Kreml odsoudil „cynickou vraždu“ Chameneího. Před tím dal od Íránu ruce pryč

Zatímco americké a izraelské bomby v sobotu ráno dopadaly na Teherán, zavolal nejvyšší íránský diplomat Abbás Aráqčí svému blízkému spojenci.

Na druhém konci linky se ozval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. A íránskému představiteli slíbil, že bude usilovat o rychlé a pokojné uklidnění situace. Jen pár hodin poté ale během útoků zemřel nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí.

Podobně jako při odstranění dalších autokratických lídrů, kterým ruský prezident Vladimir Putin velkolepě naznačoval věrné spojenectví, přišla z Kremlu podporující slova.

Putin označil zabití Chameneího a členů jeho rodiny za „cynickou vraždu porušující normy morálky a mezinárodního práva“.

„V naší zemi bude ajatolláh Chameneí připomínán jako vynikající státník, který nesmírně osobně přispěl k rozvoji přátelských rusko-íránských vztahů a povýšil je na úroveň všestranného strategického partnerství,“ uvádí se v prohlášení.

Írán se tak stal po Sýrii a Venezuele další zemí, která na vlastní kůži pocítila, co ještě partnerství s dnešním Ruskem znamená a kde už má své hranice.

Okleštěná reakce Moskvy by ale neměla být překvapením. Svůj nezájem poskytnout větší pomoc už totiž naznačila loni. Během dvanáctidenní války s Izraelem, která zahrnovala masivní útok USA na íránská jaderná zařízení – nejvyšší ruští představitelé podobně odsuzovali situaci, ale nečinili žádné kroky.

V nedávno podepsané smlouvě o strategickém partnerství pak Moskva jasně uvedla, že v případě útoku USA a Izraele se Moskva fyzicky na obranu ajattoláhů nepostaví.

Na druhou stranu ale poskytla i nějakou pomoc. Na začátku roku hájila islámský režim během protestů. Íránské jednotky dokonce k potlačení nepokojů používaly ruskou vojenskou techniku ​​a technologie. Stejně tak měl Chameneí v případě nouze mít bezpečný přístav v Moskvě, stejně jako padlý diktátor Bašár al-Asad.

Jen částečná ochota plyne i z povahy partnerství, které mezi sebou režimy mají. Teherán dodával Moskvě drony Šáhid i balistické rakety malého a středního doletu, které se používají k úderům na ukrajinská města.

Íránské drony sice před dvěma lety skutečně vytrhly Moskvě trn z paty ve chvílích, kdy na ní jiné státy uvalily sankce a pro nákup zbraní měla jen omezené možnosti. Dnes se ale naprostá většina z nich vyrábí v Rusku licenčně. Kreml tak už nutně partnerství kvůli udržení tempa ve svých operacích na Ukrajině nepotřebuje.

„Spolupráce mezi Moskvou a Teheránem není skutečnou aliancí. Přenos technologií dronů Šáhid byl výsledkem shody konkrétních zájmů, nikoli projevem hluboké strategické solidarity. Jakmile se zájmy rozejdou, spolupráce slábne,“ popsal pro Seznam Zprávy analytik Ivan Klyszcz z estonského think tanku ICDS, který žil před válkou na Ukrajině dlouhodobě v Moskvě.

Ruská pasivita ale plyne i z dalších příčin. Analytici nejčastěji skloňuji tři následující důvody nečinnosti na „bojištích“ ve světě: vyčerpanost z války na Ukrajině, důraz na sféru vlivu ve svém regionu a neochotu pouštět se do otevřeného konfliktu s nejmocnější armádou světa - americkými jednotkami.

„Rusko se za každou cenu vyhýbá přímé konfrontaci se Spojenými státy, protože si je vědomo, že by z ní vyšlo poražené. Tato asymetrie je hluboce zakořeněná v ruském strategickém myšlení. A to představuje jasný limit i pro podporu Íránu,“ dodal Klyszcz.

Jakýkoliv větší projev nesouhlasu vůči krokům Washingtonu by také mohl ohrozit vyjednávací pozici Moskvy v rozhovorech o válce na Ukrajině. Poslední měsíce sice nepřinesly žádný větší průlom, strany ale deklarují, že jsou blízko dohodě.

Kremlu se daří mít nakloněnou přízeň amerického prezidenta, který opakovaně spíše kritizoval svůj ukrajinský protějšek Volodymyra Zelenského než Putina.

Ruská nečinnost v Íránu na jedné straně sice představuje ránu pro reputaci na globální scéně.

Stejně tak ale přináší i výhodu. Moskva se bude snažit odvést pozornost od sebe tím, že bude zdůrazňovat nedodržování mezinárodních norem ze strany Západu – a zejména USA. Takovou strategii zvolila už při americkém úderu na Venezuelu.

Pro Evropu je to naopak složitější okamžik, kdy balancuje mezi svou podporou vůči Spojeným státům a odhodlání dodržovat mezinárodní právo.

I nyní tak zní z Moskvy kritické komentáře. Mezi prvními osobnostmi Kremlu, které v sobotu reagovaly, byl místopředseda ruské Bezpečnostní rady a bývalý prezident Dmitrij Medveděv.

„Mírotvorce se do toho zase pustil,“ napsal na X s odkazem na amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Rozhovory s Íránem byly jen zástěrkou. Všichni to věděli.“

Fjodor Lukjanov, ruský poradce Kremlu pro zahraniční politiku, dokonce naznačil , že události v Íránu ukazují, že diplomacie s Trumpem byla „prostě zbytečná“.