Článek
Bojoval v několika válkách, pak vyjednával mír s Egyptem i tajný převoz etiopských Židů přes Súdán do Izraele. Nyní přijel do Prahy představit svoji knihu Válka, láska, Jeruzalém.
Gad Šimron, bývalý dlouholetý důstojník izraelské zpravodajské služby Mosad, v rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, že vláda premiéra Benjamina Netanjahua měla operace v Pásmu Gazy a válku s palestinským teroristickým hnutím Hamás ukončit mnohem dřív, než teprve před měsícem po dohodě zprostředkované Donaldem Trumpem.
On sám letos v květnu přišel o svůj byt v Tel Avivu. Raketa vypálená Íránem zasáhla vedlejší budovu a narušila statiku jeho domu.
„Vypadalo to jako zemětřesení, jak se náš dům prohnul,“ vzpomíná.
I když jste přišel o byt, skončil pro Izrael střet s Íránem úspěchem?
Určitě jsme je dost zasáhli například tím, že izraelské letectvo operovalo nad Teheránem. Vím, že je to šokovalo. Stejně tak si nedovedli představit, že bychom zasáhli podzemní místa, ze kterých odpalují balistické střely. A to před tím, než je odpálili. Mimochodem to byla práce týmů Mosadu, v nichž nebyl žádný Izraelec. Všechno místní lidé, rekrutování Mosadem.
Íránci?
Nezapomeňte, že Írán a Izrael byly kdysi spojenci a je tam mnoho lidí, kteří vládnoucí režim nenávidí. Když máte dobré kontakty, můžete některé lidi získat ke spolupráci.
Myslím, že íránský režim po letošní válce pochopil, že zničení Izraele je sen, který se nesplní. Otázkou je, nakolik se podařilo zničit íránský jaderný program. Trump tvrdí, že je totálně zničený. Těžko říci, ale myslím si, že to skončí nějakou dohodou. Trump je bláznivý, labilní člověk, ale do jisté míry v náš prospěch.
Má jiný přístup než, řekněme konvenční, politici. Jeho slovník neobsahuje více než tři tisíce slov, k smrti miluje sám sebe, říká nesmysly, ale přesto může některé věci změnit k lepšímu. Ukazuje to například dohoda o ukončení války v Gaze.
Když jsme spolu hovořili před dvěma lety, říkal jste, že Izrael utrpěl 7. října 2023 při útoku Hamásu bolestivou porážku.
Nejhorší porážku ve svých dějinách.
A dodal jste, že ti, kteří útok naplánovali, toho budou litovat…
Ti už teď nelitují ničeho, protože jsou mrtví. Řekl bych, že kdyby architekt útoku Jahjá Sinvár věděl, co to způsobí, možná by si to rozmyslel. Totální destrukce Pásma Gazy, oslabení Hizballáhu a Íránu, zásadní oslabení Hamásu z vojenského hlediska, pád režimu Bašára Asada v Sýrii. Bez 7. října by se nic z toho nestalo.
Na druhé straně má Izrael příšernou vládu. Jsou v ní imbecilové a židovští fundamentalisté. Ministři Becalel Smotrič, Itamar Ben Gvir nebo ministryně Orit Strooková, to jsou extremisté. Tato vláda válku v Gaze nesmyslně prodlužovala.
Radikální izraelští ministři
Becalel Smotrič: Ministr financí a předseda Národní náboženské strany-Národní sionismus. Je kategorickým odpůrcem vytvoření Státu Palestina a zasazuje se za rozšiřování židovských osad na Západním břehu Jordánu. Sám bydlí v jedné z nich.
„Obyvatelé Gazy budou koncentrováni na jihu. Budou naprosto zoufalí a pochopí, že v Gaze pro ně není žádná naděje, žádné vyhlídky. Budou usilovat o přesídlení, aby začali nový život někde jinde,“ uvedl loni. Kromě toho se považuje za hrdého homofoba a brojí proti Pride pochodům v Jeruzalémě.
Itamar Ben Gvir: Ministr národní bezpečnosti a předseda strany Židovská síla. Původním povoláním právník, v minulosti coby obhájce zastupoval řadu izraelských krajně pravicových aktivistů. Dříve měl ve svém bytě na zdi portrét Barucha Goldsteina, který v roce 1994 zastřelil v Hebronu devětadvacet Palestinců. Loni řekl, že do Pásma Gazy by se měli vrátit židovští osadníci.
Orit Strooková: Poslankyně Knesetu za Smotričovu stranu. Prosazuje rozšiřování židovských osad na Západním břehu Jordánu a ve vládě premiéra Benjamina Netanjahua je ministryní pro osidlování. Jednoho z jejích synů poslal izraelský soud na třicet měsíců do vězení za napadení nezletilého Palestince. Strooková je stejně jako Smotrič netolerantní k homosexuálům a říká, že lékaři v Izraeli by měli mít právo odepřít jim léčbu.
Měla podle vás skončit dříve?
Na začátku roku 2024, když izraelské tanky dosáhly Palestinského náměstí ve městě Gaza. Vojenských cílů jsme tehdy dosáhli. Tehdy jsme měli říci: „Zastavíme to, chceme všechna rukojmí zpět a když porušíte příměří, budete vystřelovat rakety, tak se vrátíme.“ Hlavním cílem operace měl být návrat rukojmích. Válka se nesmyslně natahovala, zemřelo mnoho civilistů v Gaze, stovky izraelských vojáků i někteří rukojmí.
Dohoda vyjednaná Donaldem Trumpem předpokládá, že do Gazy přijdou vojáci mezinárodních sil. Americký prezident by chtěl, aby mezi nimi byli Turci, izraelská vláda to ovšem odmítla…
Izrael od roku 1948 vždy dbal na to, že od svých spojenců potřebuje zbraně, ale nepotřebuje žádné vojáky na místě. Od nikoho. Netanjahu toto pravidlo zrušil souhlasem s mezinárodní misí v Gaze, učinil tak pod tlakem Trumpa.
Mám o tomto kroku pochybnosti, navíc - když se podíváme na výsledky různých mezinárodních misí ve světě, tak nejsou nijak valné. Některé vyloženě selhaly.
Co se týká konkrétně Turků, tak Turecko je pod prezidentem Recepem Erdoganem velmi protiizraelské, ale pokud už nějaká mise v Gaze bude, turecká účast by asi nebyla nějakou tragédií. Osobně pochybuji, že by turečtí vojáci nebo například vojáci Spojených arabských emirátů riskovali své životy při odzbrojování Hamásu.
Pokud Trump bude trvat na tureckých vojácích a opakovat, že je Erdogan jeho přítel a skvělý politik, Izrael asi bude muset přistoupit na nějaký kompromis. Rozhodně jsou ale přijatelnější například Indonésané.
Na Blízkém východě se ale někdy věci mění rychle a nečekaně. Kdo by před rokem řekl, že syrští rebelové za několik dní dosáhnou s nevelkou výzbrojí Damašku a Asad uprchne?
Je ta změna režimu pro Izrael pozitivní? Ahmad Šara v minulosti patřil k radikálním islamistům, k organizací hlásící se k al-Káidě…
Zastávám názor, že je to pozitivní. Šara byl terorista, na jehož hlavu USA vypsaly odměnu deset milionů dolarů, a zrovna tento týden navštívil Bílý dům na pozvání Donalda Trumpa. Snaží se Sýrii udržet pohromadě.
Je to složitá země, vytvořená britskými a francouzskými diplomaty po první světové válce. Má za sebou krutou občanskou válku se statisíci obětí a miliony uprchlíků. Když to řeknu pragmaticky, tak slabá a do svých vnitřních problémů obrácená Sýrie je dobrou věcí pro Izrael. Věřím, že je možná nějaká dohoda o neútočení a klidu mezi Sýrií a Izraelem.
Kdysi jste jako důstojník Mosadu dojednával mír mezi Izraelem a Egyptem. Blíží se něco takového mezi Izraelem a Saúdskou Arábií?
Neprozradím nic tajného nebo nového, když řeknu, že mezi oběma zeměmi jsou kontakty, včetně ekonomických. Například při vývoji zařízení na odsolování mořské vody. Myslím, že dohoda se blíží a že s nimi podepíšeme navázání diplomatických vztahů. Je to o společných zájmech, velkým rivalem Saúdské Arábie je Írán a v menší míře i Turecko.
V době, kdy jste působil v Mosadu, jste jednal se Saúdy?
Ne, v té době jsme s nimi žádné kontakty neměli. Tehdy se soustředili hlavně na to, jak utrácet miliardy za příjmy z ropy. Také měli jiné vedení. Současný korunní princ (Muhammad bin) Salmán má vizi, do které dobré vztahy s Izraelem zapadají.
