Článek
Američané a Íránci se znovu sešli v Ženevě na rozhovorech o íránském jaderném programu. Aktuální otázkou je, zda schůzka může odvrátit očekávaný americký útok na Írán.
Před týdnem americký prezident Donald Trump oznámil, že definitivní rozhodnutí, zda dá rozkaz k palbě, odkládá do deseti až patnácti dnů. Ve chvíli, kdy vyjednavači obou zemí zasedli za stůl ve Švýcarsku, jich tedy uplynulo osm.
Trumpova administrativa chce, aby se íránský režim jasně a prokazatelně vzdal ambicí získat jaderné zbraně a bylo možné to ověřit.
Teherán nabízí pozastavit obohacování uranu na tři až pět let a pak umožnit dohled mezinárodních inspektorů nad tím, že nezvýší obohacení na úroveň, kdy je uran využitelný k sestrojení atomové bomby. Jako hranici nutnou k vojenskému využití uranu experti udávají jeho obohacení na devadesát procent.
Íránci podle amerického deníku New York Times (NYT) také uvedli, že v rámci dohody jsou ochotni otevřít svůj trh americkému zboží a americkým firmám umožnit přístup k těžbě íránské ropy i zemního plynu.
„Jednání v Ženevě rozhodne o tom, zda začne nebo nezačne válka,“ napsala zkušená blízkovýchodní zpravodajka listu Farnah Fassihi. Trump loni v létě po úderu amerických bombardérů B-2 na íránská jaderná zařízení ve Fardou, Natanzu a Isfahánu prohlásil, že se íránský jaderný program podařilo zlikvidovat.
Ukázalo se však, že tak ničivý americký útok nebyl. Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi tvrdí, že i přes značná poškození mohou Íránci obnovit práci na jaderném programu v řádu měsíců, pokud se tak rozhodnou.
Minulý týden v rozhovoru pro francouzskou televizi Grossi řekl, že nemá žádné důkazy o aktuálním íránském úsilí sestrojit atomovou bombu.
Co nasvědčuje americkému útoku?
Dvě skutečnosti naznačují, že Trump se znovu chystá zaútočit. Tou první je velký přesun americké vojenské techniky do oblasti Perského zálivu. Největší od invaze USA do Iráku v roce 2003.
V pohotovosti jsou letadlové lodě Gerald S. Ford a Abraham Lincoln, Američané také přesunuli letouny na své základny v Jordánsku, Kataru a Bahrajnu. Včetně tankovacích letounů, které doplňují bombardérům palivo během letu.
Když dojde na tak velké soustředění sil, obvykle se útočící strana rozhodne ji použít. Příkladem budiž přesun ruských vojáků k ukrajinským hranicím během konce roku 2021.
Americké základny na Blízkém východě.
Druhým faktorem svědčícím o směřování k válce, jsou radikální slova amerických politiků. „Máme důkazy, že se Írán pokouší obnovit svůj jaderný program,“ prohlásil viceprezident J. D. Vance.
„Poté, co jsme jejich jaderný program zničili, byli varování, aby se nepokoušeli ho obnovit. Ale vidíme, že se snaží jeho části restartovat. Nyní neobohacují uran, ale nevzdali se snahy dospět do bodu, kdy to bude pro ně možné,“ uvedl šéf americké diplomacie Marco Rubio.
A dodal, že pro Spojené státy jsou problém také balistické rakety, o kterých Teherán v Ženevě nechce diskutovat. „Kromě jaderného programu disponují i konvenčními zbraněmi, které jsou určeny výhradně k útoku na Ameriku a k útoku na Američany. Už teď, v tuto chvíli, disponují zbraněmi, které mohou zasáhnout velkou část Evropy,“ řekl Rubio.
Je to podobný slovník, který používali politici administrativy George W. Bushe, když v roce 2006 oznámili záměr vybudovat v Evropě protiraketový štít proti hrozbě z Íránu. V Polsku měla být umístěna sila s raketami a v Česku radar, Bushův nástupce Barack Obama ale projekt zrušil.
