Navýšení rodičáku na 400 tisíc nedožene ani rostoucí inflaci

Nastupující vláda Andreje Babiše v době dramaticky klesající porodnosti vyzdvihuje prorodinnou politiku jako prioritu.

Hned v úvodu uniklého programového prohlášení budoucí vláda zdůrazňuje, že se chce zasadit o to, aby „mladí lidé mohli plánovat budoucnost, zakládat rodiny a mít dostupné bydlení“.

Jedním z nejhmatatelnějších nástrojů má být oznámená ambice zvýšit rodičovský příspěvek ze současných 350 tisíc korun za dítě na 400 tisíc korun, což experti hodnotí slovy, že „každé navýšení je dobré“.

Ve skutečnosti totiž rodičovský příspěvek nedrží krok se zdražováním a kupní silou. Reálně si tak rodiče mohou ze státní podpory kupovat stále méně. Zvyšováním příspěvku se spíše zmenšuje odstup.

Řečí čísel: kdyby rodičovský příspěvek z roku 2020 rostl stejným tempem jako inflace, už v roce 2024 by měl být 406 tisíc korun. Jde přitom jenom o udržení stejné kupní síly.

Redakce Seznam Zpráv u růstu inflace vychází z dat a odhadů České národní banky.

Realisticky lze předpokládat, že nastupující vláda Andreje Babiše zvládne zvýšit rodičovský příspěvek na 400 tisíc korun od roku 2027. 

V tomto roce by přitom rodičovský příspěvek měl představovat podle propočtu redakce 437 tisíc korun, jen aby vyvážil inflaci z posledních let.

V případě důchodů se nastupující vláda v programovém prohlášení zavazuje k obnovení „spravedlivého systému valorizací důchodů tak, aby důchodci neztráceli kupní sílu a měli zajištěnu jistotu důstojného života i v době inflace“.

Jde dokonce o jeden z hlavních strategických směrů v prohlášení vlády, konkrétně čtvrtý z pěti bodů, které jsou nadřazeny jednotlivým kapitolám zaměřeným na hospodaření státu, dopravu, vzdělávání nebo sociální politiku.

Návrh na podobné automatické navyšování rodičovského příspěvku ovšem vznikající vláda nezmiňuje. Zavést ho ovšem nechtěly ani předcházející vlády.

„Přikláním se k tomu a myslím si, že nejsem jediná, že by bylo vhodnější mít pravidelnou valorizaci úplně stejně jako u důchodů. Kopírovalo by to inflační vývoj,“ říká například Jana Pěchová, ředitelka spolku Aperio, který se zasazuje o zdravé rodičovství.

Zároveň Jana Pěchová vyzdvihuje, že si cení samotného oznámení, že budoucí vláda chce rodičovský příspěvek zvyšovat alespoň nějak.

Ekonomka Klára Kalíšková, která se zaměřuje na hodnocení veřejných politik, sociální otázky a genderovou problematiku, jak v IDEA při CERGE-EI, tak i na Fakultě informatiky a statistiky na Vysoké škole ekonomické, potvrzuje, že rodičovský příspěvek neustále zaostává za částkou, která by kopírovala kupní sílu.

„Nikdo nechce zavádět pravidelné valorizace, tím si zvyšujete mandatorní výdaje, což není ideální a není tam ta zajímavá medializace, že jednorázově přidáte velkou částku,“ komentuje, proč se žádná vláda nemá k automatickému navyšování podpory pro rodiče.

Oznámení, že vláda přidá jednorázově větší částku, podle ekonomky zní lépe.

Marie Oujezdská, místopředsedkyně Rodinného svazu působící v Centru mezigeneračního dialogu a dlouholetá ředitelka Národního centra pro rodinu, připomíná, že rodičovský příspěvek byl ve skutečnosti vystavěn jako náhrada za ušlý výdělek pečujícího rodiče.

„V roce 2007 za ministra Nečase to bylo formulované jako náhrada ušlé výplaty a mělo to být dokonce 40 procent průměrného platu ve státní správě,“ vypichuje Marie Oujezdská.

Jako náhrada ušlého výdělku už ovšem rodičovský příspěvek selhává delší dobu. Ostatně je i jinak konstruovaný - aktuálně jde o balík peněz, u kterého si pečující rodič rozhoduje, do kolika měsíců si rozloží výplatu.

Přesto pro ilustraci: kdyby se měsíční výše rodičovského příspěvku v roce 2025 navázala na průměrný plat z roku 2023, tedy na stejném principu jako v roce 2007, tak by rodiče pobírali přes 18 tisíc korun měsíčně. Ve skutečnosti ale průměrně pobírají necelých 10 700 korun.

(Rodičovský příspěvek úplně přesně vycházel od roku 2007 ze 40 procent průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře, jenomže Český statistický úřad přestal data o specifických mzdách v nepodnikatelské sféře v roce 2016 zveřejňovat. Mimo jiné i proto, že se nedaly rozlišit mzdy nepodnikatelské a podnikatelské. Redakce proto vychází raději z platů, které pobírají zaměstnanci veřejného sektoru.)

Marie Oujezdská přitom vnímá celý problém hlouběji. Mluví o tom, že by se znovu mělo jasně říct, k čemu rodičovský příspěvek slouží, co nahrazuje, za co ho rodiče dostávají.

„Byla bych pro, aby se vždycky řeklo, co tou dávkou sledujeme, a pak se můžeme bavit o její výši. Ale chybí mi tam to proč. Proč je ta dávka,“ říká Oujezdská.

Míří přitom k tomu, že založení rodiny je mladými vnímáno jako začátek sociálních a ekonomických potíží. „Neřešíme základní problém. A ten je, že založit rodinu přestalo být znamením životního úspěchu. Nezažila jsem vládu, která by se tomuto věnovala,“ konstatuje dlouholetá ředitelka Národního centra pro rodinu.

Ekonomka Klára Kalíšková zmiňuje český paradox. V mezinárodních srovnáních totiž Česko vydává na podporu rodičů jedny z nejvyšších částek. „Primárně je to rodičovský příspěvek, přídavky na děti jsou drobné. Je to dané tím, že se platí matkám, aby byly tři roky doma. Konzervujeme tak situaci, kdy nás to stojí strašně peněz a ještě je ta měsíční částka pořád málo,“ otevírá Klára Kalíšková další dlouhodobou českou bolest. Pečujícím rodičům se složitě daří vracet na pracovní trh, proto si částku rozkládají do delšího období, a reálně tak pobírají malé částky.

Důležitou součástí rovnice je už zmíněný fakt, že klesá porodnost. Na účtu za vyplacený rodičovský příspěvek se to dramaticky propisuje. Jinými slovy, i když vlády rodičům přidávají, náklady klesají. Dobře je to vidět na posledním navýšení rodičovského příspěvku.

Když v roce 2020 poskočil rodičovský příspěvek za jedno dítě z 220 tisíc na 300 tisíc, vzrostly výdaje státu za dávku meziročně z 24,5 miliardy na 38,5 miliardy korun.

Ovšem když v roce 2024 vláda Petra Fialy zvyšovala rodičovský příspěvek z 300 na 350 tisíc, reálně výdaje státu klesly z 31,2 miliardy korun na 29,2 miliardy. Způsobeno je to užším okruhem rodičů, kterým se příspěvek zvyšoval, ale i tím, že klesá počet novorozenců.

Realita klesajícího počtu nově narozených dětí je přitom ještě horší než pesimistická varianta, se kterou Český statistický úřad počítal. V roce 2024 předpokládal v horším scénáři 91 083 narozených dětí, ve skutečnosti se narodilo 84,3 tisíc dětí.

Reálně si tak demografové všimli, že vývoj porodnosti odpovídá spíše středovému odhadu počtu narozených dětí, ale poníženému o deset procent, tedy i pod hodnotu pesimistické varianty.

Redakce Seznam Zpráv na základě pesimistické i ponížené středové prognózy spočítala i odhadované náklady na rodičovský příspěvek.

V obou případech se náklady státu za celou dobu pobírání rodičovského příspěvku, který je rozdělený nejčastěji do dvou až tří let, pohybuje kolem 30 miliard korun.

Navýšením rodičovského příspěvku na 400 tisíc korun tak stát kvůli úbytku nově narozených dětí vlastně bude mít velmi podobné výdaje.