„Drží zbraně, lopaty se ale nedotknou.“ Svědectví o odvrácené straně tragédie

Zdravotní sestra Lina Leon se stejně jako tisíce dalších Venezuelanů vydala po drtivém zemětřesení pomáhat do nejvíce zasažené oblasti - do státu La Guaira. Nakonec přeživší z trosek doslova vyhrabávala holýma rukama. V první den takto zachránila čtyři lidi.

Co ji ale zprvu zaráželo a nakonec přivedlo ke vzteku, byla absence vládní pomoci. Neviděla kolem sebe žádné záchranné týmy ani členy armády, Národní gardy či policie. Chyběla těžká technika jako bagry, nákladní vozy či sbíječky.

„Ještě dnes jsou v La Guaiře trosky domů, k nimž nikdo nepřijel, a vidíte tam lidi, jak doufají alespoň v to, že někdo vytáhne jejich mrtvé blízké,“ přiblížila Lina pro Seznam Zprávy.

Venezuelané podle celé řady svědectví, které Seznam Zprávy nasbíraly za dva týdny od otřesů, zůstali v této tragédii jednoduše sami. A nejen to.

Z výpovědí vyplývá, že se vojáci, policisté a gardisté na místě neštěstí chovali často lhostejně a v některých případech se dokonce pustili do rabování opuštěných, rozbitých domů, které měli sami hlídat před zloději a vetřelci. Jiní členové ozbrojených složek vymáhali od dobrovolníků peníze, aby je do zóny neštěstí vůbec pustili.

„Musel jsem dvěma gardistům dát pár desítek dolarů, abych mohl v La Guaiře pomáhat,“ řekl Seznam Zprávám Alfrédo Torres, povoláním řidič nákladního vozu. Do Caracasu vozí z horského státu Mérida zeleninu na prodej, aby se zhruba po týdnu vracel zpět pro další náklad.

Tentokrát zůstal, aby pomáhal. Do náklaďáku přibral celou řadu dobrovolníků. Gardisté ho ale do La Guairy zprvu nepustili, protože vláda zónu uzavřela s tím, že podobné skupiny lidí „komplikují“ záchranné akce. Nakonec pomohl úplatek.

„Po mně nic nechtěli, ale jen tam tak postávali se zbraněmi v rukou. Cloumá mnou vztek. Proč si raději nevezmou do rukou lopaty? Proč se tak jako my nepustí do práce? A po kom vlastně chtějí střílet?“ zuřil Estéban Contreras, který se živí jako elektrikář a ocitl se ve městě Macuto v La Guaiře.

Tyto epizody Seznam Zprávám potvrdila renomovaná a ve světě oceněná investigativní novinářka Lisseth Boon, která v La Guaiře strávila hned několik dní.

„Národní garda a policie rozhodně nepomáhají. Někteří byli viděni, jak rabují domy,“ uvedla s tím, že vláda v reakci na tragédii totálně selhala.

Mnozí vůdkyni Delcy Rodríguezovou obviňují z toho, že počty obětí záměrně zkresluje.

Vláda zatím oficiálně potvrdila necelé čtyři tisíce mrtvých, mnozí ale odhadují, že zemětřesení nepřežily desítky tisíc lidí.

Zdravotní sestra Lina Leon v terénu viděla tuto mnohem temnější realitu. Zachraňovala podle svých slov u celé řady dvaceti-, třicetipatrových domů, jež se zcela sesunuly k zemi.

Byla svědkyní toho, jak vojáci vytahují mrtvá těla a odvážejí je pryč. Údajně do přístavu státu La Guaira.

„Zjistili, že lidé o těchto obětech pořizují záznamy, a proto nechtějí, aby vyšlo najevo, kolik je skutečně mrtvých. Vyproštěná těla tak mizí, nebo na některých místech gardisté vztyčili zábrany z plastu, aby na trosky nebylo vidět a nikdo nevěděl, co se tam děje,“ popsala.

Přidala další důkaz, který podle ní vládu usvědčuje ze snahy zakrýt skutečný rozsah tragédie: v jednom místě ji požádali, zdali by sběrné místo, jež se svými kolegy vybudovala, nemohlo dodat na 7000 pytlů, do nichž se ukládají mrtvá těla.

„A na druhý den chtěli dalších sedm tisíc pytlů!“ řekla Lina.

Podobný obrázek má i novinářka Helena Carpio, která se svým kolegou Terrencem McCoyem situaci popsala pro list The Washington Post (WP).

„Režim, který se udržel u moci nikoli díky kompetencím a volební podpoře, ale díky represím, cenzuře a strachu, nedokáže zajistit záchranné akce, které by mohly zachránit více životů,“ napsali novináři, kteří svůj report postavili na rozhovorech s přeživšími, záchranáři i bývalými americkými představiteli.

Deník k tomu použil i analýzy obsahu sociálních médií, kde Venezuelané zaznamenávají případy lhostejnosti, přehmatů či trestního jednání policistů, gardistů a vojáků.

Někteří z nich se přitom snažili zahraničním záchranářům blokovat cestu k troskám. Carpio, která přinášela svědectví přímo z La Guairy, píše, že s něčím takovým se setkali profesionálové hned z několika zemí světa.

Záchranný zdravotnický tým organizovaný německou společností ISAR si například veřejně na internetu postěžoval, že jeho členům „odepřeli vstupní povolení“, a to navzdory tomu, že samotná venezuelská vláda o jejich pomoc stála.

„Jsme nesmírně zarmouceni, že jsme nemohli pomoci,“ přidali se španělští hasiči. I jim úřady údajně přístup ztížily nebo zamezily.

Chilská záchranná skupina Topos Chile zase uvedla, že venezuelské úřady opakovaně přerušovaly jejich práci, aby prověřily jejich doklady. Prý kvůli ujištění, že Chilané „nejsou špioni“.

Analytici zpovídaní WP tvrdí, že komplikace a zpoždění odhalily zkostnatělost venezuelské neprůhledné byrokracie. Katastrofa těchto rozměrů podle nich vyžaduje hbitou, flexibilní a transparentní reakci. Rodríguezová a její lidé tok informací a pomoci naopak blokovali, napsali Carpio a McCoy.

Proč?

James Story, který v letech 2018 až 2023 působil ve Venezuele jako hlavní americký diplomat, pro to má jednoduché vysvětlení. „Chtějí tento příběh vyprávět podle svého. Kontrola narativu byla vždy pro chavismus klíčová k udržení moci,“ řekl pro Washington Post s odkazem na název vládního politického hnutí.

Nepřímo se opřel i do administrativy Donalda Trumpa, když podotkl, že většina figur venezuelského represivního režimu přežila lednovou vojenskou intervenci USA. Americké komando v Caracasu tehdy zatklo jen někdejšího diktátora Nicoláse Madura.

U moci tak zůstali ministr vnitra Diosdado Cabello, šéf socialistického parlamentu Jorge Rodríguez a jeho sestra, současná prezidentka, Delcy Rodríguezová. Tu si přitom Trump nemůže vynachválit a opakovaně ji označuje za „úžasnou“ političku.

„Tohle ve vás vyvolává ještě větší zlost,“ komentovala pro Seznam Zprávy vztah Trumpa a Rodríguezové Venezuelanka Sharon Moreno, která žije v exilu - svůj čas dělí mezi mexickou Guadalajaru a Prahu.

Moreno patří k mnohamilionové venezuelské diaspoře, která se teď podle ní spojila v úsilí poslat domů co nejvíce peněz na pomoc a obnovu.

Vzhledem k naprosté nedůvěře, kterou chovají k vládě v Caracasu, se přitom exulanti snaží své finanční dary posílat skrze nejrůznější nezávislé organizace, aby vládu a na ní napojené struktury „obešli“.

„Víme, že ti ve vládě jsou zločinci, proto vznikly všechny tyto iniciativy,“ vysvětlila Sharon a dodala: „Existuje riziko, že PSUV (Sjednocená socialistická strana Venezuely, kam patří sourozenci Rodríguezovi a Cabello, pozn. red.) pomoc zabaví, aby ji sama spravovala, přestože její členové ničím nepřispěli, ani úsilím, ani penězi.“

Sharon situaci sleduje s napětím. Ve Venezuele má řadu příbuzných a přátel, kteří tragédii naštěstí přežili a sami se teď snaží podílet na dobrovolných záchranných akcích.

A denně od nich slyší příběhy o nezájmu vlády. „Mnoho lidí po zemětřesení stále nedostalo žádné informace o pátrání po přeživších. Mnoho lidí musí spát na ulici, protože stále neexistují žádné oficiální přístřešky ani nouzová zařízení,“ popsala.

Její mobil k tomu zahlcují zprávy o incidentech, kdy vládní představitelé obyčejným lidem vyhrožovali. Úřadům se například hrubě nelíbilo, že lidé sami zřizují sběrná centra, kam nosili nejrůznější věci - od léků, pitné vody, jídla, přikrývek až po oblečení.

Jak už dříve informovala lokální i zahraniční média, včetně prestižních The New York Times, vláda v Caracasu jednoduše chtěla mít na humanitární akci absolutní podíl a využít to pro svou propagandu.

Diplomat James Story má pro Rodríguezovou a spol. varování. „Ocitli se v mimořádné situaci, v okamžiku tzv. černé labutě, o kterém si mysleli, že ho dokáží ovládat. Jenže nemůžou,“ řekl pro WP.

Zdá se přitom, že se na socialisty opravdu valí jedno vážné obvinění za druhým.

Vedle lhostejnosti, nekompetentnosti, obvinění z rabování, krádeží a přijímání úplatků je to možné pochybení či obcházení zákonů ve výstavbě domů pro chudé. Zakladatel revoluce Hugo Chávez i jeho nástupce Nicolás Maduro financovali výstavbu těchto socialistických městeček či sídlišť z ropných výnosů.

Při otřesech se ale například v Catia del Mar ve státě La Guaira zhroutila většina těchto domů. Podle svědectví popadaly jako domino. Španělská verze televize ABC informovala, že ze 193 domů zůstaly stát jen tři.

Pokud se potvrdí, že stavba těchto „ubikací pro důstojné bydlení“ byla nekvalitní či snad dokonce kvůli korupci nedostatečně zabezpečená, vláda by mohla čelit další vlně pobouření.

„V tom vidím naději pro politickou změnu. Pokud totiž Trump uvidí, že se proti Delcy opravdu zvedá vlna pouličního hněvu, možná jí donutí odstoupit, protože s ní nebude už chtít být spojován,“ řekl Seznam Zprávám věhlasný venezuelský politolog, který si ale přál zůstat v anonymitě. Tvrdí, že ho nedávno doma navštívily tajné služby a „doporučily“ mu, aby se „neprojevoval“.