Článek
Jeden z nejvýznamnějších amerických vůdců Afroamerického hnutí za občanská práva Medgar Evers pózuje na snímku z roku 1960 v Jacksonu, Mississippi. Evers se narodil v roce 1925, v 18 letech byl odveden do armády a účastnil se bojů v druhé světové válce. Válečný veterán se poté snažil dostat na právnickou fakultu určenou pro výhradně bělošské studenty. Neúspěšně. I to přispělo k tomu, že se z něj stal aktivista bojující proti segregaci a lynčování.
Coby tajemník lidskoprávní organizace NAACP (Národní asociace pro povznesení barevných lidí) bojoval Medgar Evers od poloviny 50. let až do své smrti za občanská práva. Zásadně se zasloužil o přijetí prvního černošského studenta Jamese Mereditha na výhradně „bílou“ univerzitu – University of Mississippi, kam se sám Evers kdysi marně hlásil. Na snímku z června 1963 zatýká policista činovníky NAACP Roye Wilkinse (vlevo) a Medgara Everse (uprostřed). Tehdy protestovali před obchodním domem Woolworth v Jacksonu, Mississippi.
Za své postoje čelil Medgar Evers nátlaku a zastrašování, které na něj činila policie. Také mu bylo často anonymně vyhrožováno smrtí. V roce 1963 dokonce někdo vhodil zápalnou bombu do domu, ve kterém žil s manželkou a dětmi. (Na snímku Medgar Evers v televizním rozhovoru pro CBS. Vyfoceno roku 1962, díl byl odvysílaný 12. června 1963.)
Navzdory výhrůžkám a tlaku odmítal Medgar Evers návrhy blízkého okolí, aby se schoval a změnil si identitu. Za své odhodlání zaplatil cenu nejvyšší. (Na snímku z 13. června 1963 zabavují policisté americké vlajky demonstrantům, kteří protestují proti rasově motivovaném atentátu na Medgara Everse. Jackson, Mississippi.)
11. června 1963 byl Evers střelen do zad přímo před svým domem v Jacksonu. Kulka z pušky Eddystone M1917 Enfield mu projela až do srdce. Evers byl převezen do nemocnice, kde ovšem trvalo přesvědčit personál, aby jej vůbec ošetřil. Bylo mu 37 let a byl prvním Afroameričanem přijatým k ošetření do nemocnice pro bílé ve státě Mississippi. Nicméně lékařům se život Medgara Everse zachránit nepovedlo. (Na snímku z 12. června stojí policisté před domem zavražděného.)
Smrt Everse se dostala na titulní strany amerických novin. Bylo to vůbec poprvé, kdy byla smrt černocha takto probírána v médiích. Po celých Spojených státech propukly demonstrace za občanská práva. Na snímku afroameričtí teenageři, 13. června 1963 v Jacksonu.
Myrlie Eversová, se kterou byl Evers ženat od roku 1951, se naposledy loučí se svým manželem a otcem svých dětí, 14. června 1963.
Na snímku stojí policisté s přilbami a brokovnicemi proti truchlícímu davu, 15. června v Jacksonu.
Smuteční hosté vzdávají hold vůdci boje za občanská práva, 14. června.
Událost se stala tak důležitou, že Eversův pohřeb byl přenášen v televizním vysílání. Na snímku pohřební průvod v Jacksonu, 18. června 1963.
Prezident John F. Kennedy se 21. června 1963 setkal v Bílém domě s Myrlie Eversovou. Dorazila s dvěma staršími dětmi a švagrem Charlesem Eversem.
Smrt Everse jen posílila odhodlání bojovat s rasismem nenásilnou cestou. Na snímku manželka Medgara Everse – Myrlie – během projevu před NAASP na Howardově univerzitě. Vyfoceno 25. srpna 1963.
Dobový agenturní titulek: „Asi 3000 černochů vedené paní Medgar Eversovou a soudcem Reynoldsem (uprostřed) pochodují na shromáždění za občanská práva 28. srpna 1963. Pochod byl načasován tak, aby se shodoval s pochodem ve Washingtonu.“
Dobový agenturní titulek: „Vdova po Medgaru Eversovi se dnes připojila k více než 2000 účastníkům sjezdu NAACP ve Washingtonu, kde proběhla pouť k jeho hrobu na Arlingtonském národním hřbitově. Lidé NAACP také navštívili hrob prezidenta Johna F. Kennedyho. Paní Eversová se předklání a drží za ruku své dcery. Její děti zleva doprava jsou: Rena (10), James Van Dyke (4) a Darrell (11). Vyfoceno rok po smrti Everse, 15. června 1964.“
Vrah Everse byl brzy vypátrán. Byl jím Byron de la Beckwith, člen Ku Klux Klanu a otevřený rasista. Soud s ním se konal dvakrát, v letech 1963 a 1964, ale ani jednou nebyl porotou složenou výhradně z bělochů shledán vinným. Na snímku 27. září 1973.
Myrlie Eversová na snímku z 27. prosince 1990, kdy úředníci znovu zvažovali nový proces s Byronem de la Beckwithem, soudem dvakrát očištěným vrahem. Třetí soud se konal v roce 1994 a teprve tehdy byl třiasedmdesátiletý Beckwith odsouzen na doživotí. Stalo se tak po 30 letech volání po spravedlnosti. Muž zemřel ve vězení v roce 2001, v cele strávil sedm let.
