravděpodobně i způsob jejich nasazení a schopnost zaměřovat vzdušné cíle se zdokonalují. Ruské letectvo si tak bude muset při střežení Černého moře dávat v budoucnu větší pozor a potenciálně začít proti nim nasazovat například dražší munici s delším dosahem.

Podél severní ukrajinské hranice pokračovalo i v uplynulém týdnu především vzájemné ostřelování a činnost průzkumných skupin. Novou aktivitou byl ukrajinský pokus o vpád do ruské Kurské oblasti, který začal ráno 5. května. Útokům předcházelo ostřelování okolí raketovým dělostřelectvem a pravděpodobně letecký úder, který zničil silniční most v oblasti.

Ukrajinské jednotky se pokusily o postup přes hranici v několika směrech. Nešlo ovšem o velkou operaci: v některých místech měly útočit malé, pěti- až šestičlenné pěší skupiny. Jinde se pokusily prorazit ruská minová pole a opevnění těžká technika a ženijní vozidla.

Ruské zdroje prakticky okamžitě informovaly o odražení všech ukrajinských útoků. Podle vizuálních materiálů Ukrajinci během těchto střetů ztratili nejméně tři ženijní vozidla (dvě IMR-2 a jedno UR-77 Meteorit) a pár dalších kusů techniky.

Ukrajinská strana zatím neposkytla informace, které by potvrzovaly hlubší průnik jejich jednotek na ruské území. Ruské zdroje také uvedly, že ještě před zahájením ukrajinské operace, kolem čtvrté hodiny ranní 5. května, bombardovaly ruské síly pomocí balistických raket a dronů ukrajinské jednotky soustřeďující se k útoku.

Boje pokračovaly i 6. května. Ruské zdroje přitom zároveň tvrdily, že Ukrajina stále nezapojila většinu sil připravených pro tuto operaci.

Celkově se zdá, že tato ukrajinská akce má charakter spíše omezené „přeshraniční bitvy“ s nasazením řádově stovek vojáků; nejde o opakování velké operace v Kurské oblasti, kterou prováděly tisíce mužů. Jejím cílem je pravděpodobně udržet v oblasti ruské síly, testovat ruskou obranu a případně dosáhnout lokálních taktických úspěchů, které pomohou „vyztužit“ obranu hranice.

Situace na kupjanském směru, tedy v ukrajinské Charkovské oblasti, se v posledních dnech nevyznačovala dramatickými změnami, spíše potvrzovala dlouhodobější trend pomalého, ale setrvalého ruského tlaku.

Vývoj v této oblasti je pozvolný a odehrává se v řádu měsíců. Ruské síly se zde snaží postupovat podél řeky Oskil a upevnit předmostí na jejím západním břehu.

Hlavním cílem ruských operací v širším kontextu je izolace a případné obklíčení Kupjansku, klíčového města a logistického uzlu, který ukrajinské síly osvobodily v září 2022.

Ruské jednotky se na severu tohoto úseku, v oblasti Dvorične, pokoušejí rozšířit předmostí vytvořená pěchotou na západním břehu Oskilu a propojit je s ruskou hranicí. Zatím se jim údajně nepodařilo tato předmostí stabilizovat a rozšířit natolik, aby umožňovala bezpečné nasazení těžké techniky, která by zde postrádala úkryt.

Jižněji, v oblasti Senkove, kde Rusové již před několika měsíci obsadili jeden z mála přechodů přes Oskil, se ruská ofenziva v posledních měsících výrazně zpomalila.

Poměrně významným ruským úspěchem posledních měsíců je pro Rusy překročení řeky Žerebec v oblasti kolem obce Zarične obsazení tamního ukrajinského opevněného systému. Ruské jednotky zde nyní postupují dále na západ.

Dlouhodobějším ruským cílem může být snaha odříznout Borovou od Lymanu, což by vedlo k izolaci několika ukrajinských uskupení v této oblasti. Ukrajinci v reakci budují nové obranné linie západně od současné linie fronty.

Dosažení linie řeky Oskil je nejspíše pro Moskvu strategickým cílem. Umožnilo by jí znovu nárokovat plnou kontrolu nad Luhanskou oblastí, otevřelo by cestu ke Slovjansku a severní části Donbasu a uvolnilo by síly pro operace jinde. Politicky by šlo o vítězství, o které Rusko usiluje od své porážky v Charkovské oblasti na podzim 2022.

Posledním místem, kde se zastavíme, je okolí Pokrovsku v Doněcké oblasti. Jak jsme informovali v předchozím textu, v tomto regionu došlo k pro Ukrajinu nepříznivému vývoji východně od města, podle kterého úsek označujeme.

Ruské síly se v minulém týdnu – prakticky okamžitě po skončení překvapivého velikonočního příměří – pokusily destabilizovat ukrajinskou obranu východně od Pokrovsku. Po několikadenních bojích se jim podařilo dobýt ukrajinské pozice v lesíku severně od Voďjane Druhého a následně obsadit vesničku Berezivka.

Situace se od té doby pro Ukrajinu zhoršuje. Invazní síly dokázaly od té doby proniknout do hloubky dalších několika kilometrů až do Novoolenivky.

Byl to výsledek rychlého výpadu vedeného převážně na motocyklech – taktiky, kterou ruské síly zkoušejí na různých úsecích fronty stále častěji. Ačkoliv tyto útoky často končí neúspěchem a vysokými ztrátami útočníků, občas – jako v tomto případě – můžou vést k místnímu průlomu.

Ruské jednotky se v posledních dnech snaží toto nově nabyté předmostí rozšířit do všech směrů. V ruské vojenské terminologii se někdy mluví o „květu“, tedy rozšiřování průniku do všech stran. V případě úspěchu by se útočníkům otevřela cesta k postupu severozápadním směrem k silnici T0504, která spojuje Kosťantynivku a Pokrovsk.

Tento vývoj představuje pro ukrajinskou obranu v oblasti vážný problém. Průlom a postup k silnici T0504 ohrožuje stabilitu ukrajinských linií a hrozí vznikem mezery mezi ukrajinskými taktickými uskupeními. Kontrola nad vyvýšenými pozicemi v oblasti navíc umožňuje ruským silám ohrožovat níže položená místa dále na východ, až k Torecku.

Pro Ukrajinu by nejhorším scénářem bylo, kdyby se tento průlom stal východiskem pro zrychlený ruský postup, podobně jako se to stalo přibližně ve stejnou dobu o rok dříve u vesnice Očeretyne. Tehdy kvůli nedostatečné koordinaci a rotaci jednotek ruské síly poměrně snadno pronikly první linií ukrajinské obrany a fronta se v oblasti nakonec posunula o několik desítek kilometrů západním směrem.

Zda se Ukrajině podaří podobnému scénáři zabránit v roce 2025, bude záviset na její schopnosti rychle nasadit do oblasti dostatečné zálohy, jak vojáky, tak materiál.

Zatím ale další vývoj je nejasný. Ukrajinské síly se snaží o protiútoky, aby ztracené pozice získaly zpět a stabilizovaly frontu. Zatím ovšem bez (potvrzeného) úspěchu. K zacelení mezery ukrajinské velení nasadilo například rotu tanků T-64BW z 1. tankové brigády, ale jejich protiútok podél místní silnice skončil neúspěchem a ztrátou dvou tanků.

Události také znovu poukazují na problémy s některými typy ukrajinských opevnění. V oblasti se totiž nacházejí sice hluboké a dobře vybudované, ale otevřené zákopové systémy bez dostatečné ochrany shora. V podmínkách masivního nasazení dronů se z nich proto stávají pro obránce pasti. Rusové také někdy masivní zákopové systémy využívají k postupu hlouběji do ukrajinské obrany.

Skutečnost, že některé jednotky nejsou schopné včas odhalit a zastavit útoky ruské „jízdy“ na motorkách (zejména těch vedených přímočaře po silnicích či polních cestách), naznačuje, že minimálně v některých jednotkách přetrvávají značné problémy, ať už s výcvikem nebo dostupností vybavení. Bez zlepšení v tomto směru bude skutečná stabilizace fronty nejspíše nemožná.