Izrael se stahuje z Gazy. Jak se na tom podepsal Trump

Po několika neúspěšných pokusech přišla dosud zřejmě největší naděje na mír v Pásmu Gazy. V rámci dohody mezi Izraelem a Hamásem na prvním bodu z plánu Donalda Trumpa by mělo dojít k propuštění izraelských rukojmích, které Hamás zavlekl do Gazy, a palestinských vězňů držených Izraelem. Co dalšího plán předpokládá a na jaká úskalí jeho realizace může narazit, probíráme v podcastu 5:59.

Válka v Pásmu Gazy dospěla k dalšímu zlomovému okamžiku. Nejprve se ve čtvrtek nad ránem objevily zprávy o dohodě mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás. Její obsah? Příměří v bojích následované propuštěním několika set palestinských vězňů a také návratem všech izraelských rukojmích, které dosud drží ve své moci Hamás. Stejně jako ostatků těch, kteří zajetí nepřežili.

Naději na klid zbraní – a možná také na trvalejší urovnání konfliktu – po mnohahodinovém jednání v noci na pátek posvětila i izraelská vláda, když dohodu schválila.

Ukončení palby a výměna zadržovaných mají ale být pouhým začátkem, úvodní fází mírového procesu v režii amerického prezidenta Donalda Trumpa. Mezi pilíře jeho plánu patří mimo jiné odzbrojení Hamásu, likvidace jeho moci nad Gazou a její předání do mezinárodní správy.

Dvě předchozí příměří, na nichž se válčící strany dohodly, nevydržela. Tentokrát to podle vedoucího Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Břetislava Turečka může být jinak, a to zejména díky osobnímu vkladu Donalda Trumpa.

„On se angažoval dlouhodobě, ale vždy daleko více plnil jakési představy Izraele, než že by se přiblížil realitě. A teď najednou vidíme, že prostě bouchl do stolu a řekl ‚dost‘. A neřekl to jenom Hamásu a Palestincům a arabskému světu, ale řekl to jasně i Benjaminu Netanjahuovi. A to je, myslím si, dobře zmapovatelný posun,“ říká Tureček v podcastu 5:59.

Dosažení dohody o první fázi plánu pro Gazu, která umožní propuštění rukojmích a vězňů na obou stranách, sice oslavovali v ulicích jak Palestinci, tak Izraelci, fakt je ovšem ten, že plán, který předložil americký prezident, má celkem 20 bodů a jeho úplná realizace může být hudbou velmi vzdálené budoucnosti.

„Takový nejvzdálenější horizont v tom Trumpově 20bodovém plánu třeba mluví o tom, že by se mělo pod americkým dohledem vyjednávat o budoucím palestinském státě. Což je třeba věc, kterou Izrael striktně odmítá,“ ilustruje širokou propast mezi ambicí a realitou blízkovýchodní expert.

Na dosažení dohody mají svůj podíl i země jako Egypt, Katar nebo Turecko, které zatlačily na exilové vedení Hamásu. Podle Břetislava Turečka zejména proto, že válka v Gaze „už je po dvou letech trvání destruktivní nejen pro tamní obyvatelstvo, ale i vůči celému regionu, který je z toho naprosto vyčerpaný“.

To, co podle experta z Metropolitní univerzity Praha za svůj úspěch může vydávat Hamás, je nejen stažení izraelské armády z Gazy, ale i návrat humanitární pomoci, kterou Izrael dlouho blokoval. A také to, že už se nyní nemluví o odsunu obyvatel Gazy do třetích zemí, ale naopak o garantovaném právu Palestinců v Gaze zůstat.

Navíc se v důsledku akcí Izraele v odvetě za teroristické útoky Hamásu ze 7. října 2023 obrátila situace. Analytik uvádí, že namísto další normalizace vztahů zemí arabského světa s Izraelem a postupného upadání šance na dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu přišlo semknutí muslimského světa, a to vlivem tvrdého postupu izraelské armády v Gaze a radikálních výroků části izraelské politické reprezentace. A došlo prý také k oživení volání po vzniku samostatné Palestiny (i ze strany řady západních států).

„Takže vlastně Hamás svým způsobem tím masakrem dosáhl svého: Dostal zpátky do centra pozornosti otázku nejenom Gazy, ale Palestiny jako takové,“ říká Břetislav Tureček. Připouští sice, že ještě dlouho nepůjde v případě dvoustátní varianty o centrální otázku izraelské politiky, ale šanci vidí v nevyhnutelné generační obměně politiků a představitelů na obou stranách konfliktu. „Protože celý ten masakr Hamásu a následná odveta Izraele ukázaly, že ten konflikt prostě nemá jenom vojenské řešení – že se hledá řešení politické.“

Pokud jde o potenciální úskalí při naplňování plánu pro Gazu, považuje Tureček za velice ošemetnou otázku odzbrojení Hamásu. „Jaká bude finální podoba toho odzbrojení? Nebudou v Gaze žádné zbraně? Kdo to zajistí? A kdo bude v tak zradikalizovaném regionu se zbídačeným obyvatelstvem zajišťovat pořádek, když se Izraelci stáhnou?“ klade si sám expert otázky, na které zatím nevidí odpovědi.

A dodává, že i případné vyslání mezinárodního kontingentu je vzhledem k historickým resentimentům v oblasti – například vůči Britům, Francouzům nebo i Turkům – „velice delikátní a potenciálně výbušná věc“ s potenciálem celý mírový plán vykolejit. Totéž ale platí o rekonstrukci Gazy, která je podle Turečka ohromnou investiční příležitostí.

„Má-li to být jenom nějaký protektorát, kterému budou vládnout lidé zvenku kvůli svému profitu a investičním možnostem, tak to asi stabilní nebude. Teprve ve chvíli, kdy se to stane součástí životů a budou na tom mít zájem místní lidé, budou to považovat za své, tak si myslím, že to má šanci,“ říká vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, na jaké těžkosti může narazit proces navracení ostatků těch izraelských rukojmích, kteří své dvouleté věznění v Gaze nepřežili, nebo jaké hlavní výzvy čekají na obyvatele pásma ve chvíli, kdy tam utichnou zbraně. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.