Článek
Politika čtyř světových stran již je slovenskou realitou. Na sever Slovensko spíše zdrženlivě mlčí, na jih se opírá se stále větší závislostí, na východ se tváří pokorně a není moc solidární s vlastními ekonomickými a bezpečnostními zájmy - je obhájcem Ruska. Na západ kope, lépe řečeno do České republiky, protože sedíme v židli Evropské unie jako zástupný boxovací pytel. Přímo do EU si Bratislava kopat nedovolí.
Není těžké předvídat z Prahy slovenské chování. Vůči naší západní – zejména k Rusku vztažené – politice je Robert Fico čitelný a předvídatelný jako býk v aréně. Vždy zaútočí. Zkušený toreador ale dokáže přilákat jeho pozornost a muletou býka vodit arénou k elegantním společným výkonům. Na hraně rizika, ale přesně tam, kam potřebuje.
Poslední pokus Petra Fialy měl ke zkušené corridě se slovenským premiérem daleko. Veřejně učinit výzvu, aby Slovensko neblokovalo další sankční balíček EU, muselo nutně zvednout Roberta Fica k protiútoku. Dalo se to předvídat. Výsledkem bude spíše utvrzení Bratislavy v negativním postoji, než že by vzala rozum do hrsti. Tedy přesný opak toho, co potřebujeme. Nabídka ze Slovenska k obnovení konzultací ve veřejné odpovědi na český dopis je ze stejného těsta. Jako veřejná nemá naději na úspěch. Minimálně do voleb.
Udržení nervů na uzdě a neveřejná odpověď z Bratislavy mohly uspět a přivést Prahu blíže nejen ke slovenské pozici, ale i k hledání podmínek a následných odměn za slovenský kladný postoj v celé EU. Místo toho máme oboustranně politiku gest. Proto nemáme ani z jedné strany výsledky, jen další zhoršení vztahů. Bombou mohla být diskrétní a utajená schůzka premiérů, která by přinesla posun. Nekonala se.
Více o slovenském postoji najdete zde:
Andrej Babiš nic takového neudělá, protože je vůči Bratislavě a její politice v patové pozici. Pokud by dnes vyšlo najevo, že se k Robertu Ficovi a Viktoru Orbánovi po volbách přikloní, moc by si nepomohl, jakkoli to hodlá udělat a udělá.
Jsem zvědavý, kdy si Praha uvědomí, že při lepším řízení bilaterálních vztahů a spolupráci můžeme mít v Radě EU k dispozici dva hlasy, jakýsi česko-slovenský tandem. Samozřejmě za předpokladu, že Bratislava přijde k rozumu, přestane dělat nepřátelská gesta, poškozovat se bezvýslednou východní politikou, a začne spolupracovat. Jiného spojence, natož kamaráda, než Prahu totiž v EU a nejen v EU nemá. Spolupráce by se vyplatila oboustranně.
Kdykoli je to třeba, měli bychom si všichni – a zejména ve Strakově akademii a v Letním arcibiskupském paláci v Bratislavě – připomínat, kolik slovenských studentů je na českých vysokých školách. Je to v zájmu našich univerzit, i v zájmu slovenské budoucnosti. Ti potřebují spolupráci a nikoli gesta s nulovým součtem.
