Článek
Vladimir Putin poslal drony na Polsko. Kromě proruských kolaborantů o tom pochybuje málokdo. Motiv je zřejmý: otestovat evropskou, ba atlantickou jednotu. Jinými slovy: Kreml nyní bedlivě vyhodnocuje, jak se ten který stát či politik zachoval. Co plácl, zda se kroutil, kolik času na reakci potřeboval.
Připusťme, byť hypoteticky, že nešlo o kremelský záměr. Výsledek je v obou případech stejný. Rusko získalo výjimečně cenná data potřebná k manipulaci, korupci, vydírání i plánování další války. Tentokrát už proti zemím NATO.
Za starých časů – nazývejme tak dobu, kdy vlády alespoň předstíraly, že respektují mezinárodní pravidla a spojenecké svazky – by jednotný Západ vytáhl kolt. A přinutil Moskvu k omluvě či přinejmenším vytáčkám, i když trapným. Dnes? Mluvčí Kremlu přezíravě prohodil, ať se novináři optají u ruských vojáků, neboť to oni střílejí. A neméně arogantně dodal, že taková (rozuměj neopodstatněná) obvinění registruje Moskva denně a nic si z nich nedělá.
Dne 9. září zaútočil Izrael v Kataru. Přesněji řečeno, udeřil na exilové sídlo palestinských extremistů z teroristického hnutí Hamás v Dauhá. Tedy v hlavním městě nevelké, přesto ambiciózní i bohaté ropné monarchie v arabském Zálivu. Kromě členů Hamásu zemřel jeden katarský poddaný, další utrpěli zranění.
Pohádkově movitý emír, jehož lidé měsíce vyjednávali mír mezi Hamásem a židovským státem, mluví o šikaně. Jeho krajané o barbarech z teroristického státu. V šoku je celý Záliv. Cynicky řečeno: Fakt, že do Libanonu a Sýrie chodí izraelští vojáci jako na střelnici, patří k regionálnímu folkloru. Když židovský stát bombardoval Írán, překvapeni byli i znalci prostředí. Výbuchy v Kataru, který před třemi roky hostil fotbalové mistrovství světa a vysílá z něj nejvlivnější stanice arabského světa, Al Džazíra, neočekával vyjma izraelských špiček patrně nikdo.
A obhajoba židovských lídrů? Žádná. Nejenže se k palbě s furiantskou pýchou přiznali. Opakovaně dodali, že ji s chutí zopakují, pokud nejvyšší hamásisté přežili. A klidně opět v cizině. Prostě kdekoliv.
Aby bylo jasno: Rozhodně nelze srovnávat ruskou imperiální, ohavnou agresi vůči Ukrajině se sice nadrzlou, přesto ospravedlnitelnou akcí proti bytostným nepřátelům Židů a jejich státu. Co ale kremelský režim s izraelskou pravicí společného mají, je výsměch starým časům.
Pro všechny geopolitické pistolníky, hodné i zlé, je typické zbožštění síly i proklamativní opovržení stávajícím geopolitickým řádem a jeho institucemi, jakkoli nedokonalými. Spojené národy ostouzejí jako impotentní, mezinárodní soudy coby zaujaté. Pohrdání cítí i k vlastním parlamentům. Jistě, demokratický Izrael stále má – na rozdíl od totalitního Ruska – nezávislou justici stejně jako svobodný, suverénní sněm. Radikálně pravicový premiér Benjamin Netanjahu ovšem dělá maximum pro to, aby tomu tak nebylo.
Na zdivočelé pistolníky vždy platil pouze šerif. Polepšený bandita, nejzkušenější střelec. V poválečném světě se této role ujaly Spojené státy. Jenže jejich nynější lídr Donald Trump má pro nošení hvězdy ty nejhorší předpoklady: Je pohodlný, chtivý a toužící po lichotkách, kterými ho bandité zkušeně zahrnují.
Co je však nejhorší: Stejně jako draví pistolníci také on obdivuje sílu, vůli a agresi, přičemž dosavadní uspořádání světa považuje za staré harampádí. Jeho reakce na průnik kremelských dronů nad území oddaného spojence z NATO byla nejen pomalá, ale i mdlá.
Poslední měsíce ukázaly, že vládnou-li pistolníci, možné je vše. Co se přihodí příště? Zmasakrují Rusové ukrajinské předáky? Nebo napadnou Varšavu a další evropská města, čímž jejich jurodiví propagandisté soustavně vyhrožují? Zblázní se židovský stát a jeho extremističtí lídři pošlou raketu do Španělska, které to s odporem ke všemu izraelskému myslí vážně?
Pokud někdy mělo smysl budovat Pevnost Evropa, je to teď. Ne proti nešťastným uprchlíkům z válek ani chudým migrantům toužícím po prosperitě. Je třeba se postavit všem mocným nepřátelům starého kontinentu, kteří nenávidí jeho svobodu.
Je na Češích, zda se přidají, protože Evropa jsme my, ne oni v Bruselu. Tedy prozatím.
