Ze zákulisí: Trump vulgárně nadával Vanceovi a manipuluje s ním i s Rubiem

Donald Trump se považuje za nejmocnějšího vládce světa v historii. Nemohou mu konkurovat ani Adolf Hitler, Mao Ce-tung nebo Čingischán.

Kdo něco takového řekl? Nuže, sám Trump, který v rozhovoru s novináři The New York Times (NYT) o svém postavení na globální scéně, včetně té dějinné, sám promluvil. Interview se stalo součástí téměř 470stránkové knihy s názvem „Změna režimu, imperiální prezidentství Donalda Trumpa“. Podepsáni jsou pod ní zkušení novináři NYT Maggie Habermanová a Jonathan Swan.

Publikace vyjde v úterý, americká média už ale přinášejí první výňatky. Domácký list obou autorů knihu popisuje jako výčet neúnavných snah Trumpa „podřídit federální vládu, kulturní instituce i mediální zpravodajství své vůli“. A jak ze stránek vyplývá, Trump rád a často manipuluje i se svými blízkými spolupracovníky.

„Změna režimu popisuje ‚nejmocnějšího prezidenta naší generace‘ - vůdce, který se řídí ‚nespokojeností a instinkty‘,“ uvádějí ukázky z knihy ve speciálním textu NYT.

Seznam Zprávy přinášejí sedm největších odhalení ze světa Donalda Trumpa, jeho uvažování, představ a intrik.

Habermanová a Swan udělali s republikánským prezidentem pro svou knihu osobní rozhovor, a to dva týdny před vypuknutím války s Íránem. Trump v něm přitom porovnal svou moc s historickými vládci světa včetně masových vrahů, jakými byli nacistický vůdce Adolf Hitler nebo sovětský diktátor Josip Stalin.

Z Trumpa padala i další jména. Zmínil například vůdce Mongolů Čingischána, francouzského vojevůdce Napoleona Bonaparteho nebo Viléma Dobyvatele, prvního normanského krále Anglie.

Prezident jména četl z dvoustránkového dokumentu, který mu dal jeden známý (údajně uznávaný historik, než vyšlo najevo, že jména sestavil jeden nosič golfových holí).

Trump následně dvojici novinářů vysvětlil, proč si myslí, že moc uvedených diktátorů, dobyvatelů a vojevůdců bledne ve srovnání s tou jeho. Podle amerického prezidenta jim „chyběl globální dosah“.

„Neměli letadla,“ poznamenal v jedné chvíli Trump, jenž se netají svým obdivem k dovednostem americké armády, kterou už coby prezident pověřil několika vojenskými údery, vyslal do několika bojových operací a nebo přímo do války.

Podle Trumpa vůdci jako Hitler, Stalin, Mao a další „udržovali moc prostřednictvím strachu“. „Kdo by něco takového vůbec udělal, že?“ zeptal se podle knihy Trump.

O pár týdnů později on sám pohrozí Íránu vymazáním z mapy světa, neboli zničením celé jedné (perské) civilizace.

Už dříve publikovanou částí knihy je urputná snaha Trumpova vnitřního kruhu najít tu nejlepší strategii k řešení skandálu se spisy sexuálního predátora Jeffreyho Epsteina.

Viceprezident J. D. Vance, personální šéfka Bílého domu Susie Wilesová, tehdejší ministryně spravedlnosti Pam Bondiová či šéf FBI Kash Patel se scházeli v tzv. Krizové místnosti Bílého domu, kde prezidenti rozhodují o těch nejzásadnějších rozhodnutích v oblasti národní bezpečnosti.

Rozhovory odhalily hluboké vnitřní spory v klice mocných. Vance chtěl všechny Epsteinovy materiály zveřejnit, Wilesová nikoliv. V místnosti se rovněž debatovalo o oplzlých detailech spisů. Tým například rozebíral údajnou Trumpovu obsesi ženskými bradavkami.

Debaty jsou v knize vykresleny tak detailně, že snad ani nemohly být rekonstruovány pouze na základě rozhovorů s přímými či nepřímými účastníky. Habermanová a Swan zřejmě získali něco navíc, a to audionahrávku těchto setkání v „bunkru“, jak se Krizové místnosti také přezdívá.

„Obáváme se, že některé z našich nejcitlivějších rozhovorů byly nahrávány,“ sdělil zdroj z administrativy serveru Axios. „A nemáme tušení, o které se jedná.“

Pokud by se tato informace potvrdila, znamenalo by to ohromující porušení bezpečnostních opatření. V krizové místnosti je přísně zakázáno pořizovat audio a videonahrávky právě kvůli citlivosti debat ohledně národní bezpečnosti.

Habermanová a Swan rovněž popisují únorové setkání v „bunkru“ mezi Trumpem, izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a několika vysoce postavenými představiteli USA a Izraele. Na schůzce Netanjahu přednesl izraelské argumenty pro válku s Íránem, kterou Trump nakonec podpořil.

Americký prezident později opakovaně tvrdil, že ho Izrael do „války nenavezl“, což bylo v rozporu například s prohlášením šéfa diplomacie USA Marca Rubia. Ten těsně po začátku úderů naznačil, že izraelské vojenské plány ovlivnily rozhodnutí USA se do války proti Íránu zapojit.

Habermanová a Swan také píší o Trumpově skepsi vůči Ukrajině a jejímu prezidentovi Volodymyru Zelenskému (ten do Krizové místnosti pozván nebyl). Jak je známo, Trump slíbil ukončit válku na Ukrajině do 24 hodin od nástupu do úřadu. Po roce a půl jeho druhého mandátu však boje stále zuří.

Habermanová a Swan píší, že po ostré hádce přímo před kamerami, k níž došlo loni v únoru v Oválné pracovně mezi Trumpem, Zelenským a Vancem, si americký prezident „obklíčení Zelenského“ pochvaloval.

Konfrontaci Zelenského považoval za skvělou. „Lepší než Apprentice,“ řekl Trump podle jednoho ze svých poradců v narážce na svou reality show z let 2004 až 2017.

Poté, co Spojené státy v červnu roku 2025 bombardovaly íránská zařízení na obohacování uranu (armáda USA tehdy poprvé použila tzv. „matku všech bomb”), Trump prohlásil, že íránský jaderný program je „úplně a totálně zničen“.

Jak se později ukázalo, byla to lež, což dokazuje i válka proti Íránu, kterou Trump spustil letos na konci února. Jedním z cílů úderů měla být likvidace íránského obohaceného uranu.

Kniha v této souvislosti popisuje roztržku mezi Trumpem a Vancem. Když si Trump připravoval projev o „totálním zničení“ íránského jaderného programu, Vance mu navrhl, aby šéf Bílého domu některé formulace zmírnil.

„Vím, co dělám!“ měl odpovědět Trump ostrým tónem.

Kniha uvádí, že následující den Vance v rozhovoru pro televizi ABC News frázi „úplně a totálně zničil“ neopakoval. Trump byl podle knihy rozčílený. „Každý musí říkat slovo zničil. Všichni prostě musí opakovat to, co říkám. Zničil. Zničil,“ měl Trump zuřit za použití vulgárních slov.

O Vancovi se říká, že by mohl být nástupcem Trumpa a novým vůdcem jeho hnutí MAGA. Neboli, že má prezidentské ambice. Háček je v tom, že jeho dnes zřejmě největším rivalem je současný ministr zahraničí Marco Rubio.

A Trump to nejen ví, ale jak naznačuje kniha, rád jejich rivalitu rozdmýchává. Trump prý s oblibou provádí mezi svými přáteli a spojenci osobní sondáže, aby zjistil, komu dávají přednost: Vanceovi, nebo Rubiovi?

Podle knihy se prezident na názor zeptal i mediálního magnáta Ruperta Murdocha, vlastníka televize Fox News a deníků The New York Post a The Wall Street Journal.

Vtip je v tom, že když prezident tuto otázku Murdochovi telefonicky přímo položil, oba zmínění politici seděli v Trumpově blízkosti.

Murdochova preference, i přes snahu být diplomatický, byla jasná. Vance popsal jako politika se „skvělým potenciálem“, ale Rubia (údajně důrazně) za brilantního.

Trump se netají tím, že by rád potrestal většinu svých politických nepřátel. Už na začátku svého druhého mandátu měl s Kashem Patelem vypracovat seznam lidí, po nichž mělo „jít“ ministerstvo spravedlnosti.

Kniha tuto Trumpovu touhu po pomstě potvrzuje. Stanice CNN vybírá epizodu, kdy se jedním z terčů prezidenta stal předseda Rady guvernérů Federálního rezervního systému (Fed) Jerome Powell. Ten s prezidentem „zápasil“ ohledně výše úrokových sazeb, které Powell s ohledem na vývoj inflace i přes Trumpův tlak odmítal snížit.

„Upřímně řečeno, chci mu pořádně nakopat prdel,“ řekl Trump během jedné porady s ředitelem Úřadu pro správu a rozpočet Russem Voughtem. Ten Trumpovi předložil plán, jak na Powella zaútočit: chtěl ho obvinit z nekalého navýšení rozpočtu na renovaci budovy Fedu, stojí v knize.

Trump se měl zeptat, zda by mohli stavbu skutečně zastavit. „Podívám se na to,“ měl odvětit Vought.

„Ne, nedívej se na to. Přines mi plán!“ zněl Trumpův požadavek.

Trump následně „pověřil“ tehdejšího zástupce šéfa úřadu Jamese Blaira, aby se k této kampani proti Powellovi připojil. „Je to dvoutýdenní kampaň. Víš, co máš dělat. Prostě jsem tě jmenoval do představenstva. Bav se, buď nemilosrdný, udělej, co máš,“ řekl podle autorů knihy prezident.

Donald Trump je znám svou zálibou v okázalosti vyvedené ve zlatě. Ostatně stačí pohled na současnou Oválnou pracovnu, jejíž interiér podle svého vkusu mění všichni prezidenti. Většinou si tam umístí bustu svého oblíbence, pověsí obraz nebo do pracovny dají nový nábytek. John Fitzgerald Kennedy například do pracovny natáhl jasně červený koberec, umístil bílé pohovky a nechal do oken pověsit světlé záclony.

Trump prostor zaplnil nejrůznějšími zlatými předměty od nádob, figurek až po zlatou repliku trofeje mistrovství světa ve fotbale. Jak už dříve uvedla stanice CNN, stropní římsy a nástěnné lišty k tomu zdobí honosné medailony z 24karátového zlata a nad dveřními trámy jsou umístěni zlatí andělé.

Kniha přináší v této souvislosti jednu kuriózní epizodu. Do Oválné pracovny jednoho rána vstoupila mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová a zastihla tam Trumpa zaměstnaného „výzdobou“.

Prezident měl podle knihy v ruce tubu vteřinového lepidla a snažil se ozdobit mramorovou krbovou římsu novými - jak jinak než zlatými - dekoracemi.

„Jelikož bylo známo, že dává přednost svým vlastním estetickým výtvorům před výtvory kohokoliv jiného, pohled na prezidenta, jak nanáší lepidlo na pozlacené ozdoby a sám je připevňuje na zeď, nikoho z jeho nejbližšího okolí nepřekvapil,“ píší novináři NYT.