Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je to pochopitelné. Vše už měl a zažil. Dědil, podnikal, zkrachoval. Pokračoval za své i cizí. Postavil ohromné domy, blyštivá kasina. Miloval krásné ženy, často velmi, velmi mladé. (Alespoň podle fotek z dýchánků jistého Jeffreyho Epsteina). Stal se hvězdou vlastního televizního pořadu. V neposlední řadě ho Američané zvolili prezidentem, nejmocnějším člověkem planety. Tím je teď podruhé… Pořád málo? Ano, chybí mu medaile s podobiznou Alfreda Nobela!
Patrně jen Bůh ví, proč po ní tak prahne. Snad proto, že mu jako chlapci chybělo uznání od citově mrazivých rodičů. Možná chce potěšit matku, která zbožňovala pompézní královské obřady a i ze záhrobí by na syna byla pyšná. Nebo je zkrátka narcis s hypertrofovaným sebevědomím a nobelovka mu jen chybí do sbírky. V každém případě byla Trumpova marnivost tentokrát prospěšná.
Jím prosazená dohoda, kterou zakládá naději na mír v palestinském Pásmu Gazy, je totiž překvapivě dobrá. Střízlivá. Vzhledem k Trumpovým eskapádám vyvážená. Pryč je únor a s ním arogantní, surrealistické bláboly o středozemní Riviéře postavené na troskách Pásma, ze kterého zmizí Palestinci. Nynější plán navrhuje návrat izraelských rukojmích domů a konec extremistického Hamásu, jehož kajícím se členům nabízí amnestii. Počítá s budoucím palestinským státem. Chce obnovu Gazy, kterou dočasně povedou arabští technokraté. Konstatuje, že Pásmo nesmí ohrožovat sousedy.
Obě strany si mohou - a jistě budou - stěžovat. Mezi Izraelci i Palestinci jsou tací, kteří si mír nepřejí. Ti cítí křivdu, jiní nenávist, další chtějí územně expandovat. Není vyloučené, že americký projekt zkrachuje. Přesto teď slaví obyvatelé Gazy i židovského státu. Najednou, v témže čase. Mají naději a to není na Blízkém východě málo.
Že jde do tuhého a Donald Trump příměří opravdu žádá, signalizoval druhý příchod Jareda Kushnera, který se ve středu (8. října) zjevil v Egyptě, aby dohlédl na finále mírových rozhovorů. Spíše nenápadný, politicky prý umírněný, jistojistě decentní a obchodně schopný newyorský podnikatel sloužil tchánovi během jeho prvního volebního období (2017 až 2021) jako poradce pro Blízký východ.
Ano, je manželem prezidentovy dcery Ivanky. Pro klan je však cenný především jako výběrčí benefitů, které na Blízkém východě předjednal Donald Trump. Jared putuje v prezidentových stopách a arabským vládcům připomíná mnohdy vágní sliby, které převádí do velice konkrétní řeči čísel. Jinými slovy: přes jeho osobu a fond putují arabské investice do USA i Izraele. Je osobním přítelem panovníků ze Zálivu a žongluje miliardami. Prostě muž, který hodně ví a leccos dokáže.
(Mimochodem, pokud se vám dere na jazyk slovo nepotismus, vynásobte ho třikrát. Donald Trump se opírá takřka výhradně o příbuzné a přátele, přičemž nohsledy využívá pouze jako otravnou stafáž.)
Bylo by nespravedlivé oprášit staré úsloví „Čím hloupější sedlák, tím větší brambory“ a aplikovat jej na Donalda Trumpa. Současný americký prezident sice vyniká nesoustavností, náhlými změnami nálad i geopolitických postojů stejně jako sebestředností, tentokrát ale mobilizoval nejen spolupracovníky, ale také světové vůdce.
Sám účinně zatlačil na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který se k míru věru neměl. O naději pro Blízký východ se tak americký prezident bezesporu zasloužil, nehledě na motivy, které ho k tomu vedly. Nobelovu cenu za mír letos neobdržel a lze jen doufat, že dohodu uraženě nepodpálí, čímž by region odsoudil k požáru.
Není ale všem cenám konec. Kéž by se objevil našeptávač, který by Donaldu Trumpovi poradil, že mu spravedlivý mír pro Ukrajinu k vysněné medaili dozajista pomůže. Svět by byl náhle dramaticky lepším místem k životu.
