Z prostých cel do příjemnější ubytovny. Grafický průvodce volbou papeže

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Habemus papam. Slavná slova, která už brzy za nadšeného jásotu zazní z balkonu na Svatopetrském náměstí. Ve Vatikánu se už ve středu schází kolegium kardinálů, aby zvolilo nového papeže.

Takzvaného konkláve (z latinského clausum cum clave – uzamčen na klíč) se smí účastnit 135 kardinálů mladších 80 let. Právě kvůli vysokému věku se tentokrát nezúčastní žádný Čech. Jediný český žijící kardinál Dominik Duka je starší.

Shromáždění, které se sejde v Sixtinské kapli, je tajné. Volitelé musí složit slib mlčenlivosti a nesmějí být během konkláve v jakémkoliv kontaktu s vnějším světem, nesmějí mít v dosahu televizi, rádio a zakázané jsou i mobilní telefony.

Dříve museli kardinálové spát v prostých celách v Apoštolském paláci, teď už mají ubytování v Domě svaté Marty, kde je to pro ně příjemnější. I tyto prostory jsou, stejně jako kaple, v průběhu konkláve uzamčeny a bezpečně střeženy.

K volitelům smějí jen v případě nutnosti lékaři a pomocný personál, který se stará o úklid a stravování. I tito lidé musejí složit přísahu mlčenlivosti. Kardinálové s nimi ovšem nesmějí mluvit.

Před začátkem konkláve jim také odeberou telefony a všechna další elektronická zařízení. V prostorách, kde se pohybují, zůstávají jen vysílačky, aby mohli kardinálové upozornit na nenadálé situace nebo na to, že už papeže zvolili.

Nový papež musí získat dvě třetiny hlasů. Dokud se na něm volitelé neshodnou, nesmějí opustit prostory konkláve.

V první den kardinálové hlasují v jednom kole, pokud nikdo neuspěje, hlasují v dalších dnech vždy až čtyřikrát. Papež František v roce 2013 byl zvolen v pátém hlasování, jeho předchůdce Benedikt XVI. v roce 2005 ve čtvrtém, Jan Pavel II. v roce 1978 uspěl v osmém kole.

Pokud se kardinálové ani třetí den konkláve neshodnou, mohou si na jeden den odpočinout a uchýlit se k modlitbám. Taková pauza může následovat vždy po každých dalších sedmi neúspěšných kolech.

Volba má samozřejmě přesně stanovená pravidla.

I hlasovací lístky mají danou podobu. Jsou obdélné a v horní polovině s tištěným nápisem Eligo in Summum Pontificem, což v překladu znamená - Nejvyšším pontifikem volím. Do dolní části lístku kardinálové píší jméno svého favorita (pozměněným písmem, aby je nebylo možné identifikovat).

Lístky pak volitelé odnesou k urně u oltáře, která je přikrytá talířem. Na ten hlasovací lístek položí a překlopí ho do urny. Je to proto, aby bylo jasně vidět, že vhodili jen jeden list papíru.

Na hlasování dohlíží tři asistenti kardinála-komořího, který v době uvolnění papežského stolce řídí Vatikán, známí jako skrutátoři. Jejich povinností je sečíst hlasy - jména na lístcích předčítají nahlas.

Mezitím vždy venku na náměstí svatého Petra davy věřících očekávají, jaký dým z komína nad Sixtinskou kaplí půjde. Je to jediná informace o průběhu volby, kterou veřejnost má. Uvnitř jsou pro tuto příležitost umístěna dvoje kamna.

V jedněch se kvůli zachování utajení spálí volební lístky. Ve druhých potom hoří chemická směs, která vyvolá kouř - černý v případě nezvolení, bílý, pokud se papeže podaří vybrat. To se ale děje až poté, co papež výslovně potvrdí, že volbu přijímá, a poté, co si nový pontifik vybere nové jméno.

Bílý kouř je znamením, že věřící mají novou hlavu své církve. Aby nedošlo k omylu, dým doprovází svatopetrské zvony.

Za posledních 700 let byl papež vždy vybrán z kolegia kardinálů, ale teoreticky může být zvolen jakýkoli muž, který se hlásí k Římskokatolické církvi.

Ještě v časech Římské říše bylo několik papežů narozených v Africe nebo například v Sýrii, ale naprostá většina z 266 pontifiků zvolených v průběhu historie pocházela z Evropy. Celých 217 dokonce z Itálie, v letech 1523 až 1978 dokonce všichni.

Změna nastala až s Janem Pavlem II., polským kardinálem zvoleným při druhém konkláve roku 1978. Po něm následoval německý duchovní Benedikt XVI. a pak historicky první Američan, kterým byl právě nedávno zesnulý papež František z Argentiny.