„Na to prostě už nemám.“ Rodiny ve finanční tísni čeká nejhorší měsíc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Čtrnáct dní před začátkem školního roku mě bolel žaludek. Pořád jsem v hlavě promýšlela, co pořídit a co ještě počká, aby děti neměly ve škole pocit, že jsou proti jiným znevýhodněné,“ popisuje Alena z Moravskoslezského kraje, jak se děsila blížícího se nástupu svých dvou dětí do školy. Syn jde od září do první a dcera do páté třídy.

Taková situace ale není ojedinělá. Redakce Seznam Zpráv oslovila tři domácnosti školáků ve finanční tísni a probrala s nimi, jak se připravují na start školního roku. Jde o úplnou rodinu, samoživitelku a samoživitele.

Z důvodu, aby se jejich situace a postavení nezhoršily tím, že veřejně promluvili, nezveřejňujeme příjmení a uvádíme pouze kraj, ve kterém bydlí.

„Jenom na start školního roku, když jsme počítali, co všechno budou potřebovat, tak základ je zhruba čtyři tisíce na dvě děti. To počítám aktovky, boty a oblečení,“ líčí dál Alena. Zvažování, co pořídit a na co už nejsou peníze, je pro ní nové.

V případě Aleny jde o úplnou rodinu. Jenže otec, manuálně pracující stavař, prodělal druhý infarkt a zároveň nedosáhl na invalidní důchod. Rodina se tak propadla do chudoby. Počítají s tím, že školní obědy už nezvládnou dětem uhradit a budou zkoušet žádat o pomoc.

Oslovení rodiče se shodují, že první podzimní měsíc je pro ně z pohledu finančních výdajů strašidelný. „Září a prosinec jsou nejhorší měsíce pro rodiče,“ konstatuje samoživitel Bronislav z Olomouckého kraje, který se stará o prvňáčka a středoškolačku.

„Už jen proto, že nikdy nevíte, co vám ještě nadiktují učitelé. Jaké pomůcky ještě budou potřebovat. Jestli učebnice, nebo družina, obědy. Je to náročné období,“ souhlasí i druhá Alena z Pardubicka, která se jako samoživitelka stará o dceru třeťačku.

Červencový průzkum agentury Ipsos pro společnost Pluxee mezi více jak tisícovkou respondentů ukázal, že rodiče nejčastěji plánují se začátkem školy utratit do čtyř tisíc korun. Nejvíce finančně zatěžující jsou podle respondentů kroužky a mimoškolní aktivity (23 procent) a hned poté povinná výbava (17 procent).

Samoživitelka Alena z Pardubicka popisuje, že se snaží výdaje co nejvíce rozložit v čase. „Vyhlížím dopředu v letácích, co mají v akci, jakmile skončí školní rok. Ale i během něj sleduji akce. Mám tendenci pořád něco dokupovat, aby to nebyl velký výdaj najednou,“ říká.

I tak vypočítává, že se výdaje vyšplhají právě na zmiňované tři až čtyři tisíce korun.

A dopředu rozmýšlí, co dalšího může se začátkem školního roku očekávat. „Nepočítám tělocvik. Zase jsou tam věci, které děti potřebují. Sálové boty do tělocvičny, aby nedělaly černé fleky. Takže musíte mít speciální obuv. Pak ještě boty na ven, protože u školy máme docela pěkné hřiště. A děti chodí také na bruslení, takže sháníte ještě brusle a oblečení na led,“ popisuje.

Alena vysvětluje, že musí s dcerou měsíčně vycházet s pěti tisíci korunami. Školačka zároveň podstupuje biologickou léčbu, což znamená dojíždění do nemocnice i za dalšími specialisty. Klíčové je pro ně mít v autě dostatek pohonných hmot. Vyvážit vše se začátkem školního roku je tak podle ní velmi složité.

Bronislav z Olomouckého kraje hned v úvodu vysvětluje, že matka jeho dětí neplatí výživné a dluží jim zhruba 300 tisíc korun.

„Podařilo se mi ji dostat na půl roku do basy,“ konstatuje. Sám je v insolvenci a celkově tak se dvěma dětmi musí vyjít se zhruba deseti tisíci korunami na měsíc.

„A k tomu ještě rád kouřím, to musím omezit, abych ušetřil na obědy, které se budou platit v září,“ přiznává se ke zlozvyku.

Právě obědy Bronislav se školním rokem nejvíce promýšlí. První zářijový týden obědy neuplatí.

„Budu je řešit až po 6. září, až přijdou peníze. První týden, čtrnáct dní, budou mít obědy asi doma. Stejně se domů ty první dny vrací v 10:45,“ konstatuje.

E-mail od paní učitelky, co všechno by měl pořídit pro syna, který nastupuje do první třídy, si doma vystavil. „Pero jsem koupil, ale třeba pouzdro nemám, to stojí 170 korun. Na to nemám. Nebo mám, ale bude to chybět zase jinde. Musíte se dívat a řešit, co koupit a co nekoupit,“ vysvětluje.

Starší dcera pak vyráží v září na „adapťák“. „Stojí to dva tisíce korun, musela jít na brigádu, aby si na to vydělala. Na to prostě už nemám,“ říká.

Oslovené rodiny vyhledaly pomoc se školními potřebami u neziskové organizace Patron dětí. Ta tyto „žádosti“ vystavuje online a lidé se mohou skládat na požadovanou pomoc.

Alena z Moravskoslezského kraje tak pro mladšího syna obdržela balík školních potřeb. „Upustila jsem slzu. Úplně cizí lidé se složí na cizí děcka, aby mohla nastoupit do školy a aby se necítila méněcenně,“ říká s tím, že řada rodičů má strach o pomoc zažádat.

Aleně z Pardubického kraje pak lidé pomohli s nákupem školní aktovky. „Byla jsem úplně nadšená, že bude mít dcerka překvapení, že přijde nová školní taška. Musela bych ji jinak shánět z druhé ruky a je to takové, že dítě už chce mít něco nového a svého. Přijít do školy a ukázat něco kamarádům,“ říká samoživitelka.

Výkonná ředitelka neziskové organizace Edita Mrkousová shrnuje, že září je pro všechny rodiče finanční vichřice. „Přišla mi zrovna informace, že bude potřeba pět tisíc korun na obědy za pololetí, úplně jsem polkla. A čekám složenku za sedm tisíc korun na kroužek volejbalu. A do toho najednou řeknou, že musí mít stejné dresy. A šup další výdaje. Když to nezaplatíte, tak dítě vyčleňujete,“ popisuje vlastní zkušenost.

V Patronu dětí přitom registrují dramatický nárůst pomoci se školními potřebami. „V roce 2020 jsme měli 80 dětí, které žádají o školní pomůcky, o pět let později 1400. Sama jsem koukala, jaký je ten nárůst,“ konstatuje.

Podmínky prověřování žádostí jsou přitom podle ní poměrně striktní. „Podmínkou pro to, aby žádost byla schválená, je, že člověk musí mít garanta, kterému říkáme patron. Je to ideálně sociální pracovník, učitelka, lékař a může to být i trenér. Doptáváme se ho, jestli rodinu zná, jestli rodina skutečně potřebuje pomoc a tak dále,“ líčí Edita Mrkousová.

Pomoc se začátkem školního roku nabízí i mateřská a rodinná centra. Irena Přibylová, ředitelka neziskové organizace Síť pro rodinu, popisuje, že tato centra jsou připravená rodičům poradit, kam se obrátit o pomoc.

Ministerstvo práce a sociálních věcí pak zdůrazňuje, že rodiny mohou se začátkem školního roku žádat o mimořádnou okamžitou pomoc – celkově během roku takto mohou získat až 48 600 korun.

„V září a říjnu očekáváme nárůst počtu žádostí o mimořádnou okamžitou pomoc v souvislosti s výdaji, které rodinám přináší začátek školního roku. Naším cílem je, aby finanční tíže rodin neomezovala možnosti jejich dětí vzdělávat se a růst. O tuto pomoc lze žádat například i v případě financování zimních lyžařských kurzů,“ uvedl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Na nebezpečí, že se rodiny kvůli začátku školního roku zadluží, dlouhodobě upozorňuje David Borges, analytik organizace Člověk v tísni a spoluautor žebříčku srovnávajícího podmínky půjček.

„Je to kombinace několika faktorů. Ten nejdůležitější je, že začátek školního roku bývá spojený s řadou jednorázových výdajů. Ve škole jsou kroužky, družiny nebo kupony na hromadnou dopravu. Těch věcí je hodně. A zároveň jde převážně o lidi, kteří nemají významné finanční rezervy – a pokud, tak se vydali z posledního v rámci letních aktivit, jako jsou tábory pro děti,“ vysvětluje Borges, jak se rodiče dostanou pod tlak a následně si vezmou půjčku.

Základní radou podle Borgese je udělat si představu o výdajích a například se podívat, co všechno rodina musela platit během loňského září. Analytik vybízí poctivě si projít výdaje a rozlišit, které jsou neodkladné a které by se daly vyřešit. Poradit se přitom rodiče mohou i s učiteli ve škole.

Půjčku pak expert z Člověka v tísni považuje za naprosto poslední variantu. Pokud není jiná cesta, tak radí spíše půjčky od banky.