Kdo za ten chaos může? Jednotné měsíční hlášení (ne)funguje už pátý měsíc

Další digitalizační projekt státu odstartoval měsíci problémů a stížností ze strany těch, kterým měl ulevit. Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele (JMHZ) funguje od dubna, ani v srpnu ale účetní ve firmách nemají po starostech. V podcastu 5:59 líčíme klopýtání, ale i přísliby, které snad jednotné hlášení naplní.

Podle všeho dobře cílený záměr státu, jehož realizace ale povážlivě zaklopýtala a jehož některé problémy přetrvávají i po téměř pěti měsících provozu. Zhruba tak se dá popsat projekt ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), který má mimo jiné zjednodušit a sjednotit administrativní povinnosti firem. Z Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele (JMHZ) se však po jeho dubnovém plošném spuštění stal pro mnohé firmy – a především jejich mzdové účetní – i jeden velký bolehlav.

Do redakce Seznam Zpráv postupně začaly přicházet podněty, ve kterých účetní popisovali, s jakými problémy se potýkají. Poukazovali na značnou administrativní zátěž spojenou se zjišťováním velkého množství údajů od zaměstnanců, stížnosti se ale týkaly i samotné práce se systémem a jeho fungování jako celku. A za určitý doklad rozpačitého startu JMHZ lze snad považovat i fakt, že hned v květnu bylo v anketě Hospodářské komory ČR vyhlášeno Absurditou roku.

„Pět měsíců od zavedení se zdá, že většinu kritických problémů souvisejících třeba s vyplňováním a odesíláním dat o zaměstnancích už sice mzdoví účetní překonali, ale celek zkrátka stále drhne,“ popisuje aktuální stav redaktorka byznysové redakce Seznam Zpráv Magdalena Malá, která klopýtání jednotného hlášení ve svých článcích popisuje už od jara. V pondělním vydání zpravodajského podcastu 5:59 uvádí, že systém má před sebou ještě dlouhou cestu, aby účetním skutečně zjednodušil jejich práci.

Právě to přitom bylo jeho avizovaným benefitem, kdy jediné souhrnné elektronické podání měsíčně nahrazuje desítky různých formulářů, které do té doby zaměstnavatelé posílali v různých termínech na několik různých úřadů. Důvodů k zavádění ale bylo podle novinářky Malé více, kdy je JMHZ nutné vnímat i jako další krok v digitalizaci státu, který má zefektivnit využívání dat různými úřady a umožnit jim, kromě dalšího, například snižovat rizika daňových úniků nebo práce načerno.

Zatím ale potenciální přínosy poněkud zapadly v záplavě stížností. A byť už se snad skutečně blýská na lepší časy, zástupci daňového nebo poradenského sektoru stále pro Seznam Zprávy poukazují na trvající nedostatky, kdy příprava údajů, odeslání hlášení nebo také řešení následných oprav údajů stále představují velkou zátěž. Terčem kritiky je pak stále i velké množství údajů, které stát vyžaduje hlásit, nebo rovněž od července platná povinnost, kdy firmy musejí nové zaměstnance evidovat už nejpozději den před jejich nástupem do práce.

Projekt jednotného hlášení vznikl ještě za minulého ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL), kdy si tehdejší vláda od změny mimo jiné slibovala i zvýšení příjmů ze sociálního pojištění vlivem větší kontroly státu nad zaměstnanci. Současný kabinet, v němž resort práce vede Aleš Juchelka (ANO), pak záměr převzal. Mimochodem, na konci května se při interpelacích ve Sněmovně oba zmínění politici za potíže JMHZ omluvili, ale zároveň dali najevo i své přesvědčení, že start podobně velkých systémů se bez „porodních bolestí“ neobejde.

Otázka „kdo za to může?“ nicméně vyvolala širší diskuzi. Redaktorka SZ Byznys například popisuje, že řadu účetních naštvalo vyjádření vrchního ředitele Sekce informačních technologií na MPSV Karla Trpkoše, který odpovědnost za nefunkčnost systému připsal jednak vývojářům softwaru, ale i samotným zaměstnavatelům z menších podniků. Nicméně třeba viceprezident Svazu účetních ČR Miloslav Hejret v dopise ministru Juchelkovi napsal, že systém selhal proto, že byl spuštěn dříve, než byl připraven, a že se účetní stali vlastně jeho nedobrovolnými testery.

Podle Magdaleny Malé přitom i samotné úřady dávaly najevo, že klíčem k úspěchu má být dostatečná příprava, kdy už měsíce předem běžel systém v pilotním provozu. „Firmy ale bojovaly s tím, že prý neměly kompletní informace. Problémy s (jednotným) hlášením vlastně nastaly ještě dříve, než vůbec začalo fungovat,“ dodává novinářka s tím, že ještě i v současné době Česká správa sociálního zabezpečení avizuje, že systém čekají další úpravy, než bude fungovat podle představ všech zainteresovaných aktérů.

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele je tak i po necelých pěti měsících ostrého provozu stále ve fázi nedonošeného dítěte. Možná ale nejde o úplné překvapení vzhledem k tomu, že s problémy se kvůli nepřipravenosti systému a podcenění příprav potýkaly i mnohé jiné digitalizační projekty státu. „A já bych řekla, že to je i tento případ,“ říká Malá, podle které se teprve nyní ukáže, jakým směrem se JMHZ skutečně vydá. A také jestli naplní to, co úřady slibovaly.

„Až se to podaří nějak stabilizovat, třeba se ukáže, že je opravdu lepší odesílat jednu evidenci jednomu úřadu než 25 formulářů několika úřadům. Zatím je to ale jenom práce navíc,“ podotýká redaktorka. Přímo od některých účetních přitom slýchává, že i podle nich je jednotné hlášení dobrý nápad – jen ale vznikl předčasně a to, co se nyní ladí za pochodu, se mělo řešit ještě před jeho spuštěním.

Na druhou stranu možné zvýšení administrativy při rozjezdu systému a to, že přínosy se projeví až s odstupem, připouštělo i samotné ministerstvo práce a sociálních věcí. „Tak doufejme, že to tak bude,“ dodává redaktorka SZ Byznys Magdalena Malá.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaké konkrétní výhrady s praktickým fungováním jednotného hlášení lidé z praxe uváděli a stále uvádějí. Nebo co všechno patří mezi množství položek, které o svých zaměstnancích musejí firmy reportovat. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.