Hlavní obsah

Rusko v úzkých. Sankce ho nutí nakupovat zbraně nejasné kvality od diktátora

Foto: Profimedia.cz

Rusko už má zkušenosti s nákupem dronů z Íránu. Obchod ale nedopadl příliš úspěšně.

Reklama

Bez hranolků z McDonald’s se Rusko obešlo hravě. Bez špičkových zbraní se ale války vyhrávají stěží. S agresorem zatíženým sankcemi nechce jen tak někdo dělat obchody. Nezbylo než obrátit se na zemi sankcemi ještě zatíženější.

Článek

Americké zpravodajské služby přišly se zprávou, že ruské ministerstvo obrany nakupuje miliony raket a dělostřeleckých granátů ze Severní Koreje. Podle amerického představitele, který si přál zůstat v anonymitě, obrat Ruska směrem ke KLDR naznačuje, že „ruská armáda nadále trpí vážným nedostatkem dodávek na Ukrajinu, částečně v důsledku kontroly vývozu a sankcí“.

Americké zdroje o přesném vybavení, načasování nebo objemu zásilky příliš podrobností neuvedly, zatím ani neexistuje způsob, jak obchod nezávisle ověřit. Americký představitel pouze sdělil, že kromě raket krátkého doletu a dělostřeleckých granátů se očekává, že se Rusko bude snažit nakupovat i další severokorejské vybavení, píše deník New York Times.

„Kreml by měl být znepokojen tím, že musí od Severní Koreje vůbec něco kupovat,“ řekl pro americký deník Mason Clark, který vede ruský tým v Institutu pro studium války.

Zatímco se většina Evropy a Západu od Severní Koreje diktátora Kim Čong-una odvrací, Rusko zrovna na výběr nemá.

Severokorejský režim z krize na Ukrajině nedávno obvinil Spojené státy a prohlásil, že „hegemonistická politika“ Západu ospravedlňuje vojenskou akci Ruska na Ukrajině – pro svou vlastní ochranu.

Severokorejský velvyslanec v Moskvě se nedávno setkal s vyslanci dvou Ruskem podporovaných separatistických území na ukrajinském Donbasu a vyjádřil optimismus ohledně spolupráce „oblasti pracovní migrace“. Naznačil tak uvolnění pandemických hraničních kontrol své země.

Severní Korea je vedle Ruska a Sýrie jedinou zemí, která uznala samozvané republiky v Luhansku a Doněcku, čímž se ve válce na Ukrajině stala de facto ruských spojencem.

Severokorejci opraví Donbas, navrhuje Rusko

Severní Korea by mohla poslat pracovníky na obnovu dvou Ruskem kontrolovaných území na východní Ukrajině, tedy samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky (DLR a LLR). Navrhl to ruský velvyslanec v Pchjongjangu Alexander Macegora. Pokud by se tak stalo, představovalo by to pro mezinárodní společenství další výzvu při vymáhání sankcí proti Severní Koreji.

Malé sankční vítězství

Bílý dům začal odtajňovat zprávy zpravodajských služeb o vojenských plánech Moskvy už před ruskou invazí na Ukrajinu. Tyto materiály posléze začal zveřejňovat – nejprve soukromě spojencům, poté i veřejnosti. Po jisté odmlce Američané odtajňování obnovili, aby prý upozornili na problémy ruské armády.

Rusko se tváří, že jej sankce nijak neochromily. Ceny energií, které se v důsledku invaze zvýšily, ruskou pokladnu naopak plní a umožňují Moskvě zmírňovat dopady odříznutí jejích bank od mezinárodních financí a omezení vývozu a dovozu.

Moc Vladimira Putina nedokázaly oslabit ani sankce proti jednotlivým ruským oligarchům.

Avšak podle důvěrného dokumentu, ke kterému se dostala agentura Bloomberg, ruská ekonomika padá a země nezvládne vyrábět klíčové produkty. Problémy čekají i těžbu.

Trápí Rusko sankce?

Dva ze tří scénářů v dokumentu předpokládají, že hospodářský pokles v příštím roce zrychlí a ekonomika se vrátí na předválečnou úroveň nejdříve na konci desetiletí. Nejpesimističtější scénář předpokládá, že ekonomika dosáhne dna v roce 2024, kdy bude ve srovnání s loňským rokem slabší o 11,9 procenta. Všechny tři scénáře počítají s tím, že tlak způsobený sankcemi se bude stupňovat.

Kroky Evropy a Spojených států byly účinné i pokud jde o schopnost Ruska udržovat svou armádu. Sankce zablokovaly možnost Ruska nakupovat zbraně nebo komponenty k jejich výrobě.

Moskva nejdřív viděla naději v Číně. Ta ovšem projevila pouze ochotu nakupovat ruskou ropu se značnou slevou, vývozní kontroly zaměřené na moskevskou armádu a zákaz prodeje vojenského vybavení zatím zjevně toleruje.

Kvůli opatrnosti ostatních zemí tak Rusku nezbývá, než spoléhat na Severní Koreu a Írán: země, které jsou kvůli americkým a mezinárodním sankcím z velké části samy odříznuty od mezinárodního obchodu.

Ani jedna ze zemí tak nemá uzavřením dohody s Ruskem co ztratit.

Čínský „vazal“

Slibované „přátelství bez hranic“ Ruska a Číny válka testuje na všech frontách. Papírově možná mělo jít o rovnocennou dohodu, v praxi je však zjevné, kdo má navrch.

Nekvalitní, ale dostatek

Na dělostřeleckém granátu ráže 152 milimetrů nebo raketě typu Kaťuša, které Severní Korea vyrábí, ale není nic špičkového, řekl pro NYT Frederick W. Kagan, vojenský expert z American Enterprise Institute.

Nová dohoda se Severní Koreou ukazuje nejen zoufalství Moskvy. Kagan dodává, že jde i o známku toho, že Rusko zřejmě není schopno vyrábět nejjednodušší matérii potřebnou k vedení války.

„Jediný důvod, proč by měl Kreml nakupovat dělostřelecké granáty nebo rakety od Severní Koreje nebo od kohokoli jiného, je ten, že Putin nebyl ochoten nebo schopen mobilizovat ruskou ekonomiku pro válku ani na té nejzákladnější úrovni,“ uvedl Kagan.

Jak napovídá postup ruských operací na Ukrajině, Moskva má problémy hlavně se špičkovými zbraněmi. Velkou míru selhání vykazují například řízené střely. V počátečních fázích války více než polovina těchto ruských zbraní buď nevystřelila, nebo cíl nezasáhla.

Kvůli jejich nedostatku navíc ruští generálové začali spoléhat nikoli na rakety, ale strategie brutálních dělostřeleckých útoků. Jak účinné byly, lze vidět na městech ve východních oblastech Ukrajiny.

Fakt, že se Rusko obrátilo na KLDR, může být také znamením, že je jeho problém se zásobováním ještě hlubší. „Velmi pravděpodobně to svědčí o masivním selhání ruského vojensko-průmyslového komplexu, které má pravděpodobně hluboké kořeny a velmi vážné důsledky pro ruské ozbrojené síly,“ řekl Kagan.

V posledních týdnech Ukrajina s pomocí HIMARS zintenzivnila útok na ruské muniční sklady. I když není jasné, jaký dopad tato ofenziva měla, alespoň donutila Rusko stáhnout se a přesunout svá muniční skladiště, čímž se snížila efektivita jeho dělostřeleckých sil.

Objevily se také náznaky, že účinnost některých ruských dělostřeleckých granátů snižuje nesprávné skladování a špatná údržba muničních zásob. Aby byly dělostřelecké granáty co nejúčinnější, mají vybuchovat ve vzduchu, těsně před dopadem na zem. Avšak vzor kráterů, které po sobě ruské dělostřelectvo v létě zanechávalo, naznačuje, že značná část jeho střel vybuchuje až na zemi.

Íránské zklamání

Těžko říct, zda jsou na tom severokorejské dělostřelecké granáty kvalitativně lépe, kvantita však problémem není. I tak by to nebylo poprvé, co se Rusové při zahraničním obchodu spálili. Už je zklamaly drony nakoupené od Íránců.

Podle zpravodajských informací amerických a dalších špionážních agentur do Ruska na konci srpna přiletěla dopravní letadla s nejméně dvěma typy bezpilotních letounů řady Mohajer-6 a Shahed. Tyto drony jsou schopny nést munici pro útoky na radary, dělostřelectvo a další vojenské cíle a jsou považovány za jedny z nejlepších íránských vojenských bezpilotních letounů.

Pro ruskou armádu to mohla být významná pomoc – kdyby se neobjevily technické problémy. Při prvních testech se u íránských bezpilotních letounů ukázaly četné poruchy.

„V systému je několik chyb,“ řekl dle Washington Post spojenecký bezpečnostní úředník, jehož vláda transfer pečlivě monitorovala. Tento úředník hovořil pod podmínkou zachování anonymity a nezveřejnění své národnosti, aby mohl hovořit o citlivých zpravodajských informacích. „Rusové nejsou spokojeni,“ dodal.

Převzetím stovky bezpilotních letounů různých typů Rusové mohli zalepit vlastní nedostatky. Rusko disponuje 1 500 až 2 000 vojenskými pozorovacími bezpilotními letouny, má ale relativně málo útočných dronů, které umí přesně zasáhnout cíle hluboko v nepřátelském území.

Íránští představitelé na tvrzení USA o připravované dodávce bezpilotních letounů reagovali jen nepřímo. Mluvčí ministerstva zahraničí Násir Kanání minulý měsíc připustil „íránskou a ruskou technologickou spolupráci“, ale uvedl, že Teherán dává přednost diplomatickému řešení konfliktu na Ukrajině.

Ruské drony

Rusku chybí téměř všechno. Nejen domácí výroba nutných komponentů, ale také lidé, kteří by je vyráběli. Ostatně v Moskvě tohle přímo v diskusi o dronech také údajně zaznělo: Nedostatek technicky vzdělaných odborníků je „přímým ohrožením národní bezpečnosti“.

Írán dodává vojenské bezpilotní letouny ozbrojeným zástupným skupinám, jako jsou jemenští povstalci Hútíové. Ale jen velmi zřídka, pokud vůbec, tyto modely prošly testem na takové druhy sofistikovaných elektronických rušiček a protiletadlových systémů, jaké se používají na Ukrajině, uvedl pro Washington Post Michael Knights, vojenský a bezpečnostní expert z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku.

„Tyto íránské bezpilotní letouny dosud neoperovaly v sofistikovaném prostředí protivzdušné obrany,“ řekl. „Nejblíže tomu byly útoky Hútíů proti Saúdské Arábii nebo proti americkým základnám v Iráku, a ty si většinou nevedly dobře. Takže bych se nedivil, kdyby v intenzivnějším prostředí, jako je Ukrajina, měly nějaké problémy.“

Rusko by zjevně rádo navýšilo výrobu bezpilotních letounů na vlastním území. Brání mu v tom však západní sankce a kontroly vývozu, které zastavily přísun nezbytných polovodičových čipů.

„Spoléhají se na černý trh, ale jejich potřeby jsou obrovské,“ řekl pro WP Dmitri Alperovitch, předseda washingtonského think tanku Silverado Policy Accelerator.

„Čipy jsou potřebné pro všechno, od přesně naváděných raket přes letadla až po tanky, nemluvě o nevojenských položkách v jejich vlastním domácím průmyslu. Takže v Rusku je po čipech velká poptávka, a pokud si může pořídit hotové drony z Íránu, nemusí využívat své drahocenné zásoby čipů z černého trhu k výrobě vlastních dronů,“ dodal Alperovitch.

Reklama

Doporučované